Reklama
Rozšířená osnova
Jako období tzv. třetí republiky značíme dobu od konce druhé světové války do února 1948, některé její prvky jsou ale důležité i pro následující vývoj v socialistickém období.
V podstatě jediným všestranně propracovaným programem, který po druhé světové válce dále determinoval ústavní (i obecně politickosprávní) nastavení v Československu, byl Košický vládní programDost. z: https://www.nacr.cz/wp-content/uploads/2021/04/labyrint-1945-Kosicky-vladni-program.pdf.1) (schválený 5. dubna 1945). Připraven byl v Moskvě a následně akceptován v Košicích, přičemž největší podíl na jeho vytvoření měli právě komunisté. Nebyl sice obecně závazný, ale měl roli interpretačního vodítka. Jakožto „program národní a demokratické revoluce“ nebo „bible nového Československa“ byl přijímán jak politiky, tak i prezidentem a veřejností. Teze shrnuté v 16 hlavách byly v právním řádu akcentovány v zásadě až do roku 1989.VOJÁČEK, L., TAUCHEN, J., KOLUMBER, D. České právní dějiny do roku 1989. Brno: Masarykova univerzita, 2024, s. 96.2)
Programem byl mimo jiné zaveden také systém Národní fronty,K Národní frontě více viz: KAPLAN, K. Národní fronta 1948-1960. Historie. Praha: Academia, 2012.3) který sdružoval všechny existující (povolené) politické strany do jednoho celku, tudíž v podstatě vyloučil působení opozice a následně velice usnadnil komunistům převzít moc. Součástí byly tyto strany:
Období socialismu u nás obecně datujeme od února 1948, kdy po období vládní krize a demisi nekomunistických ministrů došlo k převzetí takřka veškeré moci ve státě Komunistickou stranou Československa. Toto období můžeme dále dělit do 3 fází, které se odrážejí také v ústavním vývoji:
Jedním z hlavních úkolů po komunistickém převratu bylo právě vytvoření ústavy, kterou měla být podpořena diktatura jedné strany a likvidace pluralitního politického systému. Tvorby se ujalo zejména Ústavodárné národní shromáždění. Základem se stal návrh Vladimíra Procházky, který významně přispěl k vytvoření konečné podoby Ústavy 9. května 1948.SCHELLE, K. Dějiny ústavního práva, 2. aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 266.6)Prezident Edvard Beneš ji odmítnul podepsat, a proto ji po jeho demisi přijal až Klement Gottwald jako nová hlava státu.
Tzv. Ústava 9. května se formálně dělila na tři části:
Československý stát v ní byl formálně charakterizován jako lidově demokratická republika, kde je lid zdrojem veškeré moci.VOJÁČEK, L., SCHNELLE, K., KNOLL, V. České právní dějiny, 3. upravené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016, s. 525.9) Je ovšem nutné si uvědomit, že se jednalo o ústavu fiktivníFiktivní ústava znamená, že je sice platná, ale jejím ustanovením se nelze účinně dovolat. ŠIMÁČKOVÁ, K. Fiktivní, nebo reálná ústava. In: BOBEK, M. – MOLEK, P. – ŠIMÍČEK, V. (eds.) Komunistické právo v Československu. Kapitoly z dějin bezpráví. Brno: Masarykova univerzita, 2009, s. 123–144.10) a realita vypadala mnohdy naprosto odlišně.
