Osnova
Reklama
Systém práva, v užším smyslu systém právního řádu, se dá považovat za jeden z mnoha různých normativních systémů, jako jsou např. morálka či náboženství.Weinberger, O. Norma a instituce (úvod do teorie práva). Brno: Masarykova Univerzita,1995, s. 53.1) Přesto, že je s nimi v některých ohledech spjat, odlišuje se o nich zejména svojí univerzální závazností a vynutitelností díky institucionálnímu zakotvení.Gerloch, A. Teorie práva. 8. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2021, s. 127.2)
Na systém práva lze nahlížet buď z pohledu praktického, nebo teoretického.Harvánek, J. et al. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 386.3) Pokud mluvíme o pohledu praktickém, jde primárně o systematiku a přehlednost, kterou vytvořil již sám normotvůrce. Teoretický pohled se pak naskytne tomu, kdo právo zkoumá a teoreticky poznává, a zaměří se tedy na vnitřní soustavnost, která je ovšem normotvůrcem již ovlivněna.Weyr, F. Teorie práva. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 212.4)
Budeme-li se držet systému práva v užším smyslu, tedy systému právního řádu, lze mezi jeho prvky zařadit právní normy, právní předpisy, právní odvětví, právní zásady a principyHarvánek et al. Právní teorie, s. 387.5) a právní instituty.Gerloch. Teorie práva, s. 127.6) Je třeba ho odlišovat od struktury práva, přesto, že jejich prvky mohou být shodné. Obecně lze systém definovat jako „a complex of interacting elements”„komplex vzájemně na sebe působících prvků” vlastní překlad.7).Bertalanffy, L. General System Theory. New York: George Braziller, 1969, s. 55.8)
Systém práva lze popsat mnoha vlastnostmi, na kterých nemusí mezi právními teoretiky vždy panovat absolutní shoda. Patří mezi ně zejména:
Systém práva lze popsat jako jednotný. To znamená, že sám sobě neprotiřečí, a je tedy v zásadě bezrozporný a homogenní. Tato vlastnost je důležitá např. z hlediska právní jistoty či právního státu.Bogiszak, J., Čapek, J., Gerloch, A. Teorie práva. 2. vyd. Praha: ASPI Publishing, 2004, s. 95.9)
Na první pohled se může zdát, že právní principy, jakožto jedny z prvků systému i struktury práva, nejsou bezrozporné či jednotné. Principy se od ostatních norem liší svou schopností se vzájemně poměřovat, a přitom se nevylučovat, a díky těmto vlastnostem v systému práva nezakládají rozpornost.Holländer, P. Filosofie práva (2. rozšířené vydání). Plzeň: Aleš Čeněk, 2012, s. 226.10)
Neshoda v literatuře panuje v otázce jeho uzavřenosti, nebo naopak otevřenosti. Např. Ota Weinberger se domnívá, že systém práva je obecně systémem otevřeným, a to, protože kromě zákazů, příkazů a dovolení se lze setkat i s obsahy, které jsou pro právo relevantní, přestože se o nich výslovně nezmiňuje.Weinberger. Norma a instituce (úvod do teorie práva), s. 53.11) O otevřenosti se dá mluvit i ve smyslu komunikace systému práva s ostatními normativními systémy a faktu, že se jimi nechává do určité míry ovlivňovat.Přibáň, J. Sociologie práva. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996, s. 132.12)
Jak již bylo řečeno, jiní autoři mluví o systému práva jako uzavřeném neboli jako o autopoietickém. Tvrdí, že právo může být jakkoliv upravováno jen právem samotným (např. prostřednictvím zákonodárství a dalších nástrojů). Tím, že mění samo sebe zároveň řídí společnost.Ibidem, s. 142.13) Právní systém své okolí samozřejmě vnímá, ale pouze kognitivně, a jeho prvky pojímá jen už jako transformované do své vlastní podoby.Ibidem, s. 140-141.14)
V souvislosti s uzavřeností lze systém práva označit za autonomní – právo je vytvářeno výhradně v jeho vlastním systému.Ibidem, s. 141-142.15) Samostatnost se pak projevuje v jeho nezávislosti na ostatních normativních systémech, a nemusí být proto s nimi v souladu.Weinberger. Norma a instituce (úvod do teorie práva), s. 53.16)
Systém práva lze také označit za dynamický. To se projevuje např. tím, že se právo mění v čase, a dochází tak ke vzniku i zániku právních norem, institucí apod. Dynamičnost se ale manifestuje také ve změnách právních vztahů či subjektů.Ibidem, s. 85.17) Takovýto vývoj práva je jeho přirozenou součástí, a reaguje tak na změny ve společnosti, které může i na opačnou stranu samo pohánět.Osina, P. Teorie práva. 2. vyd. Praha: Leges, 2020, s. 226.18)
Stabilita práva nevylučuje jeho dynamičnost. Jde o požadavek toho, aby bylo právo měněno z racionálních objektivních důvodů za účelem naplnění potřeb společnosti, a ne nahodile.Ibidem, s. 226-227.19) Určitá míra stability je tak důležitá pro zachování právní jistoty.Harvánek et al. Právní teorie, s. 128 a 386.20)
Diferencovaností se rozumí členění systému práva do prvků zmíněných výše. I přes toto dělení systém zůstává souladný, a to i za pomoci jednotících faktorů, jako jsou právní principy a meziodvětvové právní instituty.
V rámci tohoto bodu je vhodné zmínit strukturalizaci systému práva na právní odvětví. To probíhá podle kritérií předmětu (např. právo ústavní či občanské), metody právní úpravy (soukromé a veřejné právo) a účelu právní úpravy (právo hmotné a procesní).Gerloch. Teorie práva, s. 127-128.21)
Právní normy jsou hierarchicky uspořádány, a mají tak mezi sebou vztahy nadřízenosti a podřízenosti. Podle Kelsena všechny vychází z jakési nejvyšší normy (platné odůvodněné ústavy), a od ní pak odvozují svou legitimitu a platnost.Kelsen, H. Všeobecná teorie norem. Brno: Masarykova univerzita, 2000, s. 269-270.22)
Hierarchie se projevuje kromě norem i u ostatních prvků systému práva. Jejich vztahy a propojení se dají rozlišovat např. podle principu právní síly či principu prvotnosti a odvozenosti.Harvánek et al. Právní teorie, s. 391.23)
Už z předchozího vyplývá, že systém práva je komplexním problémem a už kvůli tomu nemůže být dosavadní výčet jeho vlastností konečný.
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
