Osnova
Reklama
Rozšířená osnova
Darováním krve a jejích složek se chápe bezúplatné poskytnutí krve nebo jejích složek zdravotnickému zařízení k účelům transfuzní služby. Darování krve a jejích složek je taktéž dobrovolné. Tato společensky prospěšná činnost má nezastupitelné místo v moderní medicíně. Jedním z hlavních důvodů, proč je darování krve bezplatné, je ochrana lidské důstojnosti. Lidské tělo a jeho části jsou považovány za součást lidské důstojnosti a neměly by být předmětem obchodu. Darování krve by mělo být projevem altruismu a nezištné pomoci druhým, nikoliv motivem k obohacení.Nejčastější dotazy (Dárci krve) [online]. Společnost pro transfúzní lékařství. [cit. 30. 1. 2024]. https://www.transfuznispolecnost.cz/darci-krve-casto-kladene#faq-category-4-47 1) Bezplatnost darování krve také pomáhá omezit motivaci darovat krev "za každou cenu", například i tehdy, pokud by dárce nebyl zdravotně způsobilý a svou zdravotní nezpůsobilost by nepřiznal. Pokud by bylo darování krve placené, mohlo by dojít k tomu, že by dárci darovali krev, i když by to bylo pro jejich zdraví i zdraví příjemce nebezpečné.Proč krev darovat bezplatně? [online]. Český červený kříž. [cit. 30. 1. 2024]. https://www.cervenykriz.eu/proc-darovat-bezplatne 2)
Bezúplatnost darování krve (části lidského těla) je stanovena i v čl. 21 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, konkrétně je stanoveno, že „Lidské tělo a jeho části nesmí být jako takové zdrojem finančního prospěchu.“.Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluva o lidských právech a biomedicíně.3) Zásada bezplatného darování krve je zakotvena i v českém právním řádu, a to konkrétně v § 32 odst. 2 zákona 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále také „zákon o specifických zdravotních službách“). Dárce má nárok pouze na náhradu výdajů, které mu vznikly v souvislosti s odběrem krve, například na cestovné. Náhrada může činit maximálně 5 % minimální mzdy. Výjimky, kdy lze náhradu zvýšit jsou stanoveny v § 32 odst. 3 tohoto zákona, konkrétně se jedná o případy, kdy je nutno použít krev od konkrétního dárce, je třeba speciální přípravy dárce či je dárce speciálně vybírán pro konkrétního příjemce.§ 32 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů.4)
Darovat krev nebo její složky může každý zdravý člověk ve věku 18 až 65 let (v případě věku nad 60 let lze darovat pouze po konzultaci s lékařem), který váží alespoň 50 kg. Dárce musí být dále v dobrém zdravotním stavu a nesmí trpět žádnými závažnějšími onemocněními.Kdo a kdy se může stát dárcem krve? [online]. AGEL Transfúzní služba. [cit. 10. 12. 2023]. https://transfuznisluzba.agel.cz/verejnost/informace-pro-darce/predpoklady.html.5) Tyto požadavky na dárce jsou stanoveny v příloze č. 3 části A k vyhlášce č. 143/2008 Sb., o stanovení bližších požadavků pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidské krve a jejích složek (vyhláška o lidské krvi).
Před odběrem krve nebo jejích složek je dárce vyšetřen lékařem, který posoudí jeho zdravotní způsobilost. Dárce je také povinen vyplnit dotazník, ve kterém uvede informace o svém zdravotním stavu. „Darovat krev není právo, je to služba nemocnému. Proto je potřeba na transfúzní stanici vždy pravdivě odpovědět na všechny otázky.“Kdo se může stát dárcem krve? [online]. Český červený kříž. [cit. 10. 12. 2023]. https://www.cervenykriz.eu/mohu-se-stat-darcem-krve 6)
Kvalita krve a jejích složek je na unijní úrovni právně regulována směrnicí 2002/98/ES. V rámci vnitrostátní právní úpravy je kvalita krve a jejích složek upravena vyhláškou č. 143/2008 Sb., o stanovení bližších požadavků pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidské krve a jejích složek. Směrnice 2002/98/ES Evropského parlamentu a Rady stanovuje společná pravidla pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidské krve a jejích složek v Evropské unii. Na úrovni Evropské unie je připravováno Nařízení Evropského parlamentu a Rady o standardech jakosti a bezpečnosti látek lidského původu určených k použití u člověka, které by mělo mj. zrušit směrnici 2002/98/ES, toto nařízení by mělo přinést větší jednotnost a spolupráci v rámci členských zemí EU v otázkách dárcovství krve, buněk a tkání.Nařízení Evropského parlamentu a Rady o standardech jakosti a bezpečnosti látek lidského původu určených k použití u člověka a o zrušení směrnic 2002/98/ES a 2004/23/ES, dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52022PC0338 7) Mezi požadavky stanovené směrnicí 2002/98/ES patří mj. nutnost zavést systém jakosti pro všechny fáze transfuzního řetězce, od odběru krve až po distribuci krevních produktů (článek 11). V článku 16 směrnice ukládá povinnost poskytovat informace potenciálních dárců. Články 17-19 se týkají samotných dárců. Taktéž je nutné zdůraznit, že i tato směrnice klade důraz na bezúplatnost darování krve, a to konkrétně v článku 20.Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/98/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví standardy jakosti a bezpečnosti pro odběr, vyšetření, zpracování, skladování a distribuci lidské krve a krevních složek.8) Směrnice byla do českého právního řádu implementována díky zákonu o specifických zdravotních službách a zákonu č. 378/2007 Sb., o léčivech prováděcím, předpisem, který stanovuje bližší požadavky pro kvalitu krve a jejích složek je vyhláška č. 143/2008 Sb. Tato vyhláška stanoví konkrétní požadavky na zajištění jakosti a bezpečnosti lidské krve a jejích složek v České republice. Vyhláška mj. stanovuje i podmínky pro posouzení způsobilosti dárce a výběr dárce.§ 4 vyhlášky č. 143/2008 Sb., o stanovení bližších požadavků pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidské krve a jejích složek (vyhláška o lidské krvi).9)
Dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také „OZ“) chápeme darování jako bezplatné převedení věci, avšak dle § 493 OZ je vyloučeno lidské tělo či jeho části považovat za věci, tudíž nelze uplatnit na darování krve a jejích složek ustanovení o darování dle OZ. Dle § 112 v. 2 OZ lze přenechat k užití jinému, a to i za úplatu, části lidského těla, které lze odebrat bezbolestně a které se přirozeně obnovují, takovéto části lidského těla se považují za věci movité. Na vše, co má původ v lidském těle, tj. i na lidské výměšky, se použije obdobně úprava o částech lidského těla.Tůma, P. § 111 [Odnětí části těla]. In: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022. s. 417.10) I přestože se lidské krev přirozeně obnovuje, nelze ji považovat za věc movitou, jelikož ji nelze odebrat bezbolestně.Tůma, P. § 112 [Přenechání části těla jinému]. In: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 417-418.11) Lidskou krev nelze považovat za věc v právním smyslu taktéž z etických důvodů. Někteří autoři však připouští možnost považovat zpracovanou krev pro transfúzní účely (tj. krevní konzervu) za věc v právním smyslu.Ondrúš, M. K právní povaze částí lidského těla. Právní rozhledy. 2018, č. 15-16, s. 521-530.12)
Odběry lidské krve a jejích složek jsou upraveny v § 31 zákona o specifických zdravotních službách. Jednou z podmínek pro odběr krve je písemný tzv. informovaný souhlas osoby, které má být krev odebrána. Důraz je kladen na to, aby dárce plně a svobodně souhlasil s darováním krve. Před odběrem krve nebo krevních složek je nezbytné, aby byl dárce řádně poučen. Dárce má právo kdykoli během procesu odběru změnit názor a odstoupit od něj, informace o této možnosti by měla být součástí poučení.Bambušková, V., Modrá Kuttová, M., Scheithauerová, Z., Tobolková A., Vondráčková E. a Žižlavská J. Zákon o specifických zdravotních službách - judikatorní komentář. CODEXIS publishing, 2022.13)
Zákon stanovuje, že krev pro výrobu krevních derivátů a pro použití u člověka nelze odebrat osobám v policejní cele, ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu zabezpečovací detence a v ústavní nebo ochranné výchově. Důvodem je jejich „podřízené postavení“, které znemožňuje zaručit naprostou dobrovolnost darování.Důvodová zpráva k zákonu č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách, č. 373/2011 Dz.14) Taktéž nelze odebrat krev nezletilým, hospitalizovaným osobám bez jejich souhlasu a osobám, kterým je nařízena izolace či karanténa. Krev lze odebrat výše uvedeným osobám, pokud je to ve prospěch jejich zdraví (např. autotransfúze) nebo pro potřeby přímého příbuzného.
Směrnice 2002/98/ES zavazuje v článku 24 členské státy k přijetí veškerých nezbytných opatření k zajištění anonymity dárce.
Darování krve a krevních složek je v České republice anonymní. Anonymita dárce krve a krevních složek je základním principem, který chrání jak dárce, tak příjemce. Právním předpisem upravujícím anonymitu dárce krve je vyhláška o lidské krvi. V příloze 1, článku 5.3 bodě 4 se uvádí, že „Se shromažďovanými osobními a zdravotními údaji o dárci nebo příjemci se zachází tak, aby nedocházelo k nedovolenému šíření informaci o nich. Jsou převáděny na anonymní údaje, pokud k nim mají přistup i jiné osoby, než zaměstnanci a zdravotničtí pracovníci zajišťující činnost, pro kterou jsou anonymní údaje nutné.“.
