Osnova
Reklama
Dobré mravy patří mezi neurčité právní pojmy, stejně jako pro tyto ostatní pojmy platí, že se v občanském zákoníku objevují na celé řadě míst a jejich význam je pro soukromé právo zásadní, zákon jejich obsah výslovně nedefinuje.Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 2.1) Dobré mravy jsou typicky vymezovány jako soubor obecně uznávaných morálních a etických pravidel, která jsou v určité době sdílená společností. Nejedná se ale o subjektivní představy jednotlivce o tom, co je správné nebo spravedlivé, ale o soubor hodnot, jejichž respektování právní řád považuje za tolik významné, že jim přiznává právní význam.Janeba, J. Dobré mravy [online]. epravo.cz. 20. 5. 2002. [cit. 4. 7. 2026]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/dobre-mravy-16941.html2)
Historické kořeny institutu dobrých mravů sahají až do období římského práva, kde byly označovány jako boni mores. Již tehdy sloužily ke zmírňování přílišné tvrdosti psaného práva a umožňovaly zohledňování požadavků spravedlnosti. Tento přístup postupně přebírali moderní civilní kodifikace a promítá se i do současného českého práva.Janeba, J. Dobré mravy [online]. epravo.cz. 20. 5. 2002. [cit. 4. 7. 2026]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/dobre-mravy-16941.html3)
Přestože je jedním ze základních principů občanského práva autonomie vůle, není neomezená. Dobré mravy jsou jedna z hranic, kterou výkon subjektivních práv nemůže překročit, zabraňují tomu, aby právo odpovídalo spravedlnosti. Dalším významem dobrých mravů je umožnění soudům reagovat na situace, které zákon nemůže podrobně předem upravit. Právní úprava ani nemůže postihnout všechny možné životní situace a v těchto případech soudy mohou použít dobré mravy k zabránění nespravedlnosti v konkrétním případě.Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 2.4)
Dobré mravy prostupují celým občanským zákoníkem. Již § 1 stanoví, že si osoby mohou svá práva a povinnosti upravit odchylně od zákona, pokud tím neporušují dobré mravy, veřejný pořádek nebo práva týkající se postavení osob. Zde dobré mravy představují jednu ze základních hranic autonomie vůle v soukromém právu.§1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.5)
Na význam dobrých mravů navazuje dále § 2 odst. 3 občanského zákoníku, podle něhož výklad ani použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Zákon tím dává najevo, že při aplikaci práva nelze vycházet pouze z doslovného znění právních předpisů, ale je třeba respektovat jejich účel a hodnoty, které jsou chráněny.§ 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.6)
Jedním z nejvýznamnějších důsledků rozporu s dobrými mravy je neplatnost právního jednání. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Na tuto úpravu navazuje § 588 občanského zákoníku, podle něhož soud k takové neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Dobré mravy tady představují prostředek ochrany právního řádu před jednáním, které sice může být formálně v souladu se zákonem, ale z hlediska základních společenských hodnot není přijatelné.§ 580 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.7)
Dobré mravy se neuplatňují pouze při posuzování platnosti právního jednání. Občanský zákoník s nimi spojuje právní následky také v řadě dalších institutů, a to potvrzuje jejich význam jako obecného hodnotového korektivu soukromého práva. Jejich funkce se přitom v jednotlivých ustanoveních liší podle účelu konkrétní právní úpravy.§ 2072, § 2909 a § 2976 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.8)
Jedním z příkladů je odvolání daru pro nevděk podle § 2072 občanského zákoníku. Dárce může požadovat vrácení daru, pokud mu obdarovaný úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížil způsobem, který zjevně porušuje dobré mravy. Ne každé nevhodné chování však zakládá právo na odvolání daru. Při posuzování konkrétní situace je třeba hodnotit jednak objektivní stránku jednání, tedy jestli skutečně představuje zjevné porušení dobrých mravů, jednak i jeho subjektivní dopad na samotného dárce, kdy mu muselo být chováním obdarovaného skutečně ublíženo. Soud tedy vždy bude přihlížet ke všem okolnostem konkrétního případu, typicky k povaze vztahu mezi dárcem a obdarovaným, intenzitě jednání i celkovému kontextu situace. Na základě posouzení těchto okolností je pak možné dospět k závěru, že jsou splněny podmínky pro odvolání daru pro nevděk.Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 2072.9)
