Rozšířená osnova
= řádný opravný prostředek, jehož úprava je zakotvena v ustanovení § 201 a násl. zákona č. 99/1963, občanský soudní řád (dále též "OSŘ"): "Účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje."
Dřívější zákony rozlišovaly opravné prostředky proti rozsudku a proti usnesení. Rozsudek je meritorním druhem rozhodnutí, na rozdíl od usnesení, které je procesním druhem rozhodnutí. Proto dřívější věda i praxe rozlišovaly odvolání, jež bylo řádným opravným prostředkem proti rozsudku, a rekursem, který byl řádný opravný prostředek proti usensení. Soud, který rozhodoval o rekursu se v prvorepublikové judikatuře nazývá taktéž rozdílně rekursní soud.Vážný 9397.1)
Způsobilým předmětem odvolání je nepravomocné rozhodnutí, což je pro řádné opravné prostředky typické. Právě právní moc rozhodnutí je dělícím kritériem toho, zda je možné napadnout existující rozhodnutí řádným či mimořádným opravným prostředkem. Existence tohoto rozhodnutí je pak dalším předpokladem, který musí být naplněn. Rozhodnutí vzniká zásadně v okamžiku vyhotovení. Právně může přestat existovat z několika důvodů. Jedním z nich je například úplné vyhovění odvolání soudem prvního stupně, tedy soudem, který napadené rozhodnutí vydal, tzv. autoremedura podle § 210a OSŘ. Dalším způsobem zániku rozhodnutí je jeho zrušení.
Odvolání je založeno na tzv. principu univerzality odvolání. Ten říká, že odvolání je možné podat v zásadě proti všem rozhodnutím vydaným soudem v prvním stupni, pokud to zákon nevylučuje. Zákon vylučuje možnost podání odvolání u taxativně vyčtených druhů usnesení soudu v prvním stupni, který podává v § 202 odst. 1 – 3 OSŘ. Nepřípustnost odvolání proti některým usnesením byla podrobena přezkumu ústavnosti.Rozhodnutí ÚS ze dne 18. 6. 2001, sp. zn. IV. ÚS 101/2001.2) Ústavní soud však vzhledem k tomu, že dvojinstančnost řízení v civilních věcech není ústavně zaručeným právem, tedy neexistuje ústavně zaručené právo na přezkum rozhodnutí v civilních věcech, není vyjmutí některých usnesení z možnosti přezkumu protiústavní. Jen připomeňme, že dvojinstančnost musí být zaručena v trestních věcech, pokud jde o rozhodnutí o vině a trestu.Rozhodnutí ÚS ze dne 18. 6. 2001, sp. zn. IV. ÚS 101/2001.3) To odpovídá i standardům, které vyžaduje judikatura Evropského soudu pro lidská práva.
Bagatelní jsou ty spory, v jejichž rozsudku vydaném v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10.000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Bagatelnost postihuje pouze ty rozsudky, které odsuzují k peněžitému plnění. Pro rozsudky znějící na jiné než peněžité plnění (typicky vydání věci), bagatelnost neplatí ani vzhledem k hodnotě věci nebo práva, o které v řízení jde.
Bagatelnost věci se posuzuje v okamžiku vydání rozsudku. Nezáleží tedy, že původní žalobní návrh zněl na 12.000 Kč a později došlo k částečnému zpětvzetí návrhu, například v rozsahu 3.000 Kč. Tímto způsobem totiž byla dříve částka stanovená pro bagatelnost věci často obcházena. Proto je stanoven okamžik posuzování bagatelnosti právě na okamžik vydání rozsudku.
