Rozšířená osnova

Židovské obyvatelstvo ve společnosti

Německá ideologie národního socialismu vylučovala z národní pospolitosti příslušníky jiných ras, národů a ty, kteří byli označeni za nepřítele národa. Plná práva tedy příslušela pouze těm, kteří do národní pospolitosti patřili. V českých zemích se toto vyloučení projevilo hned s nástupem Protektorátu. Židé a jiné „nižší“ rasy, byli zařazeni mezi subjekty zvláštního zákonodárství a začalo docházet k jejich masové diskriminaci a ponižování, což jim znemožňovalo důstojně vést běžný život.TAUCHEN Jaromír, Diskriminace židů v pracovním právu v Protektorátu Čechy a Morava. In: COFOLA 2010: the Conference Proceedings, 1. edition. Brno: Masaryk University, 2010, s. 742-752. Dost. z: https://www.law.muni.cz/sborniky/cofola2010/files/slabi/Tauchen_Jaromir__1604_.pdf¹⁾ Byl jim zabaven majetek, byli vyloučeni ze společnosti a poté i deportováni do koncentračních táborů. Následná fyzická likvidace židovského obyvatelstva měla právně znamenat „konečné řešení židovské otázky“.KÁRNÝ, Miroslav. "Konečné řešení": genocida českých židů v německé protektorátní politice. Praha: Academia, 1991. ISBN 80-200-0389-4.²⁾

Vyloučení Židů ze zaměstnání

K vytlačení Židů z různých pracovních pozic docházelo již před vznikem Protektorátu, ten však tuto snahu urychlil.Více viz: TAUCHEN Jaromír, Diskriminace židů v pracovním právu v Protektorátu Čechy a Morava. In: COFOLA 2010: the Conference Proceedings, 1. edition. Brno: Masaryk University, 2010, s. 742-752. Dost. z: https://www.law.muni.cz/sborniky/cofola2010/files/slabi/Tauchen_Jaromir__1604_.pdf³⁾

Mezi významné ustanovení o vyřazení Židů z pozic můžeme zařadit:

1. 27. ledna 1939 - vyloučení Židů ze státní činné služby na základě usnesení vlády
2. 15. března 1939 - dokončení vyloučení veškerých židovských advokátů z advokátní komory a z praktikování advokacie
3. Duben 1939 – vyloučení Židů z Národního souručenství
4. 21. dubna 1939 – vyloučení Židů z pozic soudců z povolání (Protektorátním vládním nařízenímDost. z: Nové zákony a nařízení Protektorátu Čechy a Morava: a býv. Česko-slovenské republiky. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1939-1944. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/periodical/uuid:4c8d2170-f870-11e3-8232-5ef3fc9ae867?accessibility=public.⁴⁾)

Etapy vydávání protižidovských opatření

1. etapa – vznik Protektorátu až léto 1939

V první etapě vydávání protižidovských opatření se řešila zejména otázka, komu připadne židovský majetek.SCHELLE, Karel., Židé v Protektorátu Čechy a Morava (1939-1945). In: SCHELLE, Karel. – TAUCHEN, Jaromír. (eds). Encyklopedie českých právních dějin, XIX. svazek U-Ú. Plzeň: Aleš Čeněk, 2020, s. 580.⁵⁾

Prvotní iniciativa protektorátní vlády, která měla hospodářsky Židy omezovat a vést k jejich vyřazení ze společnosti, nepřinesla očekávané výsledky. Návrh vlády na systematické vyloučení Židů z veřejné sféry narazil na překážky ve formě kontroly ze strany Říše. Ta se projevovala například tak, že vláda musela čekat rok na schválení nařízení o právním postavení Židů a po jeho schválení byla realizace pod dohledem říšského protektora.

Kompetence k vyvlastnění židovského majetku tedy převzala v červnu 1939 okupační správa.

Boj mezi protektorátní vládou a dohledem okupační správy ukončilo až nařízení říšského protektora o židovském majetku 21. června 1939Dost. z: PROTEKTORÁT ČECHY A MORAVA. Nařízení Říšského protektora v Čechách a na Moravě o židovském majetku ze dne 21. června 1939. In: Věstník říšského protektora, č. 6/1939, Dostupné z: https://www.holocaust.cz/dejiny/soa/zide-v-ceskych-zemich-a-konecne-reseni-zidovske-otazky/ghetto-bez-zdi/protizidovske-zakony-a-narizeni/narizeni-risskeho-protektora-v-cechach-a-na-morave-o-zidovskem-majetku-ze-dne-21-cervna-1939/⁶⁾, kterým zabavený majetek připadl německým okupantům. Toto nařízení též definovalo, kdo se na území Protektorátu Čechy a Morava bude považovat za Žida – podle kritérií z norimberských zákonů.K norimberským zákonům více viz: Norimberské rasové zákony. Online. Dějepis.com. 1997. Dostupné z: https://www.dejepis.com/dokument/norimberske-rasove-zakony/. [cit. 2024-12-08].⁷⁾

