Významy protiprávnosti:

Protiprávnost formální:

Tj. rozpor s právním řádem. Jednání nemusí být v rozporu pouze s trestním zákoníkem, ale i mnoha jinými zákon, na které se trestní zákoník ve svých ustanoveních odkazuje, např.: § 248 odst. 2 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, kdy dané ustanovení odkazuje pouze na formy porušení pravidel hospodářské soutěže, ale už je blíže nedefinuje (definice najdeme v zákoně o ochraně hospodářské soutěže).

Protiprávnost materiální:

Protiprávnost materiální znamená škodlivost pro společnost. Aby se protiprávní jednání mohlo stát trestným činem, musí mít určitou úroveň společenské nebezpečnosti. Samotná formální protiprávnost činu (tedy rozpor s právními normami) ještě totiž nemusí nutně znamenat, že je daný čin společensky nebezpečný, popřípadě natolik nebezpečný, aby musel být řešen prostředky trestního práva a ne třeba pouze přestupkového nebo občanského práva.

Materiální protiprávnost je též vtělena do zásady subsidiarity trestní represe vyjádřené v § 12 odst. 2 trestního zákoníku, tj. že když daný čin nevykazuje určitou společenskou nebezpečnost, nelze z jeho spáchání vyvozovat trestněprávní důsledky, i když jinak naplňuje všechny formální znaky daného trestného činu. Použití zásady subsidiarity trestní represe zároveň znamená, že ani žádné jiné další prostředky pro potrestání.

Zdroje

1. Jelínek J. a kol.: Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 6. vydání. Praha: Leges, 2017, 976 s.
2. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. 8. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 1052
3. DRAŠTÍK, Antonín, Robert FREMR, Tomáš DURDÍK, Miroslav RŮŽIČKA a Alexander SOTOLÁŘ. Trestní zákoník: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478-790-4.