Odkaz (legatum) je upraven v § 1594 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v aktuálním a účinném znění (dále jenom „OZ“). Odkaz můžeme definovat jako jednostranné právní jednání obsažené v pořízení pro případ smrti (odkaz lze učinit v zásadě prostřednictvím závětí, dědickou smlouvou nebo dovětkem) jímž zůstavitel zřizuje odkazovníkovi pohledávku a osobě obtížené odkazem zřizuje dluh, nebo také jako nařízení zůstavitele určené dědici či odkazovníkovi, aby vydal určitou věc z pozůstalosti nebo z vlastního majetku třetí osobě. V obecné rovině si lze pod odkazem představit právo na převedení věci do vlastnictví nebo na zřízení určitého práva ale může jít také o zřízení pohledávky na vydání nemovité věci.FIALA, Roman. § 1477 [Odkaz]. In: FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 19, marg. č. 3.1)
Odkaz (jakožto nařízení zůstavitele) není samostatným dědickým titulem, není ani pořízením pro případ smrti, ani právním jednáním pro případ smrti, byť je v tomto pořízení pro případ smrti (závěti, dědické smlouvě nebo dovětku) obsažen.MUZIKÁŘ, Martin. § 1477 [Odkaz, odkazovník]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 4. Dostupné na beck-online.cz2)
Lze spatřovat určité společné rysy odkazu s příkazem (modus, § 1569 OZ a násl.). I příkaz totiž může spočívat v založení povinnosti obmyšleného k plnění třetí osobě. Základní rozdíl spočívá v tom, že odkaz zakládá pohledávku třetí osobě. Naproti tomu příkaz zatěžuje obmyšleného, aniž by vůči němu zakládal pohledávku třetí osobě, tj. třetí osoba nemá vlastní právo na plnění vůči obtíženému příkazem.MELZER, Filip. § 1477. In: MELZER, Filip, TÉGL, Petr a kol. Občanský zákoník § 1475-1720. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, s. 83, marg. č. 16.3)
Podle pravidla § 1595 OZ může odkaz zřídit pouze osoba způsobilá pořizovat závětí. I ten, kdo je jinak nezpůsobilý pořizovat, však může ze svého majetku odkazovat, ale jen ohledně předmětů malé hodnoty.MUZIKÁŘ, Martin. § 1477 [Odkaz, odkazovník]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 5. Dostupné na beck-online.cz4)
Dědictví nelze zatížit odkazy neomezeně, jinak by mohla při neuváženém zůstavitelově zřizování odkazů nastat situace, kdy by dědici sice nabyli dědictví, ale byli by povinni jej celé vydat odkazovníkům. Proto je zákonem stanovuje omezení, v jakém nejvyšším rozsahu lze pozůstalost odkazy zatížit. Každému z dědiců musí zůstat z hodnoty dědictví alespoň čtvrtina odkazy nezatížená (taky označováno jako falcidiánská kvarta). Zatíží-li zůstavitel dědice více, má dědic právo na poměrné zkrácení odkazu § 1598 OZ.SVOBODA, Jiří, KLIČKA, Ondřej. 1.1.1 Zřízení odkazu a pododkazu. In: SVOBODA, Jiří, KLIČKA, Ondřej. Dědické právo v praxi. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 142, marg. č. 133.5)
Praktický význam odkazu spočívá zejména v tom, že zůstavitel může tímto způsobem pamatovat na určité osoby, aniž by se tyto osoby staly dědici a měly možnost jakkoliv ovlivňovat řízení o pozůstalosti. Odkaz umožňuje například poskytnout finanční částku osobě mimo okruh dědiců jako poděkování za péči během nemoci či ve stáří, darovat předměty historické nebo umělecké hodnoty muzeu či galerii, nebo přispět na dobročinné či veřejně prospěšné účely. Lze jej rovněž využít k uspokojení nároku nepominutelného dědice (§ 1492 odst. 4) nebo k obdarování jiných příbuzných než dědiců, aniž by tito mohli do řízení o pozůstalosti zasahovat.MUZIKÁŘ, Martin. § 1477 [Odkaz, odkazovník]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 15. Dostupné na beck-online.cz6)
Osoba obtížená odkazem má povinnost vydat odkazovníkovi předmět odkazu. Předmětem odkazu může být v zásadě jen věc v právním slova smyslu nebo zřízení určitého práva. Věcí v právním smyslu je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí § 489 ObčZ. Zákonem je dále definováno to, co věcí není.SVOBODA, Jiří, KLIČKA, Ondřej. 1.1.1 Zřízení odkazu a pododkazu. In: SVOBODA, Jiří, KLIČKA, Ondřej. Dědické právo v praxi. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 140, marg. č. 129.7)
Nejčastěji se jedná o odkaz určité věci určené individuálně (např. obraz), odkaz jedné či několika věcí určitého druhu (např. jednorázové či opakované peněžité plnění) nebo odkaz pohledávky. Výjimečně se lze setkat s případem, kdy zůstavitel nařídí osobě obtížené odkazem, aby zřídila ve prospěch odkazovníka určité právo (např. služebnost bytu).MUZIKÁŘ, Martin. § 1477 [Odkaz, odkazovník]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 6. Dostupné na beck-online.cz8) Odkaz lze zřídit i negativním vymezením. Povolá-li zůstavitel dědice s určením, že ten určitou věc dědit nemá, považuje se to za zřízení odkazu zákonným dědicům § 1594 odst. 1 věta poslední OZ.SVOBODA, Jiří, KLIČKA, Ondřej. 1.1.1 Zřízení odkazu a pododkazu. In: SVOBODA, Jiří, KLIČKA, Ondřej. Dědické právo v praxi. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 140, marg. č. 129.9)