S dobrými mravy pracuje občanský zákoník také v oblasti náhrady škody. Podle § 2909 je škůdce povinen nahradit škodu způsobenou úmyslným porušením dobrých mravů. Toto ustanovení představuje samostatnou skutkovou podstatu mimosmluvní odpovědnosti za újmu a uplatní se tehdy, nelze-li povinnost k náhradě škody dovodit z jiných ustanovení občanského zákoníku. Vedle škody způsobené úmyslným porušením dobrých mravů zahrnuje § 2909 také případy zneužití práva, tedy situace, kdy osoba své právo sice formálně vykonává, avšak jejím hlavním účelem je poškodit jiného - tzv. šikanózní výkon. Pro vznik odpovědnosti za škodu nestačí pouze jednání v rozporu s dobrými mravy, současně musí být splněn vznik újmy, příčinná souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou újmou a zavinění ve formě úmyslu. Důkazní břemeno nese poškozený a musí prokázat nejen existenci škody a její příčinnou souvislost s jednáním škůdce, ale také úmyslné porušení dobrých mravů. Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 2909.10)
Dobré mravy se dále uplatní v oblasti nekalé soutěže, podle § 2976 občanského zákoníku se nekalé soutěže dopustí ten, kdo se v hospodářském styku dostane do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. V tomto ustanovení dochází k odlišení pojmu dobrých mravů soutěže od dobrých mravů obecně, jde o zvláštní soubor pravidel poctivého soutěžního jednání, jejichž účelem je zachovat spravedlivé konkurenční prostředí a ochrana hospodářské soutěže před nepoctivými praktikami. Pro naplnění generální klauzule nekalé soutěže není rozhodující vznik újmy, ale postačí, že toto jednání ji bylo způsobilé ji přivodit. Dobré mravy zde slouží jako měřítko poctivého chování v hospodářském styku a umožňují postihnout i jednání, která nejsou výslovně upravena skutkovými podstatami nekalé soutěže. Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 2976.11)
Obsah dobrých mravů není ponechán na libovůli. Právě rozhodovací praxe soudů postupně vytváří interpretační pravidla, která pojem dobrých mravů konkretizují a zajišťují jeho předvídatelné uplatňování. Soud při posuzování konkrétní věci nehodnotí pouze samotné právní jednání, přihlíží ke všem okolnostem případu, zejména k účelu jednání, postavení účastníků, jejich motivaci i možným důsledkům jejich chování. Salač, J. Rozpor s dobrými mravy a jeho následky v civilním právu. 2 vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 224 - 225.12)
Judikatura současně zdůrazňuje, že dobré mravy nepředstavují neměnnou kategorii. Jejich obsah se totiž vyvíjí společně se změnami společenských hodnot, kdy soudy musí při jejich výkladu zachovávat určitou zdrženlivost, aby nedocházelo k nahodilým změnám rozhodovací praxe. Rozhodující je především stav společenských hodnot v době, kdy bylo právní jednání učiněno, nikoliv až jejich pozdější vývoj.Salač, J. Rozpor s dobrými mravy a jeho následky v civilním právu. 2 vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 41.13)
Soudní praxe zároveň opakovaně potvrzuje, že nelze vytvořit uzavřený seznam jednání odporujících dobrým mravům. Za rozporné s dobrými mravy mohou být označeny například případy zneužití silnějšího postavení jedné smluvní strany, nepřiměřené narušení smluvní rovnováhy nebo jiné formy nepoctivého výkonu práv. Vždy však záleží na individuálním posouzení všech okolností konkrétního případu a na přesvědčivém odůvodnění soudního rozhodnutí. Salač, J. Rozpor s dobrými mravy a jeho následky v civilním právu. 2 vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 42 - 26.14)
Na první pohled se může zdát překvapivé, že občanský zákoník pojem dobrých mravů výslovně nedefinuje, i když s ním pracuje v celé řadě ustanovení. Důvodem je skutečnost, že obsah tohoto pojmu nelze uzavřít do jediné obecně použitelné definice. Dobré mravy představují hodnotovou kategorii vycházející z obecně uznávaných společenských, kulturních a etických pravidel a jejich konkrétní obsah se přirozeně mění spolu s vývojem společnosti. Pokus o vytvoření přesné zákonné definice by mohl vést k omezení tohoto institutu a znemožnění jeho pružné aplikace na nové životní situace. Zákonodárce proto ponechal pojem dobrých mravů otevřený a jeho konkretizaci svěřil především právní teorii a soudní praxi. Tímto způsobem mohou dobré mravy plnit svou funkci i v případech, které zákonodárce při tvorbě právní úpravy nemohl předvídat. Salač, J. Rozpor s dobrými mravy a jeho následky v civilním právu. 2 vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 223 - 224.15)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
