Státní suverenita, neboli svrchovanost. Znamená to, že moc státu je nejvyšší, úplná a výlučná. Obsahem tohoto pojmu je nezávislost na jiné moci, výlučnost jiné státní moci na daném území a neomezenost.

Z hlediska uplatňování rozlišujeme dva projevy suverenity:

• vnitřní – uvnitř státu není žádný konkurent státní moci (ve federaci: členské státy podléhají federaci)
• vnější – suverénní stát není závislý na jiné státní moci

Výjimkou jsou omezení mezinárodními právy.

Vznik pojmu suverenita

Učení o svrchovanosti vzniká ve Francii ve středověku. Jean Bodin – panovnická moc má konkurenci v silných městech, duchovenstvu, šlechtě. Panovník překonal tento odpor a vznikl absolutismus – panovník je nad právem a je omezen pouze božími příkazy.

Státní suverenita

Suverenita je pojem ryze právní. Jedná se o schopnost právního sebeomezení státu (je tedy suverénní, pokud rozhoduje o právním omezení uvnitř sebe). Suverenita není výčet práv, ale schopnost disponovat s mocenskými právy.

Územní svrchovanost a územní výsost (dominium a impérium):

• dominium = územní svrchovanost – existuje přesvědčení státu, suveréna, že mu toto území patří
• impérium = územní výsost – ten, kdo území ovládá, může vydávat právní předpisy a spravuje území, mocensky ho ovládá
• kondominium - jedno území patří dvěma nebo více státům (např. dříve Andora – Francie a Španělsko)
• koimpérium - území patří jednomu státu, ale je zde více impérií (např. přístav Tanger)