Veřejná moc je taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať už přímo, nebo zprostředkovaně.

Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem. Obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí na vůli subjektu. Moc je nevyhnutelné uspořádání lidské společnosti za účelem její reprodukce.

Stát vystupuje jako subjekt nejvyšší veřejné moci ve vztahu k danému území.

Veřejnou moc lze rozlišovat z hlediska subjektů na:

• státní moc, jejímž subjektem je stát
  • konkrétními nositeli této moci jsou státní orgány, v některých případech jeho zařízení a zcela výjimečně jeho zvláštní složky
• veřejná moc v užším slova smyslu – odvozená veřejná moc, jejímž subjektem jsou nestátní veřejnoprávní instituce
  • konkrétně: subjekty místní a územní samosprávy, subjekty sociálně-profesní a kulturně-duchovní samosprávy

Základní funkce veřejné moci – tzv. společenská smlouva zavazuje veřejnou moc k plnění těchto úkolů:

• zákonodárství = vytváření základních pravidel chování
• exekutiva = správa státu a výkon norem daných zákonodárstvím
• justice = výkon spravedlnosti a řešení sporů
• bezpečnostní složky = vnitřní a vnější ochrana