Osnova
Reklama
Rozšířená osnova
Dědic má právo po smrti zůstavitele dědictví odmítnout (§ 1485 odst. 1 ObčZ). Taková možnost vyplývá z principu volnosti dědice přijmout dědictví, podle kterého se může každý vyjádřit, zda dědictví nabýt chce, nebo nechce.TALANDA, Adam. Problematika reprezentace v dědickém právu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 77.1)
Odmítnutí dědictví máme zakotveno v § 1485 až § 1489 ObčZ. Procesní otázky upravuje zejm. zákon o zvláštních řízeních soudních ve svém § 164 až 167 z.ř.s.
Jedná se o jednostranné právní jednání dědice, který následně sám sebe vylučuje z možnosti dědění pozůstalosti po zůstaviteli. Může se tím zbavit i povinností, které mu uložil zůstavitel v závěti. Dědictví lze odmítnout pouze jako celek, tzn. nelze, aby dědic přijmul z řízení o pozůstalosti pouze aktiva a odmítl pasiva. Poté, co dědic odmítne dědictví, hledí se na něj, jako by dědictví nikdy nenabyl (§ 1486 ObčZ).
Odmítnout dědictví lze výslovným prohlášením vůči soudu, a to do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o jeho právu odmítnout dědictví a o následcích odmítnutí. Jde o lhůtu hmotněprávní, jejíž zmeškání nelze prominoutŠEŠINA, Martin. In ŠVESTKA, Jiří. DVOŘÁK, Jan. FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, (§ 1487). Citováno dne 15.7.2023. Dostupné online na:https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11421/1/2?vtextu=z%C5%99eknut%C3%AD%20se%20d%C4%9Bdick%C3%A9ho%20pr%C3%A1va. 2). Poté co uplyne lhůta, právo dědictví odmítnout zanikáŠEŠINA, Martin. In ŠVESTKA, Jiří. DVOŘÁK, Jan. FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, (§ 1487). Citováno dne 15.7.2023. Dostupné online na:https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11421/1/2?vtextu=z%C5%99eknut%C3%AD%20se%20d%C4%9Bdick%C3%A9ho%20pr%C3%A1va. 3). Lhůta se prodlužuje na 3 měsíce, pokud má dědic jediné bydliště v zahraničí. V případech, kdy jsou pro to důležité důvody, soud může dědici lhůtu přiměřeně prodloužit (§ 1487 odst. 1 ObčZ). Pokud o prodloužení lhůty, která již dědicům běží, požádá pouze jeden z nich, prodlouží se lhůta jen jemu, uzná-li soud, že jsou pro to důležité důvodyŠEŠINA, Martin. In ŠVESTKA, Jiří. DVOŘÁK, Jan. FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, (§ 1487). Citováno dne 15.7.2023. Dostupné online na:https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11421/1/2?vtextu=z%C5%99eknut%C3%AD%20se%20d%C4%9Bdick%C3%A9ho%20pr%C3%A1va. 4).
Odmítl-li dědic dědictví s podmínkou, výhradou nebo jen zčásti; jestliže dědic dal svým počínáním najevo, že chce dědictví přijmout, je odmítnutí zdánlivé, tzn. neplatné (§ 1489 ObčZ). Nepominutelný dědic se může rozhodnout, zda dědictví odmítne s výhradou povinného dílu, nebo bez této výhrady (§ 1485 odst. 1 ObčZ). Pokud nepominutelný dědic odmítne dědictví s výhradou povinného dílu, tak to znamená, že mu zůstává právo na povinný díl.
Jedná se o institut, který je definitivní, ale také se vztahuje na dědictví bez ohledu na dědický titul. Pokud dědic odmítl dědictví z jednoho dědického titulu, nemůže dědic ani z jiných dědických titulů, které mu případně také svědčí (např. nelze odmítnout dědictví ze závěti a dědit jen ze zákona, srov. § 1702 ObčZ).KITTEL, David. In PETROV, Jan. VÝTISK, Michal. BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, (§ 1485).5) Dědic se může stát dědicem z pořízení pro případ smrti, nebo dědictví odmítnout (§ 1702 ObčZ).
