Seriál: Cochemská praxe – nejlepší zájem dítěte především

528 0
528 0

V poslední době společností stále častěji rezonuje spojení „Cochemská praxe.“ Co si pod tímto pojmem představit a jak mu rozumět? Dozvíte se v tomto článku.

Pojem

Cochemská praxe je modelem meziodvětvové spolupráce napříč profesemi, jehož původ leží v 90. letech minulého století ve stejnojmenném německém městu Cochem. Právě na místním soudě přišla skupina soudců, advokátů a orgánů péče o dítě s novým přístupem k dětem během rozvodového řízení jejich rodičů, resp. v řízení o úpravě práv a povinností k nezletilým dětem, směřujícím k většímu respektu a plnému uznávání práv dětí či mladistvých.[1] Tento přístup se posléze rozvinul i do řady dalších soudů po celém Německu. Podporou mu přitom je současná německá právní úprava, kdy podle § 50 odst. 2 SGB VIII zákona KJHG[2] platí, že: „Úřad péče o mládež především informuje o nabízených a poskytovaných službách, zohledňuje vzdělávací a sociální aspekty vývoje dítěte nebo mladistvého a poukazuje na další možnosti pomoci.“[3][4] Dále, podle § 17 odst. 1 SGB VIII zákona KJHG mají matka i otec v rámci pomoci mladistvým v oblasti partnerství nárok na poradenství, pokud se starají o dítě či mladistvého. Poradenství má přitom za cíl, vybudovat společný partnerský život, pomoci zvládnout konflikty a krize v rodině a v případě rozluky nebo rozvodu vytvořit podmínky pro podporu rodičovské odpovědnosti směřující k blahu dítěte nebo mladistvého.[5]

V případě Cochemské praxe se v současné podobě jedná o systém interdisciplinární spolupráce v rámci rodičovského sporu, kterého se „podle stavu konfliktu účastní zpravidla pět odborných profesí: soudy, advokáti, odbory péče o děti, odborné poradny a soudem povolaní znalci. Vždy reprezentují disciplíny právní vědy, psychologie, sociální pedagogiky a sociální práce.“[6] Jejich cílem by přitom měla být úzká spolupráce při řešení konfliktu, směřující k naleznutí takového řešení, které je vždy v nejlepšímu zájmu dítěte, tedy „aby rozhodnutí o budoucím životě dítěte nepřijímal soud, ale vytvořili je sami rodiče ve vzájemné shodě, a toto rozhodnutí bylo přijato v co nejkratším čase.“[7] Takové řešení je nepochybně na místě, zejména tehdy, pokud dle současné praxe rodiče nejsou až v 30% případů schopni najít společnou řeč.[8]

Dítě je totiž v tomto „rodičovském“ konfliktu tím, kdo jím mnohdy trpí nejvíce, je subjektem, jemuž náleží základní lidská práva a mezi nimi i právo na rodinný život. Děti však obvykle nejsou schopny ovlivnit, jak se bude vyvíjet vztah jejich rodičů, a rodiče pak mnohdy svoje děti o úplnou rodinu, potažmo i o právo na rodinný život s oběma rodiči připravují.“[9] Právě dítě a jeho ochrana je tak hlavním středobodem zájmu celého Cochemského modelu, který se přes prvotní konferenci profesí v této věci v roce 1992 jako minimální standard k přístupu k dětem při řešení rodičovských konfliktů rozšířil do mnoha soudů po celém Německu.[10] Projevy tohoto modelu konečně nalezneme i v německé právní úpravě.[11]