Bagatelnost postihuje rozsudek jako celek. To znamená, že pokud je bagatelní předmět řízení, dotýká se nemožnost podání odvolání i všech ostatních tzv. vedlejších výroků rozsudku. Těmito vedlejšími výroky jsou zejména výrok o předběžné vykonatelnosti, nákladům řízení apod.Nález Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 498/12.5)
V literatuře i praxi byla řešena otázka tzv. kumulace nároků. Tedy pokud je například z důvodů vhodnosti spojeno několik věci ke společnému řízení, jehož výsledkem je pouze jeden rozsudek, za to s více výroky, řeší se, zda se bagatelnost určuje ve vztahu k výrokům samostatně, nebo dohromady. Na to dala později odpověď judikatura, když se Nejvyšší soud vyjádřil tak, že: "Nepřevyšuje-li některý z více nároků na zaplacení peněžité částky se samostatným skutkovým základem, o nichž bylo rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně, 10 000 Kč, je odvolání proti rozsudku ve vztahu k tomuto nároku přípustné, převyšuje-li uvedenou částku součet nároků, o nichž soud v rozsudku rozhodl."Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3480/2015.6) Rozhodný je tedy součet všech výroků odsuzujících k peněžitému plnění.
Bagatelnost věci se dle tohoto ustanovení nevztahuje na rozsudek pro zmeškání a rozsudek pro uznání.
Odkládací = znamená odklad právní moci napadeného rozhodnutí včasným podáním odvoláním, tam kde je vykonatelnost vázána na právní moc, tak i odklad vykonatelnosti.
O odvolání rozhoduje soud vyššího stupně (krajské a vrchní soudy). Jsou stanoveny výjimky, např. soud prvního stupně může rozhodnout v zákonem stanovených případech o odvolání - institut tzv. autoremedury.
Jedná se o přípravnou fázi, soud prvního stupně se má pokusit o odstranění vad podání. Nepodaří-li se mu to, předá odvolacímu soudu a tento toto odvolání případně odmítne, totéž platí v případě neoprávněné osoby nebo nepřípustného odvolání. Splňuje-li odvolání všechny náležitosti, potom soud prvního stupně doručí odvoláním ostatním účastníkům, přezkoumá procesní podmínky, opatří zprávy a listiny a předá spolu se zprávou odvolacímu soudu, tzn. soud prvního stupně věc věcně (meritorně) neřeší, nevyhoví-li plně odvolání (autoremedura)
Odvolací soud zásadně postupuje dle ustanovení o řízení před soudem prvního stupně. Rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu lze rozdělit na kvantitativní stránku (napadené výroky) a kvalitativního stránku (odvolací petit – jak má soud rozhodnout).
Je třeba rozlišovat odmítnutí odvolání a zastavení řízení. K odmítnutí odvolání dojde v případě, že nejsou splněny podmínky přípustnosti, případně existují nedostatky a vady podání. Naopak k zastavení řízení dojde např. při nedostatku procesních podmínek či v případě zpětvzetí odvolání
Odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdí, je-li správné. Odvolací soud může napadené rozhodnutí změnit, pokud soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoli správně zjistil skutkový stav nebo skutkový stav je zjištěn a doplněn po dokazování odvolacího soudu tak, že je možné rozhodnout, tento způsob je preferován oproti zrušení rozhodnutí. Totiž, odvolací soud může napadené rozhodnutí i zrušit v taxativně stanovených případech. Jde o nedostatek podmínek řízení, rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodu, soud nepřibral účastníka, soud nepokračoval s procesním nástupcem či v odvolacím řízení nelze provést důkazy.
Po zrušení rozhodnutí odvolací soud:
Rozsudkem soud potvrzuje nebo mění rozsudek. V ostatních případech rozhoduje soud usnesením.
Přiměřeně se použijí ustanovení o řízení v prvním stupni. Změní-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodne i o nákladech řízení prvního stupně. Zruší-li odvolací soud rozhodnutí a vrátí věc tomuto soudu k dalšímu řízení, rozhodne o náhradě nákladů odvolacího řízení soud prvního stupně v novém rozhodnutí věci.
Místo, kde se právo setkává s lidmi.