Lisabonská smlouva

Lisabonská smlouva (platnost 1. 12. 2009, po ratifikaci Českou republikou jako posledním státem z tehdejších 27 zemí Evropské unie) je mezinárodní smlouvou, novelizující mj. zakládací smlouvy Evropské unie – Smlouvu o založení Evropského společenstvíKonsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie. Úř. věst. C 202/1, 7. 6. 2016, s. 47 a násl. Dostupné na http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=uriserv:OJ.C_.2016.202.01.0001.01.CES&toc=OJ:C:2016:202:TOC#C_2016202CS.01001301. ⁴⁾ (přejmenována na Smlouvu o fungování Evropské unie)(dále jen „SFEU“) a Smlouvu o Evropské uniiKonsolidované znění Smlouvy o Evropské unii. Úř. věst. C 202/1, 7. 6. 2016, s. 13 a násl. Dostupné na http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=uriserv:OJ.C_.2016.202.01.0001.01.CES&toc=OJ:C:2016:202:TOC#C_2016202CS.01001301.  ⁵⁾ (dále jen „SEU“). Lisabonská smlouva přitom novelizovala i článek 7 SEU. Stejný rozruch, který dnes vyvolává hrozba aktivace článku 7 SEU, vyvolávala v roce 2009 i Lisabonská smlouva. Tehdejší polský prezident Lech Kaczyński byl předposledním představitelem členského státu Evropské unie, který ji v roce 2009 podepsal a dovršil tak její ratifikaci v Polsku. Jeho tehdejší slova – „jsem hluboce přesvědčen, že tento velký experiment (Lisabonská smlouva) bude úspěšný. Skutečnost, že irský lid změnil názor, znamenala oživení smlouvy, a proto už neexistuje žádná překážka pro její ratifikaci“ČTK. Polský prezident podepsal Lisabon, Klaus zůstává poslední [online]. ceskatelevize.cz, 10. 10. 2009 [cit. 27. 7. 2017]. Dostupné na http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1380137-polsky-prezident-podepsal-lisabon-klaus-zustava-posledni. ⁶⁾ – v dnešní situaci, ve které Polsko čelí hrozbě pozastavení hlasovacích práv v Evropské radě, působí jako zajímavé memento.

Článek 7 SEU a tři druhy hlasování

V článku 7 odst. 1 SEU je upraveno hlasování, které se svojí povahou odlišuje od hlasování o pozastavení hlasovacích práv členského státu dle čl. 7 odst. 2, 3 SEU. Ustanovení článku 7 odst. 1 SEU totiž stanoví, že „na odůvodněný návrh jedné třetiny členských států, Evropského parlamentu nebo Evropské komise může Rada většinou čtyř pětinVe smyslu čl. 354 SFEU je kvalifikovanou většinou a pro přijetí rozhodnutí kvalifikovanou většinou třeba souhlasu nejméně 55 % členů Rady zastupujících zúčastněné členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva těchto států (čl. 238 odst. 3 písm. a) SFEU). ⁷⁾ svých členů po obdržení souhlasu Evropského parlamentu rozhodnout, že existuje zřejmé nebezpečí, že některý členský stát závažně poruší hodnoty uvedené v článku 2. Před přijetím tohoto rozhodnutí vyslechne Rada daný členský stát a může stejným postupem podat tomuto státu doporučení. Rada pravidelně přezkoumává, zda důvody, které ji k takovému rozhodnutí vedly, stále trvají.“ Toto ustanovení tak upravuje situaci, ve které může Evropská rada většinou čtyř pětin rozhodnout na odůvodněný návrh Evropské komise, Evropského parlamentuVe smyslu čl. 354 SFEU ve formě dvoutřetinové většiny odevzdaných hlasů.⁸⁾ či jedné třetiny členských zemí o tom, že existuje nebezpečí porušení hodnot dle článku 2 SEUUstanovení článku 2 SEU stanoví, že „unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů“.⁹⁾. To však pouze po předchozím souhlasu Evropského parlamentuVe smyslu čl. 354 SFEU ve formě dvoutřetinové většiny odevzdaných hlasů.¹⁰⁾, a po vyslechnutí daného členského státu. Přitom toto ustanovení zakotvuje povinnost Evropské rady k pravidelnému přezkumu. K aplikaci tohoto odstavce čl. 7 SEU v souvislosti se situací v Polsku nedošlo, pravděpodobně z toho důvodu, že má veskrze deklaratorní charakter a nevede ke ztrátě, resp. pozastavení hlasovacích práv daného členského státu, v praxi tedy může fungovat především jako upozornění danému členskému státu.

Samotné omezení hlasovacích práv ve smyslu čl. 7 SEU v sobě obsahuje dva druhy hlasování – jednak hlasování o závažném a trvajícím porušení hodnot dle čl. 2 SEU, které přijímá Evropská rada jednomyslně (čl. 7 odst. 2 SEU), a jednak hlasování o samotném omezení hlasovacích práv členského státu, které přijímá Evropská rada kvalifikovanou většinou (čl. 7 odst. 3 SEU). Oproti prvnímu odstavci stanoví odst. 2 článku 7 SEU, že  „na návrh jedné třetiny členských států nebo Evropské komise a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu může Evropská rada jednomyslně rozhodnout, že došlo k závažnému a trvajícímu porušení hodnot uvedených v článku 2 ze strany členského státu, poté co tento členský stát vyzve, aby se k této věci vyjádřil“. Podle druhého odstavce čl. 7 SEU již není zapotřebí odůvodněného návrhu, postačí návrh prostý, přičemž oprávnění pro podání návrhu je přiznáno Evropské komisi nebo jedné třetině členských států, Evropský parlament a jeho souhlasVe smyslu čl. 354 SFEU ve formě dvoutřetinové většiny odevzdaných hlasů.¹¹⁾ zde figuruje jako nezbytná podmínka před tím, než dojde k samotnému rozhodování Evropské rady. Toto rozhodnutí Evropské rady musí být přijato jednomyslně, přičemž členy Evropské rady jsou hlavy států nebo předsedové vlád 28 členských států EU, předseda Evropské rady a předseda Evropské komise. Poslední dva jmenovaní se však hlasování neúčastníParalelou je fakt, že současným předsedou Evropské rady je Donald Tusk, polský politik.¹²⁾.

