Rozšířená osnova

Základním východiskem je právně-teoretická analýza institutu svěřenského fondu se zaměřením na jeho vymezení v kontextu právnických osob a posouzení problematiky právní osobnosti. Uvedená analýza je předpokladem vyřešení samotného merita tohoto článku, tj. zhodnocení, zda může být svěřenský fond subsumován pod příslušná ustanovení trestního zákoníku či zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a de lege lata považován za pachatele (subjekt) trestného činu. Zvláštní pozornost je v tomto článku věnována také vymezení rizik a potenciálních oblastí zneužití svěřenského fondu k páchání trestné činnosti. V návaznosti na posouzení této problematiky je pojednáno o institutech, které si kladou za cíl snížit riziko páchání trestné činnosti prostřednictvím svěřenského fondu, zejména se zaměřením na současný trend zvyšování transparentnosti a rozkrývání vlastnických struktur (nejen) svěřenských fondů. V neposlední řadě je zhodnoceno, zda je vhodná a potřebná de lege ferenda změna právní úpravy, a to s ohledem na závěry zjištěné stran merita tohoto článku.

Pro účely shora popsané výzkumné otázky, tj. zda může být svěřenský fond považován za pachatele (subjekt) trestného činu, si autorka stanovila následující hypotézy, které budou v závěru buďto potvrzeny, nebo naopak vyvráceny:

• Svěřenský fond není právnickou osobou a nedisponuje právní osobností.
• Svěřenský fond není de lege lata považován za pachatele (subjekt) trestného činu.
• Svěřenský fond by neměl být de lege ferenda považován za pachatele (subjekt) trestného činu.

Klíčovou metodou užitou při zpracování tohoto článku je analýza a syntéza, neboť pro vyřešení samotného merita věci je nezbytné nejdříve provést analýzu institutu svěřenského fondu, jeho vztahu k právnickým osobám a související problematiky právní osobnosti. Následně je možné přistoupit k rozboru definice pachatele (subjektu) trestného činu a vyvození závěru ohledně položené výzkumné otázky. Metoda analýzy a syntézy je v nezbytném rozsahu doplněna deskriptivní metodou, a to zejména v části věnující se vymezení rizik zneužití svěřenského fondu jako nástroje k páchání trestné činnosti a souvisejících tendencí předcházet takové protiprávní činnosti. Na patřičných místech je rovněž užita metoda komparace, zejména při srovnání svěřenského fondu s institutem fiducie v québecké právní úpravě. V dílčích aspektech je metoda komparace užita také při srovnání institutu svěřenského fondu a právnické osoby. V poslední části tohoto článku je rovněž užita evaluace, a to v rámci úvah de lege ferenda ohledně potřebnosti změny právní úpravy.

1. Institut svěřenského fondu v českém právním řádu

Svěřenský fond je jedním z institutů kontinentálních právních řádů, jejichž cílem je poskytnout funkčně srovnatelnou alternativu trustům, které jsou tradičně charakteristické pro anglické common law a příbuzné (smíšené) právní řády.SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1541–1542.¹⁾ Podstatou svěřenského fondu je umožnit držení, správu a nakládání s majetkem vyčleněným za stanoveným účelem, jakož i jeho zhodnocování. Jinými slovy řečeno, svěřenský fond lze považovat za zvláštní případ správy cizího majetku.DVOŘÁK, Jan, ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanské právo hmotné. Svazek. Díl třetí: Věcná práva. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 180.²⁾ Recepcí tohoto právního transplantátu mělo dojít k obohacení českého právního řádu o institut umožňující efektivní správu majetku a zatraktivnění trhu pro investory. Potřeba zakotvení institutu svěřenského fondu byla odůvodněna zejména následujícími právně‑politickými důvody:

• zabránění relokace majetku do zemí, které umožňují využít institut správy majetku,
• poskytnutí zajišťovacího instrumentu pro přeshraniční transakce,
• poskytnutí instrumentu umožňujícího efektivní správu majetku, jakož i mezigenerační přechod majetku.ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek III (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2022, s. 1013.³⁾

Zákonodárce se při implementaci institutu svěřenského fondu do českého právního řádu významně inspiroval québeckou právní úpravou institutu fiducie v Civil Code of Québec. Právní úprava fiducie v Civil Code of Québec byla považována za vhodný inspirativní zdroj, neboť je příkladem funkčního přizpůsobení trustu jakožto původního institutu common law charakteru kontinentálního právního řádu. Inspirace québeckou úpravou je navíc účelná, neboť se český zákonodárce inspiroval při přípravě obecných pravidel pro správu cizího majetku právě úpravou v Civil Code of Québec, který obsahuje dosti podrobná pravidla pro správu cizího majetku.Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, č. 89/2012 Dz.⁴⁾ Jako žádoucí se také mohla jevit již existující bohatá výkladová judikatorní praxe či odborná literatura týkající se institutu fiducie, neboť se toho času jednalo o plně etablovaný institut v québecké právní úpravě.

Institut svěřenského fondu je v českém právním řádu upraven v ustanoveních § 1448–1474 občanského zákoníku. Zákonodárce jej tak systematicky zařadil do části třetí – absolutní majetková práva, hlavy druhé – věcná práva, dílu šestého – správa cizího majetku a konkrétně oddílu čtvrtého občanského zákoníku, který vymezuje úpravu svěřenského fondu. Subsidiárně se na svěřenský fond aplikují také obecná pravidla pro správu cizího majetku v § 1400–1447 občanského zákoníku.

Za účelem porozumění institutu svěřenského fondu a rizikům jeho případného zneužití k páchání trestné činnosti je vhodné alespoň ve stručných obrysech nastínit podstatu jeho fungování a role osob na svěřenském fondu zúčastněných. Základním principem fungování každého svěřenského fondu je triangulární vztah mezi zakladatelem, svěřenským správcem a obmyšleným.§ 1.03. General Principles of Trust Law. In: BICKEL Dwight, FLANNERY Michael. Living Trusts: Forms and Practice. New York: LexisNexis, 2018, s. 5.⁵⁾ V praxi je obvyklé, že mezi zúčastněné na svěřenském fondu patří další osoby, které jsou pověřené výkonem dohledu nad správou svěřenského fondu. Pro podrobnější pojednání ohledně obsahu a rozsahu účasti zmíněných osob na fungování svěřenského fondu, podmínek pro vznik či zánik jejich funkce však není v rámci tohoto článku prostor.

1.1. Právně-teoretické vymezení svěřenského fondu

Legální definice svěřenského fondu není v občanském zákoníku k dispozici. Právně-teoretické vymezení svěřenského fondu je proto dovozováno z úvodních ustanovení, konkrétně z ustanovení § 1448 odst. 1 občanského zákoníku, které upravuje předpoklady pro samotné vytvoření svěřenského fondu. Svěřenský fond lze definovat jako právní entitu či určitou strukturu majetku a práv s tímto souvisejících, která je dále charakterizována následujícími znaky:

• majetek je vyčleněný z vlastnictví zakladatele svěřenského fondu,
• správa majetku ve svěřenském fondu má sledovat určitý účel,
• majetek se svěřuje ke správě svěřenskému správci, a to na základě smlouvy či pořízení pro případ smrti, a tento se zavazuje vyčleněný majetek držet a spravovat.DVOŘÁK, Jan, ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanské právo hmotné. Svazek. Díl třetí: Věcná práva. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 161.⁶⁾

Jak bylo naznačeno výše, svěřenský fond lze charakterizovat jako právní entitu či určitou strukturu majetku a práv. Jelikož takové pojmenování může působit zcela obecně a vágně, je nezbytné blíže objasnit povahu svěřenského fondu. V rámci odborné literatury lze nalézt teoretické vymezení svěřenského fondu jako „quasi subjekt tvořený zvláštní strukturou práv a povinností k autonomnímu jmění a práv a povinností týkajících se jeho správy in largo sensum“STŘELEČEK, Tomáš. Svěřenské fondy se zaměřením na zakladatelské právní jednání a jejich správu. Praha: 2015. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta, s. 6.⁷⁾či „právní vztah zřízený (inter vivos nebo mortis causa) zakladatelem, kdy majetek je svěřen pod kontrolu správce ve prospěch obmyšleného nebo pro stanovený účel“JOSKOVÁ, Lucie, PĚSNA, Lukáš. Správa cizího majetku. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 109.⁸⁾. Svěřenský fond vykazuje znaky charakteristické jak pro věc ve smyslu § 489 občanského zákoníku, tak pro obligaci ve smyslu § 1721 občanského zákoníku, a proto jej někteří autoři označují za„zvláštní obligačně‑věcně právní strukturu“TICHÝ, Luboš, RONOVSKÁ, Kateřina, KOCÍ, Miloš (ed.). Trust a srovnatelné instituty v Evropě. Praha: Centrum právní komparatistiky Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, 2014, s. 59.⁹⁾. Podle Joskové však není svěřenský fond obligačním vztahem, vlastnictvím ani právnickou osobou, ačkoliv vykazuje charakteristické znaky všech těchto institutů.JOSKOVÁ, Lucie. Úvod do problematiky svěřenského fondu In: JOSKOVÁ, Lucie, PĚSNA, Lukáš. Správa cizího majetku. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 109.¹⁰⁾ Zima zastává názor, že se nejedná ani o věc či hromadnou věc.ZIMA, Petr. § 1448 [Vymezení svěřenského fondu] In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1514.¹¹⁾

Lze tak uzavřít, že svěřenský fond představuje právní entitu, která však není obligačním vztahem, věcí ani věcí hromadnou. Ohledně posouzení svěřenského fondu v kontextu právnických osob a možnosti aplikace právní úpravy osob v občanském zákoníku na režim svěřenského fondu bude pojednáno v samostatné podkapitole.

1.1.1. Majetek svěřenského fondu

Majetek je základním konstitutivním prvkem svěřenského fondu, jelikož vyčlenění majetku z vlastnictví zakladatele je jedním z předpokladů samotného vytvoření svěřenského fondu. Vznikem svěřenského fondu vzniká oddělené a nezávislé vlastnictví vyčleněného majetku a svěřenský správce je v této souvislosti povinen ujmout se tohoto majetku a jeho správy. Jakmile svěřenský fond vznikne, zakladatel své vlastnické právo k vyčleněnému majetku pozbývá a na jeho místo nenastupuje nový subjekt. Svěřenský správce vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu pouze vykonává, a to vlastním jménem na účet daného svěřenského fondu. Majetek, který je do svěřenského fondu vyčleněný, tedy není ve vlastnictví nikoho, tj. ani zakladatele, svěřenského správce či jakékoliv osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno. Institut svěřenského fondu tak do českého právního řádu přinesl novou a zcela průlomovou koncepci autonomního majetku, který není ve vlastnictví žádné osoby. Práva a povinnosti související se svěřenským fondem se tedy „zcela revolučně připínají ke spravovanému majetku, nikoli k určité osobě“SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1543.¹²⁾. Vyčleněný majetek do svěřenského fondu však není věcí opuštěnou ve smyslu § 1045 odst. 1 občanského zákoníku, jelikož zakladatel či osoba zvyšující majetek svěřenského fondu neprojevuje vůli majetek opustit. Takové vyčlenění majetku naopak představuje aktivní projev vlastnické svobody dosavadního vlastníka vyčleňovaných věcí, který za zákonem předvídaných podmínek určuje jejich budoucí osud.ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek III (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2022, s. 1018.¹³⁾

Majetek svěřenského fondu může být tvořen jak jedinou věcí, tak celým souborem věcí a práv, či dokonce veškerým majetkem zakladatele, přičemž minimální či maximální hodnota není stanovena.ZIMA, Petr. § 1448 [Vymezení svěřenského fondu] In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1514–1515.¹⁴⁾ Zakladatel či vícero zakladatelů může do svěřenského fondu v obecné rovině řečeno vyčlenit jakýkoliv majetek, tj. věci movité i nemovité, hmotné i nehmotné, zuživatelné či nezuživatelné. Zakladatel je však vždy vázán právními předpisy, ať už soukromoprávními, anebo veřejnoprávními, které v daném případě regulují pravidla pro držení či převod takových věcí. Občanský zákoník v § 1448 odst. 1 předpokládá, že zakladatel může do svěřenského fondu vyčlenit toliko majetek, nikoliv však své dluhy.Srov. § 495 občanského zákoníku.¹⁵⁾ Uvedené neplatí v případě, pokud dluhy přechází jako závady váznoucí na vyčleňované věci, např. v rámci závoduSPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1544.¹⁶⁾ či jako povinnosti spojené s podílem v obchodní korporaci.HOLLMANN, Jakub, ELISCHER, David, FLANDERKOVÁ, Markéta a kol. Svěřenské fondy pro praxi. Plzeň: Aleš Čeněk, 2022, s. 55.¹⁷⁾ Kromě situací popsaných v předchozí větě se dluhy mohou stát předmětem správy též v důsledku jejich vzniku na základě právních jednání činěných svěřenským správcem na účet svěřenského fondu. Majetek ve svěřenském fondu se tedy v čase proměňuje, zvětšuje či zmenšuje v závislosti na jeho investování, plnění osobám obmyšleným ze svěřenského fondu, následném zvyšování a dalších skutečnostech. Vydání veškerého majetku je neslučitelné s existencí svěřenského fondu, neboť „kde není jmění/majetek svěřenského fondu, není svěřenský fond“SVEJKOVSKÝ, Jaroslav, MAREK, Radan a kol. Správa cizího majetku v novém občanském zákoníku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 513–514.¹⁸⁾. Vyčerpání majetku ve svěřenském fondu je důvodem zániku správy a vede k zániku svěřenského fondu.JOSKOVÁ, Lucie, PĚSNA, Lukáš. Správa cizího majetku. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 155.¹⁹⁾ Majetek je samotnou podstatou svěřenského fondu a svěřenský fond bez majetku nemůže existovat.

