Genderová diskriminace ve fotbale aneb boj amerických fotbalistek za spravedlivé odměny

571 0
571 0

Když v červenci roku 2019 ženská fotbalová reprezentace USA porazila ve finále mistrovství světa reprezentaci z Nizozemí a získala tím svůj čtvrtý mistrovský titul, její popularita u amerických fanoušků rapidně vzrostla. Samotné finále sledovalo živě v USA přes 20 milionů diváků a stalo se tak nejsledovanějším fotbalovým zápasem (mužským i ženským) v Americe od finále ženského mistrovství světa v roce 2015.[1]

Po dobu celého mistrovství však atmosférou rezonovala i zcela jiná otázka – mzdová diskriminace. Ženská fotbalová reprezentace USA (dále jen „USWNT“) totiž jen pár měsíců před začátkem mistrovství podala žalobu na Americkou fotbalovou federaci (dále jen „USSF“) pro mzdovou diskriminaci a nerovné podmínky. S narůstající dominancí hráček během mistrovství pak rostla i podpora fanoušků, která vyvrcholila oslavným chorálem diváků na stadionu: „Equal pay! Equal pay!“ a soudní spor se tak stal veřejně sledovaným.

Žalobu však nelze považovat za jakousi „náhlou“ nespokojenost hráček s podmínkami. USWNT hlásalo svou nespokojenost s podmínkami vůči federaci dlouhodobě,[2] žádné jednání však nevedlo k jejich zlepšení. Podání žaloby předcházela mj. v roce 2016 stížnost 5 hráček ke Komisi pro rovné pracovní příležitosti, která vyvrcholila uzavřením dohody v roce 2017.[3] Dohoda nebyla zveřejněna, údajně však mělo dojít ke zvýšení odměn, příspěvků na diety, zlepšení cestovních podmínek a finanční podpory pro těhotné hráčky.[4] Ani to však nevedlo ke spokojenosti týmu, a tak se rozhodl v březnu 2019 podat žalobu.[5]

 

Žaloba

Předmětem žaloby je tvrzení USWNT, že při odměňování hráček dochází ze strany USSF k genderové diskriminaci v porovnání s mužským fotbalovým reprezentačním týmem USA (dále jen „mužský tým“) a domáhá se určení spravedlivé odměny, jakož i její zpětné nahrazení od roku 2014 a nápravu nerovných podmínek (zejména cestování, ubytování a lékařské péče). Hráčky mzdovou diskriminaci prokazují např. tím, že při odehrání všech 20 zápasů, které jsou dle smlouvy minimálně povinny odehrát, by každá hráčka obdržela necelých 100 tisíc amerických dolarů, zatímco hráč mužského týmu by obdržel cca 236 tisíc dolarů. Za diskriminační rovněž považují základní výše odměn, které v letech 2013 – 2016 činily 15 tisíc dolarů pro hráčky a 55 tisíc dolarů pro hráče.[6]

 

Vyjádření USSF

USSF ve svém vyjádření k žalobě popřela, že by se dopustila vůči ženám jakékoliv diskriminace a na důkaz těchto tvrzení uvedla, že v období 2010 – 2018 uhradila USWNT částku ve výši 34 milionů dolarů, zatímco mužskému týmu jen 26 milionů dolarů. Své tvrzení dále podpořila skutečností, že v roce 2017 byla podepsána nová kolektivní smlouva, s jejímž zněním USWNT souhlasilo a údajně odmítlo stejné podmínky jako má mužský tým. Celé vyjádření pak doplnila tvrzením, že není v ekonomických silách federace hradit hráčkám vyšší či stejné odměny.[7]

Poslední tvrzení však vyvracejí data, která dokazují, že v letech 2016 – 2018 generovalo USWNT federaci příjem ve výši 50,8 milionů dolarů, zatímco mužský tým o milion dolarů méně. [8]