Konflikt

Je samozřejmě žádoucí, aby se strany sporu v soudním řízení dohodly, o to víc to zákonitě platí ve sporu dvou rodičů, kdy se tento spor vždy nějakým způsobem dotkne i nezletilého dítěte. Česká právní úprava v této souvislosti v rámci rodičovské odpovědnosti zdůrazňuje zejména rodičovské povinnosti[12], jednou z těch hlavních je povinnost spočívající v péči o dítě, jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, ochraně dítěte apod. dle § 858 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“).[13] Ochrana dítěte je dále promítnuta i do § 474 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZŘS“). Toto ustanovení ZŘS ukládá soudu povinnost vést rodiče k nalezení smírného řešení, kdy za tímto účelem jim může uložit povinnost účastnit se mimosoudního smírčího či mediačního jednání, popř. rodinné terapie.[14] Ne vždy je však řešení v souladu se zájmy dítěte mezi rodiči možné, v tomto případě pak musí právě interdisciplinární spolupráce hrát hlavní roli, obzvláště tehdy, kdy o úpravě poměrů k dítěti rozhoduje soud. [15]

Právo dítěte na rodinný život a jeho respektování je předmětem řady lidskoprávních dokumentů, jmenovitě například čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.[16] ESLP pak dovozuje, že ochrana rodinného života je pozitivním závazkem státu[17], přitom právě u České republiky je současná praxe minimálně problematická, neboť téměř vždy odpovídá scénáři rozchod rodičů, svěření dítěte do péče jednoho z nich, neumožňování styku s druhým rodičem, navádění dítěte proti druhému rodiči, řada neúspěšných pokusů o výkon rozhodnutí a konečné odcizení dítěte od rodiče.“[18] Vytvoření a zejména prohloubení takových podmínek, na základě kterých rodiče budou schopni ba i povinni ke vzájemné spolupráci, nepochybně patří mezi budoucí úkoly zákonodárce.

Postup dle Cochemské praxe

Obecně platí, že Cochemský proces je zahájen kteroukoliv stranou na základě jakékoliv žádosti o vyřešení konfliktu mezi rodiči.[19] Současný Cochemský model je totiž založen na úzké spolupráci všech zúčastněných subjektů, které se tak podílejí na společném řešení věci, a na přesně určených lhůtách. Advokát, zastupující jednoho z rodičů, tohoto rodiče informuje o významu, smyslu a účelu smírného řešení věci. Advokát přitom dbá na nekonfliktní řešení dané věci a informuje soud, pokud si to rodič přeje. Předtím by se ale jistě měl pokusit kontaktovat druhého rodiče a navrhnout mu smírné řešení. Soud se následně obrací na orgán péče o dítě a nařídí první jednání ve věci. Orgán péče o dítě kontaktuje ihned po tom, co se o tom dozví, oba rodiče a jedná i s dítětem. Při následujících jednáních ve věci soudce klade důraz na uzavření dohody, která bude odpovídat nejlepšímu zájmu dítěte, může rodičům nařídit setkání s mediátorem či doporučit využití poradenství, individuálních sezení apod. Jako poslední možnost soud volí vypracování znaleckého posudku a následně i autoritativní rozhodnutí. Celé řízení je však založeno především na rychlosti a spolupráci, první soudní stání se odehraje nejpozději do dvou týdnů ode dne podání žádosti o rozvod.[20] Oproti české právní úpravě je zde zakotvena úzká spolupráce všech zúčastněných subjektů. Soud vždy jedná zejména ku prospěchu dítěte, stejně jako právní zástupci rodičů, kteří rodiče vždy ve vzájemné kooperaci vedou k nalezení smírného řešení ve věci. Velice vhodným se mi v této souvislosti jeví i možnost zavedení peněžní bonifikace pro české advokáty v případě, že tento spor bude ukončen smírem, resp. dohodou, neboť zpravidla jsou to právě oni, kdo jsou právními zástupci rodičů při jejich rozvodu.[21]

Česká právní úprava versus ochrana dítěte

Ochrana dítěte v období rozvodu manželství rodičů se uplatňuje i v českém právním řádu, naopak poměrně volná je úprava péče o společné nezletilé dítě při nesezdaném soužití – zde je nalezení vhodného řešení zejména úkolem obou rodičů, nicméně přesto podle mého názoru není tato mezera v právní úpravě zcela komfortní.

