Rozšířená osnova

Tento článek se zabývá otázkou, nakolik současná právní úprava a aplikační praxe soudnictví ve věcech mládeže skutečně naplňují účel sankcionování mladistvých formulovaný v zákoně č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen „ZSVM“), přičemž jeho jádrem je posouzení, zda současná podoba systému odpovídá deklarovanému účelu ZSVM a účelu jednotlivých opatření, a to zejména ve světle poznatků kriminologie, psychologie a penologie.

Cílem je analyzovat účel ZSVM a opatření ukládaných mladistvým, identifikovat vybrané mechanismy, jejichž prostřednictvím má být tohoto účelu dosahováno, a kriticky zhodnotit, zda je tento záměr naplňován. Pozornost je přitom soustředěna zejména na otázku, zda limity českého systému spočívají primárně v normativním nastavení právní úpravy, nebo spíše v její aplikaci, institucionálním zajištění a faktické vykonatelnosti jednotlivých opatření.

Článek je pojat jako interdisciplinární právně-analytická studie, která propojuje výklad relevantní právní úpravy s poznatky vývojové psychologie, kriminologie a penologie. Právě takový přístup je nezbytný, má-li být posouzení účelu sankcionování mladistvých věcně přesvědčivé a odpovídající současnému poznání o dospívání, desistanci a účinnosti intervencí vůči delikventní mládeži.

Formulované účely totiž musí být obsahově vyplněny jednotlivými intervencemi, postupy a přístupy v rámci zákona. Pouze vhodně indikovaná a obsahově dobře zakotvená intervence s reálnou možností jejího výkonu může mít kýžený vliv na vývoj mládeže, a přispět tak k desistanci od dalšího páchání trestné činnosti, což je jeden z klíčových předpokladů, na nichž je systém soudnictví ve věcech mládeže konstruován.

1 Interdisciplinární kontext sankcionování delikventní mládeže

Tento článek vychází z předpokladu, že sankcionování delikventní mládeže nelze plně postihnout pouze prostředky jednoho oboru. Právní úprava odpovědnosti mládeže pracuje s kategoriemi psychologického charakteru a sama vyžaduje individualizaci založenou na zohlednění vývojových a osobnostních charakteristik dospívajícího pachatele. Propojení právní teorie, psychologie, kriminologie a penologieJako empirická nauka o trestních sankcích, druzích a způsobech výkonu těchto sankcí, včetně jejich (vedlejších) účinků. Často chápána jako součást oboru kriminologie. Dává odpovědi na otázku, jaký efekt má trestní politika a sankční mechanismy, včetně nastínění budoucího směřování systému. Srov. HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. C. H. Beck, 2009.¹⁾ proto není doplňkem, ale metodologickou potřebou, má-li být výklad právní úpravy a formulovaného účelu skutečně odpovídající současnému poznání.Pomiňme pak další odvětví, které uvádí například Oto Novotný jako zásadní v rámci sankcionování, kterým je vězeňské právo, když zmiňuje důležitost nauky správního práva a správní vědy. Srov. NOVOTNÝ, Oto, MIKULE Vladimír. Vězeňství a právo. Právní rozhledy, roč. 1998, č. 6.²⁾

Někteří autoři zdůrazňují nutnost rozvíjet kritickou a veřejně srozumitelnou kriminologii, která překročí hranice akademického prostředí a naváže celospolečenský dialog. Například podle Ryana je nezbytné vystoupit za hranice „konvenčního penologického diskurzu“ a získat pro progresivní změny v sankcionování veřejnou podporu.RUGGIERO, Vincenzo, RYAN, Mick. Punishment in Europe: A Critical Anatomy of Penal Systems. Houndmills, Basingstoke, Hampshire: Palgrave Macmillan, 2013.³⁾ V případě mladistvých a dětí mladších 15 let je tento požadavek ještě výraznější, protože dospívání je spojeno mimo jiné s omezenou seberegulací, rozvojem identity a morálních hodnot dospívajícího, které ne vždy mohou být veřejností zcela chápány či respektovány.Zejména v případech závažné delikvence mládeže.⁴⁾

V České republice obecně delikvence mládeže v posledních letech zažívá mírně vzrůstající trend (v roce 2023 byl zaznamenán nárůst o 14,7 % oproti roku 2022Zpráva o činnosti státního zastupitelství za rok 2023, s. 75. In: www.verejnazaloba.cz [online], citováno dne 15. 1. 2025. Dostupné z: https://verejnazaloba.cz/wp-content/uploads/2024/06/Zpr%C3%A1va-o-%C4%8Dinnosti-SZ-za-rok-2023.pdf.⁵⁾, v roce 2024 pak o 8,68 %Zpráva o činnosti státního zastupitelství za rok 2024, s. 75. In: www.verejnazaloba.cz [online], citováno dne 30. 11. 2025. Dostupné z: https://verejnazaloba.cz/nsz/cinnost-nejvyssiho-statniho-zastupitelstvi/zpravy-o-cinnosti/zprava-o-cinnosti-za-rok-2024/.⁶⁾ oproti roku 2023). V roce 2024 bylo trestně stíhaných celkem 2053 mladistvýchIbid., s. 60, citováno dne 30. 11. 2025.⁷⁾.

U dětí mladších 15 let, které se dopustily činu jinak trestného, je naopak v rámci roku 2023 zaznamenán nepatrný pokles činnosti jinak trestnéZpráva o činnosti státního zastupitelství za rok 2023, s. 77. In: www.verejnazaloba.cz [online], citováno dne 15. 1. 2025. Dostupné z: https://verejnazaloba.cz/wp-content/uploads/2024/06/Zpr%C3%A1va-o-%C4%8Dinnosti-SZ-za-rok-2023.pdf.⁸⁾ a v roce 2024 nebyly zaznamenány statisticky významnější rozdíly oproti předchozímu roku.Zpráva o činnosti státního zastupitelství za rok 2024, s. 97. In: www.verejnazaloba.cz [online], citováno dne 30. 11. 2025. Dostupné z: https://verejnazaloba.cz/nsz/cinnost-nejvyssiho-statniho-zastupitelstvi/zpravy-o-cinnosti/zprava-o-cinnosti-za-rok-2024/. ⁹⁾ Zásadní je pak zjištění, že „činů jinak trestných (včetně činů násilných) se majoritně dopouští osoby mladší 14 let“Ibid., citováno dne 30. 11. 2025.¹⁰⁾.

Dlouhodobě pak vývoj kriminality mládeže ve sledovaných obdobích dramatičtější výkyvy nevykazuje.Například dle studie kriminality mládeže mezi lety 2019 až 2023. Blíže viz VEČERKA, Kazimír. Kriminalita mládeže v roce 2023 [online]. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2025. Citováno dne 30. 11. 2025. Ediční řada KONTEXTY. ISBN 978-80-7338-219-3. Dostupné z: https://iksp.gov.cz/kriminalita-mladeze-v-roce-2023.¹¹⁾ Jednotlivé nárůsty či poklesy jsou přitom často spojeny spíše s krátkodobými společenskými nebo demografickými vlivy.Jak například uvádí autoři ve studii kriminality dětí mladších 15 let. Blíže viz HULMÁKOVÁ, Jana a kol. Násilná kriminalita dětí mladších patnácti let. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2023.¹²⁾

Tato data naznačují, že ačkoli nelze hovořit o dramatickém nárůstu delikvence mládeže, jedná se o fenomén, který si zachovává svou aktuálnost a vyžaduje odpovídající reakci ze strany právního i institucionálního rámce. Statistická data jsou v článku využívána podpůrně, a to zejména k dokreslení vybraných tendencí v oblasti delikvence mládeže a aplikační praxe ZSVM. Vzhledem k zaměření článku neslouží k samostatné empirické analýze, ale především k zasazení jednotlivých úvah do aktuálního společenského a institucionálního kontextu.

2 Účel opatření a přístupy k delikventní mládeži

2.1 Stručně k obecnému účelu trestu v mezioborovém a komparativním kontextu

Obecným účelem trestu v českém právním prostředí je kumulace ochrany společnosti před trestnou činností, zabránění v dalším páchání trestné činnosti, výchova k řádnému životu a princip generálně-preventivní, tedy působící na společnost a další osoby.JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Leges, 2025, s. 407.¹³⁾ Vůči dospělým pachatelům pak z hlediska účelu trestu dominuje princip ochrany společnosti.Respektive, jak uvádí někteří autoři v českém právním systému, převažuje doposud smíšený model účelu trestu (resp. smíšená teorie trestání), který propojuje jak retributivní, tak preventivní prvky. ŠÁMAL, Pavel. Trestní právo hmotné. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 294; JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Leges, 2025, s. 407. Dle některých autorů je nejdůležitějším prvkem ochrana společnosti před pachateli a předcházení recidivě. Srov. ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁŘ, A., ŠÁMALOVÁ, M. a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, s. 140.¹⁴⁾ Pojem účelu trestu však v zákoně č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, definován není (na rozdíl od ZSVM).

Systém soudnictví ve věcech dospělých se pak z hlediska filozofických východisek orientuje především do minulosti, se zaměřením na spáchaný trestný čin, včetně okolností zejména v době jeho spáchání.ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁŘ, A., ŠÁMALOVÁ, M. a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, s. 127.¹⁵⁾

V zahraniční literatuře se pak v kontextu účelu trestu můžeme obecně setkat s čtyřmi pojmy: retribution, deterrence, incapacitation a rehabilitation (odplata, odstrašení, neutralizace pachatele ve smyslu omezení možnosti páchat trestnou činnost a náprava).ALSCHULER, Albert W. The Changing Purposes of Criminal Punishment: A Retrospective on the past Century and Some Thoughts about the Next. The University of Chicago Law Review, 2003, roč. 70, č. 1. DOI: 10.2307/1600541.¹⁶⁾ Jak uvádí někteří autoři, účel trestu byl historicky rozvíjen prostřednictvím vztahování se k historii a filozofii.WEINHOFEN, Henry. The Purpose of Punishment. Tennessee Law Review, 1928, roč. 7.¹⁷⁾

