Rozšířená osnova

Svéprávnost nám definuje ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ): „Svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat).“ Svéprávnost je výrazem rozumových a volních schopností fyzických osob, je to pojem přičítaný typicky pouze osobám fyzickým. U právnických osob tedy nemůžeme hovořit o svéprávnosti, jelikož ta sama o sobě právně nejedná, chybí jí volní a rozumová stránka a jedná vždy v zastoupení. Jednoduše řečeno, jedná za ni vždy nějaký konkrétní člověk.V § 161 a násl. OZ je upraveno jednání za právnickou osobu.¹⁾ Svéprávnost musíme důrazně odlišit od zletilosti, což je dovršení osmnácti let věku. I pokud má osoba soudem přiznanou svéprávnost, nemusí být zletilá, tudíž si například nemůže v obchodě koupit alkohol a tabákové výrobky, jelikož ty se prodávají pouze zletilým osobám.

Vývoj terminologie

Za dřívější právní úpravy byl adekvátním pojmem „způsobilost k právním úkonům“, jenž je nově nahrazen pojmem svéprávnost. Důvodová zpráva k občanskému zákoníku odůvodňuje tuto změnu argumentací, že termín „způsobilost k právním úkonům“ je pojmem socialistické právní terminologie. Ta nahrazovala typicky jednoslovné pojmy víceslovnými.LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654): Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014. ISBN 978-80-7400-529-9, s. 139²⁾ Označení „svéprávnost“ je navíc dle důvodové zprávy věcně správné, neboť vyjadřuje, že kdo je s to vlastním jednáním nabývat subjektivní práva a zavazovat se k povinnostem, je osobou svého práva (sui iuris).Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku [online]. 2012 [cit. 2017-03-06]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf³⁾

Nabytí svéprávnosti

Svéprávnost se nabývá postupně společně s vývojem rozumových a volních schopností jedince. Plná svéprávnost, tedy způsobilost ke všem právním jednáním, je zásadně vázána na zletilost. Existují ale i vyjímky.

Emancipace

Emancipace neboli přiznání svéprávnosti soudem je upraveno v § 37 OZ, odst. 1: „Navrhne-li nezletilý, který není plně svéprávný, aby mu soud přiznal svéprávnost, soud návrhu vyhoví, pokud nezletilý dosáhl věku šestnácti let, pokud je osvědčena jeho schopnost sám se živit a obstarat si své záležitosti a pokud s návrhem souhlasí zákonný zástupce nezletilého." Vždy musí být splněna podmínka osvědčení schopnosti živit se a obstarat si své záležitosti. K zjištění této schopnosti bude soud docházet zejména u nezletilých, kteří se zavázali k výkonu závislé práce, zpravidla bydlí sami a sami spravují svou vlastní domácnost. Ve výjimečných případech je možné emancipovat nezletilého i proti vůli rodičů, pokud je to v jeho nejlepším zájmu.

Uzavření manželství

OZ dále zachovává jako okamžik nabytí plné svéprávnosti také uzavření manželství. Soud může z důležitých důvodů povolit uzavřít manželství nezletilému, který není plně svéprávný a který dovršil věk šestnácti let (§ 672 odst. 2 OZ). K nabytí plné svéprávnosti dochází okamžikem vzniku manželství, tedy souhlasným projevem muže a ženy o vstupu do manželství. Svéprávnost se neztrácí ani zánikem manželství, ani prohlášením manželství za neplatné. Osoba mladší šestnácti let, ani v případě že učiní projev vůle o vstupu do manželství, plné svéprávnosti nenabývá. Manželství se považuje za zdánlivé a hledí se na něj, jakoby nikdy nevzniklo.

Omezení svéprávnosti

Omezenou svéprávostí je třeba rozumět situace, kdy je člověk způsobilý jen k určitým právním jednáním. V oblasti, ve které není svéprávnost člověka omezena, je svéprávost bezpodmínečná a právní jednání v tomto rámci učiněná nemohou být stižena neplatností. K omezení svéprávnosti může dojít pouze rozhodnutím soudu.MELZER, Filip. Občanský zákoník: velký komentář. Praha: Leges, 2013-. Komentátor. ISBN 978-80-87576-73-1. str. 351⁴⁾

Podpůrná opatření při narušení schopnosti právně jednat

Předběžné prohlášení (§ 38 OZ)

Tento institut byl do OZ zakotven hlavně kvůli postupně se rozvíjejím duševním chorobám typu Alzheimerova choroba. Zákonodárce chtěl tímto způsobem dát dotyčným možnost upravit si své záležitosti pro případ budoucí neschopnosti právně jednat. Předběžné právní prohlášení je také upraveno v čl. 9 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně.

Rozlišujeme dva základní typy předběžných prohlášení:

1. prohlášení o zástupci
2. prohlášení obsahující pokyny.

Nápomoc při rozhodování (§ 46 OZ)

Tento institut si klade za cíl minimalizovat případy, kdy dojde k omezení svéprávnosti. Umožňuje, aby došlo k uzavření smlouvy o podpoře, v níž se podpůrce zavazuje, že bude pomáhat podporovanému. Například mu vysvětlí situaci a předestře okolnosti. Podpůrce však za podporovaného nejedná, jelikož v poslední fázi učiní rozhodnutí sám podporovaný. Jde o institut pro hraniční situace, které je však podporovaný s pomocí podpůrce schopen zvládnout. Zásadně platí, že adresátem nápomoci je osoba s duševním postižením. Smlouva o nápomoci musí být schválena soudem. Soud takovou smlouvu neschválí, odporují-li zájmy podpůrce zájmům podporovaného. Na návrh podporovaného nebo podpůrce soud podpůrce odvolá; soud ho dovolá i v případě, že podpůrce závažně poruší své povinnosti, a to i bez návrhu.

Zastoupení členem domácnosti (§ 49 OZ)

Dalším opatřením, které by mělo mít přednost před autoritativním zásahem do svéprávnosti a jmenováním opatrovníka, je institut zastoupení členem domácnosti. Tento institut se bude uplatňovat:

1. u zletilého člověka,
2. jemuž duševní porucha brání samostatně právně jednat, a který
3. nemá jiného zástupce.

§ 49 odst. 1 „Bráni-li duševní porucha zletilému, který nemá jiného zástupce, samostatně právně jednat, může ho zastupovat jeho potomek, předek, sourozenec, manžel nebo partner; nebo osoba, která se zastoupeným žila před vznikem zastoupení ve společné domácnosti alespoň tři roky."