Vyšší celkové odměny USWNT jsou pak zapříčiněny množstvím odehraných zápasů, kterých hráčky odehrály v uvedených letech výrazně více, neboť jsou v mezinárodních soutěžích jednoznačně úspěšnější a tento údaj tedy nijak nevyvrací fakt, že hráčky jsou za jednotlivé zápasy odměňovány výrazně méně než muži. USWNT tak vyjádření USSF nepřijalo, když současně uvedlo, že USSF během vyjednávání kolektivní smlouvy nevyslyšela žádné z návrhů hráček ke stejným odměnám, veškeré návrhy USSF obsahovaly nižší odměny za zápas, než má mužský tým a USWNT tak nezbyla jiná možnost než na podmínky federace přistoupit.[9] Vyjádření USWNT podpořil i mužský tým, který uvedl, že jej reakce USSF nepřekvapila a podpořil žalobu žen.[10]

 

Rozhodnutí soudu

Po vyjádření obou stran soud nařídil mezi oběma stranami mediaci, která proběhla neúspěšně v srpnu 2019 a soud tak nařídil jednání na květen 2020. Na tomto jednání soud svým rozhodnutím USWNT a odbornou veřejnost překvapil, když namísto veřejností očekávané snahy o narovnání mezi oběma stranami žalobu zamítl a rozhodl se v řízení pokračovat pouze v otázce nerovných podmínek týkajících se cestování, ubytování a lékařské péče.[11] Soudce Gary Clausner přijal za své důvody z vyjádření USSF, když v odůvodnění uvedl, že hráčky při vyjednávání své kolektivní smlouvy odmítly stejný systém odměňování jako muži a nemohou nyní zpětně namítat, že za jiných podmínek by jejich odměny byly vyšší.[12] Dále uvedl, že USWNT diskriminaci ze strany federace neprokázalo a naopak znovu přisvědčil argumentu USSF, že hráčky fakticky obdržely vyšší celkové odměny.[13]

Rozhodnutí soudu lze v rovině výše odměn považovat přinejmenším za kontroverzní, když fakticky přičetl k tíži hráčkám skutečnost, že jsou velmi úspěšné (zatímco mužský tým nikoliv), což zapříčinilo celkové vyšší odměny. Pokud se jedná o odmítnutí systému odměňování mužského týmu ze strany hráček při kolektivním vyjednání, lze argument soudu považovat za legitimní. Nutno však podotknout, že v případě obdobného soudního sporu na území EU by tento argument soudu neobstál. Soudní dvůr EU totiž opakovaně judikoval, že kolektivní smlouva a její ustanovení nemůže být důvodem pro ospravedlnění rozdílného odměňování, a to ani za situace, kdy strany o kolektivní smlouvě řádně vyjednávaly.[14] V evropském právu rovněž v otázkách diskriminace platí přenesené důkazní břemeno a v daném případě by tak musela USSF prokázat, že se diskriminace nedopustila (nikoliv USWNT prokázat, že k ní došlo, jako v případě rozhodnutí amerického soudu).[15]

USWNT ihned po rozhodnutí avizovalo, že se odvolá a řízení tak bude nadále pokračovat.[16] Ačkoliv byly hráčky zamítnutím žaloby překvapeny, nelze výsledek řízení u soudu prvního stupně vnímat jen jako prohru. Hráčky během řízení získaly nejen podporu svých „protějšků“ – mužského týmu, ale i široké veřejnosti, která jim aktivně projevuje podporu. Rovněž způsobily (byť nepřímo) změnu v organizační struktuře USSF. Právní oddělení USSF se totiž ve svých vyjádření během řízení dopustilo několika sexistických projevů, což rozhořčilo sponzory, kteří pod pohrůžkou ukončení spolupráce donutili federaci k vyvození odpovědnosti – v březnu 2020 tak prezident federace Carlos Cordeiro rezignoval.[17]

