Konfederace je volné spojení samostatných a mezinárodněprávně suverénních států, založené nikoli ústavou, ale mezinárodní smlouvou (paktem), kterou musí jednomyslně ratifikovat všechny členské státy. Ty si ponechávají vlastní ústavu i plnou vnitřní svrchovanost a jen některé pravomoci – obvykle v oblasti zahraniční politiky, obrany, celní či měnové unie – svěřují společným orgánům. Tyto orgány však nejsou úplnou soustavou nejvyšších orgánů jako ve federaci a jejich rozhodnutí nepůsobí přímo vůči jednotlivcům. Závazná jsou jen pro členské státy, jež je musí převést do svého vnitrostátního práva. Konfederace zpravidla nemá vlastní občanství a její členové mohou podle zakládající smlouvy ze svazku vystoupit.FILIP, Jan – SVATOŇ, Jan – ŠIMÁČKOVÁ, Kateřina. Státověda: Učební text pro bakalářské studium. Brno: Masarykova univerzita, 2015, s. 176.¹⁾

Příklady konfederací

Konfederace má dlouhou a pestrou historickou tradici, která navazuje na ještě starší formy volného spojení států označované jako ligy. Ty vznikaly již ve starověkém Řecku a později ve 12. století v podobě vojenských svazů italských městských států. Samotná konfederace se jako svébytný typ politického uspořádání objevila poprvé ve Švýcarsku, kde existovala v letech 1291–1847. Následovaly další významné příklady: Nizozemská konfederace z let 1579–1795, Konfederace amerických států mezi roky 1777–1789 či Německý spolek (1815–1866). V moderní době měla konfederativní uspořádání také Senegambie, svazek Senegalu a Gambie fungující v letech 1983–1990.FILIP, Jan – SVATOŇ, Jan – ŠIMÁČKOVÁ, Kateřina. Státověda: Učební text pro bakalářské studium. Brno: Masarykova univerzita, 2015, s. 175-176.²⁾

Charakteristika a struktura konfederace

Konfederace je tvořena samostatnými státy, které si ponechávají plnou mezinárodněprávní subjektivitu a vlastní ústavní i vnitřní uspořádání. Na rozdíl od federace proto nejsou vázány jednotnou ústavou a nemusí přizpůsobovat své vnitřní poměry centrálnímu ústavnímu rámci. Historicky se členské státy konfederací často lišily právní povahou i postavením, což vedlo k výrazné asymetrii – typickým příkladem je Rýnský spolek, který zahrnoval království, velkovévodství, vévodství, knížectví i svobodná města.FILIP, Jan – SVATOŇ, Jan. Státověda. 5. vyd., Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 365.³⁾

Konfederace nevytváří úplnou soustavu nejvyšších orgánů, ale jen ty instituce, kterým členské státy svěří konkrétní kompetence, obvykle v oblasti zahraniční politiky, obrany, zahraničního obchodu, cel a financí. Rozhodnutí těchto orgánů nepůsobí přímo vůči jednotlivcům, zavazují pouze státy, jež je musí převést do svého právního řádu. Orgány konfederace fungují na principech parity a rotace a členský stát nelze přehlasovat. Konfederace rovněž obvykle nemá vlastní občanství ani vlastní zákonodárství a umožňuje vystoupení členského státu podle podmínek zakládající smlouvy.FILIP, Jan – SVATOŇ, Jan. Státověda. 5. vyd., Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 365.⁴⁾

Rozdíl mezi konfederací a aliancí

Aliance je volné spojení suverénních států založené na mezinárodní smlouvě, jejímž hlavním účelem je společná obrana proti vnějšímu nepříteli. Nemá žádné stálé orgány zasahující do vnitřní působnosti členských států a její existence nemá přímé vnitrostátní účinky. Státy si plně uchovávají svou suverenitu a nejsou podřízeny žádné společné instituci.CIBULKA, Ľubor. Štátoveda. Učebnice. Bratislava: Univerzita Komenského, 2017 s. 89.⁵⁾

Konfederace je těsnější forma sdružení států, která rovněž vychází z mezinárodní smlouvy, ale na rozdíl od aliance vytváří stálé společné orgány a plní i další funkce, například v oblasti obrany či zahraniční politiky. Suverenita členských států však zůstává zachována: rozhodnutí společných orgánů je zavazují pouze tehdy, pokud je samy ratifikují, a nemají přímé účinky vůči jejich občanům. Typický je i princip jednomyslnosti při rozhodování. Konfederace je tedy institucionálně pevnější než aliance, avšak stále nevybočuje z rámce mezinárodního práva a členským státům není nadřazena.CIBULKA, Ľubor. Štátoveda. Učebnice. Bratislava: Univerzita Komenského, 2017 s. 89.⁶⁾

Současné pojetí konfederace

V současnosti se konfederace jako forma spojení států téměř nevyskytuje. Výjimkou jsou jen některé státy, které mají v oficiálním názvu označení „konfederace“, jako například Švýcarsko nebo Kanada, avšak tyto státy už fakticky fungují jako federace. Ve 20. století se objevily pokusy o vytvoření takového typu svazku zejména v zemích třetího světa, například v podobě Sjednocené arabské republiky. Vývoj však ukázal, že tento model není funkčně vhodný pro dlouhodobou koexistenci států a potvrzuje se, že představuje spíše přechodnou etapu ve vývoji státních útvarů.CIBULKA, Ľubor. Štátoveda. Učebnice. Bratislava: Univerzita Komenského, 2017 s. 88.⁷⁾