Rozšířená osnova
Zřeknutí se subjektivního dědického práva je upraveno v § 1484 ObčZ, jehož odst. 1 zní takto: „Dědického práva se lze předem zříci smlouvou se zůstavitelem; není-li jinak ujednáno, působí zřeknutí se i proti potomkům. Kdo se zřekne dědického práva, zříká se tím i práva na povinný díl, nezříká se tím práva z dědického posloupnosti.“TALANDA, Adam. Problematika reprezentace v dědickém právu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 73. 1) Opírá se o zásadu, že je na vůli dědice, zda dědictví přijme nebo nikoli.FIALA, Roman. In FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 39 (§ 1484).2)
Připouští se v případech, kdy má toto právo teprve vzniknout, tzn. ještě za života zůstavitele, a to buď abstraktně (bez určení oprávněné osoby) či konkrétně (ve prospěch třetí osoby)FIALA, Roman. In FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 40 (§ 1484).3). Zákon jinou dispozici s tímto právem nepřipouští. Předmětem může být, resp. zákon výslovně neupravuje, celé budoucí dědické právo nebo jeho část. Důvodová zpráva umožňuje zřeknutí se i ve vztahu k určité věci z pozůstalosti.
Zříkající se dědic se vzdává svého dědického práva obecně, a tedy z jakéhokoli titulu, z něhož mu může dědické právo vzniknout (dědická smlouva, závěť, zákon), nestanoví-li smlouva nic jiného.ŠEŠINA, Martin. In ŠVESTKA, Jiří. DVOŘÁK, Jan. FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, (§1484). Citováno dne 20.6.2023. Dostupné online na:https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11421/1/2?vtextu=z%C5%99eknut%C3%AD%20se%20d%C4%9Bdick%C3%A9ho%20pr%C3%A1va.4)
Dědického práva se lze předem zříci smlouvou se zůstavitelem. Není možné, aby se dědic sám svým prohlášením zřekl dědického práva (§ 1484 ObčZ). Předpokládaný dědic je tzv. čekatelem (subjektivního) dědického práva.DVOŘÁK, Jan. ŠVESTKA, Jiří. ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 37.5) Předmětem zřeknutí se dědického práva může být celé budoucí dědického právo nebo jeho část.
Předpokládaným je každý dědic ze zákonné posloupnosti. Proto smlouva o zřeknutí se dědického práva má smysl jen tehdy, je-li uzavřena s některým ze zákonných dědiců. Jinak smlouva o zřeknutí se nemá opodstatnění, protože zůstavitel může o svém majetku pořídit závětí ve prospěch kterékoli jiné osoby.DVOŘÁK, Jan. ŠVESTKA, Jiří. ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 38.6)
Jakmile se někdo zřekne dědického práva, ztrácí také status dědice a není povinen hradit dluhy zůstavitele (není ani účastníkem v řízení o pozůstalosti). Nedědí ani jeho potomci, kteří nejsou ani stranou smlouvy, a proto nemohou do smlouvy, které uzavírá jejich předek, zasáhnout.
Zřeknutí se dědického práva má za následek vyloučení zřeknuvšího se dědice z dědického práva i z práva na povinný díl a takto zároveň působí (není-li sjednáno něco jiného) i vůči potomkům zřeknuvšího se dědice bez omezení stupně příbuzenství.TALANDA, Adam. Problematika reprezentace v dědickém právu. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2021, s. 74.7)
Avšak zřekne-li se nepominutelný dědic jenom práva na povinný díl, nezříká se tím automaticky subjektivního dědického práva, tzn. zůstává mu právo z dědické posloupnosti.
Kdo se zřekl dědictví nebo povinného dílu, právo na povinný díl nemá, ale při výpočtu povinných dílů ostatních dědiců se k němu hledí právě tak, jako by z dědického práva nebyl vyloučen (§ 1645 ObčZ).
Dědického práva se lze zříci i ve prospěch jiné osoby, ale poté se má za to, že zřeknutí má následky pouze tehdy, pokud se daná osoba stane dědicem (§ 1484 odst. 2 ObčZ). Třetí osoba není stranou smlouvy o zřeknutí se dědického práva a o uzavření smlouvy v její prospěch nemusí mít vědomost.FIALA, Roman. In FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 41 (§ 1484).8) Podobně platí, že pokud byla dědická smlouva uzavřena s tím, že se ostatní dědictví zřekli svého práva, pozbývá zřeknutí se dědického práva účinky, nedědí-li dědic povolaný v dědické smlouvě (§ 1586 ObčZ).
Manžel ani rodič, kteří se zřekli svého dědického práva, nemají pak právo ani na nutné zaopatření (§ 1666 odst. 2, § 1668 odst. 1 ObčZ).
Nic nebrání stranám smlouvy, aby se dohodly tak, že zřeknutí se dědického práva zůstane platné, i když se osoba, v jejíž prospěch se dědic vzdal dědického práva, dědicem nestane.ŠEŠINA, Martin. In ŠVESTKA, Jiří. DVOŘÁK, Jan. FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, (§ 1484). Citováno dne 13.7.2023. Dostupné online na:https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11421/1/2?vtextu=z%C5%99eknut%C3%AD%20se%20d%C4%9Bdick%C3%A9ho%20pr%C3%A1va.9) Pak by šlo o zřeknutí se podle prvního odstavce, tedy abstraktně ve prospěch všech ostatních dědicůFIALA, Roman. In FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 42 (§ 1484).10).