Pojetí účelu trestu pak prochází v zahraničí přirozeným vývojem. Například Alschuler ve své retrospektivě stavu účelu trestání ve Spojených státech amerických (dále jen „USA“) konstatuje, že ačkoli rehabilitace americké trestní politice po většinu 20. století dominovala, v poslední čtvrtině století byla nahrazena represivnějším modelem. Rehabilitační optimismus (někdy označovaný jako penal welfarismHEATH-KELLY, Charlotte, SHANAAH, Sadi. Rehabilitation within pre-crime interventions: The hybrid criminology of social crime prevention and countering violent extremism. Theoretical Criminology, 2023, roč. 27, č. 2. DOI: https://doi.org/10.1177/13624806221108866.¹⁸⁾) se vytratil zejména poté, co empirické studie, jako článek „What works?“MARTINSON, Robert. What works?—questions and answers about prison reform. Public Interest, roč. 1974, č. 10.¹⁹⁾, zpochybnily účinnost některých nápravných programů. Tím došlo k obratu směrem k tzv. nové penologii, která se nesoustředí na jednotlivce a jejich nápravu, ale na řízení rizik, statistickou analýzu, predikci chování a kontrolu určitých skupin osob, které jsou označeny jako rizikové. Jak autor výstižně uvádí: „Rather than treat cases and people one by one, the new penology treats cases and people in groups.“Namísto toho, aby případy a osoby posuzovala jednotlivě, nová penologie zachází s případy a lidmi jako se skupinami.“ [volně přeloženo autorkou] ALSCHULER, Albert W. The Changing Purposes of Criminal Punishment: A Retrospective on the past Century and Some Thoughts about the Next. The University of Chicago Law Review, 2003, roč. 70, č. 1, s. 21. DOI: 10.2307/1600541.²⁰⁾ Za zásadní tedy v tomto kontextu byly považovány prostředky, kterými je možno identifikovat, klasifikovat a v konečném důsledku tedy i řídit skupiny pachatelů dle jejich nebezpečnosti, nikoliv působení na změnu konkrétního individuálního jedince.KEMPF-LEONARD, Kimberly, PETERSON, Elicka S. L. Expanding Realms of the New Penology: The Advent of Actuarial Justice for Juveniles. Punishment & Society. Sage Publications, 2000, roč. 2, č. 1. DOI: 10.1177/14624740022227863.²¹⁾

Jiní autoři však s tímto názorem nesouhlasí, když tvrdí, že v praxi se utváří spíše „hybridní penologie“, která kombinuje prvky obou základních přístupů ve smyslu retribuce a rehabilitace. Tento hybridní model se projevuje zejména v oblasti sociální prevence kriminality, kde se rehabilitační zásahy přesouvají do tzv. prekriminálního prostoru. K osobám, které se ještě trestného činu nedopustily, ale jsou identifikovány jako rizikové.HEATH-KELLY, Charlotte, SHANAAH, Sadi. Rehabilitation within pre-crime interventions: The hybrid criminology of social crime prevention and countering violent extremism. Theoretical Criminology, 2023, roč. 27, č. 2. DOI: https://doi.org/10.1177/13624806221108866.²²⁾

Kromě již zmíněných přístupů jsou pak zahraničními autory představovány smíšené teorie, v jejichž rámci jsou zdůrazňovány vlivy morálky, symbolického a komunikačního významu trestání, porozumění odsudku a celkové nálady společnosti vzhledem k postihování trestné činnosti.BROOKS, Thom. Punishment: A Critical Introduction. London: Routledge, 2021. DOI: 10.4324/9781315527772.²³⁾

Je však nutné zopakovat, že pojem trest, ani jeho účel nevznikl v rámci trestní justice, nýbrž se jedná o jev, který byl trestním systémem využit jako jedna z možných reakcí na „špatnost“ či „porušení hranic“. Psychologicky potom trest vychází z teorií učení, specificky zejména z tzv. operantního podmiňování. Proto je nutným podkladem úvah o účelu trestu i porozumění psychologickým (behaviorálním) fenoménům.

V rámci operantního podmiňování dochází u osoby k osvojení forem chování. Odměna, která následuje po určitém chování, zvyšuje pravděpodobnost výskytu takového chování, nepříjemný následek (tj. v tomto kontextu trest) pravděpodobnost tohoto chování snižuje.PRAŠKO, J., MOŽNÝ, P. Kognitivně behaviorální terapie psychických poruch. Praha: Triton, 2007.²⁴⁾ Hovoříme o zpevnění či oslabení pravděpodobnosti určitého chování vzhledem k jeho následkům. Účel trestu z psychologického hlediska je tedy snížení frekvence výskytu nežádoucího chování.

Ve smyslu trestněprávním jsou pak předmětem zájmu ty situace, které vedou ke zvýšení nebo snížení pravděpodobnosti určitého chování. Pokud tedy cílíme na účelné uložení trestu (resp. opatření), je nezbytné, aby (mladistvý) pachatel rozuměl, že je následkem jeho trestněprávně relevantního chování. V takovém případě by vlivem učení mělo psychologicky docházet k rozvoji nových strategií, respektive ke snižování výskytu nežádoucího jednání.

2.2 Účel opatření u mladistvých

Co se týče účelu opatření u mladistvých pachatelů v České republice, vychází právní úprava ze stejných základních premis jako obecná teorie účelu trestu, přičemž jsou tyto úvahy dále modifikovány vzhledem k věku pachatele a jeho osobnostnímu vývoji. Z hlediska filozofických východisek se systém soudnictví ve věcech mládeže opírá zejména o zaměření spíše do budoucnostiJak se uvádí například v usnesení Nejvyššího soudu jako soudu pro mládež ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1076/2017, smyslem projednání činu (zde dítěte mladšího 15 let) je také vytvoření podmínek pro jeho další příznivý sociální a duševní rozvoj.²⁵⁾ (například z hlediska opatření), na osobu mladistvého a řešení příčin provinění. ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁŘ, A., ŠÁMALOVÁ, M. a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 127.²⁶⁾ Zvláštní důraz je pak kladen na prevenci, ochranu mladistvého a principy restorativní spravedlnosti.ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁŘ, A., ŠÁMALOVÁ, M. a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025; ŽATECKÁ, E., HRUŠÁKOVÁ, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2015; BRUCKNEROVÁ, E., HRUŠÁKOVÁ, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2025; SOTOLÁŘ, A. Delikvence dětí a sankce v reakci na ni v systému soudnictví ve věcech mládeže. In: FIRSTOVÁ, J. a kol. (ed.). Zločin a trest v 21. století. Aktuální témata trestní politiky a trestního práva. Pocta Heleně Válkové. 1. vydání. Praha: Institut forenzních, bezpečnostních studií a managementu, 2021.²⁷⁾ Reakce na samotné spáchané provinění je pak obsažena implicitně.BRUCKNEROVÁ, E., HRUŠÁKOVÁ, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2025, s. 38.²⁸⁾

V kontextu mladistvých pachatelů je nezbytné věnovat pozornost individuální pozitivní prevenci, která zde nabývá zásadního významu. Proto je vhodné nepomíjet i jiné oblasti, v nichž jsou mladiství korigováni, jako jsou například rodina, škola a vrstevnické skupiny.Jak například uvádí i někteří autoři, kteří tyto tři kategorie zmiňují jako základní formativní složky mládeže. Viz MAREŠOVÁ, Alena. Dopad globalizace na delikvenci mládeže. Kriminalistika, roč. 2019, č. 2.²⁹⁾ Základ těchto intervencí je mimo jiné položen v ust. § 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v institutu tzv. rodičovské odpovědnosti. V rámci občanského práva, které tak můžeme vnímat jako jakýsi předstupeň ideálně zabraňující nutnosti trestněprávního zásahu, lze spatřovat trend prosazování spíše aktivizačních a prevenčních prostředků.Důvodová zpráva k zákonu č. 268/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, č. 268/2025 Dz.³⁰⁾

K výše uvedenému obecnému účelu trestu u dospělých se tak připojuje i výše zmíněná podmínka „rozvojová a ochranná“. Ta vychází mimo jiné i z narativu profesora Oty Novotného, který za hlavní účel trestu u mladistvých považuje jejich výchovuNOVOTNÝ, Oto. O trestu a vězeňství. Praha: Academia, 1969.³¹⁾ a je dále akcentována také judikaturou.Srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 67 To 47/2004; usnesení Nejvyššího soudu jako soudu pro mládež ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1076/2017.³²⁾ Myšlenka restorativního přístupu k mládeži je obsažena mezinárodně v soudobém přístupu, který stojí na principu vnímání nezralosti mladistvých, stejně jako toho, že mladiství se nacházejí v přechodné fázi k plnému členství v politické společnosti.BROOKS, Thom. Punishment: A Critical Introduction. London: Routledge, 2021. DOI: 10.4324/9781315527772.³³⁾ Dále vychází z mezinárodních standardů, zejména pak z Úmluvy o právech dítěteSdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o sjednání Úmluvy o právech dítěte, ve znění sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 41/2010 Sb. m. s., kterým se vyhlašuje oprava v textu Úmluvy o právech dítěte, vyhlášené pod č. 104/1991 Sb. ³⁴⁾ a z Pekingských pravidelRezoluce valného shromáždění OSN č. 40/33, pravidla OSN o minimálních standardních pravidlech soudnictví nad mládeží ze dne 29. listopadu 1985. Dostupné z: https://www.ohchr.org/en/instruments-mechanisms/instruments/united-nations-standard-minimum-rules-administration-juvenile.³⁵⁾, které akcentují prioritu vzdělávacích a resocializačních opatření před represí.

V souladu s ust. § 1 odst. 2 ZSVM je účelem zákona projednávání protiprávních činů, kterých se dopustili mladistvíA děti mladší 15 let. Vzhledem k tématu článku bude pojednáno o účelu opatření především ve vztahu k mladistvým.³⁶⁾, a ukládání opatření za tyto protiprávní činy tak, aby mladistvý vedl řádný život, zejména aby se zdržel dalšího páchání protiprávních činů a našel si společenské uplatnění odpovídající jeho schopnostem a rozumovému vývoji a podle svých sil a schopností přispěl k odčinění újmy vzniklé jeho protiprávním činem. Řízení musí být vedeno tak, aby přispívalo k předcházení a zamezování páchání protiprávních činů.

Z citovaného ustanovení je patrné, že zákonodárce spojuje reakci na delikvenci mládeže nejen s ochranou společnosti (jak je tomu u dospělých pachatelů), ale především s podporou vedení řádného života mladistvého a jeho začlenění do společnosti.

V souladu s ust. § 9 odst. 1 ZSVM je účelem opatření vůči mladistvému vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí, z něhož mladistvý pochází, i jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění.

