Znevážení postavení úřední osoby jako nový přestupek

4919 1
4919 1

1. července 2017 vstoupila v účinnost nová právní úprava přestupků, jejíž součástí je i zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „ZNP“)[1], který vymezuje skutkové podstaty přestupků, jejichž znakem je jednání, pro něž není v jiných zákonech vydaných na úseku veřejné správy patřičná právní úprava. Nová přestupková úprava přináší mnoho nového, přičemž hlavním cílem je vytvořit jednotnou a komplexní právní úpravu odpovědnosti fyzických a právnických osob za porušení veřejnoprávních povinností, stanovených zákony.[2]

Tento článek se věnuje novému přestupku, konkrétně ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) ZNP, tj. znevážení postavení úřední osoby při výkonu její pravomoci, tedy přestupku proti veřejnému pořádku. Tento nový přestupek se vztahuje na orgány veřejné moci, jednající prostřednictvím příslušných úředních osob (např. policisty, zaměstnance obecních úřadů či pracovníky úřadu práce, sociálních odborů a další), přičemž postavení těchto osob může znevážit nejen urážka, jak je nejčastěji akcentováno, ale např. i dehonestující fotografie či videozáznam. 

Účel přestupku

Nová skutková podstata znevážení postavení úřední osoby při výkonu její pravomoci byla do ZNP zařazena primárně s cílem zajistit ochranu zájmu na udržení vážnosti a autority orgánů veřejné moci. Úřední osoby mnohdy čelí problematickému chování, urážkám či napadání ze strany občanů bez odpovídající zákonné ochrany. Nová skutková podstata nicméně míří například i na jednání některých řidičů, kteří s cílem obstruovat nepravdivě obviní úřední osobu, např. z ovlivnění alkoholem či jiného závadného jednání. Objektem je tak primárně vážnost orgánu veřejné moci, autorita orgánu veřejné moci a výkon veřejné moci, nikoliv osobnost úřední osoby. Daná skutková podstata je speciální vůči přestupku ublížení na cti[3], rozdíl je v objektu, kdy objektem přestupku ublížení na cti je osobnost člověka, a nikoli řádný výkon veřejné moci.

Kritika

Dané ustanovení je některými vnímáno s obavami z důvodu možného zneužití a dále s ohledem na to, že jsou úřední osoby stavěny nad občany. Kritici tohoto ustanovení tvrdí, že může dojít ke zhoršení postavení občana vůči státu, kdy úřední osoby mohou dané ustanovení zneužít, typicky např. pro vyřízení osobních sporů. K zařazení daného přestupku není dle kritiků v demokratickém právním státě důvod, neboť právní řád již obsahuje dostatečné nástroje jak urážku úřední osoby řešit, kupříkladu institutem hrubě urážlivého podání ke správnímu orgánu, podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. [4]

Sankce

Za daný přestupek lze uložit pokuta do výše 10.000,- Kč, eventuálně 15.000,- Kč[5], je-li přestupek spáchán opakovaně po nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku. V úpravě o stanovení výše pokuty za přestupek se nově dosavadní dikce „se uloží pokuta“, která je používána dosud zejména ve vztahu ke správním deliktům právnických a podnikajících fyzických osob, mění na dikci „lze uložit pokutu“. Je zde tak zřejmý posun k fakultativnímu charakteru, kdy příslušný správní orgán při ukládání správního trestu bude moci uplatnit správní uvážení a využít v odůvodněných případech namísto uložení pokuty např. institutu upuštění, resp. podmíněného upuštění od uložení správního trestu. Výše pokut za přestupky proti veřejnému pořádku je odstupňována vzhledem k typové závažnosti jednotlivých porušených právních povinností s tím, že výše horních hranic pokut se oproti původní úpravě mírně zvyšuje.

Závěr

Přestože lze argumenty, na kterých stojí kritika daného ustanovení, vnímat jako legitimní, osobně novou právní úpravu hodnotím jako krok správným směrem. Nejsem názoru, že by se z úředních osob činil „nadčlověk“ a stát se občanu ještě více vzdaloval. Naopak, skutečnost, že tento přestupek je již lidově nazýván jako „urážka úředníka“, přičemž je tak často skloňován v médiích, jen podtrhuje „wow efekt“, který bezesporu má. Je tak učebnicově naplněna preventivní a výchovná funkce. Otázkou zůstává, co vše půjde subsumovat pod pojem „znevážení postavení“. Osobně se nedomnívám, že by každá nadávka či urážka danou skutkovou podstatu naplnila. Typicky však ke znevážení postavení dle mého soudu dojde v situaci, kdy bude při výkonu své pravomoci daná úřední osoba nahrávána a i přes její nesouhlas bude video uveřejněno na internetu, kde v důsledku tohoto bude osoba dále dehonestována. Mám za to, že se  v praxi bude postupovat podobně tak, jak se postupuje při posuzování toho, zdali došlo k hrubě urážlivému podání. Jak Nejvyšší správní soud (tak i Ústavní soud) jsou toho názoru, že aby bylo možno podání považovat za hrubě urážlivé, musí dosahovat určité míry intenzity, např. nařčení ze spáchání trestného činu[6], přičemž institucím a orgánům, jež reprezentují veřejnou moc státu, přísluší vždy větší dávka tolerance, velkorysosti a nadhledu, než je tomu u jednotlivých občanů, jak to zakotvuje i judikatura Evropského soudu pro lidská práva.[7]


[1] Zkratka ZNP je použita pro účel tohoto článku. Je možné, že se etabluje jiná zkratka. 

[2] Právní rozhledy 11/2017, s. II.

[3] Ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a) ZNP.

[4] Ustanovení § 62 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. K urážlivému podání se vyjádřil Nejvyšší správní soud ČR kupříkladu ve svém rozhodnutí ze dne 23. 4. 2010 sp. zn./č. j.:5 As 76/2009-69: „k ukládání pokut dle ustanovení § 62 správního řádu je třeba přistupovat velmi opatrně a zvažovat je lze pouze v případě, že byť i neoprávněná, přehnaná nebo i vulgární kritika nesměřuje pouze proti způsobu výkonu veřejné správy, ale je rovněž neospravedlnitelným osobním útokem, např. na soukromí úředníka, jeho rodinu, původ, apod.“

[5] Ustanovení § 5 odst. 3 písm. b) a odst. 4 písm. a) ZNP.

[6] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. března 2011, č.j. 5 As 37/2010 – 71.

[7] Rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 211/9.

In this article

Join the Conversation