Je zřejmé, že USWNT v tomto boji najde i své odpůrce – mnoho zástupců fotbalové veřejnosti je toho názoru, že fotbal je výhradně mužským sportem a představa vyšších či dokonce stejných odměn žen je pro ně nepředstavitelná. I ve fotbale je však stejně jako v jiných pracovních odvětvích třeba pro rozdílné odměny hledat objektivní důvody. Ty ve většině „fotbalových“ případů budou jistě hrát ve prospěch mužů, u USWNT tomu tak však dle dostupných dat není. Nelze totiž ignorovat skutečnost, že zatímco USWNT je držitelem 4 zlatých medailí z OH a 4 titulů Mistryň světa (a dvou stříbrných a tří bronzových) získaných v posledních 30 letech, mužský tým vybojoval jen jednu bronzovou medaili, a to na Mistrovství světa v roce 1930, přičemž za posledních 18 let došel nejdále do čtvrtfinále. Úspěchy USWNT navíc generují federaci vyšší příjmy od pořadatelů jednotlivých mistrovství (a to navíc za situace, kdy ženy za jednotlivé úspěchy na mezinárodních mistrovstvích ve srovnání s obdobnými úspěchy mužů dostávají odměny ve výši jednotek procent) a jejich zápasy jsou v USA rovněž sledovanější. Jen těžko tak lze hledat objektivní důvod pro nižší odměny hráček, jsou-li dlouhodobě úspěšnější, populárnější, jejich zápasy sledovanější a jejich přínos do „pokladny“ federace je vyšší než přínos mužského týmu.

 

Rovné odměny fotbalistek ve světě

USWNT navíc není ojedinělým případem. Již v roce 2007 byly zavedeny rovné odměny obou týmů reprezentace Islandu, v roce 2017 v Norsku, v roce 2018 na Novém Zélandu a v roce 2019 rovněž v Nizozemí, Austrálii a Nigérii.[18] V září letošního roku pak obdobné prohlášení vydal prezident brazilské fotbalové federace, když sdělil, že již půl roku jsou odměny hráček stejné jako odměny mužů.[19] V mnoha okolnostech se přitom tyto případy shodují s USWNT – vyšší úspěšnost ženského týmu, podpora mužského týmu a dlouhodobé stížnosti na nerovné podmínky.

 

Závěrem

Lze jen spekulovat jakým výsledkem řízení mezi USWNT a USSF skončí. Žaloba, kterou hráčky podaly, však výrazně přispěla k veřejné diskuzi ohledně problému, který se zdaleka netýká jen fotbalu. Ačkoli tak bude mít konečné rozhodnutí svým způsobem povahu precedentu, nemělo by sportovkyně napříč jinými sporty či státy odradit od případných žalob. Diskriminační žaloby je třeba vždy posuzovat dle veškerých okolností konkrétního případu a případné rozdílné zacházení prokázat objektivními důvody – ty mohou být soudy vykládány v konkrétních případech dle rozhodných právních řádů a judikatury různě, jak konečně ukazuje i judikatura SDEU, ve světle které by rozhodnutí amerického soudu neobstálo.

Na závěr je třeba uvést, že mzdová diskriminace se netýká pouze fotbalistek, nýbrž i dalších profesionálních sportovkyň. V kontextu dostupných dat se mnoho odměn sportovkyň jeví jako diskriminační, neboť rozdíly v odměnách nejsou objektivně odůvodněny, systémy odměňování nejsou transparentní a odměny jsou stanoveny prakticky arbitrárně.[20] Představa docílení stejných odměn mužů a žen napříč všemi sporty je v současné době naivní – to však ani není cílem. Aby odměny žen mohly být považovány za spravedlivé, nemusí být stejné, nýbrž rozdíly v odměnách žen a mužů musí být objektivní a řádně odůvodněné – ať množstvím konkurence, sledovaností, rozdílnými příjmy z vysílacích práv a sponsoringu či jiných důvodů. Prokáží-li tak např. data, že zisk federace z ženské ligy je o 20 % nižší než z mužské ligy, lze považovat takový rozdíl mezi odměnami žen a mužů za objektivně odůvodněný (nikoliv však již rozdíl vyšší). Vhodným řešením se tak jeví např. výběr konkrétních ukazatelů, které budou zakotveny v mechanismech odměňování kolektivních smluv a které budou pravidelně federacemi či sportovními organizacemi vyhodnocovány a odměny revidovány tak, aby nedocházelo k nedůvodné diskriminaci.