Darování krve a jejích složek je reflektováno i v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále „zákoník práce“), a to jako překážka v práci. Podle § 203 odst. 2 písm. d) zákoníku práce je darování krve a jejích složek považováno za překážku v práci na straně zaměstnance v podobě tzv. jiného úkonu v obecném zájmu. Zaměstnanec, který daruje krev nebo její složky v pracovní době, má nárok na pracovní volno s náhradou mzdy (resp. platu). Tato náhrada mzdy se vyplácí ve výši průměrného výdělku zaměstnance za dobu cesty k odběru, dobu samotného odběru, cestu zpět a zotavení po odběru. Doba zotavení může trvat až 24 hodin od nástupu cesty k odběru. Lze zaměstnanci případně poskytnout náhradu mzdy i za další prokázanou nezbytně nutnou dobu, pokud by zasahovala do pracovní doby zaměstnance. Avšak pokud se odběr nezdaří a k odběru krve nedojde (dárce je např. odmítnut), náleží zaměstnanci pracovní volno i s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku, avšak jen za prokázanou nezbytně nutnou dobu nepřítomnosti v práci.
Darování krve či krevních složek by si dárce ideálně měl plánovat mimo pracovní dobu. V praxi to ale není vždy možné, jelikož odběry probíhají převážně ve všední dny dopoledne, čímž zasahují do běžné pracovní doby mnoha zaměstnanců. Podmínka uskutečnit odběr mimo pracovní dobu se bude týkat zvláště těch zaměstnanců, kteří pracují na směny. Aby tudíž zaměstnanec měl nárok na pracovní volno, musí odběr krve být proveden v pracovní době a zaměstnanec taktéž dle § 206 zákoníku práce musí o poskytnutí pracovního volna zaměstnavatele včas požádat. Zaměstnavatel není povinen zaměstnanci pracovní volno poskytnout, pokud zaměstnanec nesplní podmínky stanovené zákoníkem práce.Valc, J., Svatoš, R., Prudil, L., Honzová, I. Právní rámec poskytování kompenzací za darování částí lidského těla v České republice. Právní rozhledy. Praha, 2023, č. 8, s. 10.15)
Kromě výše popsaných kompenzací existují i další formy podpory pro dárce. Tyto benefity zahrnují daňové úlevy a výjimky v oblasti sociálního zabezpečení.
Na základě § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů náhrady za prokazatelně vynaložené výdaje spojené s darováním krve nepodléhají dani z příjmů. V souladu s § 15 odst. 1 zákona o daních z příjmů lze odečíst 3 000 Kč za jeden odběr krve. Tento zákon klade na bezúplatnost dárcovství specifické podmínky. Za bezplatný odběr se dle zákona o daních z příjmů považuje pouze ten, za který dárce neobdrží žádnou finanční úhradu s výjimkou prokázaných cestovních nákladů. V jednom kalendářním roce je možné odečíst od základu daně pouze jednu hodnotu za odběr krve a krevních složek a jednu hodnotu za odběr krevních buněk, to znamená, že i když darujete krev vícekrát ročně, pro daňové účely se počítá pouze jeden odběr. To samé platí pro odběry krevních buněk.Valc, J., Svatoš, R., Prudil, L., Honzová, I. Právní rámec poskytování kompenzací za darování částí lidského těla v České republice. Právní rozhledy. Praha, 2023, č. 8, s. 10.16)
Dle § 7 odst. 2 písm. h) zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním je považována náhrada, kterou dárce obdrží, za osvobozenou od daně z příjmů a zároveň se nepočítá do příjmu při posuzování nároku na životní a existenční minimum.Valc, J., Svatoš, R., Prudil, L., Honzová, I. Právní rámec poskytování kompenzací za darování částí lidského těla v České republice. Právní rozhledy. Praha, 2023, č. 8, s. 10.17)
Darování krve a jejích složek je v České republice právně upraveno v mnoha předpisech. I když se na první pohled může zdát, že darování krve a jejích složek je svázáno mnoha předpisy a takovýto úkon není vůbec jednoduchý, tak opak je pravdou, tyto předpisy jsou v právním řádu hlavně pro to, aby ochránily zdraví a život jak dárce, tak příjemce odebrané krve. Zákon č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách a vyhláška č. 143/2008 Sb., o lidské krvi stanovují základní podmínky pro darování, včetně informovaného souhlasu dárce, věku, hmotnosti, zdravotního stavu dárce krve a dalších faktorů. Zákony dále upravují proces darování, odběru, testování a zpracování krve a krevních složek. Darování krve může zachránit životy.
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