Židem byl tedy každý:

1. kdo pocházel nejméně ze tří úplně židovských prarodičů (za úplně židovského se považoval ten, který příslušel k židovské náboženské obci)
2. kdo pocházel ze dvou úplně židovských prarodičů, který dne 15. září 1935 příslušel k židovské náboženské obci nebo do ní byl přijat po tomto datu
3. kdo byl dne 15. září 1935 v manželství se Židem či do něj poté vstoupil
4. kdo pocházel z manželství se Židem, které bylo uzavřeno po 15. září 1935
5. kdo pocházel z mimomanželského styku se Židem a narodil se po 31. červenci 1936 jako nemanželský

Kritéria této nacistické definice pojmu Žid v Protektorátu splňovalo asi 118 000 osob.KREJČOVÁ, Helena a SVOBODOVÁ, Jana. Židé v protektorátu: hlášení Židovské náboženské obce v roce 1942 : dokumenty. Historia Nova. Praha: Maxdorf, 1997. ISBN 80-85800-82-9. s. 55.⁸⁾  Toto číslo však nezahrnuje Židy, kterým se podařilo zajistit falešné dokumenty nebo ze země uprchnout.Dost. z: KÁRNÝ, Miroslav. "Konečné řešení": genocida českých židů v německé protektorátní politice. Praha: Academia, 1991. ISBN 80-200-0389-4.⁹⁾

Dále byl nařízením definován pojem židovský podnik, jako podnik, jehož majitelem byl Žid.Více k definici židovského podniku viz: SCHELLE, Karel Židé v Protektorátu Čechy a Morava (1939-1945). In: SCHELLE, Karel. – TAUCHEN, Jaromír. (eds). Encyklopedie českých právních dějin, XIX. svazek U-Ú. Plzeň: Aleš Čeněk, 2020, s. 580.¹⁰⁾ Definice umožňovala volný výklad pojmu, a tedy i možnost použití ve sporných případech.

Z nařízení plynul zákaz pro Židy, židovské podniky a židovská sdružení osob nakládat s pozemky, právy na pozemcích, hospodářskými závody, cennými papíry a dále nesměli ani převádět pachtovní práva bez písemného schválení protektora.

K nařízení bylo přijato 9 prováděcích předpisů, které upravovaly další omezení pro židovské obyvatelstvo. Šlo například o přihlašovací povinnost židovského majetku, nucenou úschovu, zákaz hotovostních i bezhotovostních převodů majetku a další.

Druhé zásadní opatření bylo zřízení Ústředny pro židovské vystěhovalectví výnosem ze dne 15. července 1939,Dost. z: SCHELLE, Karel Židé v Protektorátu Čechy a Morava (1939-1945) In: SCHELLE, Karel. – TAUCHEN, Jaromír. (eds). Encyklopedie českých právních dějin, XIX. svazek U-Ú. Plzeň: Aleš Čeněk, 2020, s. 580.¹¹⁾ což znamenalo přesun otázek židovského vystěhovalectví do sféry okupačních orgánů.

2. etapa – rok 1939–1941

Tato etapa přinesla zásadní zásah do postavení židovských obcí vydáním Nařízení protektora o péči o Židy a židovské organizace 5. března 1940,Dost. z: Sbírka zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava. V Praze: Tiskárna Protektorátu Čechy a Morava, 1939-1945. ISSN 1804-0713.¹²⁾ kterým Židovská náboženská obec v Praze získala hlavní roli v organizaci Židů v Protektorátu a byla nadřízena ostatním židovským obcím. Stala se tak nástrojem říše k vykonávání říšských cílů a prakticky jako základnu pro vystěhování Židů.Více k židovské obci z: KREJČOVÁ, Helena a SVOBODOVÁ, Jana. Židé v protektorátu: hlášení Židovské náboženské obce v roce 1942: dokumenty. Historia Nova. Praha: Maxdorf, 1997. ISBN 80-85800-82-9.¹³⁾

Významným bodem druhé etapy však bylo systematické vyloučení Židů z veřejného života, které sice probíhalo od počátku Protektorátu, ale v tomto období došlo k jeho finální úpravě.