1.1.2. Účel svěřenského fondu

Dalším konstitutivním prvkem svěřenského fondu je jeho účel, který může být buďto soukromý, anebo veřejně prospěšný. Ohledně účelu svěřenského fondu rozhoduje jeho zakladatel a určuje jej ve statutu svěřenského fondu, přičemž musí dodržet meze dovolenosti a zákonnosti.ZIMA, Petr. § 1448 [Vymezení svěřenského fondu] In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1515.²⁰⁾ Účel svěřenského fondu musí být vždy jediný a určitý, kombinace obou účelů je nepřípustná. Pluralita účelů by zapříčinila vznik více svěřenských fondů.ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek III (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2022, s. 1020.²¹⁾ V případě, že by zakladatel ve statutu vymezil účel svěřenského fondu alternativně, nejasnost účelu by vedla k nemožnosti jej naplnit, a v krajním případě dokonce k důvodu pro zrušení svěřenského fondu soudem.ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek III (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2022, s. 1020.²²⁾

Analogií k právní úpravě právnických osob v § 145 občanského zákoníku lze dovodit, že je nepřípustný účel, jehož podstatou je porušení práva nebo dosažení nějakého cíle nezákonným způsobem.ZIMA, Petr. § 1448 [Vymezení svěřenského fondu] In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1515.²³⁾ Jelikož je účel považován za jeden z konstitutivních prvků svěřenského fondu, bez uvedení legitimního účelu pro správu vyčleněného majetku nemůže svěřenský fond vzniknout.Tamtéž.²⁴⁾ V této souvislosti je vhodné připomenout, že i na právní jednání související se zřízením a vznikem svěřenského fondu se uplatní obecná pravidla vymezená v § 545 a násl. občanského zákoníku. Právní jednání vedoucí ke zřízení a vzniku svěřenského fondu tudíž musí svým obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.Srov. § 547 občanského zákoníku.²⁵⁾ V případě, že by takové právní jednání odporovalo smyslu § 145 občanského zákoníku, muselo by být nutně posouzeno jako absolutně neplatné. Pihera zastává názor, že ani zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů nevylučuje možnost domáhat se určení neplatnosti vzniku svěřenského fondu.PIHERA, Vlastimil. § 1451 [Vznik svěřenského fondu] In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1554.²⁶⁾

Podstatou veřejně prospěšného účelu je přispívání k obecnému blahu či jinému obecně záslužnému cíli. Majetek ve svěřenském fondu slouží zejména k naplňování kulturních, vzdělávacích, vědeckých, náboženských a obdobných zájmů. Zákonodárce v souvislosti s veřejně prospěšným účelem stanovil omezující podmínku, a to že hlavním účelem veřejně prospěšného svěřenského fondu nemůže být dosahování zisku nebo provozování závodu.

Svěřenský fond zřízený k soukromému účelu slouží k prospěchu určité osoby či osob, může se jednat o osoby narozené i nenarozené či o památku určité osoby. Svěřenský fond lze zřídit i za účelem investování a dosažení zisku k rozdělení mezi zakladatele, zaměstnance, společníky či jiné osoby. V praxi lze dále svěřenské fondy se soukromým účelem kategorizovat na rodinné, testamentární, diskreční, obchodní, investiční, zajišťovací či ochranné.

1.1.3. Správa svěřenského fondu

Správa svěřenského fondu je posledním, neméně však významným konstitutivním prvkem svěřenského fondu. Správu svěřenského fondu a držení majetku do něj vyčleněného zajišťuje svěřenský správce či vícero svěřenských správců. Jakmile svěřenský fond vznikne, jsou správce či správci povinni se ujmout majetku vyčleněného ve svěřenském fondu a jeho správy.

Svěřenský správce je klíčovou osobou zúčastněnou na svěřenském fondu, bez které nemůže svěřenský fond dlouhodobě fungovat. Existence svěřenského fondu však není zcela závislá na vůli osoby svěřenského správce.SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1553.²⁷⁾ Pakliže zde z jakéhokoliv důvodu není osoba, která by se ujala správy majetku ve svěřenském fondu, a současně není možné v souladu s pravidly svěřenského fondu jmenovat žádnou osobu svěřenským správcem, uplatní se podpůrná pravidla pro jmenování svěřenského správce soudem, vymezená v § 1455 odst. 2 občanského zákoníku.

1.2.  Odlišení svěřenského fondu od právnické osoby

Následující podkapitola je věnována vymezení svěřenského fondu oproti právnickým osobám a posouzení možnosti aplikace právní úpravy osob v občanském zákoníku na režim svěřenského fondu. Zásadní je v této souvislosti také posouzení, zda je svěřenský fond nadán právní osobností. V dílčím závěru této podkapitoly pak bude potvrzena, anebo vyvrácena stanovená pracovní hypotéza: Svěřenský fond není právnickou osobou a nedisponuje právní osobností. Vyjasnění této problematiky je nezbytným předpokladem pro vyřešení merita tohoto článku, zda může být svěřenský fond považován za pachatele (subjekt) trestného činu.

Úvodem lze zmínit, že svěřenský fond v mnoha ohledech vykazuje rysy, které jsou charakteristické rovněž pro právnické osoby. Mezi takové shodné znaky lze zařadit zejména následující:

• majetek vyčleněný do svěřenského fondu je oddělen od jmění zakladatele a slouží stanovenému účelu,
• svěřenský správce spravuje majetek ve svěřenském fondu a je zodpovědný za naplňování účelu svěřenského fondu, jedná přitom s péčí řádného hospodáře,
• vnitřní chod svěřenského fondu má svá pravidla upravena ve vnitřním předpisu (statutu),
• svěřenský fond vzniká konstitutivním zápisem,
• svěřenský fond je daňovým subjektem a s chodem svěřenského fondu souvisí obdobné daňové a účetní povinnosti jako u právnické osoby.

Na základě skutečnosti, že svěřenský fond a právnická osoba vykazují některé totožné charakteristické znaky, ještě nelze činit žádné validní závěry. Kromě toho již bylo v podkapitole věnující se právně-teoretickému vymezení svěřenského fondu naznačeno, že svěřenský fond není právnickou osobou. Na odborné úrovni se však jedná o téma stále aktuální a hojně diskutované.TICHÝ, Luboš. Vlastnictví bez vlastníka v českém svěřenském fondu (skica na margo trustu v českém právu). Bulletin advokacie, 2020, č. 3, s. 18–24; PIHERA, Vlastimil, RONOVSKÁ, Kateřina. K některým mýtům a omylům o svěřenských fondech. Bulletin advokacie, 2020, č. 7–8, s. 44–46; TICHÝ, Luboš, TROUP, Tomáš. K základním otázkám svěřenského fondu (reakce na kritiku). Bulletin advokacie, 2022, č. 1–2, s. 51–58; JAROLÍM, Jiří. Je svěřenský fond právnickou osobou? Měl by se jí stát? Bulletin advokacie, 2022, č. 4, s. 45–48.²⁸⁾ Z tohoto důvodu považuji za vhodné přistoupit k podrobnější analýze této problematiky, přičemž v této souvislosti budou využity jednak standardní (jazyková, systematická), jednak nadstandardní (teleologická, komparativní) výkladové metody.

Právnická osoba představuje „umělý organizační útvar vytvořený člověkem a sloužící jeho zájmům“Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, č. 89/2012 Dz.²⁹⁾. Dle legální definice vymezené v § 20 odst. 1 občanského zákoníku je právnická osoba organizovaný útvar, o kterém buďto zákon stanoví, že má právní osobnost, anebo jehož právní osobnost zákon uzná. Právnické osoby disponují právní osobností po celou dobu jejich trvání, tj. od jejich vzniku do jejich zániku. Právnické osoby mohou nést bez zřetele na předmět své činnosti taková práva a povinnosti, které se slučují s jejich právní povahou. Dalším atributem charakteristickým pro právnickou osobu je svéprávnost neboli způsobilost k právnímu jednání. Právnická osoba jakožto uměle vytvořený právní útvar sice není způsobilá jednat samostatně, neboť nemá vlastní vůli, tato se však dovozuje od členů jejich orgánů.ZIMA, Petr. § 1448 [Vymezení svěřenského fondu] In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 222.³⁰⁾ Systematicky je úprava právnických osob v občanském zákoníku zařazena do části první – obecná část, hlavy druhé – osoby, přičemž § 118–418 občanského zákoníku upravují výhradně právnické osoby.

Zatímco legální definice právnické osoby je v občanském zákoníku explicitně stanovena, ve vztahu ke svěřenskému fondu zákonodárce takto neučinil. Odborná literatura označuje svěřenský fond jako právní entitu či strukturu majetku a práv s tímto souvisejících, která je charakterizována dalšími znaky.DVOŘÁK, Jan, ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanské právo hmotné. Svazek. Díl třetí: Věcná práva. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 181.³¹⁾ Na základě pouhého jazykového výkladu nebude možné učinit závěr stran této problematiky, a tudíž je potřeba nalézt jiná vodítka, jako je např. posouzení systematického zařazení institutu svěřenského fondu v občanském zákoníku, analýza záměru zákonodárce či komparace české právní úpravy s úpravou fiducie v Civil Code of Québec.

Zákonodárce zařadil úpravu svěřenského fondu do části třetí, upravující absolutní majetková práva, což nasvědčuje závěru, že svěřenský fond není právnickou osobou ve smyslu § 20 občanského zákoníku. Zároveň není přípustné, aby se na režim svěřenského fondu (ani subsidiárně) aplikovala právní úprava osob v občanském zákoníku.SPÁČIL, Jiří a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1186.³²⁾ Uvedený závěr podporuje také důvodová zpráva,Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, č. 89/2012 Dz.³³⁾ která k této problematice uvádí: „svou povahou se svěřenské fondy blíží nadacím, liší se od nich však zejména nedostatkem právní osobnosti […].“ Z teleologického výkladu tak plyne, že ratio legis nebylo personifikovat svěřenské fondy, neboť je nevybavil právní osobností.

K utvrzení stran povahy svěřenského fondu je vhodné také nahlédnout do québecké právní úpravy institutu fiducie, neboť se jednalo o hlavní inspirační zdroj českého zákonodárce. Právní úprava v Civil Code of Québec rovněž nepřiznává institutu fiducie status právnické osoby. V zahraniční literatuře bývá institut fiducie označován jako jmění přivlastněné k určitému účelu, které postrádá status právnické osoby.CUMYN, Madeleine Cantin. Reflections regarding the diversity of ways in which the trust has been received or adapted in civil law countries In: SMITH, Lionel a kol. Re-imagining the Trust. Cambridge: Cambridge University Press, 2012, s. 9.³⁴⁾ Tento názor stvrzuje také ustálená québecká judikatura a vylučuje, že by fiducie byla právnickou osobou.Rozsudek Vrchního soudu Québecu ze dne 9. 11. 2007 ve věci Sirois proti Menu Foods Income Fund, č. 2007 QCCS 5808; rozsudek Vrchního soudu Québecu ze dne 2. 2. 2016 ve věci Fiducie résidentielle LRSTM proti Constructions Masy inc., 2016 QCCS 405; rozhodnutí Správního tribunálu Québecu pro otázky bydlení ze dne 9. 11. 2021 ve věci Ibragimova proti Fiducie Dominic Costantini, č. 2021 QCTAL 28431.³⁵⁾ Na základě komparativního výkladu lze rovněž přisvědčit, že svěřenský fond není právnická osoba.