Nový občanský zákoník se liší od původního hlavně tím, že nepominutelný dědic, jak bylo uvedeno výše, může odmítnout dědictví s výhradou povinného dílu, ale také tím, že smluvní dědic může odmítnout dědictví jen pokud to dědická smlouva nevylučuje (§ 1485 odst.1 věta první za středníkem ObčZ).
Prvním a hlavním právním následkem je to, že pokud dědic odmítne dědictví, tak se na něj hledí, jako by dědictví nikdy nenabyl (§ 1486 ObčZ).
Z teoretického hlediska dědického právo dědici smrtí zůstavitele sice vzniká, ale právním jednáním (odmítnutím dědictvím) zaniká se zpětnými účinky ke dni smrti zůstavitele. Zákon finguje, že dědické právo nikdy nevzniklo.
Povinnosti, které uložil zůstavitel tomuto dědici odmítnutím zanikají, resp. zanikají v případě, kdy po odmítnutí dědictví není žádný jiný dědic, na kterého by tato povinnost přešla. Omezení nebo nařízení zůstavitelem uložená dědici, který dědictví odmítl, musí splnit ti, kdo dědí místo něj (§ 1506, § 1509, § 1633 odst. 2 ObčZ).ŠEŠINA, Martin. In ŠVESTKA, Jiří. DVOŘÁK, Jan. FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, (§ 1485). Citováno dne 14.7.2023. Dostupné online na:https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11421/1/2?vtextu=z%C5%99eknut%C3%AD%20se%20d%C4%9B dick%C3%A9ho%20pr%C3%A1va.6) Pokud zůstavitel nařídil určitou povinnost, nařízení či omezení konkrétní osobě, která poté dědictví odmítla, zůstává to nesplněné.
Následky odmítnutí dědictví se liší v závislosti na dědickém titulu, podle kterého měl odmítnuvší dědic dědit.DVOŘÁK, Jan. ŠVESTKA, Jiří. ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 42.7)
Smluvní dědic může odmítnout pouze, pokud to dědická smlouva nevylučuje (§ 1485 odst. 1 ObčZ). Pokud se ve smlouvě dohodou, že dědictví odmítnout nemůže, měl by odpovídat za dluhy zůstavitele a není přípustní žádná výjimka.
Po smrti zůstavitele se smluvní dědic sice může dědictví vzdát ve prospěch jiného dědice (srov. § 1490 ObčZ) či ho převést smlouvou o zcizení na třetí osobu (srov. § 1714 až § 1720 ObčZ), čímž se však nezbaví odpovědnosti za dluhy, protože bude odpovídat solidárně s tím, v jehož prospěch se dědictví vzdal nebo zcizil.FIALA, Roman. In FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 47, (§ 1486).8)
V případě, že to smlouva dovoluje a smluvní dědic odmítne dědictví, tak nastupuje na jeho místo nástupce, který je sjednán ve smlouvě. Pokud nástupce ve smlouvě ujednán, nastupuje závětní dědic, u kterého nebyl určen podíl. Není-li nikdo takový, nastupují zákonní dědici, kterým připadne podíl, který byl odmítnut smluvním dědicem.
Podobně jako v případě odmítnutí dědictví smluvním dědicem, i zde na místo závětního dědice po odmítnutí nastupuje nástupce, kterého určil zůstavitel v závěti.
Pokud náhradník není, uvolněný podíl přiroste (tzv. akrescence) závětním dědicům povolaným bez určení podílu (§ 1504 ObčZ). Nejsou-li ani takoví závětní dědici, podíl připadne zákonným dědicům.DVOŘÁK, Jan. ŠVESTKA, Jiří. ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 42.9)
V tomto případě přejde dědického právo na náhradníky podle práva reprezentace (§ 1635 odst. 2, § 1637 odst. 2 a § 1640 odst. 2 ObčZ). Pokud náhradníka nemáme, podíl odmítnuvšího dědice připadne ostatním dědicům, kteří jsou ve stejné dědické třídě.
