Závazkem (obligací) rozumíme v právním slova smyslu společenský vztah, který je upraven právem. Jako každý právní vztah má tedy obligatorní prvky, jimiž jsou subjekt, objekt a obsah.

Obecná charakteristika

Subjektem závazkového vztahu může být nejen fyzická a právnická osoba, ale i stát či jiná osoba nadaná právní osobností občanského práva. V souladu s ustanovením § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, závazek v užším slova smyslu vymezujeme jako právní vztah založený mezi subjektem, který má právo na určité plnění jako pohledávku - věřitelem, a subjektem, který má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit - dlužníkem.KINDL, Tomáš. In ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). Komentář. 2014, citováno dne 14. 11. 2020, § 1879 OZ.¹⁾

S ohledem na to, jak běžně využívaným institutem závazky jsou, je žádoucí jejich flexibilita, z čehož pramení i možnost změny v subjektech práva. Změny závazku v subjektech mohou nastat v rámci synallamatických i asynallagmatických závazků ve dvou podobách, kdy rozlišujeme:

1. změnu v osobě věřitele (§ 1879-1887OZ)
2. změnu v osobě dlužníka (§ 1888-1894ObčZ)

Změna v subjektu může nastat rovněž postoupením smlouvy (§ 1895-1900 OZ), při kterém třetí osoba vstupuje v závazku do všech práv a povinností na místo původní strany závazku za podmínek stanovených zákonem.RABAN, Přemysl a kol. Závazkové právo. Brno: Václav Klemm - Vydavatelství a nakladatelství, 2019, s. 74.²⁾