Osnova
Reklama
Proces s hudební skupinou Plastic People of the Universe byl jedním z politických trestních procesů, které v průběhu 70. let vykonstruoval československý komunistický režim za účelem potírání nezávislé kultury. K odnětí svobody byla odsouzena čtveřice představitelů československého undergroundu, kteří se měli dopustit trestného činu výtržnictví na koncertech a akcích proběhnuvších v několika předešlých letech. Skutečným základem odsouzení však byl fakt, že kapela nebyla organizována v tehdejších režimem schválených organizacích, a představovala tak nekontrolovanou a ideologicky odlišně orientovanou skupinu umělců.Berkovec, J. Proces s Plastic People of the Universe (1976). In: Schelle, K., Tauchen, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin, IX. svazek Procesy (od roku 1950) - Pů. Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 330.1) Výsledek procesu, který probíhal před senátem Okresního soudu pro Prahu-západ v Karmelitské ulici v Praze ve dnech 21. – 23. září 1976, pak měl rozhodující vliv na vznik a působení iniciativy Charta 77, prosazující dodržování lidských a občanských práv tehdejším totalitním režimem.Šimáčková, K. Fiktivní, nebo reálná ústava. In: Bobek, M., Molek, P., Šimíček, V. (eds.). Komunistické právo v Československu. Brno: Masarykovy univerzita, 2009, s. 140.2)
V roce 1969 nastoupil do funkce generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa Gustáv Husák, což dnes bývá obecně označováno jako mezník mezi událostmi Pražského jara a počátkem etapy, která se do historie zapsala jako „normalizace“. Jejím cílem byla dle znění tzv. Moskevského protokolu jednak obnova vedoucí úlohy dělnické třídy a komunistické strany, jednak upevnění socialistické ideologie. Fakticky se ovšem jednalo o návrat k praktikám padesátých let, personálním čistkám a potlačování jakýchkoliv projevů svobodného myšlení.Schelle, K. Období normalizace. In: Vojáček, L., Schelle, K., Knoll, V. České právní dějiny. Plzeň: Aleš Čeněk, 2016, s. 522.3)
Normalizační poměry s sebou mimo jiné přinesly četná represivní opatření, která se dotýkala nezávislé tvorby a přednostně hudební produkce. Krom zákazu poslechu či zpěvu anglických písní režim tvrdě potlačoval jedince, kteří se svým vzhledem a veřejným vystupováním vymykali tehdejším společenským normám.Berkovec. Proces s Plastic People of the Universe (1976), s. 328.4) Již v srpnu 1966 tak došlo k zásadnímu zásahu státu do základních práv občanů, když byli v rámci tzv. „Akce Vlasatci“ zatčeni a proti jejich vůli násilně ostříháni mladí muži, kteří nosili dlouhé vlasy.Událost: Soud se po 56 letech vrátil k akci „Vlasatci“ [online]. Ústav pro studium totalitních režimů. [cit. 4. 11. 2025]. https://www.ustrcr.cz/udalost-soud-se-po-56-letech-vratil-k-akci-vlasatci/.5) Není proto překvapivé, že do pozice úhlavního ideologického nepřítele komunistického režimu bylo postaveno právě hnutí underground.