Odmítne-li dědictví dědic, který přichází v úvahu jako jediný dědic v dané třídě, nebo nemůže-li tento dědic v rámci třídy být samostatným dědicem (například manžel v první třídě, spolužijící osoba ve druhé třídě), nastupují k dědění dědicové následující třídy v pořadí.FIALA, Roman. In FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 48, (§ 1486). 10)
Pokud dědictví odmítnou všichni dědici (smluvní, zákonní, závětní), stávají se dědici odkazovníci podle poměru hodnoty svých odkazů (§ 1633 odst. 1 ObčZ).
Pokud zde není žádný odkazovník nebo všichni odkazovníci odmítnou dědictví, připadne státu coby odúmrť. Stát nemá právo dědictví odmítnout (§ 1634 odst. 1 ObčZ), avšak je v postavení dědice, kterému ipso iure svědčí výhrada soupisu (§ 1634 odst. 2 ObčZ)DVOŘÁK, Jan. ŠVESTKA, Jiří. ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 43.11).
Dle § 1666 odst. 1 ObčZ má pozůstalý manžel právo na slušnou výživu z pozůstalosti po dobu šesti týdnů od smrti manžela, tzn. právo na nutné zaopatření. Právo na nutné zaopatření nenáleží manželu, který bez vážných důvodů nesdílel se zůstavitelem rodinnou domácnost, manželu nezpůsobilému být dědicem ani manželu, který se dědictví zřekl nebo jej odmítl (§ 1666 odst. 2 věta druhá ObčZ).
Zmocněnec může za dědice prohlásit, že dědictví odmítá, nebo neodmítá, nebo že dědictví přijímá, jen je-li k tomu podle plné moci výslovně oprávněn (§ 1485 odst. 2 ObčZ). Zmocněncem zde může být smluvní zástupce, zákonný zástupce či opatrovník dědice.
Plná moc je speciální plnou mocí, která musí být udělena zmocněnci. Zájmy zmocněnce nesmí být v rozporu se zájmy zmocnitele, resp. zástupce. Občanský zákoník nežádá, aby podpis zmocněnce, tj. dědice na plné moci byl úředně ověřenŠEŠINA, Martin. In ŠVESTKA, Jiří. DVOŘÁK, Jan. FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, (§ 1485). Citováno dne 14.7.2023. Dostupné online na:https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11421/1/2?vtextu=z%C5%99eknut%C3%AD%20se%20d%C4%9Bdick%C3%A9ho%20pr%C3%A1va. 12).
Souhlas soudu je vyžadován při odmítnutí dědictví zákonným zástupcem, zvláštním opatrovníkem, nebo opatrovníkem osoby, která není plně svéprávná.
Soud může jmenovat i zvláštního, tj. kolizního opatrovníka, a to v případě, kdy máme střet zájmů či hrozí střet zájmů mezi zákonným zástupcem, opatrovníkem nebo zastoupeným dědicem (§ 460 ObčZ, § 119 z.ř.s.). Kolizního opatrovníka soud také jmenuje v případě, kdy se objeví, resp. hrozí střet zájmů mezi dědici zastoupených stejným zákonným zástupem nebo opatrovníkem (§ 892 odst. 3 ObčZ, § 119 z.ř.s.). Zvláštní opatrovník je oprávněn učinit prohlášení o odmítnutí, neodmítnutí či přijetí dědictvíDVOŘÁK, Jan. ŠVESTKA, Jiří. ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 43. 13).
Dle § 120 z.ř.s.: „Soud usnesením jmenuje pro řízení o pozůstalosti opatrovníka dědici, který není znám, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu jeho bydliště nebo místa, kde se zdržuje, nebo kterému se nepodařilo doručit na adresu jeho sídla.“ Opatrovník nemůže dědictví odmítnout.
Nepominutelný dědic, má možnost odmítnout dědictví s výhradou povinného dílu (§ 1485 odst. 1 ObčZ). Je to výjimka z § 1489 ObčZ, kde je stanoven zákaz odmítnutí dědictví s podmínkou.
