Pojem

• stát podle Georga Jelinka je korporace usedlého obyvatelstva na stejném území s originální mocí
• je to nejdůležitější veřejnoprávní korporace
• je sdružením svých občanů a nositelem a vykonavatelem práva
• stát je forma politické organizace lidské společnosti, která sdružuje obyvatele určitého území v právní celek
• vzniká ve společnosti, která si vytváří jako vyčleněnou instituci k zajištění sociálního pořádku

Znaky

• státní území: státní území je zpravidla vyčleněno hranicemi
• obyvatelstvo (stálé): stát nemůže existovat bez obyvatelstva, ale součástí státu mohou být i oblasti nevhodné k trvalému osídlení
• vláda (organizace, která slouží k výkonu státní moci)

Funkce státu

• jsou to úkoly, které stát musí plnit – k plnění těchto úkolů vyvíjí stát určitou činnost, kterou realizuje pomocí institucí
• regulace probíhá pomocí norem
• každý stát má závazná pravidla chování, která jsou uvedena v právních normách a stát má právo nedodržování těchto norem sankciovat
• právní normy mohou vydávat orgány moci zákonodárné i výkonné, ale normy vydané orgány výkonné moci mají podzákonný charakter
• organizace služeb veřejného zájmu – jedná se o služby, které jsou ve veřejném zájmu
  • např. služby v oblasti dopravy, školství, zdravotnictví, kultury, vnější a vnitřní ochrana
    • vnější ochrana: dbání na zachování státních zájmů, územní celistvosti a nedotknutelnosti státního území – k tomu slouží armáda
    • vnitřní ochrana: ochrana obyvatel státu před zločinností, ochrana jejich majetku a zdraví, zachování veřejného pořádku – k tomu slouží policie

Vznik státu

Společnost existovala už před 3 miliony lety, ale stát tu nebyl. Až 7.-6. tisíciletí př.n.l – otevřená města s otevřenými hranicemi – první státní útvary.

Vznik státu není otázkou právní, i když s jeho vznikem jsou spojeny právní důsledky. Faktický vznik státu – státní moc musí být nejvyšší. Vznik svobodných států je jako konstituování národů. Demokratizační vznik v důsledku sebeurčení národního a náboženského.

Teorie vzniku státu:

Teologická teorie

• stát je výtvorem božím, a proto je nutné ho uznávat
• Démosthenes (zákon je slovem božím), Sofisté (náboženství je výmyslem zákonodárců k ospravedlnění jejich moc), Augustin (stát pozemský je protikladem státu božího, stát je nástroj ke spravedlnosti)

Teorie moci

• myšlenka nadvlády silných nad slabými
• Sofisté, Hobbes (člověk je od přírody egoista, který touží po bohatství a moci nad ostatními), Spinosa, Marxismus

Teorie právní

• patriarchální – základ v právu rodinném, opírá se zkušenosti řecké civilizace, královská moc patří patriarchálnímu rodu
• patrimoniální – základ je v právu věcném, moc je odvozena od vlastnictví půdy (patrimonie = vlastnictví veškeré půdy)
• se vznikem soukromého vlastnictví vzniká i stát – majetkem panovníka jsou státní instituce (až do 14. století)

Teorie smluvní

• základ v právu smluvním
• Hobbes – snaha zachovat si vlastní existenci, a proto se podřídíme tomu, koho se bojíme
• státní společenství je chaos a boj všech proti všem, stát má smlouvou zajistit stabilitu
• v případě nesouhlasu a zneužití moci možno od smlouvy odstoupit
• J. J. Roussau

Teorie etická

• snaha ospravedlnit stát jako mravně-etický útvar

Teorie psychologická

• stát je produktem ducha národa a jeho instinktu

Způsoby vzniku státu

• prvotním osídlením – dosud neobydlené území
• spojení dvou již vzniklých států (např. Království Srbů, Chorvatů a Slovinců)
• rozpadem existujících států – rozpad Rakouska-Uherska
• odštěpením – secese – Řecko, Belgie, Bulharsko
• oddělením od koloniální mocnosti – rok Afriky
• vznik státu rozhodnutím – např. Izrael na základě rozhodnutí OSN
• mezinárodně-právní subjektivita

Uznání státu de facto – samotné založení státu de iure – uznání plné, konečné a neodvolatelné (př. ČSR 29. října 1918 de facto, červen 1919 de jure

Zánik státu

• anexe – připojení k území jako výsledek vojenské porážky a zánik státní moci
• rozpad státu – např. Rakousko-Uhersko
• spojením – spojení Tanganiky a Zanzibaru vzniká Spojené republiky Zanzibaru
• působení přírodních sil
• rozpuštění státu právním aktem – ČSFR bylo rozpuštěno ústavním zákonem

Kontinuita a diskontinuita

Objevují se při přelomových obdobích státu. Oba tyto pojmy k sobě patří. Kontinuita je trvalost a diskontinuita je nějaký zlom, změna. (např. Československo po 1. SV – recepční norma je důkazem kontinuity právního řádu, ale vznik republiky je diskontinuita (byla monarchie))