Za underground, který bývá doslovně překládán jako „podzemní kultura“, se v československém prostředí považovala zejména uskupení vysokoškolské a učňovské mládeže, popřípadě intelektuálních vrstev, která se sdružovala okolo nekonformních hudebních skupin. Zároveň však underground pojímal v samizdatu působící literáty či režimem perzekvované malíře, sochaře a fotografy. Nejspíše nejproslulejší seskupení se poté utvořilo okolo avantgardní rockové kapely Plastic People of the Universe, kterou vedl a propagoval historik umění a básník Ivan Martin „Magor“ Jirous, mnohdy také zvaný jako teoretik undergroundu.Berkovec. Proces s Plastic People of the Universe (1976), s. 328.6)
Přestože počáteční underground bylo možné považovat za apolitickou subkulturu, stupňovaný útisk ze strany komunistického režimu posunul část tohoto hnutí do přímé opozice vůči státní totalitě. Sami představitelé undergroundu, jako například František Stárek, v současnosti uvádějí, že právě politický proces s Plastic People of the Universe byl nejvýraznějším popudem, který podzemní kulturu propojil s disidenty a budoucím hnutím Charta 77.Rychlík, B. (Režisér a scénárista). (2014). Není Charty bez „androše“ (1. série, 2. epizoda) [Epizoda seriálu]. In: Křístek, V., Chytilová, J., Fiedor, J., Rychlík, B., Fenomén underground. Česká televize.7)
Dne 21. února 1976 se ve středočeské obci Bojanovice konala svatba Ivana Martina Jirouse s Julianou Stritzkovou, během níž proběhl tzv. Druhý festival druhé kultury. Jelikož dobové zákony víceméně umožňovaly konání koncertů právě v rámci svateb a jiných slavnostních akcí, během večera vystoupila celá řada undergroundových interpretů.Křemen, P. (Režisér). (2011). Proces s Plastic People [Dokumentární film]. Česká televize.8) Přestože celá událost proběhla bez jakýchkoliv excesů (hladký průběh dokonce potvrdila kontrola příslušníků Veřejné bezpečnosti), stala se pro komunistický režim jednoznačnou záminkou pro potlačení nezávisle smýšlejících příslušníků undergroundu.Berkovec. Proces s Plastic People of the Universe (1976), s. 329.9)
Přibližně dva týdny po konání akce bylo zadrženo a obviněno 22 účastníků svatby, kteří se měli dopustit trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 a 2 tehdejšího trestního zákona. V průběhu roku 1976 však docházelo k postupnému zužování okruhu obviněných, k čemuž přispělo mj. vyjádření podpory ze strany intelektuálů a významných osobností. Za tyto představitele undergroundu se tak postavili např. filozof Jan Patočka, básník Jaroslav Seifert či dramatik Václav Havel.Berkovec. Proces s Plastic People of the Universe (1976), s. 329.10)
Na základě Usnesení okresního prokurátora ze 3. září 1976 tak před soud měla nakonec předstoupit pouze reprezentativní čtveřice osobností undergroundu. Jednalo se o Pavla Zajíčka, básník a frontmana undergroundové kapely DG 307, Svatopluka Karáska, písničkáře a evangelického faráře, Vratislava Brabence, saxofonistu a ústřední osobnost Plastic People of the Universe, a v neposlední řadě Ivana Martina Jirouse, o něhož se StB zajímala minimálně od roku 1972.Veselá, P. Procesy Plastic People of the Universe v kontextu totalitního režimu. 2016, diplomová práce, Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická, [vedoucí práce Novotný, Lukáš], s. 19–20.11) Výběr těchto konkrétních aktérů lze vysvětlit také tím, že se vesměs jednalo o osobnosti s vysokoškolským vzděláním nebo náboženským založením. Komunistický režim se naopak chtěl vyvarovat procesu s osobami, které provozovaly dělnické profese. Například Milan Hlavsa a Josef Janíček, další členové Plastic People of the Universe, kteří byli vyučeni jako řezník a truhlář, tak před soud postaveni nebyli.Křemen, P. (Režisér). (2011). Proces s Plastic People [Dokumentární film]. Česká televize.12)
Pro úplnost je nutné podotknout, že i přes široce užívané označení „proces s Plastiky“ byl ve skutečnosti obžalován pouze jeden člen této hudební skupiny, a to Vratislav Brabenec.Berkovec. Proces s Plastic People of the Universe (1976), s. 328.13)