§ 1485 odst. 1 věty druhé ObčZ lze a contrario dovodit, že neučiní-li dědic výhradu povinného dílu a pouze odmítne dědictví, je v odmítnutí dědictví kumulováno i to, že nežádá ani povinný díl.ŠEŠINA, Martin. In ŠVESTKA, Jiří. DVOŘÁK, Jan. FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, (§ 1485). Citováno dne 14.7.2023. Dostupné online na:https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11421/1/2?vtextu=z%C5%99eknut%C3%AD%20se%20d%C4%9Bdick%C3%A9ho%20pr%C3%A1va. 14)
Osoba je nepominutelným dědicem pouze v případě, že byla zůstavitelem v pořízení pro případ smrti zcela nebo zčásti opominuta, tedy se jí nedostalo, ať již v podobě dědického podílu, nebo odkazu, hodnotově ani toho, co představuje její povinný díl.HOLÍKOVÁ, Lenka. Odmítnutí dědictví s výhradou povinného dílu. Ad Notam, 2017, č. 2, s. 7.15)
Nepominutelný dědic se zbavuje všech majetkových práv a povinností souvisejících s dědickým podílem a ponechává si jen majetková práva spojená s povinným dílem.TALANDA, Adam. Problematika reprezentace v dědickém právu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 80.16) V případě, že nepominutelný dědic tuto námitku výslovně neuplatní, tak se odmítnutí dědictví vztahuje i na povinný díl.
Při vyrozumění o dědickém právu takového dědice je třeba jej upozornit na možnost výhrady povinného dílu i na skutečnost, že odmítne-li dědictví bez této výhrady, nebude mít na povinný díl právo.ŠEŠINA, Martin. In ŠVESTKA, Jiří. DVOŘÁK, Jan. FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, (§ 1485). Citováno dne 14.7.2023. Dostupné online na:https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11421/1/2?vtextu=z%C5%99eknut%C3%AD%20se%20d%C4%9Bdick%C3%A9ho%20pr%C3%A1va. 17)
Nový Občanský zákoník chápe „dědické právo“ a „právo na povinný díl“ jako dvě samostatná oprávnění a poměrně důsledně rozlišuje mezi dědickou posloupností a povinným dílem (viz § 1484 odst. 1, § 1485 odst. 1 či § 1490 odst. 1 ObčZ). To umožňuje větší uplatnění autonomie vůle zůstavitele i nepominutelných dědiců.HORÁK, Ondřej. K odmítnutí dědictví s výhradou povinného dílu. Ad notam, 2017, roč. 23, č. 4, s. 23. Citováno dne 2.7.2023. Dostupné online na: https://www.nkcr.cz/data/news/ad-notam/PDF/2017_4.pdf. 18)
Ustanovení § 1485 odst. 1 věta druhá ObčZ vyvolává otázku, zda místo odmítnuvšího dědice mohou dědit jeho děti a v důsledku toho by získaly právo na povinný díl i dědický podíl. Odmítnuvší po odmítnutí již nebude dědicem, nýbrž se stane věřitelem s právem na výplatu peněžní částky rovnající se jeho povinnému dílu.ŠEŠINA, Martin. In ŠVESTKA, Jiří. DVOŘÁK, Jan. FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, (§ 1485). Citováno dne 14.7.2023. Dostupné online na:https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11421/1/2?vtextu=z%C5%99eknut%C3%AD%20se%20d%C4%9Bdick%C3%A9ho%20pr%C3%A1va. 19)
V zásadě existují tři možná řešení otázky, zda budou dědit potomci nepominutelného dědice, který odmítl dědictví s výhradou povinného dílu: a) dědí, b) nedědí, c) dědí, ale hradí (povinný díl).HORÁK, Ondřej. K odmítnutí dědictví s výhradou povinného dílu. Ad notam, 2017, roč. 23, č. 4, s. 24. Citováno dne 2.7.2023. Dostupné online na: https://www.nkcr.cz/data/news/ad-notam/PDF/2017_4.pdf.20)
Existuje ještě další řešení, kdy bychom zamezili dvojímu zvýhodnění a to, že by dědic mohl odmítnout s výhradou povinného dílu pouze v případě, kdy nemá potomky, resp. tito potomci z nějakého důvodu nenabyli dědictví. Šlo by o teleologickou redukci § 1485 odst. 1 ObčZ.
Upraveno v § 1488 ObčZ, který zní: „Zemře-li dědic před uplynutím lhůty pro odmítnutí dědictví, přechází jeho právo odmítnout dědictví na jeho dědice a nezanikne dříve, než tomuto dědici uplyne lhůta k odmítnutí dědictví i po předchozím dědici.
