Reklama
Rozšířená osnova
Obecně lze definovat strukturu jako „the way in which the parts of a system or object are arranged or organized“Meaning of structure in English [online]. dictionary.cambridge.org. [2.12.2024].https://dictionary.cambridge.org/dictionary/english/structure1). Na rozdíl od systému zde tedy nejde o to, jak na sebe prvky vzájemně působíBertalanffy, L. General System Theory. New York: George Braziller, 1969, s. 55.2), nýbrž o jejich uspořádání.
Jednotlivé prvky struktury práva se mohou shodovat s prvky systému práva, kterými jsou právní normy, právní předpisy, právní odvětví a právní principy. Za základní jednotku lze považovat právní normu.Harvánek, J. et al. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 387.3)
Právní norma stanovuje to, co má být,Weyr, F. Teorie práva. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 34.4) a jde tedy o pravidla lidského chování.Knapp, V. Tvorba práva a její současné problémy. Praha: Linde, 1998, s. 29.5) Právní normy je nutné rozlišovat od norem ostatních normativních systémů. Od těch se podle Jellineka liší hlavně tím, že upravují vnější chování osob, jsou tvořeny uznanou autoritou a jejich závaznost je zajištěna vnějšími mocnostmi. Právní normy mohou působit na lidské jednání jen tehdy, jsou-li platné.Jellinek, G. Všeobecná státověda. Praha: J. Leichter, 1906, s. 353.6)
Nejvýznamnější znaky právní normy jsou její normativní a regulativní charakter, obecná právní závaznost, obecnost a vynutitelnost státem.Knapp. Tvorba práva a její současné problémy, s. 32-37.7)
Podle Knappa je právní předpis hmotným písemným prostředkem, kterým je nehmotná právní norma sdělována svým adresátům. Jde o normativní právní akt obecné závaznosti, který je vydáván orgánem nabytým legislativní pravomocí a musí být publikován ve Sbírce zákonů.Ibidem, s. 20-22.8)
Právní předpisy jsou v kontinentálních právních systémech nejvýznamnějším pramenem práva. Je pro ně typická hierarchie založená na právní síle jejich jednotlivých typů. Na vrcholku této pomyslné pyramidy stojí ústavní zákony.Gerloch, A. Teorie práva. 8. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2021, s. 83.9) Dalšími zákonnými právními předpisy jsou zákony a zákonná opatření senátu. Do podzákonných potom spadají nařízení vlády, vyhlášky ministerstev a jiných ústředních správních úřadů, obecně závazné vyhlášky krajů či obcí, nařízení krajů či obcí a nařízení některých územních správních úřadů.Osina, P. Teorie práva. 2. vyd. Praha: Leges, 2020, s. 26-27.10)
Právní normy se mohou seskupovat do tzv. právních institutů. Podle Františka Weyra zamýšlí zákonodárce vytvářením těchto právních norem dosažení nějakého společenského účelu. Jinými slovy mají zajistit zákonodárcem chtěný společenský stav.Weyr, F. Základy filosofie právní. Brno: A. Píša, 1920, s. 133-134.11) Tvrdí proto, že právní institut vzniká vždy za nějakým účelem, je za ním tedy skryt teleologický smysl. Jako příklad uvádí institut pozemkových knih, který má chránit bezpečnost subjektů při obchodování s nemovitostmi. Právní instituty bývají napříč právním řádem vymezeny pozitivně. To znamená, že jsou formovány právními normami, které mají něčeho dosahovat, nikoliv těmi, které mají něčemu zamezovat. Opět jako typický příklad uvádí institut vlastnictví, na druhé straně se nedá hovořit o právním institutu krádeže.Ibidem, s. 135-136.12)
Právní instituty se obvykle tvoří v rámci jednoho právního odvětví.Harvánek et al. Právní teorie, s. 387.13) Zároveň ale mohou sloužit jako jakýsi stmelující prvek právního řádu, a to ve formě meziodvětvových právních institutů.Gerloch. Teorie práva, s. 127.14)
Podle Weinbergera jde o abstraktní zásady toho, co má být. Oproti právním normám, ze kterých jsou dovozeny, se vyznačují svojí obecností. Jejich funkcí je poskytování pomoci při interpretacích právních norem, a to hlavně v rozhodovací praxi. Základním kamenem odůvodnění soudního rozhodnutí se stávají v tzv. hard cases.Weinberger, O. Norma a instituce. Brno: Masarykova univerzita, 1995, s. 79-80.15)
Právní principy se na rozdíl od právních norem mohou dostávat do kolizí. Tento střet se neřeší vyloučením jednoho principu ve prospěch druhého, nýbrž je třeba je porovnat a silnější z nich upřednostnit. Tímto řešením druhý princip nemizí a je stále třeba ho chránit a zachovat.Harvánek et al. Právní teorie, s. 233.16)
Právní odvětví je další vyšší složkou struktury práva. Zpravidla bývá tvořeno okolo jednoho či dvou nejvýraznějších právních předpisů. Příkladem může být občanské právo tvořené na základě občanského zákoníku a občanského soudního řádu. Dominantní postavení těchto zásadních předpisů, ale neznamená jejich nadřazenost vůči ostatním předpisům daného odvětví. Jejich postavení pramení spíše z faktu, že zpravidla bývají nejčastěji užívanými předpisy, a to i z toho důvodu, že mohou být obsahově nejrozsáhlejší a pojímají nejfrekventovaněji užívané okruhy.Ibidem, s. 388-389.17)
Právní odvětví se dají rozlišovat podle kritérií předmětu, metody a účelu právní regulace.Gerloch. Teorie práva, s. 127.18)
Pokud jde o členění podle předmětu právní regulace, dá se říct, že je založené na tradici. Zároveň se zde uplatňuje rozlišování podle povahy a rázu společenských vztahů, jež právo upravuje. Za hlavní právní odvětví podle této kategorie rozlišování se považuje tradičně právo ústavní, správní, trestní a občanské.Ibidem, s. 131.19) Poslední tři zmíněná odvětví bývají nazývána jako tzv. komplexní právní odvětví.Harvánek et al. Právní teorie, s. 389.20) Kromě již zmíněného rozdílu v předmětu právní úpravy se tato odvětví liší i v metodě a účelu právní úpravy.
