Osnova
Reklama
Rozšířená osnova
Common law (neboli Angloamerické právo) je specifickým anglickým výtvorem. Předtím, než normanský král Vilém Dobyvatel napadl Anglii v roce 1066, platila v různých oblastech země různá pravidla. Avšak po roce 1066 začali panovníci sjednocovat zemi i její zákony pomocí „curia legis“, neboli královského soudu. Soudci vytvořili common law na základě zvyklostí z celé země a z rozhodnutí panovníků a tato pravidla byla zřídka zapisována. Naproti tomu evropští panovníci vycházeli z římského práva, zejména ze sbírky pravidel vydaných císařem Justiniánem v 6. století jmenující se „Corpus iuris civilis“, která byla znovuobjevena v Itálii v 11. století, z čehož následně vzniklo naše civil law (neboli Kontinentální evropské právo).Lesson 01 Introduction to Law and Sources of Law. Právnická fakulta MU. [cit. 25. 6. 2024].1)
Dnes spočívá rozdíl mezi common a civil law v hlavním prameni práva. Přestože systémy common law hojně využívají zákony, soudní rozhodnutí jsou závazná a jsou považována za nejdůležitější pramen práva, což dává soudcům aktivní roli při vytváření pravidel. Aby byla zajištěna konzistentnost rozhodování, soudy se řídí precedenty stanovenými vyššími soudy, které se zabývaly stejnou otázkou (známo jako doktrína „stare decisis“). Naproti tomu civil law je kodifikované, zákony jsou navrženy tak, aby pokrývaly všechny eventuality, a soudci pouze aplikují právo na daný případ, nevytvářejí přitom nová pravidla.Lesson 01 Introduction to Law and Sources of Law.2)
Civil law systémy jsou rozšířenější než systémy common law. Země řídící se civil law systémem jsou obvykle ty, které byly bývalými francouzskými, nizozemskými, německými, španělskými nebo portugalskými koloniemi. Systémy common law se vyskytují pouze v zemích, které jsou bývalými anglickými koloniemi nebo byly ovlivněny anglosaskou tradicí, jako je Austrálie, Indie, Kanada (kromě Quebecu) a Spojené státy (kromě Louisiany). Ve skutečnosti je dnes mnoho systémů směsí obou tradic, což jim dává to nejlepší z obou právních světů.Lesson 01 Introduction to Law and Sources of Law.3)
Precedent bychom mohli definovat jako „právní pravidlo obsažené v rozhodnutí soudu, argumentačně zavazující soudy stejného nebo nižšího stupně“David, L. Co je precedent v rozhodnutích českých civilních soudů? [online]. law.muni.cz. [cit. 26. 6. 2024]. https://www.law.muni.cz/sborniky/dp08/files/pdf/prteorie/david.pdf4), též se to může vztahovat na rozhodnutí správního úřadu.Precedens – precedent [online]. Beneš Advokátní kancelář. [cit. 26. 6. 2024]. https://www.bcak.cz/slovnik-pravnich-pojmu/precedens-precedent/5) U precedentů tedy funguje hierarchie. Soudy nižšího stupně, jsou vázány rozhodnutím soudů vyššího stupně, případně i soudů stejného stupně. Musí se jednat o případ podřaditelný pod příslušný precedent, musí mít podstatné znaky stejné, nebo alespoň podobné. Pokud soud vyššího stupně ještě podobný případ neřešil, soud nižšího stupně rozhodne podle svého úsudku.
