Osnova
Reklama
Dobrá víra je jedním z nejvýznamnějších neurčitých právních pojmů. I když se v právním řádu vyskytuje už po staletí a v občanském zákoníku se objevuje na řadě míst, její obsah výslovně definován není. Konkrétní význam tohoto pojmu je třeba hledat jinde, než jen v pouhém znění zákona. Stejně jako ostatní neurčité právní pojmy je jeho obsah dotvářen právní teorií, interpretací a samotnou aplikací práva.Nový, Z. Dobrá víra jako princip smluvního práva v mezinárodním obchodu. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3 - 5.1)
Přesná zákonná definice dobré víry neexistuje. Nicméně sami zákonodárci pociťují potřebu zmírňování tvrdosti aplikace práva, jelikož v případě čisté formálnosti může docházet k nespravedlnosti. Důvodem je skutečnost, že žádná zákonná definice není schopna postihnout všechny situace, ve kterých se dobrá víra může uplatnit. Aby bylo možné přiblížit obsah dobré víry, je vhodnější vymezit situace, kdy se aplikuje, k tomu může sloužit i heslo I know it when I see it. Nicméně je potřeba zkoumat dobrou víru hluboce a pokusit se poznat některé její typické funkce.Nový, Z. Dobrá víra jako princip smluvního práva v mezinárodním obchodu. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3 - 5.2)
Právní teorie odlišuje dva významy dobré víry - subjektivní a objektivní. Subjektivní pojetí vyjadřuje vnitřní přesvědčení osoby, že její jednání odpovídá právu nebo jí určité právo náleží. Typicky se s tímto pojetím setkáme u institutu vydržení a při posuzování držby.Nový, Z. Dobrá víra jako princip smluvního práva v mezinárodním obchodu. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 6.3)
Objektivní pojetí je obecnější, není založeno na vnitřním přesvědčení osoby, ale představuje měřítko jejího jednání. Jedná se o objektivní požadavek poctivosti stran. Může tedy nastat situace, kdy je osoba přesvědčena o oprávněnosti svého jednání, ale její jednání objektivnímu požadavku poctivosti neodpovídá. Rozhodující proto není pouze subjektivní přesvědčení, ale také to, zda bylo toto přesvědčení objektivně ospravedlnitelné.Nový, Z. Dobrá víra jako princip smluvního práva v mezinárodním obchodu. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 7.4)
Požadavek objektivního posuzování dobré víry se projevuje také v rozhodovací praxi soudů. Při posuzování dobré víry držitele Nejvyšší soud nevychází pouze z jeho vnitřního přesvědčení, ale také zkoumá, zda při běžné opatrnosti neměl nebo nemohl mít důvodné pochybnosti o tom, že mu věc či vykonávané právo náleží. Osoba tedy může být subjektivně přesvědčena o existenci svého práva, ale její dobrá víra nemusí obstát při objektivním posouzení všech okolností případu.Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001.5)
Význam dobré víry se promítá také do obecné části občanského zákoníku. V § 6 se stanoví, že má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a zároveň nikdo nesmí těžit z nepoctivého činu ani protiprávního stavu, nad kterým měl kontrolu.§ 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.6)
Pojem poctivosti přitom občanský zákoník nepoužívá vždy ve stejném významu. V § 6 vyjadřuje požadavek základní slušnosti a ohleduplnosti v právním styku, nicméně v některých jiných ustanoveních je poctivost využívána ve významu dobré víry. To lze například pozorovat u poctivé držby, kdy poctivým držitelem je ten, kdo jedná v dobré víře.Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 7.7)
Na obecný požadavek poctivosti navazuje § 7 občanského zákoníku, podle něhož se má za to, že každý jedná poctivě a v dobré víře. Občanský zákoník tak vychází z vyvratitelné právní domněnky dobré víry. Dokud není prokázán opak, předpokládá se, že osoba jednala poctivě a v dobré víře. Tato domněnka má význam pro rozložení důkazního břemene, jelikož osoba dovolávající se dobré víry ji nemusí zpravidla prokazovat.Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 7.8)
Institut držby patří mezi jeden z nejdůležitějších případů, kdy občanský zákoník s dobrou vírou pracuje. Tento institut je zakotven v § 992 občanského zákoníku, který stanoví, že poctivým držitelem je ten, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu vykonávané právo skutečně náleží. Naopak nepoctivě pak drží ten, kdo ví nebo komu musí být s ohledem na okolnosti zjevné, že právo, které vykonává, mu nenáleží. Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 992.9)