Ústavní právo bývá označováno za vůdčí odvětví, a to protože upravuje předpisy nejvyšší právní síly.Gerloch. Teorie práva, s. 131.21) Občanské a správní právo se pak v praxi štěpí na další právní odvětví, správní hlavně na finanční a právo sociálního zabezpečení a občanské na právo rodinné, obchodní a pracovníKnapp, V. Teorie práva. Praha: C. H. Beck, 1995, s. 68.22) a mezinárodní právo soukromé a obchodníGerloch. Teorie práva, s. 131.23).
Kritérium metody právní úpravy rozděluje právo na právo soukromé a veřejné. Toto dělení se tradičně označuje jako právní dualismus.Harvánek et al. Právní teorie, s. 390.24) Mezi soukromým a veřejným právem nepanuje jasně vymezená hranice přes to, že se o její vytyčení pokusilo několik teorií.Weinberger. Norma a instituce, s. 146.25) Mezi nejvýznamnější lze zařadit teorii zájmovou, subordinační a organickou.
Zájmová teorie, která sahá až do dob římskoprávních, je založena na tvrzení, že veřejné právo slouží zájmům státu a soukromé zase jednotlivci. Subordinační pak tvrdí, že veřejné právo je to, kde je jeden subjekt (stát) nadřazen tomu druhému a že v soukromém právu jsou si subjekty rovny. Organická teorie je v dnešní době převažující. Veřejné právo vidí v tom vztahu, ve kterém vystupuje alespoň jeden ze subjektů jako orgán veřejné moci a rozhoduje secundum et intra legem o druhém subjektu právního vztahu. Vše ostatní je pak považováno za právo soukromé.
Pro soukromé právo je zároveň typická dispozitivnost právní úpravy, smluvní svoboda a autonomie vůle. Řízení před orgánem veřejné moci bývá zahájeno až na návrh subjektu právního vztahu. Veřejné právo zase naopak uplatňuje kogentní právní normy a u řízení před orgánem veřejné moci se užívá zásada oficiality a legality. Gerloch. Teorie práva, s. 128-129.26)
Pod tyto subsystémy se tradičně zařazují jednotlivá právní odvětví. Pod právo veřejné spadá právo ústavní, správní, trestní, finanční, sociálního zabezpečení a procesní. Do soukromého se zase řadí právo občanské, obchodní, pracovní, rodinné a někdy mezinárodní právo soukromé.Osina. Teorie práva, s. 17.27)
Z hlediska teleologického se dají právní odvětví rozlišovat na hmotné právo, resp. materiální, a procesní právo, resp. formální.Weyr. Teorie práva, s. 176.28) Normy hmotného práva stanovují práva a povinnosti svým adresátům,Knapp. Teorie práva, s. 67.29) nebo jinými slovy určují příkazy, zákazy a dovolení, ale bez zásahu veřejné moci. Procesní právo se pak zabývá ochranou práv hmotných, tedy jejich realizací, a to už naopak před státním orgánem. Normy procesního práva proto určují průběh tohoto řízení před orgánem veřejné moci a zároveň práva a povinnosti zúčastněných subjektů, resp. státního orgánu a subjektu oprávněného z hmotného subjektivního práva.Osina. Teorie práva, s. 18.30)
Právo ve smyslu hmotném či procesním je právem subjektivním. Pokud má být subjektivní právo dokonalé, musí existovat ke konkrétnímu hmotnému právu i právo procesní. Až existencí takto odpovídajícího procesního práva vzniká subjektu oprávněnému z onoho práva hmotného možnost uplatnit tento nárok u státního orgánu. Bez přítomnosti procesního práva se z toho hmotného stává pouze naturální obligace.Weyr. Teorie práva, s. 176-177.31)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
