Neurčité právní pojmy jsou běžnou součástí právní regulace. Jsou to výrazy, jejichž obsah není právním předpisem vymezen zcela přesně a jejichž konkrétní význam je třeba dotvářet až při aplikaci práva. Jedná se například o výrazy jako veřejný zájem, veřejný pořádek, množství větší než malé či dobré mravy.Osina, P. Teorie práva. 2. vydání. Praha: Leges, 2020, s. 125.¹⁾

Neurčité právní pojmy jsou úzce spojeny s interpretací a aplikací práva. Jejich použití předpokládá, že aplikační orgán nejprve konkretizuje obsah daného pojmu a následně posoudí, zda jej konkrétní skutkový stav naplňuje. Tím se neurčité právní pojmy liší od případů, kdy zákon ponechává orgánu prostor pro volbu mezi více právně přípustnými řešeními; tomuto rozlišení bude věnována pozornost dále.Osina, P. Teorie práva. 2. vydání. Praha: Leges, 2020, s. 131 a s. 126-127.²⁾

Podobně k neurčitým právním pojmům přistupuje také judikatura. Nejvyšší správní soud je popisuje jako pojmy zahrnující jevy nebo skutečnosti, které není možné přesně právně definovat. Jejich obsah nemusí být neměnný, naopak se může proměňovat v závislosti na čase a místě aplikace právní normy. Neurčitost není nedostatkem právní úpravy, ale je to vlastnost těchto pojmů, která umožňuje jejich použití na různorodé skutkové situace.Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2005, č. j. 5 Afs 151/2004-73.³⁾

Proč zákonodárce neurčité právní pojmy používá

Neurčité právní pojmy mají v právním řádu své místo, protože právní úprava nemůže předem obsáhnout všechny situace, které v právním životě nastanou. Úplná přesnost právní úpravy není v řadě případů možná ani žádoucí - to by vedlo k nepřehledné kazuistice, nebo nemožnosti právní úpravy reagovat na společenský vývoj. Neurčité právní pojmy také umožňují, aby se při aplikaci práva zohlednila nejen doslovná formulace právní normy, ale také její účel. Zejména v soukromém právu mají tyto pojmy zvláštní význam, protože právo zde pracuje s autonomií vůle, ale zároveň obsahuje řadu ustanovení bránicích tomu, aby docházelo k nespravedlivému jednání - typickým příkladem jsou dobré mravy či dobrá víra.Osina, P. Teorie práva. 2. vydání. Praha: Leges, 2020, s. 58-59 a s. 131.⁴⁾

Význam použití neurčitých právních pojmů lze spatřovat také v prostoru, který zákonodárce jejich prostřednictvím ponechává orgánu aplikujícímu právní předpis. Ten může při rozhodování posoudit, jestli konkrétní skutková situace spadá do rozsahu takového pojmu. Tento prostor ale není neomezený. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že zákonodárce zpravidla stanoví alespoň charakteristické znaky, které poskytují vodítko pro následnou konkretizaci pojmu. Neurčitost právního pojmu tak umožňuje reagovat na rozmanitost konkrétních případů, bez toho, aby jeho obsah mohl být při aplikaci práva určován zcela libovolně. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2005, č. j. 5 Afs 151/2004-73.⁵⁾

Konkretizace neurčitého právního pojmu při aplikaci práva

Neurčité právní pojmy je třeba odlišovat také od správního uvážení, i když spolu oba instituty souvisí. Správní uvážení představuje situaci, kdy právní norma ponechává aplikačnímu orgánu prostor pro volbu mezi více právně přípustnými řešeními na základě svého rozhodnutí místo nutnosti nastoupení jediného následku. Oproti tomu neurčitý právní pojem představuje problém výkladu. Správní orgán musí zjistit obsah pojmu v rámci konkrétní právní normy a následně posoudit, zda jej konkrétní skutkový stav naplňuje. Jinými slovy, rozdíl mezi těmito dvěma instituty je: u neurčitého právního pojmu posuzujeme, co daný pojem znamená a zda je naplněn, u správního uvážení jde pak o otázku, jaké z více zákonem dovolených řešení má být zvoleno. Nicméně se ani v jednom případě nejedná o libovůli, oba instituty musí být podřízeny zákonu, účelu právní normy a základním principům a rozhodnutí soudu nebo správního orgánu musí být přezkoumatelné.Osina, P. Teorie práva. 2. vydání. Praha: Leges, 2020, s. 126-128.⁶⁾

Potřebu konkretizace neurčitého právního pojmu lze dobře ukázat také na rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu. V rozsudku č. j. 6 Ads 43/2005-51 soud navázal na svou předchozí judikaturu a zdůraznil, že správní orgán musí v prvé řadě neurčitý právní pojem vyložit a teprve potom jej porovnat se zjištěným skutkovým stavem. Není možné pouze tvrdit, že určité jednání naplňuje neurčitý právní pojem - správní orgán musí nejprve objasnit, jaký obsah danému pojmu v konkrétním případě přikládá a následně vysvětlit, proč pod něj zjištěné skutečnosti podřadil. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2006, č. j. 6 Ads 43/2005-51. ⁷⁾