Ustanovení § 1 odst. 2 ZSVM a ust. § 9 odst. 1 ZSVM jsou si obsahově velmi blízká, neboť obě akcentují prevenci další delikvence a podporu řádného vývoje včetně ochranného prvku. Funkce ustanovení v rámci zákona je však odlišná. Zatímco ust. § 1 odst. 2 ZSVM vymezuje obecný účel soudnictví ve věcech mládeže jako celku a představuje systémové teleologické východisko celé právní úpravy, ust. § 9 odst. 1 ZSVM tento účel konkretizuje a rozvádíŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁŘ, A., ŠÁMALOVÁ, M. a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 139.³⁷⁾ na úrovni jednotlivých opatření ukládaných mladistvým pachatelům a poskytuje interpretační vodítko pro jejich ukládání a aplikaci v rozhodovací praxi.

Pro úplnost je vhodné stručně zmínit také právní úpravu účelu opatření vztahující se k dětem mladším 15 let. Na rozdíl od úpravy vztahující se k mladistvým zákon u této skupiny neobsahuje samostatný a systematicky vymezený účel opatření. Zákon vychází především z obecného účelu soudnictví ve věcech mládeže dle ust. § 1 odst. 2 ZSVM, přičemž jednotlivé cíle opatření lze v právní úpravě nalézt spíše implicitně či rozptýleně v jednotlivých ustanoveních zákona. Například podle ust. § 88b odst. 2 ZSVM může soud pro mládež dítěti mladšímu 15 let, které se dopustilo činu jinak trestného, uložit opatření potřebná k jeho nápravě. Z tohoto hlediska lze argumentovat, že normativní vymezení účelu opatření je v systému ZSVM systematičtěji formulováno právě ve vztahu k mladistvým pachatelům.

Způsob zacházení s delikventní mládeží je ve společnosti citlivou problematikou, a to z mnoha důvodů. Tím prvním je skutečnost, že mládež je vnímána jako skupina, která teprve prochází vývojem a formováním své osobnosti. Spáchaný čin tak nese širší společenský přesah, protože vyvolává otázky nejen o příčinách chování dítěte či mladistvého, ale také o odpovědnosti rodiny, školy, sociálního systému a společnosti jako celku. Existují zahraniční studie zabývající se vnímáním veřejnosti ve vztahu k trestné činnosti mládeže, konkrétně například k odpovědnosti a kompetenci mládeže. Účastníci studie většinou měli tendenci považovat mladistvé za emočně i psychologicky nepřipravené čelit řízení před soudem pro dospělé či soudnímu přelíčení s porotou.BRADLEY, April R. et al. Juvenile Competency and Responsibility: Public Perceptions. Journal of Applied Social Psychology, 2012, roč. 42, č. 10, s. 2411–2432. ISSN 1559-1816. DOI: 10.1111/j.1559-1816.2012.00947.x.³⁸⁾

Ochranitelskou tendenci lze vnímat i při různých úvahách soudů v rámci samotného řízení, vazby mladistvého či uložení konkrétního opatření. Pro zajímavost například Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. III. ÚS 1816/13, zdůrazňuje, že při odůvodnění uvalení vazby na mladistvého je na rozdíl od dospělých nutno uvážit, že mladistvý ještě nemá dostatečnou psychickou kapacitu unést vyhýbání se trestnímu stíhání:

Zatímco u dospělých obviněných je možné takové (ne)odůvodnění z ústavněprávního hlediska akceptovat, neboť lze považovat takřka za notorietu, že dospělý jedinec je zásadně fyzicky i duševně schopen se o sebe postarat i ve stresové situaci, jakou vyhýbání se trestnímu stíhání bezesporu je, u mladistvého obviněného považuje Ústavní soud takový stav naopak spíše za výjimečný.

Druhým důvodem je morální a emocionální dopad, který delikvence mládeže vyvolává. Veřejnost může pociťovat obavy, zda selhávají základní výchovné a preventivní mechanismy, a zároveň může cítit potřebu chránit jak oběti, tak samotné mladistvé před dalším selháním. Takový pohled samozřejmě může vytvářet určité dilema mezi potřebou sankce (reakce trestního práva) a uplatněním spíše výchovného postupu. Z toho vyvěrá i právní a institucionální přístup, kdy se společnost musí rozhodnout, jaký typ opatření je nejvhodnější k nápravě mladistvých delikventů; zda spíše trestající, nebo vzdělávací a resocializační. Případně model sociálně-opatrovnický nebo justiční, jak o nich hovoří například Hulmáková.HULMÁKOVÁ, Jana. Trestání delikventní mládeže. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013. Beckova edice právní instituty. ISBN 978-80-7400-450-6.³⁹⁾ Některé zahraniční výzkumy naznačují, že veřejnost se v posledních letech kloní spíše k rehabilitaci mladistvých pachatelů (sociálně-opatrovnickým principům) než k tvrdé restrikci.SCOTT, Elizabeth S. et al. Public Attitudes About the Culpability and Punishment of Young Offenders. Behavioral Sciences & Law, 2006, roč. 24, č. 6, s. 815–832. ISSN 1099-0798. DOI: 10.1002/bsl.727; BOLIN, Riane M., APPLEGATE, Brandon K., OUELLETTE, Heather M. Americans’ Opinions on Juvenile Justice: Preferred Aims, Beliefs About Juveniles, and Blended Sentencing. Crime & Delinquency. Sage Publications Inc, 2021, roč. 67, č. 2. DOI: 10.1177/0011128719890273.⁴⁰⁾

Přesné zjištění podpory veřejnosti pro přístupy k trestné činnosti mládeže a její nápravě je zásadní, neboť politická rozhodnutí týkající se výdajů na represivní reformy soudnictví mládeže jsou minimálně v zahraničí často odůvodňována domnělou veřejnou poptávkou po přísnějších opatřeních.NAGIN, Daniel S. et al. Public Preferences for Rehabilitation Versus Incarceration of Juvenile Offenders: Evidence from a Contingent Valuation Survey. Criminology & Public Policy. 2006, roč. 5, č. 4. DOI: 10.1111/j.1745-9133.2006.00406.x.⁴¹⁾ Někteří autoři, například v USA, posuzovali postoje veřejnosti k represivním i nerepresivním politikám prostřednictvím měření ochoty veřejnosti financovat různé přístupy k řešení trestné činnosti mládeže. Výsledkem studie bylo, že veřejnost je ochotna investovat do rehabilitace ve stejné míře jako do trestání mladistvých pachatelů a že není tedy důvod pro preferenci represivních reforem, které často reagují na veřejné obavy, vyvolané medializovanými případy závažné kriminality mládeže.Ibid.⁴²⁾

Ještě zajímavější jsou poznatky některých autorů v USA, že přestože má dlouhodobě delikvence mládeže (zhruba od 90. let minulého století) klesající tendenci a názory veřejnosti ve prospěch rehabilitace dlouhodobě vzestupnou tendenci, je pohled veřejnosti na trestnou činnost mládeže relativně pesimistický v tom smyslu, že se veřejnost domnívá, že delikvence mládeže narůstá, mladí lidé méně respektují autority a jsou „horší“ než předchozí generace.BOLIN, Riane M., APPLEGATE, Brandon K., OUELLETTE, Heather M. Americans’ Opinions on Juvenile Justice: Preferred Aims, Beliefs About Juveniles, and Blended Sentencing. Crime & Delinquency. Sage Publications Inc, 2021, roč. 67, č. 2, s. 18. DOI: 10.1177/0011128719890273.⁴³⁾ Tyto názory jsou částečně reportovány také v českém právním prostředí.VEČERKA, Kazimír. Kriminalita mládeže v roce 2023 [online]. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2025. Citováno dne 30. 11. 2025. Ediční řada KONTEXTY. ISBN 978-80-7338-219-3. Dostupné z: https://iksp.gov.cz/kriminalita-mladeze-v-roce-2023.⁴⁴⁾ Jiné výzkumy naopak popisují optimismus společnosti k pomoci mládeži ve smyslu „nikdy není pozdě“ pomoci dítěti.PIQUERO, Alex R. et al. Never Too Late: Public Optimism about Juvenile Rehabilitation. Punishment & Society. Sage Publications, 2010, roč. 12, č. 2. DOI: 10.1177/1462474509357379.⁴⁵⁾

Zahraniční trendy, zejména posun USA od rehabilitačního paradigmatu k spíše retributivnímu modelu „nové penologie“, ukazují, že účel trestu se může odvíjet nejen od hodnotových preferencí společnosti, ale i od její důvěry ve funkčnost nápravných mechanismů. V kontrastu k tomu některé přístupy směřují k hybridním modelům, které kombinují prvky retribuce a rehabilitace a posouvají těžiště zásahu do preventivní fáze, ještě před spácháním činu.

Autorka má za to, že v případě mladistvých pachatelů je nezbytné klást důraz především na individualizovaný přístup, který reflektuje jejich vývojová specifika i povahu delikvence mládeže. Empirické poznatky nepodporují přiklonění k represivním, čistě justičním koncepcím či koncepcím tzv. nové penologie, které akcentují spíše kontrolu a řízení rizik než práci s příčinami delikventního chování a jednotlivcem.

Naopak český systém soudnictví ve věcech mládeže, založený na kombinaci výchovných, ochranných a justičních prvkůBlíže viz HULMÁKOVÁ, Jana. Trestání delikventní mládeže. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013. Beckova edice právní instituty. ISBN 978-80-7400-450-6.⁴⁶⁾, lze považovat za relativně vyvážený a v zásadě vhodně koncipovaný model reakce na delikvenci mládeže.

Autorka se proto přiklání k závěru, že další vývoj by neměl směřovat k posilování represivních tendencí, ale spíše k postupnému rozvolňování a prohlubování výchovně orientovaného přístupu k účelu zákona, včetně důslednější podpory individualizovaných intervencí a práce s mladistvým v jeho sociálním prostředí. Takový přístup má podle jejího názoru větší potenciál přispět k desistanci a současně pozitivní změně chování mladistvého. Akcent na intervence již v „prekriminální“ fázi, v souladu s přístupy hybridní penologie (jak o nich bylo pojednáno výše), je přitom podle názoru autorky zásadní, neboť právě v této fázi lze nejefektivněji ovlivnit další vývoj mladistvého a předejít eskalaci problémového (případně již delikventního) chování.

3 K principům naplňování účelu ZSVM a účelu opatření

Výše představený účel ZSVM a taktéž účel opatření ukládaných mladistvým má být ve skutečnosti realizován prostřednictvím ZSVM jako celku, tedy na tomto místě by mohlo být pojednáno o každém jednotlivém ustanovení zákona a následně zhodnoceno, nakolik takové ustanovení z hlediska účelu odpovídá. Takový způsob hodnocení problematiky by však vydal na samostatnou monografii, a proto budou představeny pouze vybrané instituty či mechanismy ZSVM, které dle názoru autorky nesou největší potenciál naplnění účelu zákona.

