Rozšířená osnova

Vzdání se dědictví je upraveno v § 1490 ObčZ. Jedná se o právní jednání, při kterém se jeden dědic zbavuje svého práva na poměrný díl z pozůstalosti a druhý dědic ho přijímá. Při vzdání se dědictví musí jít o vztah osob, které jsou spoludědiciŠEŠINA, Martin. In ŠVESTKA, Jiří. DVOŘÁK, Jan. FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, (§ 1490). Citováno dne 7.7.2023. Dostupné online na:https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11421/1/2?vtextu=z%C5%99eknut%C3%AD%20se%20d%C4%9Bdic k%C3%A9ho%20pr%C3%A1va.¹⁾.

Dědic, který dědictví neodmítl, je oprávněn vzdát se dědictví ve prospěch druhého dědice, a to prohlášením před soudem v řízení o dědictví.DVOŘÁK, Jan. ŠVESTKA, Jiří. ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 47.²⁾ Podmínkou však není, aby soud nebo ostatní dědici s tímto právním jednáním souhlasili. Dědic, v jehož prospěch ke vzdání dědictví dochází, musí s tímto souhlasit,SVOBODA, Jiří. KLIČKA, Ondřej. Dědické právo v praxi. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 267.³⁾ použije se obdobně právní úprava v § 1714 až § 1720 ObčZ. Občanský zákoník mluví o obdobném použití, avšak na místě by bylo spíše přiměřené použití, jak uvádí důvodová zpráva k § 1490 ObčZ.ŠEŠINA, Martin. In ŠVESTKA, Jiří. DVOŘÁK, Jan. FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, (§ 1490). Citováno dne 7.7.2023. Dostupné online na:https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11421/1/2?vtextu=z%C5%99eknut%C3%AD%20se%20d%C4%9Bdic k%C3%A9ho%20pr%C3%A1va.⁴⁾ § 1714 ObčZ stanoví požadavek na formu, a to formu veřejné listiny, ale v tomto případě se neuplatní, protože jde o přiměřené použití právní úpravy. Pokud by nesouhlasil, k vzdání se dědictví se nepřihlíží. V okamžiku, kdy nabývající dědic souhlasí, vzdání se dědictví je účinné.

Dědictví se může vzdát zákonný, závětní i smluvní dědic, a to ve prospěch jednoho, více či všech ostatních dědiců. Pokud jde o závětního dědice, lze tento institut vyloučit na základě výslovného zákazu zůstavitele.

Vzdání se je možné učinit v době mezi marným uplynutím lhůty pro odmítnutí dědictví, resp. prohlášením o přijetí či o neodmítnutí dědictví, a právní mocí rozhodnutí v řízení o pozůstalosti, resp. uzavřením dohody o výši dědických podílů nebo dohody o rozdělení pozůstalosti mezi všemi dědici.DVOŘÁK, Jan. ŠVESTKA, Jiří. ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 47.⁵⁾

Otázkou je, zda se lze vzdát dědictví bezúplatně nebo i za úplatu. Občanský zákoník v tomto směru nic neříká, pouze z § 1 odst. 2 ObčZ vyplývá, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, a tedy lze uvažovat o tom, že si oba dědici mohou domluvit úplatu za vzdání se práva.ŠEŠINA, Martin. In ŠVESTKA, Jiří. DVOŘÁK, Jan. FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, (§ 1490). Citováno dne 7.7.2023. Dostupné online na:https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11421/1/2?vtextu=z%C5%99eknut%C3%AD%20se%20d%C4%9Bdic k%C3%A9ho%20pr%C3%A1va.⁶⁾ Stejný názor mají i autoři komentáře Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck,  2022.

Nepominutelný dědic

Zákon stanoví, že vzdá-li se dědictví nepominutelný dědic, vzdává se tím automaticky i práva na povinný díl, a to s účinností i pro své potomky (§ 1490 odst. 1 ObčZ).FIALA, Roman. In FIALA, Roman. DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 59 (§ 1490).⁷⁾

Na rozdíl od odmítnutí dědictví nebo zřeknutí se dědického práva se nepominutelný dědic nemůže vzdát pouze práva na povinný díl nebo pouze dědického práva. Nabývající dědic má současně právo na povinný díl, který na něj přechází, tzn. toto právo nezaniká.

Odpovědnost za dluhy zůstavitele

Solidarita 

Vzdání se dědictví se nemůže dotýkat práv třetích osob. Dědic, který se vzdal dědictví, a nabývající dědic jsou zavázání plnit dluhy zůstavitele společně a nerozdílně,DVOŘÁK, Jan. ŠVESTKA, Jiří. ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 49.⁸⁾ tj. dlužnická solidarita, a je nutno postupovat obdobně dle § 1720 ObčZ. To znamená, že věřitel může požadovat po kterémkoli z dlužníků celé plnění nebo jeho část, avšak dohoda mezi věřitelem a jedním dlužníkem nepůsobí vůči druhému dlužníkovi.

Z dlužnické solidarity také vyplývá, že prodlením věřitele vůči jednomu dlužníkovi nastává i prodlení vůči druhému. Vztah mezi dlužníky se řídí obecnou úpravou a to dle § 1875 a § 1876 ObčZ, samozřejmě pokud z jejich vzájemných poměrů nevyplývá něco jiného.