K tomuto názoru převážně tenduje také odborná veřejnost a výslovně odmítá, že by svěřenský fond mohl být považován za právnickou osobu.JOSKOVÁ, Lucie, PĚSNA, Lukáš. Správa cizího majetku. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 109; ZIMA, Petr. § 1448 [Vymezení svěřenského fondu] In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1514; SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1544; SVEJKOVSKÝ, Jaroslav, MAREK, Radan a kol. Správa cizího majetku v novém občanském zákoníku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 401.³⁶⁾ V rámci odborné veřejnosti lze nalézt také opačný názor.TICHÝ, Luboš. Vlastnictví bez vlastníka v českém svěřenském fondu (skica na margo trustu v českém právu). Bulletin advokacie, 2020, č. 3, s. 18–24. TICHÝ, Luboš, TROUP, Tomáš. K základním otázkám svěřenského fondu (reakce na kritiku). Bulletin advokacie, 2022, č. 1–2, s. 51–58.³⁷⁾ Tichý a Troup trvale zastávají názor, že pojetí svěřenského fondu jako majetku bez vlastníka je nepřípustné a na rozdíl od québecké právní úpravy nelze v českém právním řádu existenci bezsubjektového vlastnictví dovodit. Ačkoliv občanský zákoník připouští různé druhy vlastnictví s ohledem na osoby a počet vlastníků či předmět vlastnického práva,Např. podílové vlastnictví, společné jmění manželů aj. ³⁸⁾ všem typům je imanentní vztah vlastníka k předmětu vlastnictví. Tichý a Troup mají za to, že uvedená koncepce bezsubjektového vlastnictví je v rozporu se základním principem absolutních majetkových práv vymezených v § 1011 občanského zákoníku, a to že předmět vlastnictví „někomu patří“. Dle jejich názoru je nezbytné tento rozpor bezsubjektového vlastnictví napravit a překlenout výkladem. Vzhledem k tomu, že § 1448 odst. 3 občanského zákoníku stanoví, že „majetek ve svěřenském fondu však není ani vlastnictvím správce, ale ani vlastnictvím zakladatele, ani vlastnictvím osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno,“ je dle jejich názoru nezbytné považovat za vlastníka samotný svěřenský fond. Nadto Tichý a Troup argumentují tím, že „okolnost, že český zákonodárce vtělil do úpravy svěřenského fondu tolik znaků právnické osoby, znamená, že tento útvar je třeba uznat za právnickou osobu“TICHÝ, Luboš, TROUP, Tomáš. K základním otázkám svěřenského fondu (reakce na kritiku). Bulletin advokacie, 2022, č. 1–2, s. 56.³⁹⁾.

Ve vztahu k nepřípustnosti bezsubjektového vlastnictví lze zmínit odlišný názor, dle kterého § 1011 občanského zákoníku není legální definicí vlastnictví a nelze jej vykládat tak, že všechen majetek musí někomu patřit. I v případě, že by takový výklad § 1011 občanského zákoníku nebyl akceptován, je zapotřebí chápat § 1448 občanského zákoníku jako lex specialis zakládající výjimku z pravidla formulovaného v § 1011 občanského zákoníku.KOCÍ, Miloš. Svěřenské fondy: teorie tranzitivního vlastnictví jako léčba zvláštní formy Münchhausenova syndromu v zastoupení. 2022, citováno dne 22. 12. 2022. Dostupné online z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=nrptembsgjpxa4s7gizf6427g44de&groupIndex=4&rowIndex=0. ⁴⁰⁾

Pojetí svěřenského fondu jakožto vlastníka vyčleněného majetku by navíc odporovalo základnímu principu svěřenského fondu v § 1448 odst. 2 a 3 občanského zákoníku, a to že vyčleněný majetek představuje oddělené a nezávislé vlastnictví a vlastnická práva k tomuto vykonává vlastním jménem na účet fondu svěřenský správce. Opačný výklad § 1448 odst. 2 občanského zákoníku by byl contra legem.

Ačkoliv svěřenský fond v mnoha ohledech vykazuje znaky charakteristické pro právnické osoby, tato skutečnost sama o sobě neznamená, že by měl být uznán za právnickou osobu. Na základě výše uvedených argumentů autorka zastává názor, že zákonodárce po vzoru québecké právní úpravy nepřiznal svěřenskému fondu status právnické osoby a zároveň není přípustné, aby se na režim svěřenského fondu aplikovala právní úprava osob v občanském zákoníku. Pro úplnost je vhodné zmínit, že svěřenský fond nemá ani vlastní vůli, kterou by mohl projevit. Ačkoliv právnická osoba vlastní vůli nemá, lze přeneseně dovodit, že tuto nahrazují a vytváří členové jejich orgánů. Ve vztahu ke svěřenskému fondu toto však dovodit nelze.TICHÝ, Luboš, RONOVSKÁ, Kateřina, KOCÍ, Miloš (ed.). Trust a srovnatelné instituty v Evropě. Praha: Centrum právní komparatistiky Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, 2014, s. 57.⁴¹⁾

1.2.1. Absence právní osobnosti

S odlišením svěřenského fondu od právnické osoby úzce souvisí otázka právní osobnosti. Pod pojmem právní osobnost, v odborné literatuře též označované jako právní subjektivita, se rozumí způsobilost nést v mezích právního řádu práva a povinnosti, tedy být subjektem práva. Zodpovězení otázky, zda je svěřenský fond nadán právní osobností, je nezbytné pro posouzení jeho případné trestní odpovědnosti. Právní osobnost je totiž základním předpokladem výkonu práv a také způsobilosti odpovídat za takový výkon a nést případné právní následky.

Právní úprava přiznává právní osobnost pouze fyzickým a právnickým osobám, jelikož z dikce § 17 odst. 1 občanského zákoníku plyne, že jedině osoba může mít práva a tato vykonávat a jedině osobě lze uložit povinnosti a jejich splnění vymáhat. Právní osobnost lze tedy považovat za jeden z definičních znaků osoby, ať už právnické, či fyzické. Právnické osoby na rozdíl od osob fyzickýchSrov. čl. 6 Všeobecné deklarace lidských práv.⁴²⁾ nemají přirozené právo na vlastní právní osobnost a je plně v diskreci státu, zda přizná různým právním entitám způsobilost mít práva a povinnosti.Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, č. 89/2012 Dz.⁴³⁾

Na základě jazykového výkladu lze dospět k závěru, že svěřenský fond není způsobilý disponovat právní osobností, neboť jej dle závěru předchozí podkapitoly nelze ztotožňovat s právnickou osobou. Jazykový výklad však dle ustálené judikatury představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikaci právní normy, objasnění a ujasnění si jejího obsahu a účelu, a proto je na místě použití dalších výkladových metod, jako např. metody teleologické, komparativní apod.Nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 384/08.⁴⁴⁾ Z teleologického výkladu jasně vyplývá, že absence právní osobnosti svěřenského fondu byla záměrem zákonodárce. Tomuto nasvědčuje důvodová zpráva k občanskému zákoníku, která explicitně stanoví, že svěřenský fond nedisponuje právní osobností. Svěřenský fond tak představuje ojedinělou konstrukci charakterizovanou jako „právní útvar vybavený řadou vlastností právnické osoby, přesto však bez výslovné právní subjektivity“LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 98.⁴⁵⁾. V této souvislosti lze rovněž nahlédnout do québecké právní úpravy institutu fiducie. Judikatura konstantně uznává, že institut fiducie není právnickou osobou a nedisponuje právní osobností.Rozsudek Vrchního soudu Québecu ze dne 8. 10. 2009 ve věci Levasseur, č. 2009 QCCS 4615; rozhodnutí Správního tribunálu Québecu pro otázky bydlení ze dne 8. 7. 2016 ve věci Mattiuzzi proti Villeneuve, č. 2016 CanLII 124366.⁴⁶⁾

Na základě výše popsaných argumentů lze vyvodit závěr, že svěřenský fond není nositelem právní osobnosti. Takový závěr ostatně potvrzuje i judikatura Nejvyššího soudu.Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3033/2019; dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 20 Cdo 617/2021.⁴⁷⁾ Nejvyšší soud v jednom ze svých rozhodnutí dovodil, že „právní názor soudu prvního stupně i soudu odvolacího, že svěřenský fond je entitou bez právní subjektivity, která představuje autonomní majetek bez vlastníka vyčleněný zakladatelem k naplňování konkrétního účelu a spravovaný svěřenským správcem, plynoucí z výslovné právní úpravy § 1448 odst. 2 a 3 o. z., je správný“Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3033/2019.⁴⁸⁾.

Jak bylo naznačeno v předchozí podkapitole tohoto článku, značná část odborné veřejnosti tenduje k závěru, že svěřenský fond není právnickou osobou, a tedy ani nemůže být nositelem právní osobnosti.DVOŘÁK, Jan, ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanské právo hmotné. Svazek. Díl třetí: Věcná práva. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 181; JOSKOVÁ, Lucie, PĚSNA, Lukáš. Správa cizího majetku. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 109; ZIMA, Petr. § 1448 [Vymezení svěřenského fondu] In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1514; SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1544.⁴⁹⁾ V odborné literatuře však lze nalézt odlišný názor, obdobně jako je tomu stran vztahu svěřenského fondu k právnické osobě. Jak již bylo nastíněno v předchozích odstavcích, Tichý a Troup zastávají názor, že v rámci české právní úpravy nelze připustit koncepci bezsubjektového vlastnictví. Tichý a Troup proto předkládají řešení, dle kterého by měl být za vlastníka považován samotný svěřenský fond. Tichý a Troup v této souvislosti argumentují, že svěřenský fond naplňuje předpoklady právnické osoby podle její definice v § 20 odst. 1 občanského zákoníku, a tudíž je třeba jej uznat za právnickou osobu. S tímto řešením zajisté souvisí otázka právní osobnosti svěřenského fondu. Dle názoru Tichého a Troupa má svěřenský fond „omezenou právní způsobilost, jež se však vztahuje ke všem oblastem práva, v nichž ze své povahy může jako právnická osoba vystupovat“. Tichý a Troup dovozují, že občanský zákoník takto nevýslovně právní osobnost svěřenského fondu chápe, přičemž toto tvrzení lze dovodit i z účelu svěřenského fondu. Koncepce spočívající v přiznání (omezené) právní osobnosti svěřenského fondu dle jejich názorů přináší zlepšení postavení svěřenského správce a v neposlední řadě účinnější ochranu třetích osob v případě jeho protiprávního jednání. Tichý a Troup uzavírají, že personifikaci a (omezenou) právní osobnost svěřenského fondu lze dovodit výkladem platné právní úpravy, avšak legislativní změna § 1448 občanského zákoníku by mohla přispět ke zvýšení právní jistoty.TICHÝ, Luboš, TROUP, Tomáš. K základním otázkám svěřenského fondu (reakce na kritiku). Bulletin advokacie, 2022, č. 1–2, s. 56–58.⁵⁰⁾

S ohledem na uvedené argumenty, jasné vyloučení právní osobnosti svěřenského fondu v důvodové zprávě k občanskému zákoníku i aktuální judikatuře se s tímto závěrem však nemohu ztotožnit. Připínat právní následky k entitě, která se nemůže nijak chovat, by ostatně postrádalo smysl.PELIKÁNOVÁ, Irena. Právnické osoby a jiné entity v právu unijním a českém. In: ZOUFALÝ, Vladimír. XXVI. Karlovarské právnické dny: 14.–16. 6. 2018. Praha: Leges, 2018, s. 338.⁵¹⁾

Na výše popsaných poznatcích nic nemění, že zákonodárce v některých hmotněprávních předpisech v daňověprávní oblasti zavedl právní fikci, na základě které se na svěřenský fond pohlíží jako na právnickou osobu. Příkladmo lze uvést § 17 odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů či § 4b odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty. Zákonodárce může „útvaru od člověka odlišného“ ukládat práva a povinnosti v oblasti veřejného práva nehledě na to, zda takový útvar disponuje právní osobností, či nikoliv.BERAN, Karel. Pojem osoby v právu: osoba, morální osoba, právnická osoba. Praha: Leges, 2012, s. 154.⁵²⁾ Skutečnost, že je svěřenský fond nadán daňovou subjektivitouPELC, Vladimír. Daně z příjmů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 191.⁵³⁾ a daňový režim svěřenského fondu se připodobňuje právnickým osobám, však nic nemění na tom, že svěřenský fond nenaplňuje definici právnické osoby ve smyslu § 20 odst. 1 občanského zákoníku a nedisponuje právní osobností ve smyslu § 15 odst. 1 občanského zákoníku.

1.2.2. Dílčí závěr

Na základě výše popsaného je dle mého názoru nesporné, že český zákonodárce po vzoru québecké právní úpravy institutu fiducie nepřiznal svěřenskému fondu status právnické osoby ani jej nevybavil právní osobností. Zároveň platí, že svěřenský fond nemá vlastní vůli a tuto ani nelze dovozovat od osob na něm zúčastněných. Na režim svěřenského fondu se neuplatní (ani subsidiárně) úprava osob vymezená v občanském zákoníku.

2. Posouzení svěřenského fondu jako pachatele trestného činu

Následující kapitola se věnuje samotnému meritu tohoto článku, a tedy zodpovězení otázky, zda může být svěřenský fond považován za pachatele (subjekt) trestného činu. Vyřešení této problematiky plynule navazuje na předchozí kapitolu, v jejímž rámci bylo podáno právně-teoretické vymezení svěřenského fondu. Východiskem pro posouzení samotného merita jsou závěry uvedené v předchozí kapitole, dle kterých nelze považovat svěřenský fond za právnickou osobou ve smyslu § 20 odst. 1 občanského zákoníku, a tudíž ani nemůže disponovat právní osobností ve smyslu § 15 odst. 1 občanského zákoníku. Zároveň platí, že se na režim svěřenského fondu (ani subsidiárně) neaplikuje úprava osob v občanském zákoníku.