Poctivost držby je založena na dobré víře držitele, neznamená však pouze subjektivní přesvědčení o dobré víře, toto přesvědčení musí být objektivně ospravedlnitelné. Držitel může být poctivý, jen pokud se nachází v omylu, avšak tento omyl musí být omluvitelný. To znamená, že se musí jednat o omyl, kterého by se za podobných okolností mohla dopustit i rozumná osoba jednající s obvyklou opatrností. Zároveň ale judikatura upozorňuje, že na držitele nelze klást přehnané požadavky, není vyžadována mimořádná obezřetnost, ani detailní právní znalost, pouze obvyklá opatrnost.Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 992.10) Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5590/2015.11)
Nejvyšší soud v této souvislosti upozorňuje na objektivní povahu posuzování dobré víry. Rozhodující není pouze osobní přesvědčení držitele, ale je třeba posoudit všechny okolnosti konkrétního případu a také to, zda by držitel při zachování obvyklé opatrnosti měl nebo mohl mít pochybnosti o tom, že mu právo náleží. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu tak vyplývá, že dobrá víra není založená pouze na psychice držitele, ale musí obstát i při objektivním hodnocení okolností, za kterých byla tato držba nabyta a vykonávána.Rozsudek NS ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001. 12)
Významnou roli má také důkazní břemeno. Občanský zákoník vychází z domněnky podle § 7, a proto dokazování poctivosti neleží na držiteli samotném. Ten, kdo dobrou víru popírá, musí prokázat zpochybňující okolnosti.Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 992.13)
Dobrá víra ale není neměnným stavem. I když se její existence posuzuje především k okamžiku nabytí držby, může v průběhu času dojít k její ztrátě. K té dochází, jestliže nastane situace, kdy se držitel dozví nebo musí dozvědět o okolnostech, které důvodně zpochybňují přesvědčení o tom, že mu vykonávané právo náleží. Rozhodující je však to, jestli tyto skutečnosti odůvodňují závěr, že držitel po jejich zjištění již nemohl být v dobré víře.Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 992.14)
Dobrou víru lze dobře ukázat dále na institutu vydržení. Podle § 1089 občanského zákoníku může vlastnické právo řádně vydržet poctivý držitel, který je drží po zákonem stanovenou dobu. Dobrá víra zde tedy není pouze okolností významnou při nabytí držby, ale musí být zachována po celou vydržecí dobu. Kdyby tehdy došlo ke ztrátě poctivé povahy držby před jejím uplynutím, bránilo by to řádnému vydržení. Tímto způsobem institut vydržení chrání dlouhodobou dobrou víru držitele a zároveň odstraňuje rozpor mezi dlouhodobým faktickým stavem a stavem právním.Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 1089.15)
Dalším významným institutem je nabytí vlastnického práva od neoprávněného. Podle § 1109 občanského zákoníku se může vlastníkem věci nezapsané ve veřejném seznamu stát i osoba, která ji získala od někoho, kdo nebyl oprávněn vlastnické právo převést, jestliže byla vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře a byly splněny další zákonné podmínky. Dobrá víra zde plní odlišnou funkci než u vydržení - nechrání dlouhodobě trvající stav, ale může vést k ochraně nabyvatele při převodu věci od neoprávněného. Ani zde však není rozhodující pouze subjektivní přesvědčení nabyvatele. Okolnosti vyvolávající objektivní podezření mohou dobrou víru vyloučit. Proto je nabyvatel povinen zvýšit svou obezřetnost zejména tehdy, pokud se při převodu objeví podezřelé okolnosti.Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 1109.16)
Dobrá víra se uplatňuje také při ochraně důvěry ve veřejné seznamy. Podle § 984 občanského zákoníku svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo v dobré víře za úplatu od osoby oprávněné podle zápisu. Zde se dobrá víra posuzuje objektivně podle toho, jestli nabyvatel mohl při obvyklé míře opatrnosti zjistit nesoulad mezi zapsaným a skutečným právním stavem. Pokud však existují okolnosti vzbuzující pochybnosti o správnosti zápisu, mohou jeho dobrou víru vyloučit. Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 984.17)
Dobrá víra představuje jeden ze základních principů soukromého práva. Její obsah sice není zákonem jasně definován, nicméně prochází celým občanským zákoníkem a je uplatňována v řadě právních institutů. Vzhledem k tomu, že se jedná o neurčitý právní pojem, je její konkrétní obsah dotvářen právní teorií a rozhodovací praxí soudů. Právě propojení právní teorie, judikatury a zákonné úpravy umožňuje pružnou aplikaci práva při současném zachování právní jistoty a předvídatelnosti právních vztahů.
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