Rozsudek zároveň potvrzuje, že konkretizace neurčitého právního pojmu nemůže probíhat zcela abstraktně a dle libovůle. Nejvyšší správní soud se zabýval mimo jiné pojmem “projevovat snahu” a požadoval jeho posouzení ve vztahu ke konkrétní osobě a okolnostem situace. Neurčitost pojmu tímto správnímu orgánu umožňuje reagovat na individuální okolnosti případu, současně však neumožňuje rozhodnout bez vysvětlení kritérií, podle kterých obsah pojmu v dané věci určil.Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2006, č. j. 6 Ads 43/2005-51. ⁸⁾

Interpretace neurčitých právních pojmů

Obsah neurčitých právních pojmů se konkretizuje prostřednictvím interpretace právní normy. Ta zjišťuje obsah, smysl a význam právních norem.Osina, P. Teorie práva. 2. vydání. Praha: Leges, 2020, s. 131⁹⁾ Základním východiskem je jazykový výklad, který objasňuje význam slov použitých v právní normě.Valoušek, F. Jazykový výklad [online]. Iurium. [cit. 23. 6. 2026]. Jazykový výklad - Iurium.¹⁰⁾ Nicméně u interpretace neurčitých právních pojmů toto nestačí - je nutné přihlížet k dalším metodám výkladu, převážně systematickému. Ten vychází z toho, že při výkladu právní normy je třeba zohlednit její zařazení v systému práva a normativní okolí. Tento postup umožňuje interpretovi zjistit celkový systémový kontext textu.Valoušek, F. Systematický výklad [online]. Iurium. [cit. 23. 6. 2026] Systematický výklad - Iurium.¹¹⁾

Teleologický výklad se zaměřuje na účel a smysl právní normy - tedy na to, jaký zájem má být chráněn a jakému výsledku má právní úprava sloužit. Podpůrně se může uplatnit i historický výklad, který zohledňuje okolnosti přijetí právní normy a záměr zákonodárce, nebo logické argumenty, které pomáhají vymezit hranice přijatelného výkladu. Ani tyto metody však nemohou vést k libovolnému dotváření obsahu právního pojmu. Výklad musí vždy respektovat text zákona, jeho účel a základní zásady právního řádu.Osina, P. Teorie práva. 2. vydání. Praha: Leges, 2020, s. 136-141.¹²⁾

Význam účelu právní normy při interpretaci zdůrazňuje také Ústavní soud. Podle něj vázanost soudu zákonem neznamená absolutní nutnost doslovného výkladu, ale také respektování smyslu a účelu zákona. Odchýlení od doslovného znění nemůže být ovšem libovolné. Upřednostnění výkladu založeného na smyslu a účelu zákona přichází v úvahu zvláště tehdy, je-li doslovné znění nejasné nebo připouští více interpretací, případně pokud doslovné znění neodpovídá smyslu a účelu právní úpravy.Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96.¹³⁾

Uplatnění tohoto přístupu v praxi je možné ukázat také na rozhodování Nejvyššího správního soudu ve věci úhrady jinak nehrazené zdravotní péče. Výklad se zde zabýval pojmem “jediná možnost z hlediska zdravotního stavu pojištěnce”. Soud odmítl příliš restriktivní pojetí, které bylo založené na gramatickém výkladu, a zdůraznil potřebu zohlednit účel právní úpravy a individuální okolnosti konkrétního pacienta. Tento rozsudek tedy ukazuje, že obsah otevřeně formulovaných zákonných pojmů nelze určovat pouze na základě jejich jazykového znění, ale je třeba zohlednit i účel právní úpravy a okolnosti konkrétního případu.Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2019, č. j. 5 Ads 28/2018-58. ¹⁴⁾

Neurčité právní pojmy v soukromém právu

V soukromém právu mají neurčité právní pojmy velký význam. Soukromé právo je vystavěno na autonomii vůle, ale současně obsahuje řadu ustanovení, která brání tomu, aby výkon práv a povinností vedl k nespravedlivým důsledkům. Neurčité právní pojmy představují jeden ze způsobů, pomocí kterých se toho dosahuje.

Významným příkladem jsou dobré mravy, které judikatura vyjadřuje jako “pocit sounáležitosti všech spravedlivě uvažujících lidí.”Salač, J. Rozpor s dobrými mravy a jeho následky v civilním procesu. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 40.¹⁵⁾ Samostatný článek se proto zaměří na jejich funkci v občanském právu.

Dalším podstatným neurčitým právním pojmem je dobrá víra. Dobrou víru můžeme považovat za standard, který slouží jako měřítko pro hodnocení konkrétního chování osob.Nový, Z. Dobrá víra jako princip smluvního práva v mezinárodním obchodu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 5.¹⁶⁾ Také je jí věnován samostatný článek, který naváže na obecný výklad neurčitých právních pojmů.