Na základě současné právní úpravy platí, že podle § 755 odst. 2 písm. a) OZ soud manželství nerozvede, pokud by rozvod byl v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti a který je dán zvláštními okolnostmi. V tomto případě se jedná o tzv. tvrdostní klauzuli, na základě které převažuje zájem dítěte nad zájmy rodičů. Zvláštními okolnostmi v tomto případě rozumíme například invaliditu dítěte, jeho fyzické nebo psychické postižení apod.[22] Nutno ovšem podotknout, že zde se jedná o ustanovení směřující pouze k ochraně společného dítěte obou manželů, nikoliv o dítě jednoho z manželů, pocházející z předchozího soužití.  Zároveň vždy platí, že u tzv. sporného rozvodu soud manželství nerozvede, pokud mají manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné a to po dobu, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů[23][24]. Obdobné je to i v případě tzv. smluveného rozvodu.[25]

Zákonodárce (nejen) ve výše uvedených ustanoveních zákona reflektuje ochranu nezletilých dětí, určitým způsobem totiž tlačí rodiče k určitému řešení. Je totiž nepochybně „v zájmu nezletilých dětí, aby bylo soudem garantováno rozdělení osobní péče o děti a vyživovací povinnost k dítěti, případně i upraven styk nepečujícího rodiče s dítětem.“[26] Velice důležitou roli při řešení rodičovských konfliktů hraje i tzv. jiný soudní rok, který soudcům umožňuje zjistit názor obou stran sporu v rámci neformálního setkání, zpravidla mimo soudní budovu. Vyloučeny však nejsou ani případy setkání v kanceláři soudce a to i bez účasti právních zástupců.[27]

Cochemská praxe v České republice

Jak jsem již uvedl výše, česká právní úprava se k ochraně dítěte v rámci soudního řízení staví poměrně pozitivně. Kýžený výsledek, spočívající v dohodě mezi rodiči, však záleží především na nich samotných a samozřejmě i na ostatních účastnících sporu.

Cochemská praxe inspirovala v ČR mnohé a z toho důvodu se jí dostává poměrně velké pozornosti. Působí zde totiž jak Spolek rodinně-právních a opatrovnických soudců, tak iniciativa okolo portálu www.cochem.cz. Hlavní snaha o zavedení plného Cochemského modelu v ČR je v současné době vidět na Okresním soudě v Novém Jičíně, kde soudce Jaroslav Polák ustanovil řídící skupinu složenou z opatrovnických soudců místního soudu, zástupců všech OSPOD v jeho soudním obvodě, pracovnic Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, lokální pracovnice Ministerstva práce a sociálních věcí ČR pro Moravskoslezský kraj a místních poradenských a mediačních služeb, přičemž právě Okresní soud v Novém Jičíně se při aplikování principů Cochemské praxe těší velké úspěšnosti.[28][29]

Závěrem

Cochemská praxe je nepochybně institutem, který nejenže klade zájem dítěte nad mnohdy osobní spory jeho rodičů, je navíc i institutem, který v řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, nabízí řešení, které je plně v souladu s právem dítěte na příznivé rodinné prostředí. Podle Cochemské praxe je soud tím posledním, kdo by měl ve věci rozhodnout, měli by to být právě rodiče a pokud toho nejsou schopni, měl by jim Cochemský model pomoci vzájemné rozpory překonat. Konečně to podle mého názoru patří mezi zásadní aspekty práva dítěte na příznivé rodinné prostřední v případech rodičovské rozluky. Soud dle současné české právní úpravy sice může nařídit rodičům (typicky) kupříkladu setkání s mediátorem, fakticky však nemá v rukou žádný nástroj, jak rodiče ke spolupráci přimět i přes jejich odpor. Mnohdy navíc rodiče ani vůbec netuší, kam se v případě nastanuvšího konfliktu obrátit, velice často navíc rodiče nechtějí využít služeb právníka. V tomto ohledu by proto nepochybně měla být posílena role orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který rodičům v kritické situaci musí být schopen nabídnout nejen řešení, ale i pomoc a měl by tak být hlavním motorem interdisciplinární spolupráce. Zároveň je i jeho rolí, aby rodiče pochopili, že řešení, ke kterému dojde, musí být zejména v souladu se zájmy jejich nezletilého dítěte. Právě lidský faktor je totiž alfou i omegou celého Cochemského modelu.