Tento paragraf se uplatní v případě, kdy zemře zůstavitel a dědic zemře v blízkém časovém úseku, aniž by se vyjádřil, zda dědictví odmítá, neodmítá nebo přijímá a současně ještě neuplynula lhůta pro odmítnutí dědictví.
Jeho právo odmítnout dědictví přechází na jeho dědice a nezanikne dříve, než tomuto dědici uplyne lhůta k odmítnutí dědictví po dědici zůstavitele. Zejména v takových případech je dán důvod k prodloužení lhůty k vyjádření o odmítnutí dědictví po dědici dědice zůstavitele v případech, kdy obě pozůstalostní řízení probíhají u jiných soudů.ŠEŠINA, Martin. MUZIKÁŘ, Ladislav. DOBIÁŠ, Petr. Dědické právo. Praktická příručka. Praha: Leges, 2019, s. 216-217.25)
Bude-li prodloužena lhůta k odmítnutí dědictví, který dědí po dědici zůstavitele, prodlouží se tím automaticky i lhůta k odmítnutí dědictví po zůstaviteli.ŠEŠINA, Martin. In ŠVESTKA, Jiří. DVOŘÁK, Jan. FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, (§ 1488). Citováno dne 15.7.2023. Dostupné online na:https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11421/1/2?vtextu=z%C5%99eknut%C3%AD%20se%20d%C4%9Bdick%C3%A9ho%20pr%C3%A1va.26) Novému dědici tedy běží 2 lhůty. Jedna po prvním zůstaviteli, a druhá po druhém zůstaviteli.
V případě, že je právních nástupců předchozího dědice více a někteří z nich jako právní nástupci dědice zůstavitele dědictví po zůstaviteli odmítnou a někteří jej neodmítnou (přijmou), lze se přiklonit k tomu, že vyjádří-li se, byť jen jeden z těchto právních nástupců, že dědictví po zůstaviteli neodmítá, bude s právními nástupci zemřelého dědice zůstavitele pokračováno v řízení a to, co předchozí dědic zdění, připadne do aktiv a pasiv jeho pozůstalosti.ŠEŠINA, Martin. In ŠVESTKA, Jiří. DVOŘÁK, Jan. FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, (§ 1488). Citováno dne 15.7.2023. Dostupné online na:https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11421/1/2?vtextu=z%C5%99eknut%C3%AD%20se%20d%C4%9Bdick%C3%A9ho%20pr%C3%A1va.27)
Někteří dědici mohou být z práva odmítnout dědictví vyloučeni nebo jsou v tomto právu omezeni. Zejména se to týká dědiců, kteří jsou právním předpisem nebo soudním rozhodnutím omezeni v dispozičním právu ke svému majetku (např. v podobě zajištění majetku v trestním řízení k výkonu trestu propadnutí majetku).DVOŘÁK, Jan. ŠVESTKA, Jiří. ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 44. 28)
Také jsou omezeni ti, kteří odmítli dědictví proto, aby zkrátili svého věřitele. Věřitel je potom omezen v možnosti dostát svého plnění. Jedná se o relativní neúčinné právní jednání (§ 591 ObčZ). Návrh věřitele bude důvodný, pokud by se přijetí dědictví rozmnožilo majetek dědice, naproti tomu žalobě soud nevyhoví, pokud se jedná o odmítnutí předluženého dědictví (§ 592 věta druhá ObčZ).DVOŘÁK, Jan. ŠVESTKA, Jiří. ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 44. 29)
Dalším případem, kdy je dědic omezen ve svém právu odmítnout dědictví je to, když byl na majetek dědice prohlášen konkurz nebo když bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře.DVOŘÁK, Jan. ŠVESTKA, Jiří. ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 44. 30) Dědic v tomto případě může odmítnout dědictví pouze se souhlasem insolvenčního správce.
Stát také nemá právo odmítnout dědictví, pokud se nabývá jako odúmrť (§ 1634 odst. 1 ObčZ).
Upraveno v § 1623 ObčZ. Odmítnutí odkazu odkazovník činí stejným způsobem, jako dědic při odmítnutí dědictví. Poté, co odkazovník odmítne odkaz, tzn. vysloví odmítnutí odkazu, hledí se na něj, jak by odkaz nikdy nenabyl.