Na prvním místě je třeba ocenit deklaraci základních zásad, na kterých ZSVM stojí a které jsou blíže obsaženy v ust. § 3 ZSVM. Tímto způsobem je dále doplňován hodnotový rámec právní úpravy, který napomáhá výkladu normy a koriguje aplikační rámec. Nicméně, samotné deklaratorní představení hodnot pro naplnění účelu samo o sobě dostačující být nemůže.

Principy, na nichž účel sankcionování stojí, pak můžeme rozdělit do následujících, obecnějších kategorií. První z nich je stanovení části populace, u které je naplnění účelu ZSVM vůbec nosné (tedy stanovení vhodných věkových hranic v trestním právu). Druhou kategorií je zvolení vhodných intervencí, které povedou k naplnění účelu zákona (jednotlivých opatření). Jako třetí je pak možné zmínit designování samotného trestního řízení tak, aby jeho prostřednictvím bylo naplnění účelu co nejvyšší měrou podporováno (z tohoto hlediska lze zmínit zejména odklony v trestním řízení, odbornou průpravu pro práci s mládeží dle ust. § 3 odst. 8 ZSVM a mezioborovou spolupráci mezi jednotlivými orgány činnými v trestním řízení a dalšími institucemiNapříklad ust. § 5 odst. 2 zákona 257/2000 Sb., o Probační a mediační sužbě, ust. § 51 odst. 5 písm. d) zákona 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.⁴⁷⁾).V neposlední řadě se pak jedná o vhodnou aplikaci výše uvedených opatření a procesních možností, stejně jako o zajištění možnosti jejich efektivního výkonu.

Lze tak shrnout, že zásadními aspekty naplnění účelu ZSVM a jednotlivých opatření je

• působení na vhodnou populaci ve smyslu stanovení osobní působnosti zákona;
• zvolení vhodné systematiky a obsahu opatření;
• úprava procesněprávních aspektů řízení ve věcech mladistvých;
• vhodná aplikace procesně-právních postupů a opatření v rámci zákonem stanovených mezí;
• zajištění faktické možnosti účel zákona naplnit a zvolená opatření vykonat (například prostřednictvím dostatečně edukovaných osob v rámci systému, jako jsou soudci, státní zástupci, ale také úředníci Probační a mediační služby (dále jen „PMS“) či Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“).

4 Zhodnocení naplňování účelu ZSVM a opatření

4.1 Osobní působnost ZSVM z hlediska jeho účelu

Z psychologického pohledu je zjevné, že člověk v průběhu času postupně dozrává a mění se jeho možnosti chápání okolního světa i možnosti vlastní regulace, a to mimo jiné i z důvodu dozrávání mozkových struktur, růstu a nabývání sociálních zkušeností.TERVO-CLEMMENS, Brenden et al. A canonical trajectory of executive function maturation from adolescence to adulthood. Nature Communications. Nature Publishing Group, 2023, roč. 14, č. 1, s. 6922. ISSN 2041-1723. DOI: 10.1038/s41467-023-42540-8; VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie I.: Dětství a dospívání. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 978-80-246-0956-0; PIAGET, Jean. Psychologie inteligence. 5. vyd. Praha: Pedagogické nakladatelství, 1966.⁴⁸⁾ Některé způsoby uvažování ještě nejsou dítěti dostupné, protože jeho mozek dostatečně nedozrál, například abstraktní operace s pojmy, kterých je dle některých autorů dítě schopno zhruba od 13. roku věku.PIAGET, Jean. Psychologie inteligence. 5. vyd. Praha: Pedagogické nakladatelství, 1966.⁴⁹⁾ Kognice je ovlivněna také postupným dozráváním regulačních mechanismů, kterými jsou exekutivní funkce (a s nimi spojená sebekontrola), stejně jako se dítě postupně socializuje a v tomto kontextu se učí normám morálním.TERVO-CLEMMENS, Brenden et al. A canonical trajectory of executive function maturation from adolescence to adulthood. Nature Communications. Nature Publishing Group, 2023, roč. 14, č. 1, s. 6922. ISSN 2041-1723. DOI: 10.1038/s41467-023-42540-8; LUBANS, David R. et al. Physical Activity, Fitness, and Executive Functions in Youth: Effects, Moderators, and Mechanisms. In: ANDERSEN, Susan L., ed. Sensitive Periods of Brain Development and Preventive Interventions. Cham: Springer International Publishing, 2022, s. 103–130. ISBN 978-3-031-04473-1. DOI: 10.1007/7854_2021_27; PIAGET, Jean. The Moral Judgment of the Child. Glencoe, Illinois: Free Press, 1932. ISBN 978-0-02-925230-7.⁵⁰⁾ Tělesný vývoj, s ním spojené (hormonální) změny a nové, dosud neintegrované zkušenosti vedou přirozeně k situaci, kdy dospívající může selhávat, zejména v situacích emočně zabarvených.STULTS, Brian J., HERNANDEZ, Jorge Luis, HAY, Carter. Low Self-Control, Peer Delinquency, and Crime: Considering Gendered Pathways. Journal of Research in Crime and Delinquency. Sage Publications Inc, 2021, roč. 58, č. 6, s. 666–709. ISSN 0022-4278. DOI: 10.1177/00224278211001416.⁵¹⁾ Vzhledem k výše uvedenému veřejnost uznává možnost u dospívajících dosáhnout změny.SCOTT, Elizabeth S. et al. Public Attitudes About the Culpability and Punishment of Young Offenders; PIQUERO, Alex R. et al. Never Too Late. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států ve věci Miller v. Alabama (2012, 567 U.S. 461) Miller v. Alabama 2012, 567 U.S. 461, Dostupné z: https://supreme.justia.com/cases/federal/us/567/460/.⁵²⁾

Problematické jevy u dospívajících vrcholí mezi 15. a 17. rokem věku a po dosažení 20. roku věku klesají.VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie I.: Dětství a dospívání. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 978-80-246-0956-0; GOTTFREDSON, Michael R. Self-Control Theory and Criminal Violence. In: The Cambridge Handbook of Violent Behavior and Aggression. Cambridge University Press, 2018, s. 301–323. DOI: 10.1017/9781316847992.018.⁵³⁾ Zároveň exekutivní funkce jedince jsou dotvářeny zhruba do 20 let věkuTERVO-CLEMMENS, Brenden et al. A canonical trajectory of executive function maturation from adolescence to adulthood. Nature Communications. Nature Publishing Group, 2023, roč. 14, č. 1, s. 6922. ISSN 2041-1723. DOI: 10.1038/s41467-023-42540-8.⁵⁴⁾ a celkově mozek dozrává až do 25 let.FOMBOUCHET, Yoann et al. The development of emotion regulation in adolescence: What do we know and where to go next? Social Development, 2023, roč. 32, č. 4, s. 1227–1242. ISSN 1467-9507. DOI: 10.1111/sode.12684.⁵⁵⁾

Autorka se proto přiklání k závěru, že stávající vymezení horní hranice mladistvosti na 18 let nemusí plně odpovídat poznatkům o vývoji dospívání ani účelu ZSVM, a to zejména z hlediska požadavku na individualizovanou a rozvojově orientovanou reakci na delikvenci mládeže. De lege ferenda lze uvažovat o tom, zda by nebylo vhodné zvážit vymezení kategorie mladistvých dle ZSVM celkově do dovršení 19 let (v souladu s penologickým přístupem, s nímž právní úprava v některých ohledech již nyní pracujeZSVM v penologickém a trestně-procesním smyslu užívá hranici 19 let věku již v rámci současné právní úpravy. Například v délce trvání ochranné výchovy (ust. § 22 odst. 2 ZSVM), oddělení odsouzených do 19 let věku od dospělých (ust. § 31 odst. 4 ZSVM), při užití zvláštních ustanovení o trestním řízení ve věcech mladistvých (ust. § 73 odst. 1 písm b) ZSVM).⁵⁶⁾).

Taková úprava by znamenala nejen systematické sjednocení definice „mladiství“, ale mohla by zároveň lépe odpovídat sociální realitě dospívajících, kteří i ve věku dovršených 18 let často dokončují střední vzdělání a teprve vstupují do relativně samostatného dospělého života. Dále by takové sjednocení mohlo přispět i ke zmírnění tzv. maturity gapKoncept tzv. maturity gap označuje nesoulad mezi biologickou a psychosociální zralostí. Srov. například JACKSON, Sandy, GOOSSENS, Luc, eds. Handbook of Adolescent Development. 1. vyd. Hove: Psychology Press, 2013. ISBN 978-0-415-64817-2.⁵⁷⁾. Zvolená hranice by přitom neměla ambici zásadně rozšiřovat osobní působnost ZSVM, nýbrž spíše přispět k větší systematičnosti, přičemž lze dovodit, že by nebyla v rozporu s účelem zákona.

Současně je možné namítat, že rozšíření věkové hranice mladistvosti by mohlo vést k zahrnutí osob do mírnějšího režimu soudnictví ve věcech mládeže bez dostatečného důvodu. Taková námitka však přehlíží, že v rámci ZSVM je možné dostatečně diferencovat mezi jednotlivými pachateli podle závažnosti jednání a jejich osobnostních charakteristik, a to včetně využití přísnějších opatření tam, kde je to odůvodněno.

S ohledem na poznatky o vývoji a povaze delikvence dospívajících lze navíc dovodit, že i v období do dovršení 19. roku věku si výchovně orientované přístupy a postupy dle ZSVM zachovávají svůj význam, přičemž pouze menší část pachatelů může vyžadovat intenzivnější či represivnější zásahySrov. MOFFITT, Terrie E. Life-Course-Persistent versus Adolescence-Limited Antisocial Behavior. In: Developmental and Life-course Criminological Theories. Routledge, 2015.⁵⁸⁾.