V dalším díle tohoto seriálu Vám přineseme rozhovor s Markétou Novákovou, zakladatelkou iniciativy www.cochem.cz.


[1] K bližší historii a okolnostem vzniku Cochemského modelu viz ÚŘAD PRO MEZINÁRODNĚPRÁVNÍ OCHRANU DĚTÍ. Cochemská praxe v České republice. Sborník příspěvků z konference pořádané Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Brno: Tribun EU s.r.o. 2015, s. 5 – 13.

[2] Zákon o pomoci dětem a mladistvým (Kinder- und Jugendhilfegesetz).

[3] Achtes Buch Sozialgesetzbuch – Kinder- und Jugendhilfegesetz in der Fassung der Bekanntmachung vom 14. 12. 2016, zuletzt geändert durch Gesetz vom 30. 10. 2017.

[4] K otázce rodičovské odpovědnosti viz např. § 1684 (a násl.) BGB (Bürgerliches Gesetzbuch) in der Fassung der Bekanntmachung vom 2. Januar 2002 (BGBl. I S. 42, 2909; 2003 I S. 738), zuletzt geändert durch Gesetz vom 20. 7. 2017:

„(1) Das Kind hat das Recht auf Umgang mit jedem Elternteil; jeder Elternteil ist zum Umgang mit dem Kind verpflichtet und berechtigt.

(2) Die Eltern haben alles zu unterlassen, was das Verhältnis des Kindes zum jeweils anderen Elternteil beeinträchtigt oder die Erziehung erschwert. Entsprechendes gilt, wenn sich das Kind in der Obhut einer anderen Person befindet.

(3) Das Familiengericht kann über den Umfang des Umgangsrechts entscheiden und seine Ausübung, auch gegenüber Dritten, näher regeln. Es kann die Beteiligten durch Anordnungen zur Erfüllung der in Absatz 2 geregelten Pflicht anhalten. Wird die Pflicht nach Absatz 2 dauerhaft oder wiederholt erheblich verletzt, kann das Familiengericht auch eine Pflegschaft für die Durchführung des Umgangs anordnen (Umgangspflegschaft). Die Umgangspflegschaft umfasst das Recht, die Herausgabe des Kindes zur Durchführung des Umgangs zu verlangen und für die Dauer des Umgangs dessen Aufenthalt zu bestimmen. Die Anordnung ist zu befristen. Für den Ersatz von Aufwendungen und die Vergütung des Umgangspflegers gilt § 277 des Gesetzes über das Verfahren in Familiensachen und in den Angelegenheiten der freiwilligen Gerichtsbarkeit entsprechend.

(4) Das Familiengericht kann das Umgangsrecht oder den Vollzug früherer Entscheidungen über das Umgangsrecht einschränken oder ausschließen, soweit dies zum Wohl des Kindes erforderlich ist. Eine Entscheidung, die das Umgangsrecht oder seinen Vollzug für längere Zeit oder auf Dauer einschränkt oder ausschließt, kann nur ergehen, wenn andernfalls das Wohl des Kindes gefährdet wäre. Das Familiengericht kann insbesondere anordnen, dass der Umgang nur stattfinden darf, wenn ein mitwirkungsbereiter Dritter anwesend ist. Dritter kann auch ein Träger der Jugendhilfe oder ein Verein sein; dieser bestimmt dann jeweils, welche Einzelperson die Aufgabe wahrnimmt.“