Zavedeny byly tři sektory hospodářství, a to socialistické, soukromé malovýrobní a kapitalistické. Také vlastnictví se dělilo na socialistické (státní a družstevní) a soukromé, které bylo potlačováno (omezeno na 50 zaměstnanců v podniku a vlastnictví 50 ha půdy, na kterých musel vlastník sám pracovat).VOJÁČEK, L., SCHNELLE, K., KNOLL, V. České právní dějiny, 3. upravené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016, s. 525.11)
Na rozdíl od prvorepublikové ústavy nebyly v rámci soudní soustavy začleněny ústavní a volební soud. Velká část pravomocí, včetně zákonodárné, byla svěřena jednokomorovému Národnímu shromáždění, které na sedmileté funkční období mimo jiné volilo prezidenta. Ten sice nebyl nikomu odpovědný, ale všechny jeho úkony musely být schváleny vládou. V její dikci bylo prakticky vše, jak tomu v totalitních režimech bývá. Ústava upravovala i postavení slovenských národních orgánů (Slovenská národní rada a Sbor pověřenců).VOJÁČEK, L., SCHNELLE, K., KNOLL, V. České právní dějiny, 3. upravené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016, s. 256-257.12)
Celé období působení Ústavy 1948 je charakteristické postupným přechodem k socialismu a snahou o odstranění „vykořisťování člověka člověkem“. Symbolem, že tohoto cíle bylo dosaženo, měla být Ústava z 11. 7. 1960.Schelle, K. Ústava Československé republiky (1948) In: SCHELLE, K. – TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin, XIX. svazek U-Ú. Plzeň: Aleš Čeněk, 2020, s. 556–561.13)
Československý stát v ní byl označen jako socialistický, název státu se proto změnil na Československou socialistickou republiku (ČSSR).SCHELLE, K. Ústava Československé socialistické republiky (1960). In: SCHELLE, K. – TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin, XIX. svazek U-Ú. Plzeň: Aleš Čeněk, 2020, s. 561–565.15) V této souvislosti byl přijat i nový státní znak. Vedoucí třídou měla být ta dělnická, oficiálně zakotvena byla také vedoucí úloha KSČ ve společnosti v rámci neslavně proslulého článku č. 4MAREČKOVÁ, M. České právní a ústavní dějiny: stručný přehled a dokumenty. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006, s. 97.16) a článku č. 16 o marxismu-leninismu jako oficiální státní ideologii.
Vlastnictví se nově členilo na státní, družstevní a osobní a stát hrál v ekonomice stále větší roli. Pravomoc prezidenta byla omezena, stejně jako Slovenská národní rada.MAREČKOVÁ, M. České právní a ústavní dějiny: stručný přehled a dokumenty. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006, s. 98.17) Sbor pověřenců již v ústavě zakotven nebyl.
Ústava však nezůstala beze změny. V roce 1968 důsledkem změn ve společnosti, které vyvrcholily jako tzv. Pražské jaro, došlo k přijetí ústavního zákona č. 143/1968 Sb. (tzv. Malá ústava), o československé federaci,Dost. z: https://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1968.html.18)Schelle, K. Federace československá (1969-1990). In: SCHELLE, K. – TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin, II. svazek D – J. Plzeň: Aleš Čeněk, 2016, s. 457-462.19) kterou tvořila Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika. I forma názvu měla být důkazem federativního státu dvou rovnoprávných národů. Novým zákonodárným orgánem se stalo Federální shromáždění (sněmovna lidu a sněmovna národů). V republikách pak fungovaly Česká národní rada a Slovenská národní rada. Upraven byl také Ústavní soud, nikdy ale reálně nevznikl.MAREČKOVÁ, M. České právní a ústavní dějiny: stručný přehled a dokumenty. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006, s. 98.20)
Po převratu v roce 1989 probíhaly práce na nové Ústavě, Federálnímu shromáždění ale nikdy předloženy nebyly. Opravdová změna proběhla až po 17. listopadu, který se stal symbolem zhroucení (1969-1992) komunistického režimu a postupné demokratizace. Původní ústava a ústavní zákon byly postupně měněny a doplňovány tak, aby neobsahovaly prvky totalitního státu.TAUCHEN, J., VOJÁČEK, D., KOLUMBER, D., SALÁK, P., HORÁK, O. České právní dějiny po roce 1989. Brno: Masarykova univerzita, 2023, s. 32.21) Jako první byly již v prosinci 1989 zrušeny články 4 a 16, které obsahovaly proklamace o vedoucí úloze KSČ ve společnosti a v Národní frontě resp. o státní ideologii založené na marx-leninismu.
Novým prezidentem se 29. prosince 1989 stal Václav Havel. Změny byly nakonec završeny rozdělením Československa. Pro Českou republiku byla dne 16. prosince 1992 schválena Ústava (ústavní zákon č. 1/1993), která je platná a účinná dodnes.
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