Úvodem je v obecné rovině nastíněn pojem pachatele trestného činu, zákonné prameny úpravy pachatele jakož i vztah mezi těmito zákony. Následně je podrobně rozebrána legální definice pachatele dle trestního zákoníku a zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, včetně zhodnocení možnosti aplikace těchto zákonů na svěřenský fond. Závěrem bude potvrzena, anebo vyvrácena druhá pracovní hypotéza: „Svěřenský fond není de lege lata považován za pachatele (subjekt) trestného činu.“

2.1. Obecně k pojmu pachatele trestného činu

Pod pojmem pachatele se rozumí osoba, která spáchala trestný čin. V užším slova smyslu definuje pojem pachatele osobu, která svým jednáním naplnila všechny znaky trestného činu a je za svůj protiprávní čin trestně odpovědná.JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 8. vydání. Praha: Leges, 2022, s. 206.⁵⁴⁾ Pachatelem trestného činu může být osoba fyzická i právnická. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob s účinností od 1. 1. 2012 doplnil do té doby výlučnou trestní odpovědnost osob fyzických o trestní odpovědnost osob právnických.

Institut trestní odpovědnosti právnických osob byl historicky tradiční pro země common law systému. Zatímco v Anglii jsou četné případy trestního postihu právnických osob zaznamenány již v 17. a 18. století a ve Spojených státech amerických přibližně od poloviny 19. století, vývoj trestního práva na evropském kontinentě probíhal zcela odlišně.MUSIL, Jan. Trestní odpovědnost právnických osob: historický vývoj a mezinárodní srovnání In: MUSIL, Jan, VANDUCHOVÁ, Marie a kol. Pocta prof. JUDr. Otovi Novotnému k 70. narozeninám. Praha: Codex Bohemia, 1998, s. 78, 82.⁵⁵⁾ Trestní odpovědnost byla v právních řádech kontinentálního právního systému stavěna výlučně na základech zásady individuální trestní odpovědnosti fyzické osoby. Prvotní tendence k přijetí nového pohledu na právní osobnost a deliktní způsobilost právnických osob se na evropském kontinentě začaly objevovat koncem 19. a začátkem 20. století. V reakci na narůstající vliv a ekonomickou sílu průmyslových a obchodních společností došlo k přijímání nových právních předpisů, které zaváděly deliktní odpovědnost právnických osob za přestupky či jiné správní delikty.MUSIL, Jan. Trestní odpovědnost právnických osob: historický vývoj a mezinárodní srovnání In: MUSIL, Jan, VANDUCHOVÁ, Marie a kol. Pocta prof. JUDr. Otovi Novotnému k 70. narozeninám. Praha: Codex Bohemia, 1998, s. 86–89.⁵⁶⁾ Časem vyvstala potřeba zakotvení trestní odpovědnosti právnických osob, neboť docházelo (a stále dochází) k posílení globalizace ekonomiky, zvyšování reálné moci právnických osob, rozmachu jejich protispolečenských aktivit a míry jejich účasti na kriminalitě.

Zakotvení institutu trestní odpovědnosti právnických osob v českém právním řádu však nemělo snadný průběh, neboť se část odborné veřejnosti stavěla proti jejímu zavedení. To je pochopitelné, neboť zavedení trestní odpovědnosti právnických osob představuje prolomení zásady individuální odpovědnosti fyzických osob a významný zásah do základních zásad trestního práva, který by mohl fungující struktury oslabit, či dokonce ohrozit zcela novým elementem trestní odpovědnosti právnických osob.BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014, s. 22.⁵⁷⁾ Proti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob bylo též namítáno, že právnická osoba je jen fikcí a není způsobilá sama jednat (natož pak zaviněně). Dále bylo poukazováno na skutečnost, že trestní odpovědnost právnických osob zavádí kolektivní vinu, což je nespravedlivé, neboť sankce postihují i nevinné osoby. V neposlední řadě bylo argumentováno, že systém trestního soudnictví je již tak přetížen a trestní sankce jsou v této souvislosti nevhodné a neúčelné, přičemž deliktní odpovědnost právnických osob lze řešit jinou cestou.JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s. 97–106.⁵⁸⁾ Někteří zástupci odborné veřejnosti doporučovali alespoň vyčkat s přijetím zákona, který by zavedl trestní odpovědnost právnických osob, a předem vyjasnit všechny problematické otázky trestněprávní naukou.NOVOTNÝ, Oto. O otázkách hospodářského trestního práva. Právní praxe, 1997, č. 8, s. 387.⁵⁹⁾

Důvody pro kriminalizaci protiprávního jednání právnických osob však převážily a k zavedení trestní odpovědnosti právnických osob došlo. Právní úprava deliktní odpovědnosti právnických osob mimotrestními normami byla zhodnocena jako nedostačující a nevyhovující požadavkům zajistit účinnou ochranu porušených či ohrožených právních statků. Kromě toho byla individuální trestní odpovědnost fyzických osob považována za nedostačující k postihu společensky závažných jednání, neboť v případě spáchání trestného činu s participací právnické osoby může být v praxi velmi obtížné nalézt fyzickou osobu, která by nesla trestní odpovědnost a mohla by tak být uznána vinnou, ačkoliv o spáchání trestného činu není pochyb. Kriminalizace protiprávního jednání právnických osob se tudíž jevila jako nezbytná za účelem efektivního prosazení práva. Mezi další právně-politické důvody pro přijetí trestní odpovědnosti právnických osob lze zařadit také snahy o zajištění ochrany životního prostředí a lidských práv, hospodářské stability, jakož i sbližování právního statutu fyzických a právnických osob a vyrovnávání jejich práv a povinností. V neposlední řadě přijetí právní úpravy, která by umožňovala sankcionovat právnické osoby za jejich protiprávní jednání, vyplývalo pro Českou republiku z mezinárodních závazků. Na mezinárodní úrovni se projevovaly snahy o sankcionování právnických osob zejména za nejzávažnější formy protispolečenské činnosti a také o umožnění mezinárodní spolupráce v této oblasti.JELÍNEK, Jiří. Důvody pro přijetí trestní odpovědnosti právnických osob a důvody proti jejímu přijetí. In: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice – problémy a perspektivy. Praha: Leges, 2019. s. 47–75.⁶⁰⁾ Za tímto účelem byl přijat zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, čímž byl opuštěn postoj „societas delinquere non potest“, tj. právnická osoba nemůže jednat protiprávně. V porovnání s ostatními zeměmi Evropské unie však Česká republika zakotvila trestní odpovědnost právnických osob v právním řádu poměrně pozdě, protože v době přijetí zákona o trestní odpovědnosti právnických osob již většina těchto států trestní odpovědnost právnických osob zavedenou měla.Tamtéž, s. 19.⁶¹⁾ O nelibosti, s jakou byl zákon o trestní odpovědnosti právnických osob přijat, svědčí také to, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob byl původně vetován prezidentem republiky Klausem. Své rozhodnutí odůvodnil mimo jiné tím, že zavedení trestní odpovědnosti právnických osob popírá vazbu mezi pachatelem a trestem a je projevem spíše alibismu než důsledné snahy potrestat viníky trestných činů.REDAKCE. Prezident: Prezident vetoval zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Právní rozhledy, 2011, č. 23, s. III–IV.⁶²⁾

Trestní odpovědnost právnických osob je označovaná jako druhá větev trestní odpovědnosti, která je samostatná a nezávislá na trestní odpovědnosti osob fyzických. Obě větve trestní odpovědnosti jsou rovnocenné, i když se v různých oblastech úpravy z povahy věci liší.JELÍNEK, Jiří. Důvody pro přijetí trestní odpovědnosti právnických osob a důvody proti jejímu přijetí. In: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice – problémy a perspektivy. Praha: Leges, 2019, s. 80.⁶³⁾ Trestní zákoník vymezuje pojem pachatele v § 22, přičemž zákon o trestní odpovědnosti právnických osob má vlastní úpravu pachatelství v § 9. Převzetí koncepce pachatelství z trestního zákoníku je s ohledem na povahu právnické osoby vyloučeno. Zatímco fyzická osoba je jako pachatel trestně odpovědná za úmyslné nebo nedbalostní zavinění, pojetí pachatelství právnické osoby je vázáno na přičitatelnost škodlivého následku trestného činu.Důvodová zpráva k zákonu č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, č. 418/2011 Dz.⁶⁴⁾ Tato skutečnost však nevylučuje, aby se trestní zákoník aplikoval subsidiárně i na trestní věci týkající se právnických osob, jestliže zákon o trestní odpovědnosti právnických osob nestanoví jinak a současně to není z povahy věci vyloučeno.§ 1 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.⁶⁵⁾ Trestní odpovědnost jak osob fyzických, tak právnických je ovládaná zásadou individuální trestní odpovědnosti.JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 8. vydání. Praha: Leges, 2022, s. 47.⁶⁶⁾ Každá osoba tedy nese odpovědnost za svůj konkrétní protiprávní čin. Zásadu individuální trestní odpovědnosti doplňuje zásada souběžné a nezávislé trestní odpovědnosti fyzické a právnické osoby.Srov. § 9 odst. 3 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.⁶⁷⁾ Trestní odpovědnost fyzické osoby není odvislá od trestní odpovědnosti právnické osoby a naopak, neboť mezi nimi není vztah vzájemnosti či závislosti.JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 8. vydání. Praha: Leges, 2022, s. 48.⁶⁸⁾

2.2. Pachatel podle trestního zákoníku

Trestní zákoník se sice výslovně neomezuje na trestní odpovědnost fyzických osob, ale pachatelem trestného činu ve smyslu tohoto zákona může být pouze fyzická osoba. Před přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob bylo uvedené tvrzení dovozováno z úpravy pachatelství a spolupachatelství, účastenství a zejména z úpravy odpovědnosti za zavinění.ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 319.⁶⁹⁾ Z výše uvedeného lze inklinovat k závěru, že se úprava trestního zákoníku na svěřenský fond nevztahuje a nelze jej tedy subsumovat pod příslušná ustanovení definující pachatele trestného činu. Pro úplnost je však v následujících odstavcích ve stručnosti pojednáno o legální definici pachatele v trestním zákoníku a základních předpokladech pro vyvození trestní odpovědnosti ve smyslu tohoto zákona.

Trestní zákoník v § 22 vymezuje legální definici pachatele trestného činu, přičemž rozlišuje tzv. pachatele přímého a nepřímého. Pachatelem přímýmVe smyslu § 22 odst. 1 trestního zákoníku.⁷⁰⁾ se rozumí ten, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu popsané v příslušných ustanoveních zvláštní části trestního zákoníku, anebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná.Příprava je trestná, jestliže směřovala ke zvlášť závažnému zločinu, trestní zákon to u příslušného trestného činu výslovně stanoví a zároveň nedošlo k pokusu ani dokonání zvlášť závažného zločinu.⁷¹⁾ Pachatel nepřímýVe smyslu § 22 odst. 2 trestního zákoníku.⁷²⁾ označuje toho, kdo k provedení činu užil jiné fyzické či právnické osoby, která není trestně odpovědná, nebo odpovídá jen omezeně (např. pro nedbalostní trestný čin), anebo alespoň není trestně odpovědná za tentýž trestný čin, nýbrž za jiný trestný čin méně trestný.Ustanovení § 22 odst. 2 trestního zákoníku předpokládá několik eventualit, jimiž k nepřímému pachatelství může dojít, a to pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, že osoba jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně, osoba, která nejednala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem.⁷³⁾

Smyslem § 22 odst. 1 trestního zákoníku je zejména odlišení pachatele, který svým jednáním sám bezprostředně naplnil všechny znaky trestného činu, od spolupachatele či účastníka trestného činu.ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 319.⁷⁴⁾ Trestní zákoník navíc v § 113 zavádí legislativní zkratku, dle které se pachatelem v širším slova smyslu rozumí též spolupachatel a účastník. Uvedené ustanovení nijak nerozvíjí pojem pachatele co do jeho obsahu a jako prostá legislativní zkratka se nijak nedotýká právní úpravy vymezující pojmy pachatele, spolupachatele a účastníka jako specifické a vzájemně odlišné subjekty trestného činu.DRAŠTÍK, Antonín, FREMR, Robert, DURDÍK, Tomáš a kol. Trestní zákoník: Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 180.⁷⁵⁾