[5] § 17 KJKG:

„(1) Mütter und Väter haben im Rahmen der Jugendhilfe Anspruch auf Beratung in Fragen der Partnerschaft, wenn sie für ein Kind oder einen Jugendlichen zu sorgen haben oder tatsächlich sorgen. Die Beratung soll helfen,
1. ein partnerschaftliches Zusammenleben in der Familie aufzubauen,
2. Konflikte und Krisen in der Familie zu bewältigen,
3. im Falle der Trennung oder Scheidung die Bedingungen für eine dem Wohl des Kindes oder des Jugendlichen förderliche Wahrnehmung der Elternverantwortung zu schaffen.
(2) Im Falle der Trennung oder Scheidung sind Eltern unter angemessener Beteiligung des betroffene n Kindes oder Jugendlichen bei der Entwicklung eines einvernehmlichen Konzepts für die Wahrnehmung der elterlichen Sorge zu unterstützen; dieses Konzept kann auch als Grundlage für die richterliche Entscheidung über die elterliche Sorge nach der Trennung oder Scheidung dienen.
(3) Die Gerichte teilen die Rechtshängigkeit von Scheidungssachen, wenn gemeinschaftliche minderjährige Kinder vorhanden sind (§ 622 Abs. 2 Satz 1 der Zivilprozeßordnung), sowie Namen und Anschriften der Parteien dem Jugendamt mit, damit dieses die Eltern über das Leistungsangebot der Jugendhilfe nach Absatz 2 unterrichtet.“

[6] RUDOLPH, Jürgen. Jsi moje dítě. „Cochemská praxe“ – cesty k lidštějšímu rodinném právu. Drážďany 2009, s. 18.

[7] WESTPHALOVÁ, Lenka, ROGALEWICZOVÁ, Romana. Práva dítěte v rodičovském konfliktu. Právní rozhledy. 2016, č. 19, s. 660-666.

[8] ROGALEWICZOVÁ, Romana. Interdisciplinární spolupráce při řešení rodičovských konfliktů. Bulletin advokacie. 2017, č. 12, s. 35.

[9] WESTPHALOVÁ, Lenka, ROGALEWICZOVÁ, Romana. Práva dítěte v rodičovském konfliktu. Právní rozhledy. 2016, č. 19, s. 660-666.

[10] Role dítěte je mimo čl. 3 Úmluvy o právech dítěte promítnuta i do § 866 OZ či § 867 OZ v podobě vyvratitelné domněnky, podle které je dítě starší dvanácti let schopno vytvořit si vlastní názor a sdělit jej (shodně i například nález Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 1945/08 ze dne 2. 4. 2009).

[11] Například v zákoně ve věcech rodinných a ve věcech dobrovolné soudní jurisdikce (Gesetz über das Verfahren in Familiensachen un in den Angelegenheiten der freiwilligen Gerichtsbarkeit) stanovující kritérium rychlosti a přednosti, jde-li o řízení týkající se nezletilých v § 155. K tomu srov. § 471 odst. 2 ZŘS.

[12]WESTPHALOVÁ, Lenka, ROGALEWICZOVÁ, Romana. Práva dítěte v rodičovském konfliktu. Právní rozhledy. 2016, č. 19, s. 660-666.

[13] Srov. i § 866 OZ: Pro rozhodnutí soudu, které se týká rozsahu rodičovské odpovědnosti nebo způsobu či rozsahu, v jakém ji rodiče mají vykonávat, jsou určující zájmy dítěte.“

[14] V tomto smyslu je na místě zmínit i roli českého Orgánu sociálně-právní ochrany děti (v praxi tedy obecní a krajské úřady). Podle § 5 zák. č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, je Předním hlediskem sociálně-právní ochrany zájem a blaho dítěte, ochrana rodičovství a rodiny a vzájemné právo rodičů a dětí na rodičovskou výchovu a péči. Přitom se přihlíží i k širšímu sociálnímu prostředí dítěte.“ OSPOD je přitom zpravidla v soudním řízení kolizním opatrovníkem dítěte. Srov. i § 12 a § 13 zák. č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

[15] Podle současné právní úpravy v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé dle § 466 (tedy zejména o otázkách výživy nezletilého, jeho péče či jeho styku s rodiči) a násl. ZŘS.