Aktuální nastavení osobní působnosti zákona pro děti (do dovršení 15 let věku) a mladistvé (do dovršení 18 let věku) však celkově odpovídají současné koncepci účelu soudnictví ve věcech mládeže. Z hlediska příklonu k restorativním principům, sociálně-opatrovnickému přístupu a výchovnému účelu totiž represivní reakce na činy jinak trestné (včetně snižování věkových hranic) neakcentují výše uvedená specifika mládeže. Vymezení věkových hranic představuje důležitý stabilizační prvek systémuJiní autoři například uvádí: „Je tedy na místě odmítnout jakékoli zjednodušující soudy, které poukazují na vzrůstající kriminalitu mladších a mladších dětí a požadují snížení hranice trestní odpovědnosti.“ VICHEREK, Roman. Jak „trestat“ děti a trestně neodpovědné mladistvé. Trestněprávní revue, 2016, č. 1, s. 1–5.⁵⁹⁾. Případné změny ve vymezení těchto hranic by se měly dít vždy v souladu s účelem ZSVM a účelem opatření, a to ve prospěch ochrany vývoje dospívajících při zachování požadavků právní jistoty. V tomto kontextu se přitom jeví jako vhodnější zvažovat spíše rozšíření osobní působnosti právní úpravy než její zužování, a to s ohledem na poznatky o vývoji dospívajících i na potřebu zachování výchovně orientovaného přístupu k této skupině pachatelů.Dále srov. například Arnett a jeho koncept „vynořující se dospělosti“, který je dle názoru tohoto autora již samostatným vývojovým obdobím až přibližně do 25 let, v jehož rámci nadále probíhají důležité vývojové změny. ARNETT, Jeffrey Jensen. Emerging Adulthood: What Is It, and What Is It Good For? Child Development Perspectives, 2007, roč. 1, č. 2. DOI: 10.1111/j.1750-8606.2007.00016.x. Obdobně dále HULMÁKOVÁ, J. Mladí dospělí v systému trestní spravedlnosti. In: FIRSTOVÁ, J. a kol. (ed.). Zločin a trest v 21. století. Aktuální témata trestní politiky a trestního práva. Pocta Heleně Válkové. 1. vydání. Praha: Institut forenzních, bezpečnostních studií a managementu, 2021.⁶⁰⁾

4.2 K odklonům z hlediska účelu ZSVM

V případech tzv. odklonů v trestním řízení věc mladistvého nemusí dojít do fáze řízení před soudem či do fáze, kdy je formálně ukládáno (trestní) opatření. U mladistvých, zejména u těch, kteří se dopustili přečinu, lze takový postup považovat za vhodný a souladný s účelem zákona, respektive jej zejména může být využito v případech, kdy se účelu ZSVM či smyslu opatření podaří dosáhnout v průběhu řízení.Srov. ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁŘ, A., ŠÁMALOVÁ, M. a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 140.⁶¹⁾

Je možné se domnívat, že v rámci odklonu může být pro mladistvého kontakt s justičním systémem dostatečný (je zde prostor si uvědomit, že skutek má dopady a že se jím zabývají orgány činné v trestním řízení), neprohlubuje se takovou měrou net-widening efekt„Net-widening“ efekt označuje nežádoucí rozšíření dosahu trestněprávní kontroly na osoby, které by bez zavedení určitého opatření, procesního postupu nebo například intervence pravděpodobně nebyly vůbec zachyceny systémem nebo by vůči nim nebylo postupováno tak intenzivně. Blíže srov. DUSEN, Katherine Teilmann Van. Net Widening and Relabeling. American Behavioral Scientist. Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 1981, roč. 24, č. 6, s. 801–810. DOI: 10.1177/000276428102400606; PRICHARD, Jeremy. Net-Widening and the Diversion of Young People From Court: A Longitudinal Analysis With Implications for Restorative Justice. Australian & New Zealand Journal of Criminology. Sage Publications, 2010, roč. 43, č. 1, s. 112–129. ISSN 0004-8658. DOI: 10.1375/acri.43.1.112; MACALLAIR, Daniel, ROCHE, Tim. Widening the Net in Juvenile Justice and the Dangers of Prevention and Early Intervention. San Francisco, CA: Justice Policy Institute, 2001.⁶²⁾ a zároveň je dán mladistvému prostor, aby věc řešil sám (omluva, náhrada škody, vyhledání pomoci aj.). Výzkumy dále ukazují, že u 70 % mládeže dojde po prvotním kontaktu s justičním systémem k přirozené desistanci.MACALLAIR, Daniel a Tim ROCHE. Widening the Net in Juvenile Justice and the Dangers of Prevention and Early Intervention. San Francisco, CA: Justice Policy Institute, 2001.⁶³⁾ Samozřejmě zcela nejpozitivnějším vývojem by byla situace, kdy by se podařilo včasným záchytem intervenci u dospívajících indikovat ještě předtím, než delikventní chování vůbec započne.GOTTFREDSON, Michael R. Self-Control Theory and Criminal Violence. In: The Cambridge Handbook of Violent Behavior and Aggression. Cambridge University Press, 2018, s. 301–323. DOI: 10.1017/9781316847992.018.⁶⁴⁾

Odstoupení od trestního stíhání (jako specifický odklon ve věci mladistvých) tak v systematice ZSVM má své místo, přesto nelze opomenout, že například v roce 2024 nebylo od trestního stíhání odstoupeno ani jednou.Přehled o pravomocně vyřízených fyzických osobách podle soudů (odsouzených + vyřízených jinak) za rok 2024. In: www.clasv.justice.cz [online]. Citováno dne 6. 1. 2026. Dostupné z: https://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html.⁶⁵⁾ Jedním z možných vysvětlení tohoto stavu je skutečnost, že odstoupení od trestního stíhání není spojeno s podmíněným odkladem výkonu, resp. s časovým testem chování mladistvého.

Podmíněný odklad přitom může na jednu stranu posilovat preventivní a výchovný účel, a to jak prostřednictvím časového rámce, tak možností kombinace s dalšími povinnostmi či omezeními. Současně však platí, že indikace těchto postupů a opatření musí vycházet z individuální situace dospívajícího a respektovat (modifikovanou) zásadu přiměřenostiJELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Leges, 2025, s. 510.⁶⁶⁾ a minimalizace zásahů.Obdobně pak srov. usnesení Nejvyššího soudu jako soudu pro mládež ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1080/2017, kde je zdůrazněno posouzení, zda je projednání věci před soudem pro mládež v konkrétním případě vůbec způsobilé naplnit výchovný a ochranný účel zákona, aniž by představovalo nepřiměřený negativní zásah do dalšího vývoje dítěte.⁶⁷⁾ U nízkorizikových dospívajících pak ani není na místě používat citelné intervence, které mohou být spíše kontraproduktivní.ROZUM, Jan, KOTULAN, Petr, TOMÁŠEK, Jan. Probační programy pro mladistvé [online]. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2011. Citováno dne 17. 11. 2024. S. 158–159. ISBN 978-80-7338-114-1. Dostupné z: https://www.iksp.cz/probacni-programy-pro-mladistve.⁶⁸⁾

Není třeba, aby v případě mladistvého (či dítěte mladšího 15 let), které vnikne okénkem do sklepa, pošlape zde borůvky a košík jich odneseSrov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 8 Tdo 684/2022.⁶⁹⁾, byly vynakládány prostředky na soudní řízení, nadto když o skutku není větších pochyb. Naopak, je zde prostor pro individuální přístup, zhodnocení konkrétní míry rizika a navázání dospívajícího a jeho rodiny (případně i v citlivé spolupráci se školou) na další odborníky a instituce.

Z pohledu aplikační praxe se přitom nabízí otázka, zda je tento relativně omezený rozsah využití tohoto specifického odklonu důsledkem vhodně nastavených zákonných podmínek, nebo spíše určité zdrženlivosti orgánů činných v trestním řízení při jeho aplikaci. Lze přitom dovodit, že právě širší využívání odklonů (včetně odstoupení od trestního stíhání) by mohlo lépe odpovídat deklarovanému účelu ZSVM, zejména pokud jde o podporu restorativních přístupů a prevenci sekundární kriminalizace mladistvých. Ostatně jsou tyto postupy naukou indikovány jako součást hierarchie postupů a opatření v rámci systému ZSVM. ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁŘ, A., ŠÁMALOVÁ, M. a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 131.⁷⁰⁾

Celkově lze shrnout, že řešení věci mladistvého prostřednictvím tzv. odklonů má z hlediska účelu ZSVM své nepochybné místo a lze argumentovat, že tímto způsobem lze dosáhnout veškerých aspektů účelu ZSVM (motivace k vedení řádného života, přispění k odčinění újmy, předcházení a zamezování páchání protiprávních činů). Prostřednictvím odklonů se systém více přibližuje prekriminálnímu prostoru, který zdůrazňuje například koncept hybridní penologie.Srov. HEATH-KELLY, Charlotte, SHANAAH, Sadi. Rehabilitation within pre-crime interventions: The hybrid criminology of social crime prevention and countering violent extremism. Theoretical Criminology. 2023, roč. 27, č. 2. DOI: https://doi.org/10.1177/13624806221108866.⁷¹⁾ Limitem naplňování stanoveného účelu je otázka nedostatečného využívání specifických odklonů, jako je právě odstoupení od trestního stíhání.

4.3 K výchovným opatřením z hlediska účelu zákona

Výchovná opatření jsou v rámci systému sankcionování mládeže definována vhodným způsobem a vzhledem k účelu ZSVM by bylo jen stěží představitelné, že by tento typ opatření chyběl. Každé z pěti druhů výchovných opatření (ust. § 15 odst. 2 ZSVM) může mít podstatný vliv vzhledem ke konkrétním okolnostem skutku a osobnosti mladistvého. Již zde je proto nutné zdůraznit, že výběr konkrétního (či konkrétních) výchovných opatření by měl následovat po kvalitním zhodnocení poměrů mladistvého a jeho osoby tak, aby výchovné opatření bylo vykonatelné a celkově smysluplné.Jak je uvedeno například i v usnesení Nejvyššího soudu jako soudu pro mládež ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 8 Tdo 185/2006: „Jedině podrobným prozkoumání poměrů dítěte a jeho rodiny, jeho chování ve škole, v domácím prostředí, či na veřejnosti a pečlivým zmapováním jeho dosavadního života lze posoudit, jak dalece je rozumově rozvinuto, na jakém stupni je jeho mravní vývoj, jakou má povahu, v jakém prostředí vyrůstá, jak se na jeho celkovém rozvoji podílí působení rodiny a jeho příslušníků, eventuelně dalších činitelů, kteří se na jeho výchově podílejí. Je tedy nezbytné zajistit co nejvíc poznatků tom, jak se dítě vyvíjelo do doby spáchání činu jinak trestného, a tyto posoudit v souladu s okolnostmi, za nichž byl čin jinak trestný spáchán, včetně toho, jakou měrou se na něm nezletilý podílel. Všechna takto zjištěná a ověřená fakta mohou teprve ve svém souhrnu tvořit dostatečný a spolehlivý podklad pro rozhodnutí o tom, jaké opatření či jaký prostředek by vymezený účel zákona splnil.“⁷²⁾ V tomto ohledu je třeba jako pozitivní hodnotit zakotvení role PMS a OSPOD jako dalšího odborného pohledu.Roli PMS a OSPOD, včetně zjištění poměrů mladistvého, zdůrazňuje také judikatura, například usnesení Nejvyššího soudu jako soudu pro mládež ze dne 8. 8. 2018, sp. zn. 8 Td 40/2018: „Jenom propojením těchto, ale i dalších způsobů, jimiž lze na mladistvého působit, lze docílit naplnění účelu a smyslu výkonu soudnictví nad mládeží (§ 1 z. s. m.).“⁷³⁾