Odborná literatura legální definici pachatele vymezenou v trestním zákoníku koriguje a doplňuje, že pachatelem trestného činu může být pouze osoba, která je trestně odpovědná.ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš, BOHUSLAV, Lukáš a kol. Trestní právo hmotné. 9. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2022, s. 167.⁷⁶⁾ Předpokladem trestní odpovědnosti fyzické osoby je, že tato v době trestného činu dovršila patnácti let a byla příčetná. Věk, příčetnost a v případě mladistvého také rozumová a mravní vyspělost tvoří tzv. obligatorní znaky subjektu trestného činu a musí být dány u každého trestného činu.Tamtéž, s. 168.⁷⁷⁾ Pachatelem ve smyslu trestního zákoníku se tak rozumí pouze fyzická osoba, která svým protiprávním jednáním naplnila všechny znaky trestného činu a je trestně odpovědná. V tomto kontextu je nutné pod pojmem pachatele trestného činu rozumět nejen osobu, která dokonala trestný čin, ale i osobu, jejíž jednání zůstalo ve stadiu přípravy nebo pokusu, jakož i osobu, která naplnila definici spolupachatele ve smyslu § 23 trestního zákoníku, anebo účastníka ve smyslu § 24 odst. 1 trestního zákoníku.ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš, BOHUSLAV, Lukáš a kol. Trestní právo hmotné. 9. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2022, s. 171.⁷⁸⁾

Lze uzavřít, že pachatelem (subjektem) trestného činu se ve smyslu trestního zákoníku rozumí výlučně fyzická osoba jakožto reálně existující biosociální bytost, která disponuje právní osobností a je způsobilá projevit vůli. Svěřenský fond představuje umělý konstrukt práva, právní entitu odlišnou od člověka, která nedisponuje právní osobností a není způsobilá jednat (či dokonce zaviněně). Svěřenský fond nelze subsumovat pod definici pachatele vymezenou v trestním zákoníku, a tudíž ani založit jeho trestní odpovědnost ve smyslu tohoto zákona. Uvedený závěr ostatně potvrzuje také odborná literatura.HOLLMANN, Jakub, ELISCHER, David, FLANDERKOVÁ, Markéta a kol. Svěřenské fondy pro praxi. Plzeň: Aleš Čeněk, 2022, s. 232.⁷⁹⁾

2.3. Pachatel podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob upravuje podmínky trestní odpovědnosti právnických osob, tresty a ochranná opatření, která lze za spáchání stanovených trestných činů právnickým osobám uložit, jakož i postup v řízení proti právnickým osobám.§ 1 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.⁸⁰⁾ Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob má povahu vedlejšího trestního zákona, který je ve vztahu k trestnímu zákoníku ve vztahu speciality.§ 1 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.⁸¹⁾

Právní úprava obsažená v zákoně o trestní odpovědnosti je zvláštní, samostatná a vlastní jen pro právnické osoby. Zákon o trestní odpovědnosti upravuje výlučně trestní odpovědnost právnických osob, neuplatní se tudíž ve vztahu k fyzickým osobám (ani fyzickým osobám podnikajícím).Důvodová zpráva k zákonu č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, č. 418/2011 Dz.⁸²⁾ Fyzická osoba, ať už v postavení člena orgánu právnické osoby, zaměstnance či podnikatele, bude vždy trestně odpovědná výhradně podle trestního zákoníku, případně zákona o soudnictví ve věcech mládeže.

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob vymezuje v § 9 odst. 1 pachatele trestného činu jako „právnickou osobu, které lze přičítat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem způsobem uvedeným v tomto zákoně“. Zároveň v § 9 odst. 2 vymezuje tzv. pachatele nepřímého jako právnickou osobu, která ke spáchání trestného činu užila jiné právnické nebo fyzické osoby. Tato „zneužitá“ osoba není za své jednání trestně odpovědná, nebo odpovídá jen omezeně (např. pro nedbalostní trestný čin), anebo alespoň není trestně odpovědná za tentýž trestný čin, nýbrž za jiný trestný čin méně trestný.

V této souvislosti je nezbytné objasnit, co se rozumí pod pojmem právnická osoba ve smyslu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Ve starší odborné literatuře lze nalézt názor, že „při úvaze, zda určitý umělý organizační útvar je právnickou osobou podléhající působnosti zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, bude rozhodující, zda tento útvar můžeme vymezit obecnými definičními znaky právnické osoby, které byly uvedeny výše a jimiž jsou právní subjektivita, deliktní způsobilost, vnitřní organizace, majetková autonomie a identifikovatelnost takového útvaru“JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 33.⁸³⁾.Beran považuje tento názor s odkazem na přijetí nového občanského zákoníku za již překonaný. Soudce by dle jeho názoru neměl mít možnost „svým rozsudkem uznat“ právnickou osobu dle uvedených pojmových znaků, které jsou právnickým osobám typické. Takové kreativní dotváření právnických osob považuje Beran za nebezpečné a nepřípustné.BERAN, Karel. Trestní odpovědnost právnických osob z hlediska teorie fikce. Trestněprávní revue, 2014, č. 6, s. 112.⁸⁴⁾ Ačkoliv trestněprávní předpisy vymezují některé vlastní definice institutů, které se mnohdy liší od definic daných v soukromém právu, v případě vymezení právnických osob uvedené neplatí. Nebylo by přípustné, aby trestní právo samo „vytvářelo“ právnickou osobu. Trestněprávní předpisy nemohou pojmově vymezovat a určovat, co právnickou osobu bude či nebude.Tamtéž.⁸⁵⁾ Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob tudíž výslovně nedefinuje pojem právnické osoby, ale přenechává jeho vymezení normám soukromého práva, tedy občanskému zákoníku. Jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, právnická osoba ve smyslu § 20 odst. 1 občanského zákoníku představuje organizovaný útvar, o kterém buďto zákon stanoví, že má právní osobnost, anebo jehož právní osobnost zákon uzná. Právnické osoby disponují právní osobností od jejich vzniku do jejich zániku a jsou tedy subjektem práva. Ačkoliv právnické osoby vlastní vůli nemají, tato se dovozuje prostřednictvím vůle členů jejich orgánů. Obdobně se dovozuje deliktní způsobilost právnických osob, tj. odpovědnost v právních vztazích.ŠÁMAL, Pavel, DĚDIČ, Jan, GŘIVNA, Tomáš a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 173.⁸⁶⁾

Předpokládá se, že pachatelem (subjektem) trestného činu ve smyslu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob může být pouze právnická osoba disponující právní osobností, která je způsobilá jednat navenek určitým způsobem prostřednictvím svých zástupců nahrazujících její vůli.Důvodová zpráva k zákonu č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, č. 418/2011 Dz.⁸⁷⁾ Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob se vztahuje na všechny právnické osoby bez ohledu na způsob jejich vzniku, pokud nejsou výslovně z jeho působnosti vyloučeny.Srov. § 6 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.⁸⁸⁾

2.3.1. Odpovědnost založená na přičitatelnosti trestného činu

Právnické osoby jsou umělou právní konstrukcí a z povahy věci představují subjekty práva odlišné od osob fyzických. Právnické osoby nemají vlastní vůli, podle které by mohly jednat. Jak již bylo uvedeno výše, vůle právnických osob se dovozuje od členů jejich orgánů. Dle důvodové zprávy „vlastní jednání právnické osoby představují ty projevy vůle, které jménem právnické osoby činí její určité orgány nebo zástupci jako fyzické osoby a právní následky spojené s těmito projevy vůle se přičítají přímo právnické osobě jako subjektu práva“ Důvodová zpráva k zákonu č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, č. 418/2011 Dz.⁸⁹⁾.

Trestní odpovědnost právnických osob je proto založena na tzv. koncepci přičitatelnosti trestného činu. Právnická osoba může být jako pachatel trestně odpovědná jen tehdy, jestliže jí může být jednání fyzické osoby za zákonem stanovených podmínek přičitatelné. Trestní odpovědnost právnických osob je odpovědností subjektivní, přičemž „zavinění“ se dovozuje od zavinění fyzické osoby jednající za tuto právnickou osobu, jestliže byly naplněny podmínky pro přičítání jednání dané právnické osobě.ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš, BOHUSLAV, Lukáš a kol. Trestní právo hmotné. 9. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2022, s. 50.⁹⁰⁾ Právní následky takto projevené vůle v podobě úmyslného nebo nedbalostního zavinění fyzické osoby se tak přičítají právnické osobě.

Samotná koncepce trestní odpovědnosti založené na přičitatelnosti trestného činu je vymezena v § 8 odst. 1 ve spojení s odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Podstata této koncepce spočívá v tom, že se právnické osobě přičítá protiprávní čin, který byl spáchán v jejím zájmuTrestný čin je spáchán v zájmu právnické osoby, jestliže z něj právnické osobě plyne majetkový prospěch, imaterální či jakákoli jiná výhoda. In: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 8 Tdo 627/2015.⁹¹⁾ či v rámci její činnosti,Trestný čin je spáchán v rámci činnosti právnické osoby, jestliže souvisí s předmětem její činnosti nebo podnikání (jak bývá zpravidla vymezeno v zakladatelském právním jednání, právním předpise apod.). Nezáleží přitom na okolnosti, zda z daného trestného činu má právnická osoba nějaký prospěch či výhodu. In: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 8 Tdo 924/2017.⁹²⁾ a to:

• statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu, anebo jinou osobou ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, která je oprávněna za právnickou osobu nebo jejím jménem jednat,
• osobou ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, která u této právnické osoby vykonává řídicí nebo kontrolní činnost,
• osobou, která má rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže její jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby, anebo
• zaměstnancem nebo osobou v obdobném postaveníPod označením „osoba v obdobném postavení“ se rozumí, např. člen družstva s pracovním poměrem k družstvu, zaměstnanec agentury práce aj. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 211–212.⁹³⁾ při plnění pracovních úkolů na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo osob jmenovaných výše anebo proto, že orgány právnické osoby nebo osoby jmenované výše neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména pokud neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu.

Předpokladem založení trestní odpovědnosti právnické osoby je naplnění alespoň jednoho z výše uvedených stanovených vztahů jednání, pokud jednání takové fyzické osoby bylo v zájmu právnické osoby nebo v rámci její činnosti. V praxi je nicméně obvyklé, že dochází k naplnění vícero či všech těchto formálních podmínek přičitatelnosti současně.ŽĎÁRSKÝ, Zbyněk. K některým aplikačním souvislostem zákona o trestní odpovědnosti právnických osob z pohledu teorie i praxe. Trestněprávní revue, 2020, č. 1, s. 3.⁹⁴⁾ Každá z výše uvedených osob se může dopustit protiprávního jednání samostatně, avšak tyto osoby mohou také jednat společně nebo ve vzájemné návaznosti, a to současně nebo postupně.

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob předpokládá, že právnickou osobu lze postihnout i v situaci, kdy se nepodaří zjistit, která konkrétní fyzická osoba spáchala trestný čin.§ 8 odst. 3 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.⁹⁵⁾ Důvodem, proč se nepodaří prokázat, která konkrétní fyzická osoba spáchala trestný čin, může být např. složitá organizační struktura právnické osoby, dělba pravomocí apod.Důvodová zpráva k zákonu č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, č. 418/2011 Dz.⁹⁶⁾ Trestní odpovědnost právnické osoby není závislá na tom, zda je možné zjistit jednající fyzickou osobu nebo ji dokonce odsoudit za spáchaný trestný čin. V této souvislosti však musí rozhodná skutková zjištění poskytovat dostatečný podklad ke spolehlivému závěru, že určitá fyzická osoba, byť neznámá či neztotožněná, spáchala protiprávní čin v zájmu právnické osoby nebo v rámci její činnosti.Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 5 Tdo 784/2016.⁹⁷⁾

Právnická osoba bude za splnění shora uvedených podmínek trestná nejen v případě dokonaného trestného činu, ale i v případě jeho pokusu či přípravy zvlášť závažného zločinu, je‑li trestná. Právnické osobě se přičítá protiprávní čin taktéž za zvláštních okolností, jestliže:

• k jednání uvedenému došlo před vznikem právnické osoby,
• právnická osoba sice vznikla, ale soud rozhodl o neplatnosti této právnické osoby,
• právní jednání, které mělo založit oprávnění k jednání za právnickou osobu, je neplatné nebo neúčinné, nebo
• jednající fyzická osoba není za takový trestný čin trestně odpovědná.