Právo výhrady soupisu 

Ke vzdání se dědictví může dojít kdykoli poté, co dědic dědictví neodmítl bez ohledu na okolnost, zda již byl vyrozuměn o právu výhrady soupisu (§ 176 ZŘS) a zda výhradu soupisu uplatnil.FIALA, Roman. In FIALA, Roman. DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 59 (§ 1490).⁹⁾

Nabývající dědic vstupuje do právního postavení původního dědice (zcizitele). Jestliže původní dědic nebyl vyrozuměn o právu výhrady soupisu, nabývající dědic má právo být na toto právo upozorněn. Pokud dědic, který se dědictví vzdal, ale ještě nebyl poučen o právu na výhradu soupisu, popř. když došlo ke vzdání se dědictví během lhůty k vyjádření o výhradě soupisu, bude pro odpovědnost rozhodující vyjádření dědice, který dědictví přijalŠEŠINA, Martin. In ŠVESTKA, Jiří. DVOŘÁK, Jan. FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, (§ 1490). Citováno dne 7.7.2023. Dostupné online na:https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11421/1/2?vtextu=z%C5%99eknut%C3%AD%20se%20d%C4%9Bdic k%C3%A9ho%20pr%C3%A1va.¹⁰⁾.

Pokud původní dědic byl vyrozuměn, ale neuplatnil právo výhrady soupisu, nabývající dědic již upozorněn nebude a bude odpovídat za dluhy zůstavitele v plné výši, solidárně s původním dědicem.

Třetí variantou je, že původní dědic byl vyrozuměn a právo výhrady soupisu uplatnil. V takovém případě je povinen hradit dluhy jen do výše ceny nabytého dědictví. To platí i v případě, že soupis pozůstalosti nařídil soud v zájmu osoby pod zvláštní ochranou (§ 1706 ObčZ). Martin Šešina v komentáři k Občanskému zákoníku píše, že v případě, když dědic, který dědictví přijal, výhradu soupisu neuplatnil, bude odpovědnost za dluhy opět neomezená a nesníží jí skutečnost, že dědic, který se dědictví vzdal, výhradu soupisu uplatnilŠEŠINA, Martin. In ŠVESTKA, Jiří. DVOŘÁK, Jan. FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, (§ 1490). Citováno dne 7.7.2023. Dostupné online na:https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11421/1/2?vtextu=z%C5%99eknut%C3%AD%20se%20d%C4%9Bdic k%C3%A9ho%20pr%C3%A1va.¹¹⁾.

Pokud se dědic vzdává dědictví v úmyslu poškodit své věřitele, mohou se jeho věřitelé dovolávat relativní neúčinnosti takového právního jednání (za podmínek dle § 590 odst. 1 ObčZ)DVOŘÁK, Jan. ŠVESTKA, Jiří. ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 49.¹²⁾.

Splnění vůle zůstavitele 

Pokud byl dědic, který se dědictví vzdal, obtížen příkazem, nařízením odkazu nebo jiným opatřením, které podle zůstavitelovy vůle může a má splnit jen osobě, nezbavuje se tím povinnosti splnit takové opatření (§ 1490 odst. 2 ObčZ).

Smysl tohoto ustanovení tkví v tom, aby se dědic nemohl pouhým vzdáním se dědictví zbavit, vyhnout se nařízením, které mu zůstavitel dal. Osobní povaha uložených povinností nemusí být výslovně vyjádřena v projevu vůle zůstavitele, může vyplývat z povahy opatření nebo povinnostiDVOŘÁK, Jan. ŠVESTKA, Jiří. ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 50.¹³⁾.

V případě, že tato doložka směřuje jen k zřejmému obtěžování dědice ze zjevné zůstavitelovy svévole, nepřihlíží se k ní. Nepřihlíží se k ní, ani když zjevně odporuje veřejnému pořádku nebo je nesrozumitelná. (§ 1551 odst. 2 ObčZ)

Jiná než osobní nařízení, která jsou uložena původnímu dědici, přecházejí na nového dědice společně s dědictvímFIALA, Roman. In FIALA, Roman. DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 60 (§ 1490).¹⁴⁾, a ten je poté musí splnit.

Soud potvrdí dědictví až poté, co jsou splněny zůstavitelova opatření. Buď to může potvrdit soudu vykonavatel závěti, pokud není povolán, prokážou je soudu dědicové (§ 1690 odst. 2 věta první ObčZ). Neshodnou-li se dědici nebo odporují-li tomu, co potvrdil vykonavatel závěti, rozhodne soud, jak důkaz opatří. (§ 1690 odst. 2 věta druhá ObčZ).

Co se týče podání zpráv o takových odkazech, jejich případného splnění nebo zajištění splnění, bude se postupovat dle §1691 ObčZ.ŠEŠINA, Martin. In ŠVESTKA, Jiří. DVOŘÁK, Jan. FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, (§ 1490). Citováno dne 7.7.2023. Dostupné online na:https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11421/1/2?vtextu=z%C5%99eknut%C3%AD%20se%20d%C4%9Bdic k%C3%A9ho%20pr%C3%A1va.¹⁵⁾