Různí se názory, do jaké míry jsou použitelné § 1485 až § 1489 ObčZ o odmítnutí dědictví na odmítnutí odkazu, ale shodují se v tom směru, že k odmítnutí odkazu se vyžaduje výslovné odmítnutí vůči soudu (písemná forma či ústně do protokolu). § 1487 ObčZ se nepoužije, resp. nepoužijí se lhůty, které tam jsou stanovené, jelikož pro odmítnutí odkazu není stanovena lhůta, do kdy lze odmítnout.
Podobně jako v případě dědictví by odmítnutí odkazu mělo být právním jednáním zastupitelným (§ 1485 odst. 2 ObčZ), nepominutelným, bezvýhradným a neodvolatelným (§ 1489 ObčZ).HORÁK, Ondřej. ČERNOCH, Radek. K problematice nabytí odkazu (s důrazem na odkaz jednotlivé věci nezapsané ve veřejném seznamu). Ad Notam, 2020, roč. 26, č. 3, s. 7. Citováno dne 4.7.2023. Dostupné online na: https://www.nkcr.cz/data/news/ad-notam/Ad_Notam_3_2020_web.pdf. 31) Dle § 1489 odst. 2 ObčZ se k odmítnutí dědictví nepřihlíží, dal-li dědic již svým počínáním najevo, že chce dědictví přijmout, lze mít za to, že i obdobné chování odkazovníka poté, co mu bylo doručeno oznámení o odkazu, má za následek ten závěr, že konkludentně odkaz přijal.ŠEŠINA, Martin. In ŠVESTKA, Jiří. DVOŘÁK, Jan. FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, (§ 1623). Citováno dne 15.7.2023. Dostupné online na:https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11421/1/2?vtextu=z%C5%99eknut%C3%AD%20se%20d%C4%9Bdick%C3%A9ho%20pr%C3%A1va. 32)
Pokud odkazovník odmítne právo na odkaz, připadne právo na odkaz náhradníkovi (§ 1628 odst. 1 ObčZ).
Na rozdíl od dědického práva je právo na odkaz pohledávkou, vyplývá ze závazkového vztahu mezi dědicem a odkazovníkem. Odkazovník má právo na plnění spočívající v právním jednání dědice, kterým odkaz splní.BÍLEK, Petr. In FIALA, Roman. DRÁPAL, Lubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2022, s. 303, (§ 1623). 33)
Pokud zůstavitel zřídil více odkazů, může odkazovník některé přijmout a jiné odmítnout; nemůže však odmítnout část odkazu, jehož předmětem jsou provázaná plnění (např. pododkaz), a část složené nebo hromadné věci; příslušenství by však mohl odmítnoutHORÁK, Ondřej. ČERNOCH, Radek. K problematice nabytí odkazu (s důrazem na odkaz jednotlivé věci nezapsané ve veřejném seznamu). Ad Notam, 2020, roč. 26, č. 3, s. 7. Citováno dne 4.7.2023. Dostupné online na: https://www.nkcr.cz/data/news/ad-notam/Ad_Notam_3_2020_web.pdf.34).
Odkazovník není účastníkem řízení o pozůstalosti, ale jeho právu na odkaz jej vyrozumívá osoba spravující pozůstalost (§ 1678 odst. 2 ObčZ).
Od odmítnutí odkazu je nutné rozlišovat vzdání se odkazu, které sice není v rámci dědického práva upraveno, ale vychází z úpravy obligačního práva (§ 1995 an. ObčZ o prominutí dluhu); odkaz v tomto případě nepřechází na náhradníka a ani nepřirůstá (§ 1628 ObčZ).HORÁK, Ondřej. ČERNOCH, Radek. K problematice nabytí odkazu (s důrazem na odkaz jednotlivé věci nezapsané ve veřejném seznamu). Ad Notam, 2020, roč. 26, č. 3, s. 7. Citováno dne 4.7.2023. Dostupné online na: https://www.nkcr.cz/data/news/ad-notam/Ad_Notam_3_2020_web.pdf. 35)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