Nelze pak předem stanovit typy situací, při kterých se použije specifické opatření, případně hodnotit potenciál výchovných opatření bez dalšího. Je třeba vycházet z empiricky podložených ukazatelů a intervence indikovat dle míry rizikovosti mladistvéhoRiziko je v rámci výzkumů operacionalizováno u dospívajících různými způsoby. Hlavně se jedná o míru předchozího protiprávního jednání, respektive počet dřívějších kontaktů s justičním systémem srov. LIPSEY, Mark W. The Primary Factors that Characterize Effective Interventions with Juvenile Offenders: A Meta-Analytic Overview. Victims & Offenders. Routledge, 2009, roč. 4, č. 2, s. 124–147. ISSN 1556-4886. DOI: 10.1080/15564880802612573. Pojem rizikovosti je v tomto článku chápán jako pracovní koncept sloužící k orientaci při volbě typu a intenzity opatření, nikoli jako rigidní kategorizace nahrazující individuální posouzení případu.⁷⁴⁾, cílit na konkrétní potřeby a přizpůsobit intervence individuálním charakteristikám a možnostem jedince, zejména z hlediska kognitivních, emočních a sociálních dovedností.ANDREWS, D. A., BONTA, J., HOGE, R. D.. Classification for Effective Rehabilitation: Rediscovering Psychology. Criminal Justice and Behavior. Sage Publications, 1990, roč. 17, č. 1, s. 19–52. ISSN 0093-8548. DOI: 10.1177/0093854890017001004; BONTA, J., ANDREWS, D. A. The Psychology of Criminal Conduct. 7. vyd. New York: Routledge, 2023. ISBN 978-1-003-29212-8. DOI: 10.4324/9781003292128. Obdobně pak ve vztahu k mladým dospělým srov. HULMÁKOVÁ, J. Mladí dospělí v systému trestní spravedlnosti. In: FIRSTOVÁ, J. a kol. (ed.). Zločin a trest v 21. století. Aktuální témata trestní politiky a trestního práva. Pocta Heleně Válkové. 1. vydání. Praha: Institut forenzních, bezpečnostních studií a managementu, 2021.⁷⁵⁾

Z jednotlivých výchovných opatření je možné vnímat výchovný potenciál v každém z nich. Dospívající musí projít vývojovým obdobím a dozrát ve sféře fyzického vývoje, kognitivních funkcí (včetně exekutivních funkcí), emoční regulace, volních procesů a sebekontroly, socializace a morálního vývoje, jakož i formování osobnosti a identity.VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3., rozš. a přeprac. vyd., s. 784. Praha: Portál, 2004. ISBN 978-80-7178-802-7; THOROVÁ, Kateřina. Vývojová psychologie: Proměny lidské psychiky od početí po smrt. 1. vyd. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0714-6.⁷⁶⁾ Možnosti působení na tyto jednotlivé vývojové domény jsou variabilní.

Za velmi nosné je možné považovat opatření ve formě dohledu probačního úředníka. A to za předpokladu, že tento bude mít dostatečný prostor na individuální práci s dospívajícím, vhodnou průpravu pro práci s mládeží, bude schopen s dospívajícím navázat vztah (jak o něm hovoří například LipseyLipsey používá pojem counseling intervention jako zastřešující kategorii pro intervence založené na systematickém vztahovém působení mezi mladistvým a dospělou osobou. Charakteristickým znakem těchto intervencí je práce se vztahem jako nástrojem změny. LIPSEY, Mark W. The Primary Factors that Characterize Effective Interventions with Juvenile Offenders: A Meta-Analytic Overview. Victims & Offenders. Routledge, 2009, roč. 4, č. 2. DOI: 10.1080/15564880802612573.⁷⁷⁾). Dohled bez těchto charakteristik se nejeví jako příliš efektivní, naopak může vést i k vyšší recidivě (podobně jako programy založené na formální disciplíně a deterrenci).WILSON, David B., LIPSEY, Mark W. Scaling up effective juvenile delinquency programs by focusing on change levers: Evidence from a large meta-analysis. Criminology & Public Policy, 2024, roč. 23, č. 2, s. 261–286. ISSN 1745-9133. DOI: 10.1111/1745-9133.12663.⁷⁸⁾ Kontakt mezi dospívajícím a dospělou osobou (autoritou) skýtá potenciál například pro rozhovory o morálních a hodnotových otázkách, kterými může být tato doména tříbena.SHULMAN, Elizabeth P. et al. Moral Disengagement among Serious Juvenile Offenders: A Longitudinal Study of the Relations between Morally Disengaged Attitudes and Offending. Developmental Psychology. US: American Psychological Association, 2011, roč. 47, č. 6, s. 1619–1632. ISSN 1939-0599. DOI: 10.1037/a0025404.⁷⁹⁾ Dále mohou být v rámci rozhovorů korigována i případná kognitivní zkreslení a omyly dospívajícího.VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3., rozš. a přeprac. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 978-80-7178-802-7; PRAŠKO, J., MOŽNÝ, Petr. Kognitivně behaviorální terapie psychických poruch. Praha: Triton, 2007.⁸⁰⁾ To vše za předpokladu, že dospělý pro dospívajícího autoritu představovat bude, k čemuž je třeba, aby dospělý mimo jiné působil stabilně, dodržoval nastavená pravidla a byl spravedlivý.VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie I.: Dětství a dospívání. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 978-80-246-0956-0.⁸¹⁾ V současném nastavení systému však pro takto individualizovanou práci ve většině případů nebude prostor, a to především z důvodu nedostatečného počtu pracovníků.Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče. Nedostatek zaměstnanců v sociálních službách se zhoršuje [online], 2025. Citováno dne 8. 9. 2025. Dostupné z: https://www.apsscr.cz/media/aktuality/vyhodnoceni-nedostatek-pracovniku-v-socialnich-sluzbach-ii-012025-final.pdf?utm; Profesní komora sociálních pracovníků OSPOD. Dopis MPSV. In: www.pkspod.cz [online], 2025. Citováno dne 8. 9. 2025. Dostupné z: https://www.pkspod.cz/wp-content/uploads/2025/06/dopis_PKSPOD_Dopis_MPSV_260625_1750944490045.pdf; Česká justice. Chybí lidé i peníze. Probační úředníci jsou přetížení, varuje nová šéfka. In: https://www.ceska-justice.cz [online], 2025. Citováno dne 17. 11. 2025. Dostupné z: https://www.ceska-justice.cz/2025/06/probacni-urednici-pretizeni-chybi-penize/.⁸²⁾

Jak je pak vidět z celkových statistických dat, výchovná opatření nejsou využívána v celé své šíři. Dle zprávy o činnosti státního zastupitelství v roce 2023 soudy pro mládež ukládaly z výchovných opatření nejčastěji zejména napomenutí s výstrahou, dohled probačního úředníka, výchovnou povinnost vykonat bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost určitého druhu dle ust. § 18 odst. 1 písm. c) ZSVM, a povinnost absolvovat vhodný program, který není programem probačním (ust. § 18 odst. 1 písm. g) ZSVM).Zpráva o činnosti státního zastupitelství za rok 2023, s. 100. In: www.verejnazaloba.cz [online]. Citováno dne 15. 1. 2025. Dostupné z: https://verejnazaloba.cz/nsz/cinnost-nejvyssiho-statniho-zastupitelstvi/zpravy-o-cinnosti/zprava-o-cinnosti-za-rok-2024/.⁸³⁾

Z celkového počtu 6 probačních programů, které jsou k dispozici v roce 2025, jsou 2 z nich realizovány PMS.Ministerstvo spravedlnosti České republiky. Seznam probačních programů pro rok 2025. In: www.msp.gov.cz [online]. Citováno dne 3. 1. 2026. Dostupné z: https://msp.gov.cz/documents/d/msp/seznam-probacnich-programu-rok-2025.⁸⁴⁾ Možnost soukromého sektoru participovat na poskytování probačních programů je nosná restorativní myšlenka celé úpravy, která se však ukazuje jako v praxi jako méně funkční. Probační program tak mezi ukládanými výchovnými opatřeními není preferován (o čemž svědčí také statistická data, kdy v roce 2024 bylo toto opatření uloženo 28krát).Přehled o pravomocně vyřízených fyzických osobách podle soudů (odsouzených + vyřízených jinak) za rok 2024. In: www.clasv.justice.cz [online]. Citováno dne 16. 1. 2025]. Dostupné z: https://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html.⁸⁵⁾ Takový stav může odrážet i relativně omezenou nabídku probačních programů, respektive pravděpodobně jde o spojené nádoby.

Nabízí se proto úvaha, zda nízká míra ukládání těchto opatření odpovídá jejich reálnému přínosu, nebo zda spíše odráží omezenou dostupnost programů, institucionální kapacity či určitou rigiditu aktérů systému. Pokud by měl být účel ZSVM naplňován důsledně, bylo by namístě věnovat větší pozornost nejen samotné právní úpravě, ale především reálným možnostem jejího výkonu, včetně dostupnosti kvalitních probačních programů.

Výchovná opatření celkově pokrývají potřebnou škálu reakcí na delikvenci mládeže, není tedy třeba výčet opatření doplňovat. Představují rámec, který umožňuje individuální výchovnou reakci, kterou je možné dotvořit obsahem výchovného opatření (například konkrétní obsah terapeutického programu, konkrétní výchovná omezení nebo povinnost aj.). Jde pak právě o tento konkrétní obsah intervence v rámci výkonu opatření než formálně o opatření jako takové. Intervence by měla být dostatečně dlouhá, kvalitně zpracovaná a vhodně personálně zajištěná. Někteří autoři zmiňují, že intervence by měla trvat alespoň 6 měsícůMEULEN, Puck et al. Letting Work What Works—Effectively Preventing Juvenile Delinquency in the Netherlands: A Meta-Analysis of the Evidence. International Journal of Offender Therapy and Comparative Criminology. Sage Publications, 2025, s. 0306624X251344620. ISSN 0306-624X. DOI: 10.1177/0306624X251344620.⁸⁶⁾, jiní, že minimálně rok.HAMBURG, David A. Today’s Children: Creating a Future for a Generation in Crisis. 1. ed., 2. vyd. New York: Times Books, 1992. ISBN 978-0-8129-1914-1.⁸⁷⁾ Nejvýznamnějšími prediktory efektu na snížení recidivy se pak ukazuje být zaměření na mládež s vysokým rizikem, terapeutická orientace intervence a kvalita její implementace.LIPSEY, Mark W. The Primary Factors that Characterize Effective Interventions with Juvenile Offenders: A Meta-Analytic Overview. Victims & Offenders. Routledge, 2009, roč. 4, č. 2. DOI: 10.1080/15564880802612573.⁸⁸⁾

Lze tedy shrnout, že také prostřednictvím výchovných opatření lze dosáhnout naplnění veškerých aspektů účelu ZSVM (motivace k vedení řádného života, přispění k odčinění újmy, předcházení a zamezování páchání protiprávních činů a zejména výchovné působení na mladistvé). Limitem naplňování stanoveného účelu je otázka nedostatečného využívání celé šíře možností výchovných opatření, zejména probačních programů. Tím je naplňování účelu zákona i opatření oslabováno.

