Charta 77 představuje klíčový dokument československých právních dějin období normalizace. Vznikla počátkem roku 1977 jako občanská iniciativa reagující na systematické porušování lidských práv a svobod, k jejichž respektování se Československo zavázalo podpisem mezinárodních paktů a Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) konané v Helsinkách roku 1975.Pithart, Petr. Charta 77. In: Schelle, Karel – Tauchen, Jaromír (eds.). Encyklopedie českých právních dějin. Svazek II. D–J. Plzeň: Aleš Čeněk, 2020, s. 741.¹⁾ Charta 77 nebyla organizací, nýbrž volným společenstvím osob, které upozorňovaly na nedodržování závazků státu a požadovaly jejich naplňování v duchu mezinárodního i vnitrostátního práva.Tamtéž, s. 739.²⁾

Vznik a vývoj Charty 77

Vznik Charty 77 je nutno chápat v kontextu politických poměrů tzv. normalizace po roce 1968. Režim po potlačení Pražského jara obnovil monopol moci Komunistické strany Československa a uzavřel prostor pro svobodnou veřejnou diskusi. Zlomovým impulsem k formulaci Charty se stal proces s hudební skupinou The Plastic People of the Universe, jenž odhalil, že stát zasahuje do kulturní svobody a svobody projevu v rozporu s vlastními právními závazky.Tamtéž, s. 742.³⁾

K přípravě dokumentu se sešla skupina intelektuálů a občanů z různých oblastí společenského života – mezi nejvýznamnější patřili filozof Jan Patočka, dramatik Václav Havel a diplomat Jiří Hájek.Rupnik, Jacques. The Legacy of Charter 77 and the Emergence of a European Public Space. In: Prečan, Vilém (ed.). Charta 77: Od obhajoby lidských práv k demokratické revoluci 1977–1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny.⁴⁾ Text Charty byl dokončen koncem roku 1976 a 1. ledna 1977 předán Federálnímu shromáždění a vládě ČSSR.

Helsinský kontext a mezinárodněprávní rámec

Závěrečný akt Helsinské konference z roku 1975, který Československo podepsalo, se stal významným právním a morálním východiskem Charty 77.Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, Helsinky 1975.⁵⁾ Dokument obsahoval tzv. „třetí koš“ – závazky států k respektování lidských práv, svobody vyznání, myšlení a pohybu. Podpisem se ČSSR mezinárodně zavázala tyto zásady naplňovat, avšak faktický stav v zemi těmto slibům odporoval.Vaněčková, Ivana. Charta 77 versus věřící, církve a náboženská práva. Diplomová práce obhájena na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 2009, s. 21.⁶⁾

Chartisté navazovali i na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 120/1976 Sb.Zákon č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a o Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.⁷⁾ Tyto akty se staly právním základem jejich argumentace: stát, který sám ratifikoval a vyhlásil závazné mezinárodní smlouvy, je povinen je dodržovat.Dienstbier, Jiří. Lidská práva a Helsinský proces. Praha: Lidové noviny, 1990, s. 44.⁸⁾

Obsah a principy Charty 77

Úvodní prohlášení Charty 77 nebylo politickým programem, ale výzvou k dodržování práva. Signatáři deklarovali, že chtějí sledovat, zda jsou v ČSSR respektována základní práva člověka, a v případě jejich porušení na to upozorňovat veřejnost i státní orgány.Pithart, op. cit., s. 741.⁹⁾ Činnost Charty byla koncipována jako otevřený dialog mezi občany a vládou, přičemž se opírala o princip právního státu a odpovědnosti moci.

V roce 1978 byl založen Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), který dokumentoval případy porušování práva a neoprávněných zásahů státní moci.Prečan, op. cit., s. 41.¹⁰⁾

Reakce režimu

Státní moc reagovala na vznik Charty 77 rozsáhlými represemi. Signatáři byli sledováni Státní bezpečností, zatýkáni, propouštěni z práce a vystaveni veřejné diskreditaci.Tamtéž, s. 45.¹¹⁾ V únoru 1977 byla zorganizována tzv. Anticharta, která měla oficiálně demonstrovat „odmítnutí Charty 77 československými umělci“.Vaněčková. Charta 77 versus věřící, církve a náboženská práva, s. 28.¹²⁾ Přestože se počet původních signatářů pohyboval kolem 240 osob, jejich činnost vyvolala mezinárodní ohlas a přispěla k rozvoji ochrany lidských práv ve střední Evropě

Význam v kontextu právních dějin

Z právně-historického hlediska představuje Charta 77 mimořádný fenomén: právní argumentace občanské iniciativy byla vystavěna na mezinárodních smlouvách, které měly podle tehdejšího ústavního rámce závaznou povahu.Pithart, op. cit., s. 753.¹³⁾ Tím se Charta stala nejen morálním, ale i právním apelem na stát, aby plnil své mezinárodní povinnosti.

V širším kontextu lze Chartu 77 chápat jako součást tzv. „Helsinského procesu“ – neformální sítě občanských iniciativ, které ve východním bloku usilovaly o prosazení lidských práv v rámci závazků KBSE.Pauer, Jan. Od Helsinek k Praze – Helsinský proces a východní Evropa 1975–1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2005, s. 72.¹⁴⁾ Myšlenkově i organizačně se Charta 77 podílela na vytvoření občanské společnosti, která sehrála klíčovou úlohu při demokratických změnách po roce 1989.

Závěr

Charta 77 je zásadním mezníkem v dějinách československého státu. Spojila mezinárodněprávní principy s vnitrostátním apelem na dodržování zákonnosti a právního státu. Její význam přesahuje rámec opozice vůči režimu – představuje doklad, že i v podmínkách totality lze argumentací opřenou o právo hájit lidskou důstojnost a svobodu.