Ustanovení čl. 7 odst. 3 SEU stanoví, že „bylo-li učiněno zjištění uvedené v odstavci 2, může Rada kvalifikovanou většinou rozhodnout, že určitá práva, která pro dotyčný stát vyplývají z použití Smluv, včetně hlasovacích práv zástupců jeho vlády v Radě, budou pozastavena. Přitom přihlédne k možným důsledkům takového pozastavení pro práva a povinnosti fyzických a právnických osob. Povinnosti dotyčného členského státu vyplývající ze Smluv jsou pro tento stát v každém případě i nadále závazné.“ K omezení hlasovacích práv tak může dojít nejdříve po jednomyslném rozhodnutí Evropské rady ve smyslu ust. článku 7 odst. 2 SEU, a to po dalším hlasování Evropské rady o tomto omezení, tentokrát formou kvalifikované většinyVe smyslu čl. 354 SFEU je kvalifikovanou většinou a pro přijetí rozhodnutí kvalifikovanou většinou třeba souhlasu 72 % členů Rady zastupujících zúčastněné členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva těchto států (čl. 238 odst. 3 písm. b) SFEU).¹³⁾. Členský stát, o kterém je takto hlasováno, se samotného hlasování samozřejmě neúčastní (čl. 7 odst. 5 SEU, čl. 354 SFEUPro účely článku 7 Smlouvy o Evropské unii týkajícího se pozastavení určitých práv vyplývajících z členství v Unii se člen Evropské rady nebo Rady zastupující dotyčný členský stát nepodílí na hlasování a dotyčný členský stát se nezapočítává při stanovení jedné třetiny nebo čtyř pětin členských států podle odstavců 1 a 2 uvedeného článku. To, že se osobně přítomní nebo zastoupení členové zdrží hlasování, nebrání přijetí rozhodnutí uvedených v odstavci 2 uvedeného článku Pro přijímání rozhodnutí uvedených v čl. 7 odst. 3 a 4 Smlouvy o Evropské unii je kvalifikovaná většina vymezena v souladu s čl. 238 odst. 3 písm. b) této smlouvy. Rozhoduje-li Rada poté, co přijala rozhodnutí o pozastavení hlasovacích práv podle čl. 7 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, kvalifikovanou většinou na základě ustanovení Smluv, je kvalifikovaná většina vymezena podle čl. 238 odst. 3 písm. b) této smlouvy, nebo, rozhoduje-li Rada na návrh Komise nebo vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, podle čl. 238 odst. 3 písm. a) této smlouvy. Pro účely článku 7 Smlouvy o Evropské unii se Evropský parlament usnáší dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů, které představují většinu všech jeho členů.¹⁴⁾). Při použití procedury pozastavení hlasovacích práv dle čl. 7 odst. 2, 3 SEU tak dojde jak k pozastavení „určitých práv“ (které nicméně článek 7 neupřesňuje), tak zejména k pozastavení hlasovacího práva představitele členského státu v Evropské radě. Současná polská premiérka Beata Szydlová a ani polský prezident Andrzej Duda by tak nemohli hlasovat o záležitostech, o kterých Evropská rada rozhodujeViz EU. Evropská rada – přehled [online]. europa.eu [cit. 27. 7. 2017]. Dostupné na https://europa.eu/european-union/about-eu/institutions-bodies/european-council_cs. ¹⁵⁾. Zároveň by šlo o vůbec první aktivaci tohoto článku v historii evropské integrace vůbec.

Závěrem

K odejmutí hlasovacích práv členskému státu EU může dojít pouze na základě proběhnuvšího „prvního“ hlasování ve smyslu čl. 7 odst. 2 SEU (jednomyslné rozhodnutí Evropské rady), deklarujícího porušení hodnot EU členským státem, a následného „druhého“ hlasování ve smyslu čl. 7 odst. 3 SEU, ve kterém Evropská rada rozhoduje kvalifikovanou většinou. V současné situaci, kdy již Maďarsko deklarovalo, že tento záměr v žádném případě nepodpoříČTK. Maďarsko podpořilo Polsko. Označilo Evropskou komisi za inkvizici [online]. tyden.cz, 22. 7. 2017 [cit. 27. 7. 2017]. Dostupné na http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/madarsko-podporilo-polsko-oznacilo-evropskou-komisi-za-inkvizici_439228.html. ¹⁶⁾, nelze podle mého názoru očekávat, že se Evropské komisi podaří využít ust. čl. 7 odst. 2 a 3, neboť Evropská rada při nesouhlasu Maďarska nebude moci rozhodnout jednomyslně, tudíž se ani následně nebude hlasovat o samotném pozastavení hlasovacích práv. Očekávat pozastavení hlasovacích práv Polska v Evropské radě však nelze čekat i z důvodu, že omezení hlasovacích práv představuje institut ultima ratio, vždy mu totiž musí předcházet jak monitoring, tak konzultace a dialog s daným členským státem. Otevřenou možností však zůstává především využití článku 7 odst. 1 SEU.