Novela samozřejmě upravuje i jiné části pracovněprávního vztahu, jako je například zpřísnění výpovědi dané zaměstnancem podle § 51a, navýšení částky, kterou je zaměstnavatel povinen vyplatit pozůstalým zaměstnance, který zemřel v důsledku pracovního úrazu či nemoci z povolání, nebo zavádí koncept tzv. „sdíleného pracovního místa“, na kterém je možné střídání nejméně dvou zaměstnanců s totožným druhem práce.

Tento článek se ovšem bude věnovat pouze změnám týkajícím se výpočtu dovolené. Největším problémem v dosavadní právní úpravě způsobu stanovení dovolené bylo nerozlišování pracovních režimů: výpočet dovolené byl pro všechny zaměstnance naprosto totožný, ať už byla délka jejich pracovní doby jakkoliv dlouhá. V praxi to znamenalo, že pokud měl zaměstnanec A pracovní dobu na směny po 8 hodinách 5x týdně a zaměstnanec B po 12 hodinách 3x za týden, pak měl zaměstnanec A dříve nárok na dny dovolené než zaměstnanec B. Nárok se totiž odvíjel od odpracovaných směn, nikoli odpracovaných hodin.

Rozhodující dobou pro uznání dovolené bylo minimálně 60 odpracovaných dnů, resp. směn, a proto měl zaměstnanec A nárok na (alespoň poměrnou) část dovolené dříve než zaměstnanec B, byť počet jimi odpracovaných hodin byl stejný.Viz ust. § 214 zákoníku práce¹⁾Důvodová zpráva „…v zásadě dochází k opuštění dovolené za odpracované dny, následného krácení dovolené pro omluvenou nepřítomnost zaměstnance v práci, přičemž vznik práva zaměstnance na dovolenou je založen na jeho týdenní pracovní době, od níž se též odvozuje i délka dovolené.“ Dostupné z: https://www.vlada.cz/assets/urad-vlady/poskytovani-informaci/poskytnute-informace-na-zadost/Priloha_3_Duvodova_zprava.pdf.²⁾

Výpočet dovolené

Od ledna 2021 se výpočet odvíjí od odpracovaných hodin v rámci týdenní pracovní doby – nikoli tedy od odpracovaných dnů, jako tomu bylo v minulých letech. Samotná dovolená se pak také začala počítat v hodinách. Tímto se docílilo spravedlivějšího postavení zaměstnanců pracujících na směnný režim (jako například výše uvedený zaměstnanec B).

Jak se výpočet dovolené v praxi provádí, si ukážeme na dvou příkladech.

1. Zaměstnanec pracuje 40 hodin týdně po dobu celého kalendářního roku (52 týdnů) a má dovolenou stanovenou na 5 týdnů. Výpočet dovolené bude v tomto případě jednoduchý, stačí pouze vynásobit počet odpracovaných hodin za týden s počtem týdnů dovolené (40 x 5 = 200 hod).

V případě, že zaměstnanec uzavře se zaměstnavatelem pracovní poměr v průběhu roku, zůstává výpočet dovolené stejný, pouze je nutné ho poměrně zkrátit v návaznosti na reálně odpracované týdny.

2. Poměrná část dovolené se vždy počítá z 52 týdnů. Pokud tedy zaměstnanec nastoupí do nového zaměstnání 1. září 2021 a odpracuje směny až do konce roku, bude se mu do dovolené počítat 17 týdnů. Pro výpočet si stanovíme, že zaměstnanec pracuje 40 hodin týdně a vcelku má nárok na 5 týdnů dovolené.

Jak je to teď se samotným výpočtem? Týdenní pracovní dobu vydělíme celkovým počtem týdnů za rok, výsledek následně vynásobíme počtem reálně odpracovaných týdnů a nakonec to celé vynásobíme počtem týdnů dovolené. V tomto případě 40 : 52 x 17 x 5, což vyjde na 65,3 hodin. Podle § 216 odst. 5 zákoníku práce ve znění účinném od 1. 1. 2021 zaokrouhlujeme výpočet hodin dovolené vždy nahoru. Celkový výsledek bude v tomto případě 66 hodin dovolené.

Pro ulehčení ještě vzorec: týdenní pracovní doba: týdny za rok (vždy 52) x počet skutečně odpracovaných týdnů x počet týdnů dovolené.

Čerpání dovolené v rozsahu kratším než jeden den

Čerpání dovolené v hodinách logicky navozuje otázku, zda si zaměstnanec může zažádat u zaměstnavatele o dovolenou např. na dvě hodiny z osmihodinové směny. V novele se takové pravidlo, které zaměstnavateli dovoluje určit dovolenou v rozsahu kratším, než je délka směny zaměstnance, opravdu stanovuje, avšak takovou dovolenou není možné zkrátit o více než polovinu zaměstnancovy směny.  Novela tak odráží doposud známou praxi půldne dovolenéSrov. § 218 odst. 2 zákoníku práce ve znění účinném od 1. 1. 2021.³⁾, která ale byla ve staré úpravě používána pouze pro výjimečné situace.

Zaměstnavatel tedy může zaměstnanci určit kratší dovolenou, než je jeho standardní směna – ve výše uvedeném případě by se však jednalo o minimálně čtyřhodinovou dovolenou z jeho osmihodinové směny. Jednu výjimku, kdy je možné, aby zaměstnavatel stanovil dovolenou kratší, než činí polovina délky směny, ale novela stanovuje. Jedná se o situaci, kdy zaměstnanci zbývá část nevyčerpané dovolené, která je nižší než polovina jeho standardní směny.Srov. § 218 odst. 6 zákoníku práce ve znění účinném od 1. 1. 2021.⁴⁾ V případě, kdy zaměstnanci tedy zbývají jen dvě hodiny z nevyčerpané dovolené, je možné, aby je v rámci dovolené uplatnil, i když se bude jednat o dovolenou kratší, než je polovina jeho standardní směny.

Krácení dovolené za zmeškané směny

Jednou z dalších výhod, kterou novela zaměstnancům přináší, je zmírnění krácení dovolené za neomluveně zmeškané hodiny za směnu. Právní úprava poskytovala zaměstnavateli možnost dovolenou zaměstnance krátit o 1 až 3 dnyDle § 223 odst. 2 zákoníku práce.⁵⁾, zatímco novela nyní umožňuje krátit dovolenou pouze o počet neomluvených zmeškaných hodin ze směnyNa zákl. § 223 odst. 2 zákoníku práce ve znění účinném od 1. 1. 2021.⁶⁾.

Vznik nároku na dovolenou

Co se prakticky nezměnilo, je množství nutně odpracovaných týdnů pro samotný nárok na dovolenou. Počet je nyní stanoven na 4 týdny. Dříve to bylo 21 pracovních dnů, a ačkoliv by se toto množství mohlo na první pohled jevit rozdílně, v praxi nebylo téměř možné (při rovnoměrné pracovní době) dosáhnout splnění 21 odpracovaných dnů dříve než za (aktuální) 4 týdny.