Ač velmi podobné, precedent a judikatura jsou považovány právní naukou za rozdílné. Zatímco precedent je vysvětlován jako jedno rozhodnutí, podle kterého se pak rozhodují pozdější případy, judikatura bývá vymezována prostřednictvím ustáleného způsobu interpretace a aplikace norem. V našem právním řádu se nevyskytují precedenty, nejsou zde autoritativním pramenem práva. Judikatura má ale svou určitou normativní hodnotu. Smejkalová, T. Judikatura, nebo precedens? [online]. ilaw.cas.cz. 2019. [cit. 27. 6. 2024]. https://www.ilaw.cas.cz/upload/web/files/pravnik/issues/2019/9/2.Smejkalová_852-864_9_2019.pdf6)
O tom, co je a není judikatura se však v právní teorii i praxi stále debatuje, stále nenastala shoda.Smejkalová. Judikatura, nebo precedens?.7) Je jisté, že publikovaná judikatura Ústavního soudu je závazná pro ostatní soudy v soudním systému.Precedens – precedent [online].8) Soudy nižších stupňů se při svém rozhodování velmi často řídí rozhodnutími právě Ústavního soudu, ale též Nejvyššího soudu, nebo Nejvyššího správního soudu. Soudci i advokáti často v řízeních argumentují judikaturou, jelikož právě předchozí rozhodnutí soudů ve stejném nebo podobném případě jsou zásadní pro průběh řízení. Ale proč? Poněvadž, podle smlouvy Evropského parlamentu, Rady a Komise (EU) 12012P/TXT ze dne 26. 10. 2012 Listina základních práv EU, článek 20 říká, že jsou si všichni před zákonem rovni, a článek 47 zaručuje právo na spravedlivý proces.Smlouva Evropského parlamentu, Rady a Komise (EU) 12012P/TXT ze dne 26. 10. 2012 Listina základních práv EU.9) Pokud by tedy soudy v podobných případech rozhodli odlišně, porušily by práva zaručená Listinou základních práv EU. Dalším důrazem na ustálenost judikatury je princip právní jistoty, který je jedním ze základních principů, na kterém by měly stát právní systémy.
Pokud by soud přeci jen soud rozhodl odlišně než soud stejného nebo vyššího stupně, musí řádně odůvodnit, proč tak učinil. Toto vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2588/16. Tento judikát též říká, že pokud není v nějaké otázce ustálená judikatura, rozhodnutí náleží úvaze soudu a může se rozhodnout odlišně od předchozích případů.Nález Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2588/16.10) Zde je vidět příklad judikátu, který je pro soudy závazný.
Judikaturu v ČR lze mimo jiné rozdělit do čtyř skupin dle závaznosti:
Závaznost, jako vlastnost právní moci rozhodnutí je materiální stránkou právní moci, zatímco formální stránkou právní moci je nezaměnitelnost rozhodnutí. Nabytím právní moci se rozhodnutí považuje za věc závazně rozhodnutou. Závazné je rozhodnutí však pouze mezi stranami, existují ale výjimky, kdy určitá rozhodnutí mají účinky vůči všem, například v řízení o určení vlastnického práva. I soud je vázán rozhodnutím, avšak pouze v dané věci.Martinek. Judikatura v českém právu, s. 9.12)
Též se tomu říká kasační rozhodnutí. To znamená, že se soud nižšího stupně musí řídit rozhodnutím soudu vyššího stupně v téže věci. Nejde o precedentní závaznost, je to závazné jen pro nižší soud, který případ řešil. Toto je následek kasačního principu, což znamená zrušení rozhodnutí nižšího soudu a vrácení mu věci k dalšímu přezkoumání, kdy se nižší soud už musí řídit názorem vyššího soudu.Martinek. Judikatura v českém právu, s. 9-10.13) Tato závaznost též plyne přímo ze zákona, kdy v § 226 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů je řečeno, že „Bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.“.§ 226 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.14) Podobně je tato závaznost upravena v trestním řádu a soudním řádu správním.
