Rozšířená osnova

Ústava z 11. července 1960 (celým názvem ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republikyDost. z: https://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1960.html.¹⁾), známá také jako tzv. Socialistická ústava, nahradila dosavadní Ústavu z roku 1948Ústavní zákon č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky. Dost. z: https://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1948.html²⁾ a platila až do rozdělení Československa, kdy byla k 1. lednu 1993 zrušena.

Historický kontext

Celé období působení předchozí Ústavy 1948 (Ústavy 9. května) bylo charakterizováno snahou Komunistické strany Československa o postupný přechod k socialismu a odstranění tzv. „vykořisťování člověka člověkem“, což se mimo jiné projevilo likvidací soukromého vlastnictví. Na konci 50. let dospělo vedení KSČ k závěru, že vybudovat socialismus se skutečně podařilo a je proto nutné přizpůsobit právní řád nové situaci. Tento proces zahrnoval i změnu ústavního pořádku, přičemž symbolem, že stanovených cílů bylo dosaženo, se stala právě Ústava 1960.Schelle, K. Ústava Československé republiky (1948) In: SCHELLE, K. – TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin, XIX. svazek U-Ú. Plzeň: Aleš Čeněk, 2020, s. 556–561.³⁾ VOJÁČEK, L., TAUCHEN, J., KOLUMBER, D. České právní dějiny do roku 1989. Brno: Masarykova univerzita, 2024, s. 114.⁴⁾

Přijetí ústavy

Na rozdíl od předešlých ústav z let 1920 a 1948 byla tato připravena poměrně rychle (během půl roku). Při její tvorbě nebyla věnována přílišná pozornost analýzám, zda bylo stávající státní uspořádání funkční nebo jak vypadala právní úprava v zahraničí. Pracovní komise (vedená Vladimírem Procházkou a Pavlem Levitem) měla vytvořit ústavu kratší, stručnější a zdůrazňující socialistický charakter státu. Formálně v rámci příprav probíhala všenárodní diskuze, na výsledné znění ale téměř neměla vliv.VOJÁČEK, L., TAUCHEN, J., KOLUMBER, D. České právní dějiny do roku 1989. Brno: Masarykova univerzita, 2024, s. 114.⁵⁾

Ještě před přijetím ústavy proběhly volby do všech zastupitelských sborů (Národní shromáždění, Slovenská národní rada, národní výbory). Návrh ústavy byl schválen 11. července 1960 na prvním zasedání nově zvoleného Národního shromáždění, a ještě ten den nabyla ústava účinnosti.VOJÁČEK, L., SCHNELLE, K., KNOLL, V. České právní dějiny, 3. upravené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016, s. 528.⁶⁾

Obsah Ústavy

Členění

Jak bylo plánováno, v porovnání s předchozí ústavou se jednalo o podstatně kratší dílo. Počátek textu tvořilo rozsáhlé úvodní prohlášení, dále byl členěn do následujících devíti hlav o 112 článcíchMAREČKOVÁ, M. České právní a ústavní dějiny: stručný přehled a dokumenty. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006, s. 97.⁷⁾:

1. Společenské zřízení
2. Práva a povinnosti občanů
3. Národní shromáždění
4. President republiky
5. Vláda
6. Slovenská národní rada
7. Národní výbory
8. Soudy a prokuratura
9. Ustanovení obecná a závěrečnáCelé znění dost. z: https://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1960.html.⁸⁾

Základní zásady a principy

Ústava zakotvila, že Československo je republikou socialistického typu, což se odrazilo i v jejím novém názvu Československá socialistická republika. V této souvislosti byl přijat i nový státní znak. Stále se mělo jednat o jednotný stát dvou rovnoprávných národů – Čechů a Slováků.MAREČKOVÁ, M. České právní a ústavní dějiny: stručný přehled a dokumenty. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006, s. 97-98.⁹⁾

Volební právo bylo zakotveno jako obecné, rovné a přímé s tajným hlasováním. Pravděpodobně nejvýraznějším ustanovením byl článek č. 4, který uzákonil vedoucí úlohu KSČ ve společnosti. Tím byla formálně potvrzena vláda jedné strany, a to i v rámci Národní fronty Čechů a Slováků.SCHELLE, K. Dějiny ústavního práva, 2. aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 273.¹⁰⁾