4.4 K naplňování účelu ZSVM v rámci ochranné výchovy a trestních opatření

Z psychologického hlediska sice ochranná výchova nabízí korektiv k nedostatečnému působení na mladistvého v rámci jeho primární rodiny (stejně jako disponuje prostorem pro cílené intervenční působení), nicméně v praxi také naráží na kapacitní, personální a institucionální limity. Problémem může být i kumulace rizikových dospívajících v jednom zařízeníVEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV. Školská zařízení pro výkon ochranné výchovy: Zpráva z návštěv zařízení 2024, s. 19.⁸⁹⁾, kde se zvyšuje efekt učení nápodobou a vliv vrstevnických skupin.Za dominantní účel ZSVM, tedy ochranu před škodlivými vlivy, někteří autoři považují také ochranu před syndromem prizonizace, srov. BRUCKNEROVÁ, E., HRUŠÁKOVÁ, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2025, s. 38.⁹⁰⁾ O problematice pojednává také koncept tzv. deviancy training.Fenomén deviancy training označuje proces vzájemného posilování a osvojování problémového chování mezi vrstevníky, kdy je takové jednání ve skupině sociálně odměňováno, normalizováno a dále reprodukováno. Srov. RORIE, Melissa et al. Structure and deviancy training in after-school programs. Journal of Adolescence. 2011, roč. 34, č. 1, s. 105–117. ISSN 0140-1971. DOI: 10.1016/j.adolescence.2010.01.007.⁹¹⁾ Ochranná výchova je typicky ukládána v případě častějších recidiv mladistvého.Zpráva o činnosti státního zastupitelství za rok 2023, s. 100. In: www.verejnazaloba.cz [online]. Citováno dne 15. 1. 2025. Dostupné z: https://verejnazaloba.cz/nsz/cinnost-nejvyssiho-statniho-zastupitelstvi/zpravy-o-cinnosti/zprava-o-cinnosti-za-rok-2024/.⁹²⁾ V roce 2024 bylo toto opatření uloženo pouze 6 mladistvým.Přehled o pravomocně vyřízených fyzických osobách podle soudů (odsouzených + vyřízených jinak) za rok 2024. In: www.clasv.justice.cz [online]. Citováno dne 6. 1. 2026. Dostupné z: https://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html.⁹³⁾

Lze konstatovat, že efektivita ochranné výchovy není dána samotným uložením opatření, ale především kvalitou jeho výkonu, odborností pracovníků a propojením s dalšími podpůrnými intervencemi, zejména s prací s rodinouFARRINGTON, David P., GAFFNEY, Hannah, WHITE, Howard. Effectiveness of 12 Types of Interventions in Reducing Juvenile Offending and Antisocial Behaviour. Canadian Journal of Criminology and Criminal Justice. University of Toronto Press, 2022, roč. 64, č. 4. DOI: 10.3138/cjccj.2022-0022.⁹⁴⁾. Není však vhodné pomíjet ani stacionární povahu ochranné výchovy, která z tohoto opatření činí intervenci na pomezí opatření ochranných a těch, jež jsou spojená s odnětím svobody. V praxi pak dosud její indikace naráží na řadu problémů, kdy je mimo jiné směšována s institutem výchovy ústavní.VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV. Školská zařízení pro výkon ochranné výchovy: Zpráva z návštěv zařízení 2024, s. 21.⁹⁵⁾

Z hlediska ochranného opatření ochranné výchovy je tak účel zákona i opatření nepochybně formálně naplňován, kdy právě zde lze vnímat silný akcent na výchovnou, rozvojovou a ochrannou složku. Limitem pak je praktický výkon tohoto opatření, kdy i zde se setkáváme s nedostatkem pracovníků a v některých případech výše nastíněnou nejednotnou aplikací institutu z hlediska soudů (zejm. směšování s ústavní výchovou).

Co se týče opatření trestních, z dostupných statistických údajů za rok 2024 je patrné, že ačkoli právní úprava trestních opatření podle ZSVM poskytuje poměrně široké spektrum těchto opatření, jejich reálné využití v aplikační praxi je výrazně koncentrováno do několika málo institutů. Z celkového počtu 2053 trestně stíhaných mladistvýchZpráva o činnosti státního zastupitelství za rok 2024, s. 60. In: www.verejnazaloba.cz [online]. Citováno dne 30. 11. 2025. Dostupné z: https://verejnazaloba.cz/nsz/cinnost-nejvyssiho-statniho-zastupitelstvi/zpravy-o-cinnosti/zprava-o-cinnosti-za-rok-2024/.⁹⁶⁾ bylo nepodmíněné trestní opatření odnětí svobody uloženo přibližně v 5,6 % případůJe zajímavé, že i historické prameny uvádějí, že trest (resp. opatření) odnětí svobody je mladistvým osobám ukládán v podstatně menší míře než dospělým, u trestných činů činil jejich podíl v roce 1983 22,6 % a u přečinů 6,1 %. Srov. Zpráva Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 22. 12. 1984, sp. zn. Plsf 1/84.⁹⁷⁾, zatímco podmíněné odsouzení (včetně dohledu) představovalo zcela dominantní reakci (766 případů, z toho 136 s dohledem)Přehled o uložených trestech/trestních opatřeních – hlavní sankce za rok 2024. In: www.clasv.justice.cz [online]. Citováno dne 4. 1. 2026. Dostupné z: https://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html.⁹⁸⁾. Ostatní trestní opatření jsou naopak využívána spíše okrajově, kdy obecně prospěšné práce byly uloženy ve 189 případechIbid.⁹⁹⁾, peněžité opatření ve 13 případech (s podmíněným odkladem pouze jednou)Ibid.¹⁰⁰⁾, propadnutí věci rovněž jednou, stejně jako specifická opatření, jako zákaz činnosti či zákaz držení a chovu zvířat, byla uložena pouze jednotlivě.Ibid.¹⁰¹⁾ Zcela marginální je pak využití některých institutů, například domácí vězení, které nebylo v roce 2024 uloženo ani jednou.Ibid.¹⁰²⁾ Uvedená struktura ukládaných opatření naznačuje, že aplikační praxe nevyužívá potenciál zákonné úpravy v celé její šíři, a to zejména u těch opatření, která umožňují cílenější a individualizovanější reakci na konkrétní formy delikvence. Tento stav přitom může oslabovat naplňování účelu ZSVM, který je založen právě na individualizaci, výchovném působení a práci s konkrétními rizikovými faktory mladistvého.

Dle některých autorů je pak škála opatření „mimořádně široká“Srov. ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁŘ, A., ŠÁMALOVÁ, M. a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 126.¹⁰³⁾. Dle judikatury pak „soud pro mládež má vždy za povinnost v rámci úvah o tom, jaké opatření pro nápravu mladistvého zvolí, uvažovat o celé šíři institutů stanovených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže, aby následně vybral takové, které naplní účel a smysl zákona o soudnictví ve věcech mládeže…“Usnesení Nejvyššího soudu jako soudu pro mládež ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 8 Tdo 128/2012.¹⁰⁴⁾. V této souvislosti lze kriticky poukázat na skutečnost, že aplikační praxe zjevně preferuje užší okruh standardních opatření, zatímco potenciál dalších nástrojů zůstává z velké části nevyužit. Z pohledu aplikační praxe přitom právě širší spektrum individualizovaných opatření představuje klíčový předpoklad pro nalezení takové reakce, která bude odpovídat konkrétní životní situaci mladistvého a současně naplní preventivní funkci sankcionování.

V rámci výkonu nepodmíněného trestního opatření odnětí svobody lze stavět na tom, co bylo uvedeno výše u opatření ochranné výchovy, i zde mělo docházet k výchovnému a aktivizačnímu působení na odsouzeného mladistvého, nicméně by se v souladu s úpravou ZSVM mělo jednat o intervenci ultima ratio. Takový přístup podporují i jednotlivé empirické výzkumy, které hovoří o tom, že citelnější intervence jsou opodstatněné až u dospívajících s třemi a více kontakty s justičním systémem.MACALLAIR, Daniel, ROCHE, Tim. Widening the Net in Juvenile Justice and the Dangers of Prevention and Early Intervention. San Francisco, CA: Justice Policy Institute, 2001.¹⁰⁵⁾

Za nejvýznamnější prediktory snížení recidivy u mladistvých se ukazují být zaměření na mládež s vysokým rizikem, terapeutická orientace intervence a kvalita její implementace.LIPSEY, Mark W. The Primary Factors that Characterize Effective Interventions with Juvenile Offenders: A Meta-Analytic Overview. Victims & Offenders. Routledge, 2009, roč. 4, č. 2. DOI: 10.1080/15564880802612573.¹⁰⁶⁾ Autoři poukazují na skutečnost, že programy či intervence založené na dohledu, disciplíně (dodržování režimu) anebo odstrašení (deterrenci) jsou systematicky méně účinné (případně mohou vést i k vyšší recidivě).Ibid.¹⁰⁷⁾ Naopak programy poradenské/terapeutickéLipsey používá pojem counseling intervention jako zastřešující kategorii pro intervence založené na systematickém vztahovém působení mezi mladistvým a dospělou osobou. Nejde přitom o jednotný terapeutický směr, ale o široké spektrum poradenských a podpůrných přístupů, které mohou probíhat individuálně, skupinově nebo v rodinném kontextu, případně kombinovat více těchto forem. Charakteristickým znakem těchto intervencí je práce se vztahem jako s nástrojem změny, přičemž do procesu mohou být zapojeni jak terapeut, tak rodinní příslušníci, vrstevníci nebo širší sociální síť mladistvého. Do této kategorie Lipsey zahrnuje jak klasické individuální poradenství, mentoring a rodinné poradenství, tak skupinové a vrstevnicky vedené programy či kombinované modely doplněné o návazné služby.¹⁰⁸⁾ mají nejvyšší efekt na snížení recidivy.Ibid.¹⁰⁹⁾

Mezi nejúčinnější intervence ke snížení delikvence a antisociálního chování dospívajících patří zejména rodičovský trénink, rodinná terapie, kognitivně-behaviorální intervence, trénink dovedností, mentoring a cílené odrazující strategie, zatímco programy založené na vylučování ze školy, nestrukturovaných mimoškolních aktivitách či režimových boot campechBoot camp představuje typ programu pro mladistvé, založený na režimu připomínajícím vojenský výcvik, který klade důraz zejména na disciplínu, fyzickou zátěž, poslušnost a strukturovaný režim.¹¹⁰⁾ se dlouhodobě jeví jako nejméně efektivní.FARRINGTON, David P., GAFFNEY, Hannah, WHITE, Howard. Effectiveness of 12 Types of Interventions in Reducing Juvenile Offending and Antisocial Behaviour. Canadian Journal of Criminology and Criminal Justice. University of Toronto Press, 2022, roč. 64, č. 4. DOI: 10.3138/cjccj.2022-0022.¹¹¹⁾ V tomto duchu je tak třeba uvažovat z hlediska naplnění účelu zákona o obsahu veškerých opatření, zejména pak těch stacionárních, kterým nepodmíněné odnětí svobody nepochybně je.