Třídenní proces byl zahájen hlavním líčením dne 21. září 1976, v jehož rámci přednesl okresní prokurátor pro Prahu-západ, JUDr. Jan Kovařík, obžalobu proti zmíněné čtveřici. Jádro trestné činnosti mělo spočívat zejména v tom, že řečení„organizovali a účastnili se vystoupení hudebních skupin, jejichž program byl zaměřen tak, že vyjadřoval neúctu vystupujících ke společnosti a pohrdání jejími morálními zásadami, zejména soustavným opakováním a zdůrazňováním vulgárních výrazů“.Machovec, M. „Hnědá kniha“ o procesech s českým undergroundem. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2013, s. 160.14)
Obhájci tak stavěli svou argumentaci zejména na faktu, že sprostá slova jsou v textech obžalovaných interpretů využita funkčně a že vulgarismy jsou neodmyslitelnou součástí běžného života i umělecké tvorby. Zatímco obhájce JUDr. Otakar Motejl za tímto účelem nechal vypracovat jazykovou analýzu textů Svatopluka Karáska, obhájce JUDr. Karel Stome předložil překlad dopisu Vladimira Iljiče Lenina, ve kterém zakladatel Sovětského svazu užívá vulgarismy ke kritice kapitalismu.Berkovec. Proces s Plastic People of the Universe (1976), s. 328.15)
I přes veškerou argumentaci však bylo zřetelné, že výsledek procesu nebude možné označit za „spravedlivý.“ Již během samotného líčení byl částečně znemožněn přístup příznivcům obžalovaných do jednací síně, kterou zaplnili převážně úředníci soudu a příslušníci StB.Křemen, P. (Režisér). (2011). Proces s Plastic People [Dokumentární film]. Česká televize.16) K líčení se tak nedostal ani vídeňský zástupce organizace Amnesty International, JUDr. Wolfgang Aigner. A ačkoliv obhajoba opakovaně žádala přehrání audiozáznamů z koncertu v Bojanovicích, soud k tomu nikdy nepřistoupil s odůvodněním, že to „není potřeba“.Berkovec. Proces s Plastic People of the Universe (1976), s. 331.17)
Absurditu celého líčení podtrhly i výpovědi předvolaných svědků, kteří vesměs vypovídali ve prospěch obžalovaných. Ani jeden z nich nepotvrdil, že by vystoupení souzených hudebních skupin působilo pohoršujícím či protispolečenským dojmem. Například na akci přítomný výčepní Benák uvedl, že se účastníci chovali ukázněně a slušně, pouze vyjádřil nelibost nad tím, že kapely nehrály lidové písně.Machovec. „Hnědá kniha“ o procesech s českým undergroundem, s. 170-171.18)
Nakonec však ani rozpačité výpovědi svědků nepřispěly k osvobození obžalovaných. Přestože se prokuratura i samotný soud ocitly v důkazní nouzi, během prokurátorovy hodinové závěrečné řeči byl přednesen dopis z ministerstva kultury, který otevřeně odsuzoval obžalované za jejich „antisocialistickou, nihilistickou a klerikalistickou činnost.“ Právě na tomto základě okresní soud vystavěl svůj rozsudek, aniž by bral v potaz, že tento důkaz byl přednesen mimo fázi dokazování.Machovec. „Hnědá kniha“ o procesech s českým undergroundem, s. 421.19)
Třetí den procesu vyhlásila předsedkyně okresního soudu rozsudek, v němž soud shledal obžalované vinnými z trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 a 2 trestního zákona.Odst. 1: „Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí historickou nebo kulturní památku, hrob nebo jiné pietní místo anebo hrubým způsobem ruší přípravu nebo průběh organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“ Odst. 2: „Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny.“20) Toho se měli dopustit stálým opakováním a zdůrazňováním vulgárních výrazů, které vyjadřovalo neúctu vystupujících ke společnosti a pohrdání jejími morálními zásadami.Machovec. „Hnědá kniha“ o procesech s českým undergroundem, s. 191-192.21) Zatímco Svatopluk Karásek a Vratislav Brabenec byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců nepodmíněně, Pavel Zajíček strávil ve vězení dvanáct a Ivan Martin Jirous osmnáct měsíců.Historie skupiny Plastic people období 1976 – 1980 [online]. plastic-people.cz. [cit. 9. 11. 2025]. https://plastic-people.cz/historie-skupiny/1976-1980/.22)
