Unitární stát je forma státního zřízení, v níž existuje jediný stát, jehož moc je vykonávána jednotným systémem orgánů a na základě jednotného právního řádu. Stát má jediné území a jediné občanství. Veškerá veřejná moc je soustředěna v rámci jednoho ústavního systému a její výkon se vztahuje na celé území státu.
V unitárním státě existuje jedna ústava, která vymezuje organizaci a působnost státních orgánů a tvoří základ celého právního řádu. Nižší orgány veřejné správy, působící na územní úrovni, jsou součástí jednotné správní struktury a jejich pravomoc je odvozena od centrální státní moci.FILIP, Jan – SVATOŇ, Jan – ŠIMÁČKOVÁ, Kateřina. Státověda: Učební text pro bakalářské studium. Brno: Masarykova univerzita, 2015, s. 172-173.¹⁾

Z hlediska teorie státu vyjadřuje unitární stát jednotu státní suverenity, právního řádu a ústavní moci. Na rozdíl od složených států zde neexistují samostatné státní útvary, které by disponovaly vlastní suverenitou. Veškerá státní moc je jednotná a nerozdělená, a to jak po stránce ústavní, tak právní i organizační.FILIP, Jan – SVATOŇ, Jan – ŠIMÁČKOVÁ, Kateřina. Státověda: Učební text pro bakalářské studium. Brno: Masarykova univerzita, 2015, s. 172-173.²⁾

Historický vývoj

Unitární stát se začal formovat zejména v 19. století, kdy rostoucí nacionalismus podporoval sjednocování politicky roztříštěných území a upevňování státní moci. Centralizace a jednotný právní rámec umožnily konsolidaci správy, odstranění regionální fragmentace a zavedení jednotné státní organizace.CIBULKA, Ľubor. Štátoveda. Učebnice. Bratislava: Univerzita Komenského, 2017 s. 65-66.

Model centralizovaného státu byl inspirován Francií a ovlivnil mnoho nově vznikajících států po rozpadu imperiálních struktur. V Německu a Itálii jednotný princip usnadnil integraci různých historických území do jednotného politického celku. Podobné tendence se objevily i v nově vzniklých státech střední a východní Evropy, kde unitární organizace podporovala stabilitu a efektivní výkon státní moci.CIBULKA, Ľubor. Štátoveda. Učebnice. Bratislava: Univerzita Komenského, 2017 s. 66.⁴⁾

Unitární stát se tak etabloval jako nejrozšířenější forma moderního právního státu, která umožňuje centralizovanou a koordinovanou správu celého území a jednotný právní řád.FILIP, Jan – SVATOŇ, Jan. Státověda. 5. vyd., Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 343-344.⁵⁾

Znaky unitárního státu

Unitární stát se vyznačuje jednotným státním územím tvořeným územními jednotkami, které jsou trvalou součástí státu a nemohou z něj vystoupit. Tyto územní jednotky jsou upraveny ústavou nebo zákonem. Unitární stát má jedinou ústavu, jednotný právní řád (je zde odstraněn právní partikularismus) a také jediné státní občanství.FILIP, Jan – SVATOŇ, Jan. Státověda. 5. vyd., Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 344.⁶⁾

V unitárním státě existuje jen jedna soustava nejvyšších státních orgánů. Není vyloučena případná druhá komora parlamentu, ta však nemá funkci zastoupení územních celků. Ústřední orgány tvoří jednotný systém a nesdílejí kompetence s územními jednotkami. Jednotná je také soudní soustava. FILIP, Jan – SVATOŇ, Jan. Státověda. 5. vyd., Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 344.⁷⁾

Rozhodnutí ústředních orgánů jsou přímo závazná pro celé území a územní jednotky se na jejich tvorbě nepodílejí. Pokud vykonávají autonomii či samosprávu, děje se tak pod dozorem státu. Není zde samostatný mechanismus řešení sporů mezi centrem a územními jednotkami.FILIP, Jan – SVATOŇ, Jan. Státověda. 5. vyd., Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 344.⁸⁾

Modely unitárního státu

Koncentrovaný unitární stát je charakterizován soustředěním rozhodovacích pravomocí na centrálních orgánech, bez územního členění pro výkon státní moci. Přesto je myslitelná horizontální dekoncentrace, kdy některé kompetence vykonávají poradní orgány či ministerstva. V současné době má k tomuto modelu nejblíže Vatikán, v minulosti to byly malé absolutistické monarchie.FILIP, Jan – SVATOŇ, Jan. Státověda. 5. vyd., Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 344-345.⁹⁾

Dekoncentrovaný unitární stát zahrnuje územní jednotky, kterým jsou svěřeny přenesené pravomoci. Tyto jednotky mohou rozhodovat přímo na své úrovni, přičemž centrum může pravidla upravovat a usměrňovat rozhodování nižších stupňů – jde o tzv. vertikální dekoncentraci. Příkladem může být Francie, Portugalsko nebo Švédsko.FILIP, Jan – SVATOŇ, Jan. Státověda. 5. vyd., Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 345.¹⁰⁾

Centralizovaný unitární stát spočívá v tom, že veškerá vrchnostenská moc je soustředěna v rukou ústředních orgánů, bez územní samosprávy. Tento model byl běžný historicky i v některých socialistických státech, kde centrální orgány řídily stát prostřednictvím vedoucí politické strany. Zde můžeme řadit opět Vatikán nebo Severní Koreu.FILIP, Jan – SVATOŇ, Jan. Státověda. 5. vyd., Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 345.¹¹⁾

Decentralizovaný unitární stát je typický pro současnou praxi. Území státu je rozděleno na územně samosprávné či autonomní celky s vlastní samostatnou působností. Stát zasahuje pouze v mezích dozoru nad dodržováním zákonů. Tyto celky mají vlastní orgány, území, majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Mezi decentralizované unitární státy můžeme zařadit např. Francii, Polsko nebo Nizozemsko.FILIP, Jan – SVATOŇ, Jan. Státověda. 5. vyd., Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 345.¹²⁾

Regionální unitární stát je formou unitárního státu, který sice zachovává jednotné centrum státní moci, ale zároveň významně decentralizuje rozhodování na územní celky respektující historické, národní či etnické zvláštnosti. Na rozdíl od federace nejsou pravomoci těchto regionů ústavně nezcizitelné; jde o delegované (devolvované) kompetence, které může centrum v zásadě změnit. Regionalismus však usiluje o silnější postavení regionů tak, aby nebyly pouhým správním výtvorem centra. Typickými příklady jsou Itálie po druhé světové válce nebo Španělsko, kde autonomie regionů dosahuje až téměř federální úrovně.FILIP, Jan – SVATOŇ, Jan. Státověda. 5. vyd., Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 346.¹³⁾

V praxi se často setkáváme s kombinacemi těchto modelů.

Současné pojetí

Současná státověda chápe unitární stát jako základní a výchozí formu organizace veřejné moci, která je slučitelná s různými stupni autonomie.
Jednota území, moci a právního řádu tvoří jeho podstatu, přičemž míra decentralizace se odvíjí od ústavní úpravy.
Moderní unitární státy kombinují centralizované řízení s územní samosprávou, čímž zajišťují efektivní výkon moci i demokratickou participaci na jejím výkonu.
Takové pojetí vyjadřuje rovnováhu mezi principem jednoty státu a potřebou samostatného rozhodování v místních záležitostech.PAVLÍČEK, Václav – JIRÁSKOVÁ, Věra a kol. Ústavní právo a státověda I. díl – Obecná státověda. Praha: Leges, 2021, s. 244–245.¹⁴⁾