Je možné se zřeknout dědického práva i ve prospěch více osob.
Smlouva o zřeknutí se může být úplatná i bezúplatná. Úplatou vyrovnává zůstavitel předpokládanému dědici, který se dědického práva zřekl, jeho ztrátu na budoucím dědictví.DVOŘÁK, Jan. ŠVESTKA, Jiří. ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 39. 11) Jedná se o smlouvu inter vivos, tzn. mezi živými, která podléhá obecnému režimu smluv. Může osahovat podmínky (§ 1561 ObčZ), příkaz (§ 1569 ObčZ) či doložení času (§ 1564 ObčZ).
Nic nebrání tomu, aby po uzavření smlouvy zůstavitel znovu povolal zřeknuvšího se dědice za dědice závětí.
Smlouvu o zřeknutí se dědického práva lze napadnout odpůrčí žalobou, pokud jsou splněny podmínky dané § 589 a násl. ObčZ, tzn. jedná se o zkracující jednání vůči věřiteli. Z hlediska odporovatelnosti právního jednání není možné činit rozdíl mezi tím, zda majetek ke dni uzavření smlouvy budoucí dědic již vlastní nebo ho má teprve v budoucnu nabýtFIALA, Roman. In FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 41 (§ 1484).12).
Smlouva o zřeknutí se dědického práva představuje způsob uspořádání majetkových poměrů zůstavitele již za jeho života.DVOŘÁK, Jan. ŠVESTKA, Jiří. ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 39. 13) Touto smlouvou může zůstavitel sledovat odstranění případných sporů mezi dědici v rámci pozůstalostního řízení a předejít tak možným sporům. V případě, že se jedná o úplatné zřeknutí se dědictví, může zůstavitel vyplacenou finanční částkou pomoci tomuto předpokládanému dědici ještě za svého života a třeba jej zbavit problémů, do kterým se momentálně dostal.
Institut má smysl i v případech, kdy se předpokládanému dědici dostane od zůstavitele nějakého plnění, jež by jinak muselo být v dědickém řízení na jeho dědický podíl, popř. Povinný díl započítáváno (§ 1658 a násl. ObčZ).
Zřeknutí se dědického práva je smlouvou, tzv. dvoustranným právním jednáním. Smluvními stranami jsou zůstavitel a pravděpodobný (presumptivní či budoucí) dědic. Obě tyto strany musí být způsobilé k tomuto právnímu jednání (§ 15 ObčZ). Zákon výslovně nepožaduje, aby strany uzavíraly smlouvu osobně, a tudíž se lze domnívat, že zůstavitel či budoucí dědic může smlouvu uzavřít v zastoupení na základě plné moci, prostřednictvím opatrovníka či zákonného zástupce.FIALA, Roman. In FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 40, (§ 1484). 14)
V případě, že některá ze stran není plně svéprávná, je přípustné zastoupení. Za nezletilé jsou oprávnění jednat zákonní zástupci, ale v takovém případě podléhá smlouva schválení soudem péče o nezletilé (tzv. opatrovnickým soudem; § 898 ObčZ).
Smlouvu o zřeknutí se dědického práva osobou starší osmnácti let s omezenou svéprávností (omezenou v tom směru, že nemůže samostatně takovouto smlouvu uzavřít) může uzavřít za opatrovance opatrovník. Smlouva by měla být také schválena opatrovnickým soudem, byť v ustanoveních o opatrovnictví nenajdeme obdobné ustanovení, jako je u dětí.ŠEŠINA, Martin. In ŠVESTKA, Jiří. DVOŘÁK, Jan. FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, (§ 1484). Citováno dne 13.7.2023. Dostupné online na:https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11421/1/2?vtextu=z%C5%99eknut%C3%AD%20se%20d%C4%9Bdick%C3%A9ho%20pr%C3%A1va.15)
Pro smlouvu je předepsaná forma veřejné listiny, tj. notářský zápis (§ 3026 odst. 2 ObčZ); ke zrušení práv a povinností z ní postačuje písemná forma (§ 1484 odst. 3 ObčZ). Změnu smlouvy je možné učinit, obecně dle § 564 ObčZ, ve stejné nebo přísnější formě. Není-li u smlouvy o zřeknutí se dodržena forma veřejné listiny stanovená zákonem, pak bude právní jednání neplatné podle § 582 odst. 1 ObčZ; je však možné dodatečné zahojení vady (konvalidace).FIALA, Roman. In FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 43 (§ 1484).16)
Uzavřel-li zůstavitel smlouvu o zřeknutí se dědictví před tím, než platný občanský zákoník nabyl účinnosti, tj. před 1.1.2014, a zemřel-li poté, co občanský zákoník nabyl účinnosti, tj. po 1.1.2014, považuje se (fikce) smlouva o zřeknu se dědictví za platnou (§ 3071 ObčZ).DVOŘÁK, Jan. ŠVESTKA, Jiří. ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 39.17)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