Naopak právnické osobě nelze přičítat trestný čin, který byl sice spáchán jednající fyzickou osobou v rámci činnosti právnické osoby, avšak na úkor této právnické osoby. Obecně platí, že právnická osoba odpovídá za volbu fyzických osob oprávněných za ni jednat, avšak v takovém případě zpravidla není možné dovodit spáchání trestného činu touto právnickou osobou.Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 8 Tdo 972/2016.⁹⁸⁾

Z výše uvedeného vyplývá, že pachatelem (subjektem) trestného činu ve smyslu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob může být pouze právnická osoba. Předpokládá se přitom, že se jedná o právnickou osobu, která disponuje právní osobností a deliktní způsobilostí. Svěřenský fond byl již v předchozí kapitole striktně vymezen vůči právnické osobě, z čehož lze vyvodit závěr, že nemůže naplnit definici pachatele dle zákona o trestní odpovědnostiprávnických osob. Úvahy o rozšíření ustanovení zákona o trestní odpovědnosti právnických osob upravujících pachatelství i na jiné právní entity by byly nepřípustné. V takovém případě by se nejednalo o extenzivní výklad pojmu pachatel v rámci jeho mezí, nýbrž o užití analogie a rozšiřování obsahu tohoto pojmu nad rámec jeho mezí.ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 135.⁹⁹⁾ Uvedené by bylo v rozporu se zásadou zákonnosti (a konkrétně atributem „nullum crimen sine lege stricta“), jelikož by tímto postupem docházelo k nepřípustnému rozšiřování podmínek trestní odpovědnosti v neprospěch „pachatele“.ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš, BOHUSLAV, Lukáš a kol. Trestní právo hmotné. 9. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2022, s. 79.¹⁰⁰⁾ Opačná interpretace příslušných ustanovení zákona o trestní odpovědnosti právnických osob by představovala postup contra legem. Nad rámec uvedeného je vhodné doplnit, že svěřenský fond na rozdíl od právnické osoby není subjektem práva, a proto by ani nebylo možné uvažovat o přičítání škodlivého následku trestného činu. Odborná literatura rovněž přisvědčuje závěru, že se na svěřenský fond neaplikuje zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, a tudíž nemůže být ve smyslu tohoto zákona dovozována jeho trestní odpovědnost.FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav, BÍLÁ, Irena. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2018, s. 9; HOLLMANN, Jakub, ELISCHER, David, FLANDERKOVÁ, Markéta a kol. Svěřenské fondy pro praxi. Plzeň: Aleš Čeněk, 2022, s. 234; ŠELLENG, Dalibor. Právnická osoba jako pachatel trestného činu. Praha: Leges, 2019, s. 18.¹⁰¹⁾ Obdobně pobočky, odštěpné závody a jiné organizační složky závodu nejsou právnickými osobami a nedisponují právní osobností, a proto nemohou být trestně odpovědné podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav, BÍLÁ, Irena. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2018, s. 8.¹⁰²⁾

2.4. Dílčí závěr

Již v předchozí kapitole bylo uzavřeno, že svěřenský fond představuje právní entitu – umělý konstrukt práva. Svěřenský fond však není právnickou osobou ani nedisponuje právní osobností, a proto nemůže být subsumován pod ustanovení definující pachatele trestného činu dle trestního zákoníku či zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Uvedené předpisy předpokládají, že se jedná o fyzickou či právnickou osobu, která disponuje právní osobností (je tedy subjektem práva). Úvahy o použití analogie a dovození trestní odpovědnosti svěřenského fondu by byly v této souvislosti nepřípustné.

Je však nesporné, že v úvahu přichází trestní odpovědnost osob zúčastněných na svěřenském fondu, ať už se jedná o osobu zakladatele, svěřenského správce, obmyšleného, či osoby vykonávající dohled nad správou.

3. Rizika zneužití svěřenského fondu k páchání trestné činnosti

Institut svěřenského fondu je obdobně jako právnické osoby považován za rizikový nástroj, který je zneužitelný k páchání trestné činnosti.Moneyval Mutual Evaluation Report of Czech Republic z prosince 2018. Dostupné online z: https://www.fatf-gafi.org/en/publications/Mutualevaluations/Mer-czech-republic-2018.html. ¹⁰³⁾ Právní úprava svěřenského fondu byla již od samotného počátku zakotvení tohoto institutu v českém právním řádu značně kritizována ze strany Ministerstva financí, Ministerstva vnitra, Vrchního státního zastupitelství v PrazeDůvodová zpráva k zákonu č. 460/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony, č. 460/2016 Dz.¹⁰⁴⁾ či Finančního analytického úřadu.Metodický pokyn č. 3 Finančního analytického útvaru Ministerstva financí ze dne 29. 10. 2013 určený povinným osobám, zjišťování skutečného majitele povinnými osobami, č. j. MF-91471/2013/24. Dostupné online z: https://www.mfcr.cz/assets/cs/media/Pokyn-MF_c-003_2013-10-29_Financniho-analytickeho-utvaru-Ministerstva-financi.pdf.¹⁰⁵⁾ V rámci odborné veřejnosti dokonce zazněly návrhy na zrušení institutu svěřenského fondu.PASEKOVÁ, Eva. Marvanová s Bradáčovou proti fondům, Polčák nevěřil svým uším. 2014, citováno dne 12. 1. 2023. Dostupné online z: https://www.ceska-justice.cz/2014/05/marvanova-s-bradacovou--proti-fondum-polcak-neveril-svym-usim/.¹⁰⁶⁾

Jako problematické aspekty svěřenských fondů byly v minulosti považovány zejména anonymita osob zúčastněných na svěřenském fondu a související netransparentnost vlastnické struktury, absence centrální evidence svěřenských fondů a nedostupnost statutu. V odborné literatuře bylo poukazováno na možnost zneužití svěřenského fondu ke skrývání identity skutečného vlastníka.KOSTOHRYZ, Milan, MIKULÁŠ, Jan. Anonymita skutečného vlastnictví a její zneužívání. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2013, s. 21.¹⁰⁷⁾ Absence centrální evidence svěřenských fondů zapříčinila nedostupnost základních údajů ohledně svěřenských fondů a jejich statutů, které by osvědčovaly vztahy mezi konkrétními osobami a svěřenskými fondy, což umožnilo osobám zúčastněným na svěřenském fondu zůstat v anonymitě. Orgány veřejné moci navíc neměly ani přesná data ohledně počtu vzniklých svěřenských fondů.Důvodová zpráva k zákonu č. 460/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony, č. 460/2016 Dz.¹⁰⁸⁾ Ostatně samotná důvodová zpráva k občanskému zákoníku uvádí, že zásadním rozdílem mezi svěřenskými fondy a nadacemi je kromě nedostatku právní osobnosti, dočasného trvání a větší variability účelu právě zásadní absence veřejnoprávního dohledu nad svěřenskými fondy.Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, č. 89/2012 Dz.¹⁰⁹⁾ Uvedený stav byl považován za zřejmě nežádoucí a v této souvislosti vyvstávaly požadavky na zavedení evidenční struktury svěřenských fondů tak, aby se nestaly neprůhledným nástrojem pro legalizaci výnosů z trestné činnosti.BÁLEK, Jiří. Rozhovor: Lenka Bradáčová – Chceme-li rychlejší trestní řízení, musíme udělat i nepopulární změny. 2014, citováno dne 5. 1. 2023. Dostupné online z: https://www.pravniprostor.cz/clanky/trestni-pravo/rozhovor-lenka-bradacova-2014.¹¹⁰⁾ V reakci na naléhavé připomínky Ministerstva financí, Ministerstva vnitra a Vrchního státního zastupitelství v Praze byla přijata novela občanského zákoníku, zákona o veřejných rejstřících a některých dalších zákonů,Zákon č. 460/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony.¹¹¹⁾ která zavedla evidenci svěřenských fondů a související povinnost zápisu svěřenských fondů do této evidence. Předmětná změna právní úpravy si kladla za cíl zvýšení transparentnosti vlastnické struktury svěřenských fondů a snížení potenciálu jejich zneužití k páchání trestné činnosti.Důvodová zpráva k zákonu č. 460/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony, č. 460/2016 Dz.¹¹²⁾

Za problematický byl rovněž považován stav toho času platné a účinné právní úpravy v oblasti zajišťování majetku, neboť v době jejího přijetí ještě nebyl institut svěřenského fondu součástí právního řádu. Bradáčová v této souvislosti uvedla: „Jako jedno z rizik pojímáme například institut svěřenských fondů, který je pro české právo novým a úplně nekoresponduje s předpisy o zajišťování majetku. Svěřenské fondy znají majetek bez vlastníka, s čímž si ve vztahu k trestním předpisům neumíme prozatím poradit.“BRADÁČOVÁ, Lenka In: BÁLEK, Jiří. Rozhovor: Lenka Bradáčová – Chceme-li rychlejší trestní řízení, musíme udělat i nepopulární změny. 2014, citováno dne 5. 1. 2023. Dostupné online z: https://www.pravniprostor.cz/clanky/trestni-pravo/rozhovor-lenka-bradacova-2014.¹¹³⁾ Za účelem odstranění tohoto nevyhovujícího stavu právní úpravy byla přijata novela trestního zákoníku, trestního řádu a dalších souvisejících právních předpisů.Zákon č. 86/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, a další související zákony.¹¹⁴⁾ Ustanovení trestního zákoníku upravující ochranné opatření zabrání věci a zabrání náhradní hodnoty bylo doplněno tak, aby bylo možné postihnout i věci, jež jsou součástí majetku svěřenského fondu a jsou nástrojem nebo výnosem z trestné činnosti nebo náhradní hodnotou za ně.Důvodová zpráva k zákonu č. 86/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, a další související zákony, č. 86/2015 Dz.¹¹⁵⁾ Rovněž ustanovení trestního řádu byla s ohledem na specifickou konstrukci svěřenského fondu, který není právnickou osobou a majetek v tomto fondu zároveň nemá žádného vlastníka, novelizována tak, aby mohlo dojít k zajištění, správě a odčerpání majetku v tomto svěřenském fondu, jestliže do něj plyne majetek mající původ v trestné činnosti.Tamtéž.¹¹⁶⁾

Obdobně jako trusty a jiné trust-like entity typické pro právní řády v zemích common law byl svěřenský fond považován za rizikový nástroj zneužitelný k páchání trestných činů legalizace výnosů z trestné činnosti či financování terorismu.Metodický pokyn č. 3 Finančního analytického útvaru Ministerstva financí ze dne 29. 10. 2013 určený povinným osobám, zjišťování skutečného majitele povinnými osobami, č. j. MF-91471/2013/24. Dostupné online z: https://www.mfcr.cz/assets/cs/media/Pokyn-MF_c-003_2013-10-29_Financniho-analytickeho-utvaru-Ministerstva-financi.pdf.¹¹⁷⁾ Pokud jde o možnost zneužití svěřenského fondu k páchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti, bylo již výše naznačeno, že je považován za nástroj vysoce rizikový a zneužitelný v této oblasti.Metodický pokyn č. 3 Finančního analytického útvaru Ministerstva financí ze dne 29. 10. 2013 určený povinným osobám, zjišťování skutečného majitele povinnými osobami, č. j. MF-91471/2013/24. Dostupné online z: https://www.mfcr.cz/assets/cs/media/Pokyn-MF_c-003_2013-10-29_Financniho-analytickeho-utvaru-Ministerstva-financi.pdf.; KOCÍ, Miloš. Institut svěřenského fondu v NOZ. Bulletin advokacie, 2014, č. 1–2, s. 32.¹¹⁸⁾ Trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti či financování terorismu představují velmi závažnou trestnou činnost, avšak nejedná se o jediné možné způsoby zneužití institutu svěřenského fondu. Teoretické riziko zneužití svěřenského fondu jako nástroje k páchání trestné činnosti lze nalézt také ve vztahu k jiným trestným činům, jako je např. trestný čin podvoduViz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 8 Tdo 906/2021.¹¹⁹⁾, poškození věřiteleViz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 5 Tdo 1273/2021.¹²⁰⁾, korupční či daňové trestné činy.

4.     Předcházení páchání trestné činnosti prostřednictvím svěřenského fondu

V předchozí kapitole bylo rozebráno, že svěřenský fond může být obdobně jako právnické osoby zneužitelný k páchání trestné činnosti. Trestná činnost, resp. kriminalita představuje vysoce společensky závažnou protiprávní činnost, která ohrožuje či porušuje trestním zákonem chráněné právní statky. Rizikům zneužití svěřenského fondu k páchání kriminality je potřeba cílevědomě a efektivně předcházet, omezovat je a v ideálním případě zcela eliminovat. V oblasti boje s trestnou činností je takový proces realizován prostřednictvím kontroly kriminality, která zahrnuje „všechny společenské instituce, strategie a sankce, jejichž cílem je dosažení konformity chování v oblasti regulované normami trestního práva“ZAPLETAL, Josef. Prevence kriminality. 2. přepracované vydání. Praha: Vydavatelství PA ČR, 2005, s. 7.¹²¹⁾.

