Proti pravomocnému rozhodnutí. Pouze pro nápravu právních vad, výhradně proti rozhodnutím soudů druhého stupně taxativně vyjmenovaným v § 265a trestního řádu - pouze o rozhodnutí v meritu věci.

Centralizovaný devolutivní účinek – vždy rozhoduje Nejvyšší soud – dovolání jen z důvodů taxativně vyjmenovaným v § 265b trestního řádu (odst. 1 písm. g – nesprávné právní posouzení skutku – extrémní nesoulad s provedeným dokazováním; odst. 2 – obviněnému byl uložen trest odnětí svobody na doživotí – nemusí být vázáno na žádné konkrétní důvody!!)

Může podat obviněný, ale pouze prostřednictvím svého obhájce (minimálně pro podání), nejvyšší státní zástupce (nižší mohou pouze dát podnět; i v neprospěch odsouzeného); podává se u soudu 1. stupně – lhůta 2 měsíce od doručení; suspenzivní účinek je možné přiznat - § 265h odst. 3 trestního řádu.

Způsoby rozhodnutí Nejvyššího soudu:

• odmítnutí – z důvodu formálních vad (jiný než zákonný důvod, opožděnost, neoprávněná osoba), nebo je zjevně neopodstatněné (fakticky směřuje proti skutkovým vadám, které nejsou extrémního rázu)
• zamítnutí – není důvodné
• napadené rozhodnutí i jeho část zruší, pokud je důvodné
• pokud zruší rozhodnutí o vině, zruší i navazující výroky a vrátí věc soudu nižšího stupně
• apelační princip § 265m trestního řádu

Uplatňuje se beneficium cohaesionis i zákaz reformace in peius (v neprospěch pouze pokud podal dovolání nejvyšší státní zástupce) – uplatní se i soudů nižších stupňů, pokud je jim rozhodnutí vráceno – TOTÉŽ U ODVOLÁNÍ!!!

Je v rozporu s právem na spravedlivý proces, pokud odvolací či dovolací soud nad rámec svého zákonného oprávnění (srov. § 254 odst. 2 trestního řádu), jakož i procesních pravidel pro dokazování spekulativně mění skutková zjištění nalézacího soudu, aniž by provedl všechny relevantní důkazy, z nichž tato skutková zjištění vyplývají.

Při posuzování splnění podmínek putativní nutné obrany je třeba vycházet z pohledu obránce, zatíženého subjektivním vnímáním útoku. Nerespektování tohoto pravidla může vést k odsouzení obránce v rozporu s čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a případně i čl. 39 Listiny.

Na dovolací řízení není možné nahlížet jako na prostor pro autoritativní doktrinální výklady sporných právních otázek, nýbrž jde primárně o řízení soudní, ve kterém soud nalézá právo v aktivní součinnosti se stranami řízení v souladu s principy rovnosti stran a kontradiktornosti řízení. Nezaslání vyjádření státního zástupce k dovolání k replice obhajobě je porušením základního práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. I. ÚS 3235/15, 26. 4. 2016