Na jaře 1940 protektorátní vláda získala právě onen souhlas s vydáním nařízení o právním postavení ve veřejném životě, jež navazovalo na nařízení předchozí a zakazovalo Židům vykonávat všechny funkce v soudnictví a ve veřejné správě, s výjimkou funkcí v židovských náboženských organizacích. Nemohli však být ani lékaři, veterináři, redaktoři a mnohé další profese.Dost. z: KREJČOVÁ, Helena a SVOBODOVÁ, Jana. Židé v protektorátu: hlášení Židovské náboženské obce v roce 1942: dokumenty. Historia Nova. Praha: Maxdorf, 1997. ISBN 80-85800-82-9.¹⁴⁾

Podstatným milníkem druhé etapy byl nástup R. Heydricha na post zastupujícího říšského protektora v září 1941, přičemž převzal pravomoci dosavadního protektora K. von Neuratha, za kterého byla přijata většina základních opatření. Ihned po jeho nástupu došlo totiž k vyostření postupů proti Židům.

29. září 1941 nařídil Heydrich uzavření všech synagog a židovských modliteben. Dále nařídil uvalení ochrannévazby na Čechy, kteří se veřejně zastávali a přátelili s viditelně označenými Židy.

Opatření k separaci Židů

Období první a druhé etapy se prolínalo v průběžném vydávání opatření protektorátní veřejnou správou k separaci Židů od zbytku obyvatelstva. Jednalo se například o speciální nákupní hodiny, návštěvní hodiny, zákaz změny bydliště, zákaz návštěv parků, různých částí města, divadel či kin. V roce 1941 poté nad touto činností převzala kompetenci okupační správa a 1. září 1941 vydala policejní nařízení o označování Židů.SCHELLE, Karel Židé v Protektorátu Čechy a Morava (1939-1945) In: SCHELLE, Karel. – TAUCHEN, Jaromír. (eds). Encyklopedie českých právních dějin, XIX. svazek U-Ú. Plzeň: Aleš Čeněk, 2020, s. 581.¹⁵⁾

3. etapa – rok 1942–1945

V poslední etapě došlo k vyostření rasové politiky Protektorátu. Bylo vydáno například vládní nařízení o Židech a židovských míšencích, které upravovalo jejich postavení a vyloučení ze života společnosti.SCHELLE, Karel Židé v Protektorátu Čechy a Morava (1939-1945) In: SCHELLE, Karel. – TAUCHEN, Jaromír. (eds). Encyklopedie českých právních dějin, XIX. svazek U-Ú. Plzeň: Aleš Čeněk, 2020, s. 582.¹⁶⁾ Dne 16. února 1942 bylo přijato Nařízení říšského protektora o umístění Židů do uzavřených sídlišť.Ibidem.¹⁷⁾

Roku 1943 též vyvrcholil proces vydávání předpisů v oblasti zjišťování rasového původu, a to vytvořením Rodopisného úřadu pro Čechy a Moravu.

Postoj obyvatelstva českých zemí k Židům

Lidé žijící v českých zemí se ve vztahu k Židům rozdělili do 3 skupin. Jedna skupina se snažila jakkoliv pomoct, ať už ukrýváním židovských osob před deportací, či jinou pomocí k usnadnění života v nesnesitelných podmínkách. Touto činností se však často sami dostávali do život ohrožujících situací.Ibidem.¹⁸⁾

Příslušníci druhé skupiny by se dali označit za kolaboranty a přisluhovače Němců, kteří byli pravděpodobně strženi na tuto stranu masovou propagandou. Do třetí skupiny náleželo obyvatelstvo, které se snažilo stranit jakýmkoliv kontaktům, ať už s tou či onou stranou.

Je však nutno dodat, že i přes propagandu a zastrašování se v českých zemích nikdy nepodařilo vytvořit obecný protižidovský postoj ve společnosti. Na to měly pravděpodobně vliv i obavy, že zacházení s Židy je předzvěstí pozdějšího zacházení s českým obyvatelstvem.Ibidem.¹⁹⁾

Důsledky protižidovských opatření na postavení Židů

Od roku 1941 měla represivní opatření vůči židovskému obyvatelstvu devastující dopad. V letech 1941–1945 bylo do koncentračních táborů deportováno více než 81 000 Židů, z nichž přežilo pouze přibližně 10 500.Ibidem.²⁰⁾

Ne všichni Židé nastoupili do transportů. Někteří se ukrývali, jiní spáchali sebevraždu a další se zapojili do ilegální odbojové činnosti. Počet židovských osob žijících tímto způsobem se v období Protektorátu odhadoval na přibližně 8 000, z nichž přežilo jen zhruba 850.Ibidem.²¹⁾