Vzhledem k přístupu sportovních organizací a federací, které těží ze své rozsáhlé autonomie a mnoha výjimek z právních předpisů lze však jen těžko předpokládat, že se k takovému kroku uchýlí dobrovolně. Bez ohledu na výsledek soudního řízení v případě USWNT tak sportovkyně na cestě ke spravedlivým odměnám nejspíše čekají ještě dlouhá léta vyjednávání, protestů, bojkotů a soudních sporů.

 


[1] HESS, Abigail. US viewership od the Women’s World Cup final was 22 % higher than the 2018 men’s final. In: cnbc.com [online]. 10. 7. 2019 [cit. 2020-10-03]. Dostupné z https://www.cnbc.com/2019/07/10/us-viewership-of-the-womens-world-cup-final-was-higher-than-the-mens.html.

[2] GAJANAN, Mahita. The USWNT seeks over 67 million in Damages in Equal pay Law Suit Against U.S. Soccer. Here’s What to know about the case. In: time.com [online]. 21.2.2020. Dostupné z https://time.com/5653250/uswnt-equal-pay-lawsuit/.

[3] THE GUARDIAN. US Women’s team sues US soccer over institucionalized discrimination. In: theguardian.com [online]. 8. 5. 2019 [cit. 2020-10-03]. Dostupné z https://www.theguardian.com/football/2019/mar/08/usa-womens-team-sues-us-soccer-pay-equality.

[4] Tamtéž.

[5] KAPLAN, Emily. U.S. women’s soccer equal pay fight: What’s the latest, and what’s the next? In: espn.com [online]. 9. 11. 2019 [cit. 2019-12-18]. Dostupné z https://www.espn.com/sports/soccer/story/_/id/27175927/us- women-soccer-equal-pay-fight-latest-next.

[6] Tamtéž.

[7] Tamtéž.

[8] Tamtéž.

[9] GAJANAN, Mahita. Viz č. 2.

[10] Tamtéž.

[11] MURRAY, Caitlin. UWNT may have lost the battle over equal pay but they will win the war. In: theguardian.com [online]. 4. 5. 2020 [cit. 2020-10-03]. Dostupné z https://www.theguardian.com/football/2020/may/04/uswnt-us-womens-soccer-team-equal-pay-lawsuit.

[12] WILLIAMS, Bob. USWNT vows to fight on after suffering a major legal blow in battle for equal pay. In: sportbusiness.com [online]. 3. 5. 2020 [cit. 2020-10-03]. Dostupné z https://www.sportbusiness.com/news/uswnt-vow-to-fight-on-after-suffering-major-legal-blow-in-battle-for-equal-pay/.

[13] MURRAY, Caitlin. Viz č. 9.

[14] Např. rozhodnutí SDEU ve věci C-127/92, Dr. Pamela Mary Enderby v. Frenchay Health Authority and Secretary for State of Health, nebo rozhodnutí ve věci C-400/93, Specialarbejderforbundet i Danmark proti Dansk Industri, původně Industriens Arbejdsgivere, jednající za Royal Copenhagen.

[15] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 26. 7. 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání, čl. 19.

[16] Tamtéž.

[17] Tamtéž.

[18] LINHARTOVÁ, Denisa. Zásada stejné odměny mužů a žen za rovnocennou práci v profesionálním sportu [online]. 2020 [cit. 2020-07-26]. Dostupné z https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/218673.

[19] BIELER, Des. As US Women‘s soccer fights for equal pay, Brazil soccer quietly implements just that. In: washingtonpost.com [online]. 3. 9. 2020 [cit. 2020-10-03]. Dostupné z https://www.washingtonpost.com/sports/2020/09/02/brazil-soccer-equal-pay/.

[20] Viz kapitoly č. 3, 4 a 5: LINHARTOVÁ, Denisa. Zásada stejné odměny mužů a žen za rovnocennou práci v profesionálním sportu [online]. 2020 [cit. 2020-07-26]. Dostupné z https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/218673.

In this article

Join the Conversation