Práva a svobody byly formulovány úžeji ve srovnání s Ústavou 9. května, přičemž došlo ke zřetelnému vyzdvihnutí zájmů společnosti nad právy jednotlivce.VOJÁČEK, L., TAUCHEN, J., KOLUMBER, D. České právní dějiny do roku 1989. Brno: Masarykova univerzita, 2024, s. 115.¹¹⁾

Důležitým pojmem v rámci hospodářství byla tzv. „socialistická hospodářská soustava“ – ta měla za cíl vyloučit jakékoliv formy vykořisťování člověka člověkem. Charakteristické pro ni bylo zespolečenštění výrobních prostředků a plánovité řízení hospodářství. Vlastnictví se nově dělilo na státní, družstevní a osobní, přičemž soukromé vlastnictví bylo i nadále značně omezováno, stejně jako soukromé podnikání.SCHELLE, K. Dějiny ústavního práva, 2. aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 274.¹²⁾ Osobní vlastnictví bylo stále prohlašováno za nedotknutelné.VOJÁČEK, L., TAUCHEN, J., KOLUMBER, D. České právní dějiny do roku 1989. Brno: Masarykova univerzita, 2024, s. 115.¹³⁾

Soustava státních orgánů se oproti předchozí ústavě v podstatě nezměnila – i nadále ji tvořilo jednokomorové Národní shromáždění (v čele s předsednictvem), které volilo prezidenta, tentokrát jen na pětileté funkční období (v Ústavě 1948 bylo sedmileté). Prezident byl nově odpovědný Národnímu shromáždění a byly mu odebrány některé pravomoci. Omezeny byly také slovenské národní orgány – Sbor pověřenců byl zrušen, zachována zůstala pouze Slovenská národní rada.VOJÁČEK, L., TAUCHEN, J., KOLUMBER, D. České právní dějiny do roku 1989. Brno: Masarykova univerzita, 2024, s. 116.¹⁴⁾

Novelizace a další vývoj

V původní podobě tato ústava platila do roku 1968, kdy byl přijat ústavní zákon č. 143/1968 Sb. (tzv. Malá ústava), o československé federaci.Dost. z: https://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1968.html.¹⁵⁾ Schelle, K. Federace československá (1969-1990). In: SCHELLE, K. – TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin, II. svazek D – J. Plzeň: Aleš Čeněk, 2016, s. 457-462.¹⁶⁾ Tento krok byl důsledkem politických i společenských změn, které vyvrcholily tzv. Pražským jarem. Federaci tvořily Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika – i forma názvu měla být důkazem federativního státu dvou rovnoprávných národů. Novým celostátním zákonodárným orgánem se stalo Federální shromáždění (tvořily ho Sněmovna lidu a Sněmovna národů). V jednotlivých republikách pak byly zřízeny Česká národní rada a Slovenská národní rada. Upraven byl také Ústavní soud, ten však reálně nevznikl.MAREČKOVÁ, M. České právní a ústavní dějiny: stručný přehled a dokumenty. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006, s. 98.¹⁷⁾

Po politickém převratu v roce 1989 byly zahájeny práce na nové ústavě, Federálnímu shromáždění ale návrhy nikdy předloženy nebyly. Původní ústava byla postupně měněna a doplňována tak, aby neobsahovala prvky totalitního státu.TAUCHEN, J., VOJÁČEK, D., KOLUMBER, D., SALÁK, P., HORÁK, O. České právní dějiny po roce 1989. Brno: Masarykova univerzita, 2023, s. 32.¹⁸⁾ Jako první byl již v prosinci 1989 zrušen článek 4 o vedoucí úloze komunistické strany ve společnosti a v Národní frontě a článek 16 o marxismu-leninismu coby oficiální státní ideologii.

Novým prezidentem se 29. prosince 1989 stal Václav Havel. Změny byly nakonec završeny rozdělením Československa. Pro Českou republiku byla dne 16. prosince 1992 schválena Ústava (ústavní zákon č. 1/1993), která je platná a účinná dodnes.TAUCHEN, J., VOJÁČEK, D., KOLUMBER, D., SALÁK, P., HORÁK, O. České právní dějiny po roce 1989. Brno: Masarykova univerzita, 2023, s. 43.¹⁹⁾