Podle předmětu odkazu rozlišujeme jednotlivé druhy odkazů, a to:
Některé odkazy se svojí právní úpravou obsaženou v občanském zákoníku obsahově více či méně odchylují od obecné úpravy odkazů. Zvláštní úprava se týká odkazu věcí určitého druhu (věcí druhově určených), odkazu určité konkrétní věci a odkazu pohledávky.Ibid., s. 142, marg. č. 133.10)
Pododkaz je zvláštním druhem odkazu, kdy je osobou obtíženou odkazem odkazovník. V takovém případě se jedná o pododkaz podle § 1599 OZ. Zůstavitel nařizuje dědici, aby vydal odkazovníkovi určitou věc (předmět odkazu), a zároveň stejnému odkazovníkovi nařizuje, aby další věc (předmět pododkazu) vydal jiné osobě (pododkazovníkovi). Máme zde tedy dva do sebe zapadající právní vztahy: (i) první vztah (odkaz), kde je osobou povinnou dědic a osobou oprávněnou odkazovník, a (ii) druhý vztah (pododkaz), kde je osobou povinnou odkazovník a osobou oprávněnou pododkazovník.MUZIKÁŘ, Martin. § 1477 [Odkaz, odkazovník]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 7. Dostupné na beck-online.cz11)
Odkazovníkem rozumíme osobu, ať už fyzickou nebo právnickou, která má odkaz nabýt. Postavení odkazovníka oproti dědici je velmi odlišné. Podle § 1475 odst. 1 a 3 OZ má dědic právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Je právním nástupcem zůstavitele a vstupuje do jeho práv a povinností (princip univerzální sukcese), proto má též povinnost hradit jeho dluhy. Na druhou stranu odkazovník má pouze pohledávku na vydání předmětu odkazu vůči osobě obtížené odkazem (nejčastěji vůči dědici) a tím jeho „vztah“ k zůstaviteli v zásadě začíná a končí (princip singulární sukcese). Není tedy dědicem ani právním nástupcem zůstavitele. Má pouze právo na vydání předmětu odkazu. Vůči osobě obtížené odkazem má odkazovník stejná práva, jako má věřitel vůči dlužníkovi. Odkazovníkem může být jen osoba způsobilá dědit, jak stanoví § 1594 odst. 1.MUZIKÁŘ, Martin. § 1477 [Odkaz, odkazovník]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 8. Dostupné na beck-online.cz12) Důvodová zpráva k občanskému zákoníku vymezuje rozdíl mezi dědicem a odkazovníkem následovně: Dědicem je osoba, které náleží dědictví, tj. buď celá pozůstalost nebo podíl na ní. Naproti tomu odkazovníkem je ten, komu zůstavitel zůstavil jen jednotlivou věc, případně několik věcí určitého druhu. Druhý zásadní rozdíl mezi dědictvím a odkazem tkví v tom, že nabytí dědictví potvrzuje dědici soud, zatímco právo odkaz uplatňuje odkazovník vůči dědici bez soudní ingerence přímo. Odkazem tedy zůstavitel zřizuje odkazovníku pohledávku vůči dědici (popř. vůči jinému odkazovníkovi) na vydání věci, popř. na zřízení práva.Vláda: Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, č. 89/2012 Dz.13)
Skutečnost, že odkazovník není dědicem, se projevuje zejména v tom, že na rozdíl od dědice neodpovídá za dluhy zůstavitele. Přestože odkazovník nemá povinnost hradit dluhy zůstavitele, pokud nabývá věc zatíženou jinými právy (např. zástavním právem nebo služebností), nabývá tuto věc včetně zatížení v souladu s § 1629 OZ.FIALA, Roman. § 1477 [Odkaz]. In: FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 20, marg. č. 7.14)
Dalším výrazným rozdílem postavení odkazovníka oproti dědici je, že odkazovník není (na rozdíl od dědice) účastníkem řízení o pozůstalosti. Zatímco dědici potvrzuje nabytí dědictví soud, odkazovník uplatňuje své právo na odkaz proti osobě obtížené odkazem přímo, tedy mimo řízení o pozůstalosti.MUZIKÁŘ, Martin. § 1477 [Odkaz, odkazovník]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 10. Dostupné na beck-online.cz15)
Výjimečně však může nastat situace, že jedna a tatáž osoba je povolána za dědice a zároveň i za odkazovníka. Takováto osoba je ve vztahu k dědictví dědicem a ve vztahu k odkazu odkazovníkem. Odkazovník se také za podmínek uvedených v § 1633 odst. 1 OZ může stát dědicem. Pokud není žádného dědice podle dědické smlouvy nebo závěti a z šesti dědických tříd nevzejde žádný dědic ze zákona, pak se dědici stávají odkazovníci podle poměru hodnoty svých odkazů. Ibid., marg. č. 2. 16)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