Rozsudek Okresního soudu pro Prahu-západ věnoval ze svých jedenácti stran pouze tři samotné právní analýze, v ostatních částech pouze opakuje jednotlivé provedené důkazy a velmi podrobně jmenuje proběhlé undergroundové koncerty od roku 1971.Berkovec. Proces s Plastic People of the Universe (1976), s. 331.23) Soud v rozhodnutí také stručně konstatoval, že „texty písní, patřících do repertoáru obžalovaných, postrádají uměleckou hodnotu, působí protispolečensky a svým obsahem jsou převážně vulgární“, což mělo odůvodnit subsumpci jednání obžalovaných pod trestný čin výtržnictví.Berkovec. Proces s Plastic People of the Universe (1976), s. 332.24) Za zmínku zde stojí, že soud na daný případ aplikoval jakési kvaziestetické představy režimu o „krásnu“, do nichž obžalovaní jednoznačně nemohli spadat. Je tak zřejmé, že potlačení umělecké svobody proběhlo čistě za účelem udržení mocenské struktury komunistického režimu.Wagnerová, E. Základní práva. In: Bobek, M., Molek, P., Šimíček, V. (eds.). Komunistické právo v Československu. Brno: Masarykovy univerzita, 2009, s. 360.25)
V průběhu příštího měsíce a půl byl rozsudek potvrzen rovněž i odvolacím Krajským soudem v Praze. Ten však již poměrně explicitně uvedl, že skutečným důvodem potrestání představitelů undergroundu je jejich vybočení z konformistického ideálu socialistické kultury. Činnost (nejen) kapely Plastic People of the Universe tak označil za „výrazně a převážně protispolečenskou, ohrožující zejména správnou a zdravou socialistickou výchovu naší mladé generace, jíž vystoupení obžalovaných byla převážně věnována.“Kühn, Z. Zločin a trest. In: Bobek, M., Molek, P., Šimíček, V. (eds.). Komunistické právo v Československu. Brno: Masarykovy univerzita, 2009, s. 210-211.26) Za poměrně odvážný počin lze poté označit stížnost deseti předních českých právníků, mezi nimiž byli mj. Zdeněk Mlynář nebo František Šamalík. Ti v otevřeném dopise ústavním orgánům ČSSR protestovali proti administrativním politickým zásahům a porušování elementárních zásad právního řádu.Berkovec. Proces s Plastic People of the Universe (1976), s. 332.27) Ani tento nesouhlas však neměl šanci rozsudek a uložené tresty zvrátit.
Jak již bylo zmíněno výše, politizace procesu s Plastic People of the Universe měla nezamýšlený důsledek, když propojila svět nezávisle smýšlejících umělců s politickými disidenty. Jen několik týdnů po vyhlášení rozsudku soudem první instance se v bytě Václava Komendy sešli Václav Havel, Pavel Kohout, Jiří Němec, Zdeněk Mlynář a další, aby společně připravili prohlášení o dodržování lidských práv, které později vstoupilo do historie pod názvem Charta 77.Kleinová, N. Proces s hudební skupinou „The Plastic People of the Universe“ a vznik Charty 77. 2010, bakalářská práce, Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, [vedoucí práce Václavů, Lubor], s. 51-52.28) Podpisy Jirouse, Zajíčka, Brabence i Karáska se pod zněním Charty objevily v průběhu roku 1977, bezprostředně po jejich propuštění z věznic.Soupis signatářů Prohlášení Charty 77 [online]. csds.cz. [cit. 9. 11. 2025]. http://www.csds.cz/cs/g6/4253-DS.html.29)
Co se týče právní dohry samotného „procesu s Plastiky“ po roce 1989, ani zde se nedá hovořit o spravedlivém rozuzlení. V roce 2003 Nejvyšší soud znovu analyzoval výše popsaná rozhodnutí, kde upozornil na jejich neurčitost, nepřezkoumatelnost a celou řadu dalších závažných procesních chyb. Přesto se však vůbec nezabýval tím, zda texty písní mohly skutečně při souvislém výkladu ustanovení § 202 tehdejšího trestního zákona založit skutkovou podstatu výtržnictví.Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 4 Tz 91/2002.30) Krom toho Nejvyšší soud věc přikázal okresnímu státnímu zástupci pro Prahu-západ, přičemž na něm ponechal rovněž případné zastavení trestního stíhání. Přestože po Sametové revoluci už žádný z neprávem odsouzených nečelil perzekuci, vlivem soudního formalismu bohužel nedošlo ani k plné rehabilitaci.Berkovec. Proces s Plastic People of the Universe (1976), s. 333.31)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