Kontrola kriminality se uplatňuje v podobě represe (opatření potlačujících trestnou činnost) a prevence (opatření trestné činnosti předcházejících). Trestní represe a prevence tvoří dva základní, samostatné a nenahraditelné subsystémy kontroly kriminality. Oba subsystémy se však vzájemně doplňují, neboť účinná preventivní opatření snižují potřebu trestní represe a zároveň uplatňování trestní represe posiluje prevenci. Proto se v této souvislosti hovoří o kontrole kriminality jako o „jednotě represe a prevence“.Tamtéž.¹²²⁾

Trestní represe představuje jeden z nástrojů přispívajících ke kontrole kriminality, přičemž účelem trestu je chránit společnost před trestnou činností, zabránit pachatelům pokračovat v další trestné činnosti, zajistit výchovu a nápravu pachatelů a v neposlední řadě též výchovně působit na ostatní členy společnosti.FIRSTOVÁ, Jana, ZÁMEK, David. Prevence kriminality – nedílná součást systému vnitřní bezpečnosti. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2021, s. 59.¹²³⁾ Pojem prevence pochází z latinského „praevenire“ a lze jej definovat jako určitý zákrok předem, opatření, které má předejít vzniku nějakého nežádoucího jevu.Tamtéž, s. 57.¹²⁴⁾ Prevence zahrnuje veškerá opatření nerepresivního charakteru, tj. veškeré aktivity vyvíjené státními, veřejnoprávními a soukromoprávními subjekty směřující k předcházení páchání kriminality, resp. zmenšování jejího rozsahu, závažnosti a jejích následků.SVATOŠ, Roman. Prevence kriminality. 2. aktualizované vydání. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2016, s. 9.¹²⁵⁾ Preventivní strategie se stávají rovnocennou, a dokonce upřednostňovanou složkou kontroly kriminality. Obecně platí, že je efektivnější negativním jevům předcházet, než je následně složitě napravovat, což ostatně platí i pro předcházení páchání trestné činnosti.FIRSTOVÁ, Jana, ZÁMEK, David. Prevence kriminality – nedílná součást systému vnitřní bezpečnosti. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2021, s. 56.¹²⁶⁾

4.1. Preventivní opatření snižující rizika zneužití svěřenského fondu

V rámci předchozí kapitoly, věnující se vymezení rizik zneužití svěřenského fondu k páchání trestné činnosti, již bylo naznačeno, že od doby jeho zavedení do českého právního řádu došlo k zásadním změnám právní úpravy, které měly za cíl snížit potenciál zneužití tohoto institutu. Tyto změny byly významně ovlivněny kritikou svěřenského fondu a souvisejícími požadavky na novelizaci právní úpravy ze stran zástupců justice, ministerstev a dalších subjektů. Vývoj české právní úpravy související s předcházením páchání trestné činnosti prostřednictvím svěřenského fondu byl zároveň velmi výrazně ovlivněn unijní legislativou.

Základem pro úspěšné nastavení „politiky“ prevence je v prvé řadě zavedení účinných a transparentních pravidel a opatření, dostatečná informovanost adresátů právních norem a podpora jednání konformního s takto nastavenými pravidly.NÁHLOVSKÁ, Lenka. Kriminalita právnických osob – etiologie a prevence. Praha: Leges, 2021, s. 173–174.¹²⁷⁾ Kromě zajištění dostatečné informovanosti, prezentování „best practice“ v jednotlivých odvětvích práva a kontrolování dodržování nastavených pravidel má prevence svůj zásadní potenciál též v evidování subjektů a vykonávání dohledu nad nimi. Regulatorní úřady disponují příslušnými pravomocemi a v případě nesplnění evidenční povinnosti ze strany povinných subjektů též represivními nástroji. Na unijní i tuzemské úrovni se projevuje tendence rozkrývání vlastnických struktur (nejen) svěřenských fondů a odstraňování anonymity osob na něm zúčastněných, k čemuž má sloužit evidence svěřenských fondů a evidence skutečných majitelů. Zavedení těchto evidencí je projevem principu soustavnosti a mezinárodní spolupráce v oblasti prevence.

Významným nástrojem v oblasti předcházení páchání trestné činnosti (nejen) prostřednictvím svěřenského fondu jsou opatření dle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Právní úprava zmíněného zákona a z něj vyplývající opatření jsou výrazným projevem principu cílenosti prevence. Povinné osoby ve smyslu uvedeného zákona jsou nadány některými právy a povinnostmi při uplatňování opatření, která mají za cíl zabránit zneužívání finančního systému k legalizaci výnosů z trestné činnosti a k financování terorismu a současně mají napomoci k vytvoření podmínek pro odhalování takového jednání.

V širším významu lze zmínit opatření, která se sice primárně neaplikují na svěřenský fond, nicméně mohou nepřímo napomáhat ke snižování rizika páchání protiprávní činnosti prostřednictvím svěřenského fondu. Prevence kriminality totiž není omezena záběrem pouze trestního práva, nýbrž působí interdisciplinárně. Navíc je ovládaná principem komplexnosti preventivního působení, cílí tedy na zapojení co nejširšího okruhu subjektů a objektů prevence, jakož i na různorodost preventivních postupů.ZAPLETAL, Josef. Prevence kriminality. 2. přepracované vydání. Praha: Vydavatelství PA ČR, 2005, s. 31–32.¹²⁸⁾ V prvé řadě se jedná o některé normy zákona o obchodních korporacíchNapř. institut zprávy o vztazích ve smyslu § 82 zákona o obchodních korporacích.¹²⁹⁾ použitelné na obchodní korporace, jejichž podíl je součástí majetku svěřenského fondu. Účelem těchto soukromoprávních norem je zajistit vysokou míru transparentnosti struktur obchodních korporací a jejich činnosti, což snižuje riziko páchání protiprávní činnosti. V této souvislosti jsou relevantní také zákonné požadavky při zadávání veřejných zakázek§ 122 odst. 4 ve spojení s 7 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek.¹³⁰⁾ či poskytování dotací a návratných finančních výpomocí.§ 14 odst. 3 psím. e) bod 2. zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla); § 10a odst. 3 písm. f) bod 2. zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.¹³¹⁾ V neposlední řadě je možné uvést opatření v souvislosti s prokazováním původu majetku, která mohou být za relevantních okolností aplikovatelná na zakladatele svěřenského fondu anebo osoby obmyšlené.Ve smyslu zákona č. 321/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s prokazováním původu majetku.¹³²⁾

5.     Úvahy de lege ferenda

V rámci předchozího pojednání, věnujícímu se posouzení svěřenského fondu jako pachatele (subjektu) trestného činu, bylo zhodnoceno, že svěřenský fond nelze subsumovat pod příslušná ustanovení trestního zákoníku či zákona o trestní odpovědnosti právnických osob vymezující pojem pachatele trestného činu a nelze tak dovodit jeho trestní odpovědnost. Od doby zakotvení institutu svěřenského fondu v českém právním řádu došlo k významným změnám právní úpravy, které si kladly za cíl zvýšit transparentnost vlastnických struktur svěřenských fondů a odstranit anonymitu osob na něm zúčastněných, a co více předcházet zneužití tohoto institutu k páchání trestné činnosti. Zároveň došlo k novelizaci trestních předpisů tak, aby bylo možné postihnout majetek ve svěřenském fondu, který je nástrojem nebo výnosem z trestné činnosti nebo náhradní hodnotou za ně.

I přes uvedené novelizace relevantní právní úpravy je však zřejmé, že nelze vyloučit riziko zneužití svěřenských fondů k páchání nelegální činnosti. Otázkou tedy zůstává, zda by bylo vhodné a účelné přistoupit ke změně aktuální právní úpravy a rozšířit působnost trestních zákonů také na institut svěřenského fondu, přičemž není pochyb, že na vědecké úrovni představuje tato problematika téma diskutované.BÁLEK, Jiří. Rozhovor: Svěřenské fondy z hlediska právní komparistiky. 2014, citováno dne 10. 2. 2023. Dostupné online z: https://www.pravniprostor.cz/clanky/rekodifikace/sverenske-fondy.¹³³⁾

V zahraničních právních úpravách není neobvyklé, že se trestní odpovědnost vztahuje taktéž na subjekty bez právní osobnosti. V této souvislosti lze zmínit polskou právní úpravu, která zavádí trestní odpovědnost také na tzv. hromadné subjekty, které zahrnují právnické osoby, organizace bez právní osobnosti, státní orgány a orgány místní samosprávy. Rakouská právní úprava připouští kromě trestní odpovědnosti právnických osob taktéž odpovědnost jiných kolektivních struktur, které nemají vlastní právní subjektivitu. Dále lze zmínit jako příklad nizozemskou právní úpravu, která také umožňuje postih kolektivních subjektů bez právní osobnosti.Důvodová zpráva k zákonu č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, č. 418/2011 Dz.¹³⁴⁾ Zpravidla se však jedná o subjekty, jejichž analogické subjekty v České republice mají právní subjektivitu, anebo v českém právu nemají obdobu. Naopak není v zahraničních právních řádech běžné podřizovat trusty, trust‑like entity a jiné obdoby svěřenských fondů trestní odpovědnosti.

Na odborné úrovni byla již několikrát diskutována možnost zavedení trestní odpovědnosti svěřenského fondu.HOLLMANN, Jakub, ELISCHER, David, FLANDERKOVÁ, Markéta a kol. Svěřenské fondy pro praxi. Plzeň: Aleš Čeněk, 2022, s. 234–235; TURNHÖFER Michal. Svěřenské fondy ve světle trestněprávních rizik a nástin jejich možných řešení. Plzeň: 2016. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta právnická, s. 60.¹³⁵⁾ V rámci odborné literaturyHOLLMANN, Jakub, ELISCHER, David, FLANDERKOVÁ, Markéta a kol. Svěřenské fondy pro praxi. Plzeň: Aleš Čeněk, 2022, s. 235.¹³⁶⁾ lze nalézt úvahy o zavedení právní fikce v trestních předpisech, která by stanovila, že se na svěřenský fond pohlíží jako na právnickou osobu. Na základě této právní fikce by se fingovala právní osobnost svěřenského fondu, obdobně jako je tomu v daňových předpisech. Taková argumentace podle názoru autorky není příliš přiléhavá a nalézání podobnosti mezi předpisy v daňovém a trestním právu není na místě. Daňové i trestní předpisy mají z povahy věci rozdílný účel a smysl, přičemž zavedení fikce v daňových předpisech má své opodstatnění. Bez takovéto fikce by bylo velice obtížné nalézt funkční mechanismus, na jehož základě by mohl být majetek ve svěřenském fondu zdaňován, neboť je zcela autonomní a není ve vlastnictví žádné osoby.

V odborné literatuře je poukazováno na společenskou škodlivost zneužití svěřenského fondu a současně je vyzdvihována potřeba naplnění smyslu a účelu trestního práva, zejména za situace, pokud má být svěřenský fond zřízen apriori za účelem páchání trestné činnosti. Autoři se na tomto místě částečně kloní k závěru, že by za takových okolností nemohl svěřenský fond vzniknout.HOLLMANN, Jakub, ELISCHER, David, FLANDERKOVÁ, Markéta a kol. Svěřenské fondy pro praxi. Plzeň: Aleš Čeněk, 2022, s. 234–235.¹³⁷⁾ V této souvislosti autorka tohoto článku zastává názor, že takový svěřenský fond nemůže nikdy platně vzniknout. Rozdílně od úpravy právnických osobSrov. § 128 občanského zákoníku.¹³⁸⁾ by svěřenský fond nevznikl ani v případě, že by byl již zapsán do evidence svěřenských fondů. Nástroje trestního práva přitom nemají sloužit pro účely „pouhého vyčištění“ evidence, na místě je užít nástrojů mimotrestního práva. Stále je však nutné uvažovat o trestní odpovědnosti osob zúčastněných na svěřenském fondu.

Ačkoliv je evidentní, že nelze zcela vyloučit riziko zneužití svěřenského fondu k páchání protiprávní činnosti, zavedení trestní odpovědnosti svěřenského fondu by bylo dle názoru autorky nevhodné a nekoncepční. Jistou paralelu lze shledávat se závodem ve smyslu § 502 občanského zákoníku. Ačkoliv význam závodu na páchání trestné činnosti právnické osoby je významný, stejně jako svěřenský fond není nadán právní osobností, a proto ani nelze uvažovat o jeho trestní odpovědnosti.ČEP, David. Trestní odpovědnost právnické osoby a člen statutárního orgánu aneb Vytýkatelnost protiprávního činu člena statutárního orgánu právnické osobě. Brno: Masarykova univerzita, 2020, s. 43.¹³⁹⁾ Zavedení trestní odpovědnosti svěřenského fondu by popřelo samotnou povahu svěřenského fondu jakožto institutu věcných práv. Svěřenský fond představuje určitou strukturu majetku a práv a povinností, přičemž jakožto umělý konstrukt práva není schopen projevit vůli a na rozdíl od právnických osob mu ani nelze vůli přičítat, neboť není subjektem práva. Nelze opomíjet, že právní řád, byť je pomyslně vnitřně diferencovaný na jednotlivá právní odvětví, tvoří jednotu a jako s takovým je třeba s ním zacházet. V záležitostech trestního práva by tak nemělo být odhlíženo od aspektů práva soukromého a vice versa.Nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2001, sp. zn. IV. ÚS 564/2000.¹⁴⁰⁾

Vzhledem k uvedenému autorka uzavírá, že v současné době není na místě uvažovat o zavedení trestní odpovědnosti svěřenského fondu. Opačný názor zákonodárce a vývoj legislativy směrem k zavedení trestní odpovědnosti svěřenského fondu nicméně vyloučit nelze. Současně není vyloučeno, že v budoucnu vyvstane povinnost zavedení trestní odpovědnosti svěřenského fondu či obdobných entit pro Českou republiku z mezinárodních závazků. Ostatně není to tak dávno, kdy se zavedení trestní odpovědnosti právnických osob jevilo jako nemyslitelné, a nyní je institut trestní odpovědnosti právnických osob plnohodnotnou součástí našeho právního řádu. V takovém případě by bylo nezbytné přistoupit k významnějším změnám pojetí institutu svěřenského fondu, anebo přepracování konstrukce právní osobnosti (případně obojího současně). V tomto ohledu by se dalo uvažovat o zavedení tzv. „právní quasi‑osobnosti“, o které se zmiňuje Pelikánová.PELIKÁNOVÁ, Irena. Právnické osoby a jiné entity v právu unijním a českém. In: ZOUFALÝ, Vladimír. XXVI. Karlovarské právnické dny: 14.–16. 6. 2018. Praha: Leges, 2018, s. 339.¹⁴¹⁾ Kromě rozlišování právní osobnosti fyzických a právnických osob by tato pomyslná „třetí kategorie“ právní osobnosti mohla připadat svěřenským fondům a jiným institutům, které sice nemají povahu subjektu, avšak nejsou ani pasivním objektem. Na základě této konstrukce by svěřenský fond mohl v omezeném rozsahu disponovat právy a komplementárně též povinnostmi, a tudíž odpovídat za případné právní následky i v trestněprávní rovině.