Zde se jedná o sjednocování judikatury nejvyššími soudy. O takto sjednocené judikatuře pak můžeme mluvit jako o „ustálené judikatuře“, či „rozhodovací praxi“. Nejedná se o jedno rozhodnutí, ale o linii rozhodnutí nejvyšších soudů, podle které je žádoucí vykládat právní normu. V těchto případech lze předpokládat, že nejvyšší soudy budou rozhodovat jednotně, a proto se ustálenou judikaturou řídí i soudy nižšího stupně. Je totiž velmi pravděpodobné, že kdyby rozhodly odlišně, v odvolacím řízení soudy rozhodnutí zruší a vrátí ho zpátky soudu. Kvůli tomu právě soudci nižších soudů argumentují při rozhodování ustálenou judikaturou vyšších soudů, stejně tak jako advokáti, kteří zastupují své klienty.Martinek. Judikatura v českém právu, s. 10.15)
Do této kategorie zapadá jen taková rozhodnutí Ústavního soudu, kterým se mění nebo ruší právní předpis, nebo jeho část pro jeho neústavnost. Říká se tomu tzv. negativní zákonodárství. V případě jiných rozhodnutí Ústavního soudu, kterými se nic nemění ani neruší, nemají obecně závazný charakter. Tato rozhodnutí patří do kategorie „rozhodnutí precedenčního charakteru“.Martinek. Judikatura v českém právu, s. 14.16)
Zde dělíme na:
Toto rozhodování se váže na hierarchii soudů, kdy soudy nižšího stupně by se měly řídit rozhodnutími soudů vyššího stupně, všechny tuzemské soudy by se měly řídit názorem Ústavního soudu, až na výjimky kdy to soud řádně odůvodní, proč se odchýlil, a všechny tuzemské soudy by se měly řídit rozhodnutími mezinárodních soudů.Martinek. Judikatura v českém právu, s. 11-12.18)
Velmi důležitý je též v § 13 zákona č. 89/2012, Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), který nám naznačuje jakousi precedentnost rozhodnutí soudů: „Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.“§ 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.19). V důvodové zprávě k OZ se pracuje s pojmem „legitimního očekávání“, které je klíčové pro tento paragraf. Podle zákonodárce je nutné upravit jakýsi postup, kterým mají soudy rozhodovat. Protože existuje legitimní očekávání člověka, který se obrací na soud, že jeho případ bude rozhodnut podobně jako podobný případ již rozhodnutý, musí zde tedy existovat určitá jistota. Tento paragraf má bránit libovůli soudů při rozhodování. Nezakládá se ale právo na rozhodnutí případu úplně stejně jako u případu obdobného. Soud může rozhodnout odlišně, ale pak je jeho povinností předložit přesvědčivé odůvodnění, které vedlo k tomuto odchýlení.Důvodová zpráva k zákonu 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, s. 41-43.20) Na toto odkazuje judikát Ústavního soudu, který byl zmíněn výše.
Poprvé se touto otázkou zabýval už před první světovou válkou Vladimír Kubeš (právník, právnický filozof a teoretik občanského práva a profesor občanského práva na Právnické fakultě Masarykovy univerzityVladimír Kubeš (1908 – 1988) [online]. Právnická fakulta MU – oddělení pro vědu, výzkum a projektovou podporu. [cit. 22. 7. 2024]. https://science.law.muni.cz/content/cs/vedecko-vyzkumna-cinnost/historie-vav/prvorepublikova-era/vladimir-kubes/21)) v díle Filosofický základ a celková výstavba o. z. o. z r. 1811 a vládního návrhu o. z. Později se tím zabýval Viktor Knapp, v současné době například Aleš Gerloch nebo Zdeněk Kühn.Důvodová zpráva k zákonu 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, s. 42.22)
Pro hledání judikatury můžeme využít jak soukromé informační systémy, tak oficiální informační systémy. Mezi soukromé můžeme zařadit Beck online, Codexis, ASPI, či zakonyprolidi.cz.
Oficiální informační systém nemá Česká republika jednotný. Do této kategorie se započítávají 4 systémy publikující judikaturu. Prvním je NALUS, což je právní informační systém Ústavního soudu a je to samostatná aplikace pro práci s judikaturou. Nejvyšší soud nemá přímo samostatnou aplikaci, ale databázi jeho rozhodnutí lze najít na jeho webových stánkách. Nejvyšší správní soud to má stejně jako Nejvyšší soud, svá rozhodnutí má též zveřejněna na svých stránkách. Nakonec zde máme systém vybraných rozhodnutí krajských a vrchních soudů, který spravuje ministerstvo spravedlnosti a nachází se na portálu justice.cz. Tato rozhodnutí jsou však anonymizována.
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