Celkově se doporučuje, aby dospívající ve výkonu trestního opatření odnětí svobody byli motivováni jednoduchými a pozitivně formulovanými cíli, odměnami, možnostmi pro rozvoj a učení (podnětné prostředí).VAN DER HELM, Peer et al. ‘What works’ for juvenile prisoners: the role of group climate in a youth prison. Journal of Children’s Services. 2009, roč. 4, č. 2, s. 36–48. ISSN 1746-6660. DOI: 10.1108/17466660200900011.¹¹²⁾ Ostatně, závažným prediktorem páchání provinění je dysfunkční prostředí dospívajícího, včetně zanedbávání a zneužívání.AAZAMI, Aida et al. Risk and Protective Factors and Interventions for Reducing Juvenile Delinquency: A Systematic Review. Social Sciences. Multidisciplinary Digital Publishing Institute, 2023, roč. 12, č. 9, s. 474. ISSN 2076-0760. DOI: 10.3390/socsci12090474; SPARKS, Lauren A. et al. Hope as a Protective Factor: Relations to Adverse Childhood Experiences, Delinquency, and Posttraumatic Stress Symptoms. Journal of Child and Family Studies, 2021, roč. 30, č. 12, s. 3005–3015. ISSN 1573-2843. DOI: 10.1007/s10826-021-02119-7.¹¹³⁾ Osoby pečující o mladistvé ve výkonu trestu by tak žádným dalším způsobem neměly přispívat k prohlubování takových aspektů, nakolik je to v rámci charakteru opatření vůbec možné. Personál věznice pro mladistvé by měl být speciálně vybraný, proškolený, schopný empatických reakcí a měl by pro mladistvé fungovat jako stabilní prvek.VAN DER HELM, Peer et al. ‘What works’ for juvenile prisoners: the role of group climate in a youth prison. Journal of Children’s Services. 2009, roč. 4, č. 2, s. 36–48. ISSN 1746-6660. DOI: 10.1108/17466660200900011.¹¹⁴⁾ Tedy i v tomto případě platí pro osoby přicházející v rámci systému do kontaktu s mládeží nutnost speciální průpravy, která však naráží na limity systémuNa limity je dlouhodobě poukazováno i u obhájců, srov. BRUCKNEROVÁ, Eva. Spolupráce s orgánem sociálně-právní ochrany dětí a specializace osob pracujících s mládeží v kontextu zákona o soudnictví ve věcech mládeže. In: TLAPÁK NAVRÁTILOVÁ, J., GALOVCOVÁ, I. (eds.). Pocta Jiřímu Jelínkovi. 1. vydání. Praha: Leges, 2020.¹¹⁵⁾.

Nepodmíněné trestní opatření odnětí svobody je, na rozdíl od výchovných a ochranných opatření, primárně koncipováno s důrazem na předcházení dalšímu páchání provinění. V praxi se však izolace mladistvého může jevit jako formální zábrana, která bez kvalitního obsahového naplnění výkonu představuje toliko dočasné řešení bez trvalejšího vlivu na chování. Ačkoliv právní úprava akcentuje princip ultima ratio a výchovné působení, faktické naplňování těchto cílů je limitováno absencí systematické empirické evaluace, vysokými personálními nároky i rizikem tzv. deviancy trainingRORIE, Melissa et al. Structure and deviancy training in after-school programs. Journal of Adolescence. 2011, roč. 34, č. 1, s. 105–117. ISSN 0140-1971. DOI: 10.1016/j.adolescence.2010.01.007.¹¹⁶⁾v institucionálním prostředí. Nelze však přehlédnout, že u určité skupiny mladistvých pachatelůSrov. MOFFITT, Terrie E. Life-Course-Persistent versus Adolescence-Limited Antisocial Behavior. In: Developmental and Life-course Criminological Theories. Routledge, 2015.¹¹⁷⁾, zejména s kumulací rizikových faktorů či opakovanou delikvencí, může toto opatření při odpovídajícím výkonu představovat relevantní nástroj stabilizace a intervence. Za těchto okolností tak zůstává otázkou, nakolik je v praxi reálně naplňován prvek ochrany a rozvoje mladistvého, a tím i deklarovaný účel tohoto opatření jako celku.

Závěrem k naplňování účelu zákona je vhodné zmínit, že celkově je v českém prostředí relativně méně dostupná systematická empirická evaluace efektivity jednotlivých opatření. Chybí data, která by umožnila kvalifikovaně posoudit, které intervence jsou v českém kontextu skutečně účinné, pro jaké skupiny a za jakých podmínek. V důsledku toho není možné na úrovni systému navázat rozhodování o podobě opatření na ověřené poznatky, což oslabuje preventivní potenciál, stejně jako naplňování účelu zákona samotného.

5 Závěr

Účel sankcionování mladistvých v systému soudnictví ve věcech mládeže je v českém právu formulován relativně moderně a v souladu s poznatky, podle nichž delikvenci mládeže nelze čelit převážně represivními prostředky. ZSVM správně akcentuje sociální a duševní rozvoj mladistvého, ochranu před škodlivými vlivy, prevenci další delikvence i snahu o začlenění mladistvého do společnosti. Normativně je tedy česká úprava vystavěna především na výchovném, sociálně-opatrovnickém, ochranném a do určité míry též restorativně orientovaném základě, který odpovídá povaze dospívání jako specifického vývojového období.

Samotná deklarace účelu zákona a účelu opatření však nepostačuje. Jak bylo ukázáno, skutečné naplňování těchto cílů závisí nikoli jen na formální existenci jednotlivých institutů, ale především na jejich vhodné indikaci, kvalitním a individualizovaném obsahu a reálné vykonatelnosti. Právě zde se ukazuje hlavní slabina současného systému. Česká právní úprava disponuje poměrně širokou škálou nástrojů, které mohou účel ZSVM naplňovat, zejména prostřednictvím odklonů v trestním řízení a výchovných opatření, avšak jejich potenciál je v praxi oslabován omezenou dostupností specializovaných intervencí (například probačních programů) a nedostatečným personálním zajištěním. Jak mimo jiné vyplývá z výše uvedených statistických údajů, problém představuje rovněž nestejnorodá aplikační praxe a dále absence systematické empirické evaluace efektivity.

Za klíčový závěr tak lze považovat, že problém českého systému soudnictví ve věcech mládeže nespočívá primárně v nesprávně formulovaném účelu zákona či účelu opatření, ale ve vytváření podmínek pro jeho faktické naplnění. Jinými slovy, české soudnictví ve věcech mládeže je na úrovni zákonné konstrukce vystavěno odpovídajícím způsobem, avšak jeho aplikační a institucionální podoba ne vždy umožňuje, aby deklarovaný výchovný, ochranný a preventivní účel byl skutečně realizován v potřebné kvalitě a intenzitě. Tato disproporce je patrná zvláště tam, kde úspěch opatření závisí na dlouhodobé, odborné a vztahově založené práci s mladistvým, jeho rodinou a sociálním okolím.

Současně článek ukazuje, že účel sankcionování mladistvých nelze vykládat izolovaně v rámci právní dogmatiky. Má-li být reakce na delikvenci mládeže skutečně účelná, musí být průběžně konfrontována s poznatky vývojové psychologie, kriminologie, penologie a s empirickými zjištěními o účinnosti jednotlivých intervencí. Teprve tak lze posoudit, zda konkrétní opatření skutečně přispívají k vedení řádného života, desistanci a společenskému uplatnění mladistvého, nebo zda zůstávají pouze formálním naplněním zákonného rámce.

Z pohledu de lege ferenda lze přitom formulovat i konkrétnější závěry pro praxi. Vedle úvah o dílčích legislativních změnách by měla být prioritou zejména systematická podpora aplikační roviny, a to prostřednictvím posilování kapacit PMS, OSPOD a dalších spolupracujících orgánů a institucí, stabilizace nabídky kvalitních intervenčních a terapeutických programů, zkvalitňování obsahu jednotlivých intervencí a zavedení pravidelné evaluace jejich účinnosti. Bez těchto kroků totiž nelze očekávat, že deklarovaný účel ZSVM bude v praxi naplňován v odpovídající kvalitě a rozsahu.

Budoucí odborná i legislativní debata by se proto měla soustředit především na kvalitu, dostupnost a evaluaci těch opatření a postupů, které mají reálný potenciál ovlivnit další vývoj mladistvého pachatele a současně přispět k ochraně společnosti, spíše než na zpřísňování represivní reakce na delikvenci mládeže.Aktuální politická debata se přitom soustřeďuje spíše na zpřísnění reakce na delikvenci mládeže než na zkvalitňování existujících opatření, jak dokládá i návrh programového prohlášení vlády České republiky z listopadu 2025, podle něhož vláda zváží snížení věku trestní odpovědnosti pachatelů trestné činnosti. Programové prohlášení vlády České republiky z listopadu 2025. Citováno dne 29. 11. 2025. Dostupné z: https://img.ihned.cz/attachment.php/470/80947470/7KE3oaVqURC6cjWev41T20m5xpJksPwu/Navrh_programoveho_prohlaseni_vlady_Ceske_republiky_listopad_2025.pdf.¹¹⁸⁾