Závěr

Institut svěřenského fondu byl od samotného počátku zakotvení v českém právním řádu považován za rizikový instrument, který je zneužitelný k protiprávní činnosti. Ačkoliv došlo k zásadním změnám právní úpravy, které měly za cíl snížit rizika zneužití tohoto institutu, nelze zcela vyloučit jeho potenciál k páchání trestné činnosti. Je tak nasnadě otázka, zda může být svěřenský fond považován ze pachatele (subjekt) trestného činu. Uvedená problematika byla v rámci tohoto článku podrobně rozebrána a závěrem lze přistoupit ke zhodnocení pracovních hypotéz a cílů, které byly stanoveny v souvislosti s předmětem zkoumání.

V úvodu si autorka vytyčila za cíl vymezit institut svěřenského fondu, definovat pojem pachatele ve smyslu trestního zákoníku a zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a v této souvislosti zhodnotit, zda může být svěřenský fond subsumován pod příslušná ustanovení upravující pachatelství. V prvním kroku byla provedena právně-teoretická analýza svěřenského fondu se zvláštním důrazem na vymezení tohoto institutu v kontextu právnických osob a posouzení problematiky právní osobnosti. Zhodnocení vztahu svěřenského fondu k právnickým osobám a právní úpravě osob v občanském zákoníku, jakož i objasnění související problematiky právní osobnosti bylo totiž esenciálním předpokladem pro vyřešení samotného merita tohoto článku. Svěřenský fond lze definovat jako právní entitu či určitou strukturu majetku a práv s tímto souvisejících. Svěřenský fond sice v mnoha ohledech vykazuje znaky charakteristické pro právnické osoby, tato skutečnost ale sama o sobě neznamená, že by měl být uznán za právnickou osobu. Na základě analýzy systematického zařazení svěřenského fondu do úpravy absolutních majetkových práv, záměru zákonodárce a komparace se zahraniční právní úpravou autorka dospěla k závěru, že český zákonodárce po vzoru quebecké právní úpravy institutu fiducie svěřenskému fondu nepřiznal status právnické osoby. S odlišením svěřenského fondu od právnické osoby úzce souvisí otázka právní osobnosti a zhodnocení, zda může být svěřenský fond subjektem práva. Zákonodárce přiznává právní osobnost pouze fyzickým a právnickým osobám, z čehož plyne, že svěřenský fond nedisponuje právní osobností, a není tak subjektem práva. Uvedený závěr stvrzuje též důvodová zpráva k občanskému zákoníku a aktuální soudní judikatura. Ačkoliv lze nalézt v odborné literatuře i opačné tvrzení, většinový názor odborné veřejnosti tenduje k závěrům, že svěřenský fond nedisponuje statusem právnické osoby ani právní osobností.

V další části článku byla detailně rozebrána legální definice pojmu pachatel, vymezená v trestním zákoníku a v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob. Trestní zákoník se sice výslovně neomezuje na úpravu trestní odpovědnosti fyzických osob, ale pachatelem trestného činu ve smyslu tohoto zákona může být pouze fyzická osoba. Před přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob bylo uvedené tvrzení dovozováno z úpravy pachatelství a spolupachatelství, účastenství a zejména z úpravy odpovědnosti za zavinění. Pachatelem ve smyslu trestního zákoníku se tak rozumí výlučně fyzická osoba, která svým protiprávním jednáním naplnila všechny znaky trestného činu a je trestně odpovědná. Trestní odpovědnost fyzických osob je koncipovaná jako odpovědnost subjektivní, přičemž jedním z předpokladů založení trestní odpovědnosti dle trestního zákoníku je vázanost odpovědnosti pachatele na úmyslné nebo nedbalostní zavinění. Svěřenský fond jakožto umělý konstrukt práva tudíž nemůže naplnit definici pachatele ve smyslu trestního zákoníku, kterým může být jen člověk jako reálně existující biosociální bytost.

Pachatelem trestného činu ve smyslu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob může být pouze právnická osoba. Vymezení pojmu právnická osoba je ponecháno normám soukromého práva, jelikož není přípustné, aby trestní právo samo „vytvářelo“ právnickou osobu a určovalo, jaké entity pod tento pojem spadají. Pachatelem se tedy rozumí právnická osoba ve smyslu § 20 odst. 1 občanského zákoníku, která disponuje právní osobností a deliktní způsobilostí a je způsobilá jednat určitým způsobem navenek prostřednictvím svých zástupců, nahrazujících její vůli. Trestní odpovědnost právnických osob je odpovědností subjektivní založenou na tzv. koncepci přičitatelnosti trestného činu. To znamená, že právnická osoba může být jako pachatel trestně odpovědná jen tehdy, jestliže jí může být jednání fyzické osoby za zákonem stanovených podmínek přičitatelné. Právnická osoba nemůže sama projevit vůli, ale tato se dovozuje od zástupců, nahrazujících její vůli, a proto se i „zavinění“ dovozuje od zavinění fyzické osoby jednající za tuto právnickou osobu, jestliže byly naplněny podmínky pro přičítání jednání dané právnické osobě. Vzhledem k tomu, že byl svěřenský fond v rámci předchozích kapitol striktně vymezen vůči právnické osobě, lze vyvodit závěr, že nemůže naplnit definici pachatele dle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Svěřenský fond na rozdíl od právnické osoby není subjektem práva, a proto by ani nebylo možné uvažovat o přičítání trestného činu některé z osob zúčastněných na svěřenském fondu. Úvahy o aplikaci ustanovení zákona o trestní odpovědnosti právnických osob upravujících pachatelství i na jiné právní entity na základě analogie by byly nepřípustné.

Lze uzavřít, že svěřenský fond není de lege lata považován za pachatele (subjekt) trestného činu, neboť nesplňuje požadavky legální definice dané trestním zákoníkem ani zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob. Je však nesporné, že stále přichází v úvahu trestní odpovědnost osob zúčastněných na svěřenském fondu, tj. zakladatele, svěřenského správce, obmyšleného či osoby vykonávající dohled nad správou.

Dalším cílem tohoto článku bylo nastínit rizika zneužití svěřenského fondu jako nástroje k páchání trestné činnosti, jakož i tendence vedoucí ke snižování takových rizik. Institut svěřenského fondu je obdobně jako právnické osoby považován za rizikový instrument, který je zneužitelný k páchání trestné činnosti. Problematickou se zdála být v minulosti zejména anonymita osob zúčastněných na svěřenském fondu a související netransparentnost vlastnické struktury, absence centrální evidence svěřenských fondů a nedostupnost statutu. Tyto krajně problematické aspekty zapříčinily nedostupnost základních údajů ohledně svěřenských fondů a nemožnost orgánů veřejné moci vykonávat nad nimi dohled. Za problematický byl rovněž považován stav toho času platné a účinné právní úpravy v oblasti zajišťování majetku, neboť tato nekorespondovala s institutem svěřenského fondu. Tento nevyhovující stav se zákonodárce v minulosti snažil napravit řadou novelizací jak soukromoprávních, tak veřejnoprávních předpisů. Pokud se jedná o konkrétní oblasti kriminality, v rámci kterých může svěřenský fond posloužit jako nástroj k páchání trestné činnosti, lze obdobně jako u trustů a jiných trust-like entit zmínit trestné činy legalizace výnosů z trestné činnosti či financování terorismu. Teoretické riziko zneužití svěřenského fondu k páchání trestné činnosti lze nalézt také ve vztahu k jiným trestným činům, jako je např. trestný čin podvodu, poškození věřitele, korupční či daňové trestné činy.

Taková rizika je zapotřebí cílevědomě a efektivně omezovat či (ideálně) zcela eliminovat, a to prostřednictvím kontroly kriminality. Kontrola kriminality se uplatňuje jako „jednota represe a prevence“. Trestní represe je pojímaná jako jeden z nástrojů přispívajících ke kontrole kriminality, přičemž účelem trestu je chránit společnost před trestnou činností, zabránit pachatelům v pokračování v další trestné činnosti, zajistit jejich výchovu a nápravu a v neposlední řadě též výchovné působení i na ostatní členy společnosti. Prevence naopak zahrnuje veškerá opatření nerepresivního charakteru, tj. veškeré aktivity vyvíjené státními, veřejnoprávními a soukromoprávními subjekty směřující k předcházení páchání kriminality, resp. zmenšování jejího rozsahu, závažnosti a jejích následků. Mezi preventivní opatření v prvé řadě spadá zavedení účinných a transparentních pravidel a opatření, dostatečná informovanost adresátů právních norem a podpora jednání konformního s takto nastavenými pravidly. Od doby zakotvení institutu svěřenského fondu v českém právním řádu došlo k významným změnám právní úpravy, jejichž účelem bylo snížit rizika páchání trestné činnosti prostřednictvím svěřenského fondu. Vývoj legislativy v této oblasti byl zároveň velmi výrazně ovlivněn unijní legislativou. Kromě nastavení funkčních pravidel a zajištění dostatečné informovanosti adresátů norem má prevence svůj zásadní potenciál též v evidování subjektů a dohledu nad nimi. K tomuto účelu má sloužit evidence svěřenských fondů a evidence skutečných majitelů. Ukázkovým projevem principu cílenosti prevence jsou pak opatření dle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. V širším významu k prevenci přispívají také další opatření, která se sice primárně neaplikují na svěřenský fond, nicméně mohou nepřímo napomáhat ke snižování rizika páchání protiprávní činnosti prostřednictvím svěřenského fondu. Prevence kriminality totiž není omezena záběrem pouze trestního práva, ale působí komplexně a interdisciplinárně.

V neposlední řadě bylo jedním z cílů zhodnotit potřebnost a vhodnost de lege ferenda úpravy jiné. Přestože je zřejmé, že nelze vyloučit riziko zneužití svěřenského fondu k páchání trestné činnosti, zavedení trestní odpovědnosti svěřenského fondu by za současného stavu platné a účinné právní úpravy bylo dle mého názoru nevhodné a nekoncepční. V opačném případě by zákonodárce popřel samotnou povahu svěřenského fondu jakožto institutu věcných práv, přičemž ani v záležitostech trestního práva by nemělo být odhlíženo od aspektů práva soukromého. Tomuto navíc přisvědčuje skutečnost, že trestní odpovědnost trustů, trust‑like entit a jiných obdob svěřenských fondů není v zahraničních právních řádech běžná. Opačný názor zákonodárce, popř. nové mezinárodní závazky a vývoj legislativy směrem k zavedení trestní odpovědnosti svěřenského fondu nicméně vyloučit nelze. V tomto ohledu by však bylo nezbytné přistoupit k významnějším změnám pojetí institutu svěřenského fondu, anebo přepracování konstrukce právní osobnosti (případně obojího současně). Teoreticky by se dalo uvažovat o zavedení tzv. „právní quasi‑osobnosti“ pro svěřenské fondy a jiné instituty, u kterých by se to zákonodárci jevilo vhodné. Na základě této konstrukce by svěřenský fond mohl v omezeném rozsahu disponovat právy a komplementárně též povinnostmi, a tudíž odpovídat za případné právní následky i v trestněprávní rovině.

Závěrem, ať už se bude případný vývoj legislativy související se zavedením trestní odpovědnosti svěřenského fondu v budoucnu vyvíjet jakýmkoliv směrem, jistě bude velmi živelným předmětem odborné diskuze a jedním z kontroverzních témat české právní kultury.