[16]1. Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.

  1. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.“

[17] K tomu srov. například Rozhodnutí ESLP z 13. 6. 1979, Marckx v. Belgie, č. 6833/74.

[18] WESTPHALOVÁ, Lenka, ROGALEWICZOVÁ, Romana. Práva dítěte v rodičovském konfliktu. Právní rozhledy. 2016, č. 19, s. 660-666.

[19] ROGALEWICZOVÁ, Romana. Představení Cochemské praxe. In ÚŘAD PRO MEZINÁRODNĚPRÁVNÍ OCHRANU DĚTÍ. Cochemská praxe v České republice. Sborník příspěvků z konference pořádané Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Brno: Tribun EU s.r.o. 2015, s. 9.

[20] WESTPHALOVÁ, Lenka, ROGALEWICZOVÁ, Romana. Práva dítěte v rodičovském konfliktu. Právní rozhledy. 2016, č. 19, s. 660-666.

[21] JANÁKOVÁ, Barbora. Dítě na prvním místě, snaží se soudci. Rodiče i advokáti jsou často proti [online]. idnes.cz [cit. 28. 2. 2018]. Dostupné na: https://zpravy.idnes.cz/soud-civilni-rizeni-opatrovnictvi-cochemsky-model-rozvod-deti-majetek-socialka-dohoda-g50-/domaci.aspx?c=A180201_171023_domaci_bja.

[22]HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 446.

[23] § 755 odst. 3 OZ: „Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.“

[24] Soud tedy manželství nerozvede, dokud nenabude právní moci rozsudek soudu péče o nezletilé o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu nebo rozsudek, kterým soud schvaluje dohodu rodičů o úpravě poměrů k nezletilým dětem.

[25] § 757 odst. 1 písm. b) OZ: „Připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud (mj.) b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil (…).“

[26] ROGALEWICZOVÁ, Romana. Úprava povinností a práv k nezletilým dětem v případě rozchodu a rozvodu rodičů. Právní rozhledy. 2016, č. 1, s. 12-16.

[27] Srov. § 18 ZŘS: „(1) Považuje-li to soud za vhodné, svolá k přípravě a projednání věci jiný soudní rok a přizve k němu účastníky. Při jiném soudním roku dá soud účastníkům prostor, aby se k věci vyjádřili, nebo zjistí jejich stanoviska jiným vhodným způsobem. Dokazování lze při jiném soudním roku provádět, jen je-li to účelné a umožňuje-li to povaha věci.

(2) Způsob, místo a průběh jiného soudního roku určuje předseda senátu opatřením. Jiný soudní rok se může konat mimo soudní budovu nebo mimo obvyklou úřední dobu soudu. Z jiného soudního roku může předseda senátu vyloučit veřejnost.“

[28] BARVÍKOVÁ, Jana. Cochemská praxe [online]. sancedetem.cz [cit. 28. 2. 2018]. Dostupné na: https://www.sancedetem.cz/cs/hledam-pomoc/deti-se-zdravotnim-postizenim/rodina-ditete-se-zdravotnim-postizenim/cochemska-praxe.shtml.

[29] K tomu viz Cochem.cz. Manuál: Etablování interdisciplinární spolupráce [online]. cochem.cz [cit. 28. 2. 2018]. Dostupné na: http://cochem.cz/images/PDF_manual_Etablovani_CP.pdf, s. 22 a násl.

In this article

Join the Conversation