Osnova
Reklama
Rozšířená osnova
Závazky ze smluv o přepravě vznikají na základě vnitrostátní nebo mezinárodní přepravy zboží a osob. Tyto závazky zahrnují všechny soukromoprávní vztahy mezi stranami na určitém úseku prostřednictvím různých dopravních prostředků a zprostředkování těchto činností.
Pro český právní řád jsou závazky ze smluv o přepravě upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „ObčZ“), konkrétně v Části čtvrté, Hlavě II, Díle 7. Tento díl obsahuje dva oddíly: Přeprava osob a věcí a Provoz dopravního prostředků.
Závazky ze smluv o přepravě jsou dispozitivního charakteru, ale odchýlení se stran od úplatnosti, která je pro tyto smluvní typy charakteristická, vede k uzavření nepojmenované smlouvy ve smyslu § 1746 odst. 2 ObčZ.
Pojmovou úplatnost explicitně uvádí základní ustanovení o přepravě osob § 2550 ObčZ, dle něhož se cestující přepravci zavazuje za přepravení do místa určení zaplatit jízdné. V základním ustanovení o přepravě věcí dle § 2555 odst. 1 ObčZ se dopravce zavazuje přepravit věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se za výše uvedené zavazuje zaplatit přepravné, tedy odměnu.
Také i Provoz dopravního prostředku, konkrétně § 2582 ObčZ, explicitně uvádí odměnu určenou provozci za závazek vyplývající z obsahu tohoto ustanovení.
Závazky ze smluv o přepravě jsou založeny na delegaci právní úpravy podzákonným právním předpisům, kterými jsou přepravní řády. Jinými slovy, základní rámec a principy přepravního práva jsou stanoveny v ObčZ, ale podrobnosti a konkrétní právní pravidla, jakými se závazky ze smluv o přepravě budou řídit, jsou upraveny v přepravních řádech. Ty specifikují, doplňují a konkretizují obecné právní normy uvedené v zákonech. Například zákon může stanovit, že dopravce má povinnost zajistit bezpečnost přepravy, zatímco přepravní řády podrobně popisují, jaké konkrétní bezpečnostní opatření musí dopravce realizovat.HRÁDEK, Jiří. Vymezení smluvních typů přepravních smluv po rekodifikaci. Obchodněprávní revue, 2017, roč. 9, č. 7-8, s. 198. 1)
V současnosti jsou platnými přepravními řády:
Význam těchto výše zmíněných přepravních řádu sehrává roli pouze pro veřejnou pravidelnou přepravu. Na přepravní řády navazují konkrétní podmínky jednotlivých přepravců, ty specifikují některá práva a povinnosti. Tyto podmínky, ačkoli nejsou závaznými předpisy, určují podmínky, za nichž je možné uskutečňovat přepravu u konkrétních dopravců a nesmějí být v rozporu s přepravními řády.
Současná úprava závazků ze smluv o přepravě, která vychází z platného ObčZ a je především syntézou předchozích úprav. Přeprava osob, věcí a smlouva o provozu dopravního prostředku byly převzaty ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
Změny lze vidět především v systematice pojetí zúčastněných osob a v adaptaci dosavadní terminologie. Naopak přetrvala snaha přenechat úpravu těchto smluvních typů podzákonným právním normám anebo přepravním podmínkám jako obchodním podmínkám sui generis.
Právní úprava závazků ze smluv o přepravě se opírá i o nadřazené právní předpisy, které mají přednost před vnitrostátními právními normami. Jsou jimi přímo použitelné předpisy Evropského společenství nebo ty vyplívající z mezinárodních smluv.HRÁDEK, Jiří. Podrobnější úprava přepravy osob a věcí, Smlouvy o přepravě v občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 187 (§ 2578 ObčZ). 2)
Jedná se zejména o následující právní předpisy:
Přeprava osob podle českého občanského zákoníku, reguluje vztah mezi dopravcem a cestujícím a stanovuje práva a povinnosti obou stran v průběhu přepravy.
Smlouva o přepravě osob vzniká okamžikem, kdy cestující přijme nabídku dopravce na přepravu a dopravce tuto přepravu uskuteční. Smlouva může být uzavřena formou zakoupení jízdenky, což je nejběžnější forma, ale může být uzavřena i jinak, například ústní dohodou, pokud jde o služby taxi nebo jinou obdobnou přepravu. Z toho plyne, že „zákon pro smlouvu o přepravě osob nevyžaduje písemnou formu, ve většině případů je uzavírána konkludentním způsobem či ústně“.DOLEŽAL, Marek a kol. Občanský zákoník – svazek XII. Komentář. 1. vydání. Praha: CODEXIS publishing, 2018, (§ 2550 ObčZ).3)
Podmínky přepravy jsou často stanoveny ve smluvních přepravních podmínkách, které vydává dopravce. Tyto podmínky bývají zveřejněny a cestující se s nimi musí seznámit před uzavřením smlouvy. Obvykle zahrnují pravidla pro užívání dopravních prostředků, nároky na zavazadla, bezpečnostní pokyny a další důležité informace.
Dopravce má hlavní povinnost přepravit cestujícího na místo určení bezpečně, včas a podle sjednaných podmínek, a to dle § 2551 ObčZ Dopravce musí dodržovat všechny bezpečnostní předpisy a pravidla provozu, která platí pro daný druh dopravy. Jediným přepravním řádem pro přepravu osob „je přepravní řád pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu – vyhláška č. 175/2000 Sb. (dále jen „PŘVOD“) podle kterého je dopravce povinen přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas. Další povinnosti dopravce stanoví § 9 a násl. PŘVOD“.WENZLOVÁ, Michaela. In PETROV, Jan. VÝTISK, Michal. BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 3. (§ 2551 ObčZ).4) Například pokud dojde ke zpoždění nebo jiným komplikacím, dopravce je povinen cestujícího o těchto skutečnostech informovat.
Dopravce také odpovídá za zdraví a bezpečnost cestujících po dobu přepravy, a to i v případě, že k ní při došlo výstupu či nástupu do dopravního prostředku.Usnesení Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 10. 1978, sp. zn. 2 Cz 28/78.5)
Pokud dojde během přepravy k újmě na zdraví nebo ke škodě na zavazadle, dopravce nese odpovědnost, pokud neprokáže, že ke škodě došlo vlivem okolností, které nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm lze požadovat (např. přírodní katastrofy).
Cestující má povinnost zaplatit jízdné, tj. cenu za přepravu, a dodržovat pravidla stanovená dopravcem. Cestující má také právo požadovat, aby dopravce splnil své povinnosti podle smlouvy, tedy zejména aby ho dopravil na místo určení v souladu se sjednanými podmínkami.
Dopravce odpovídá za škodu způsobenou zpožděním nebo zrušením spoje, pokud tím cestujícímu vznikne prokazatelná újma. Tato odpovědnost je však často omezena smluvními přepravními podmínkami, kde mohou být stanoveny limity na výši odškodnění nebo situace, kdy se odškodnění neposkytuje (např. při zásahu vyšší moci).CIPRÝN, Štěpán. KIRŠNER, Pavel. Práva cestujících. Pravniprostor.cz, publikováno dne 20.9.2017, citováno dne. 2.8.2024. Dostupné online na: https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/prava-cestujicich.6)
Cestující má v případě zpoždění nebo neuskutečnění přepravy nárok na vrácení jízdného nebo jeho části, pokud se přeprava neuskutečnila v souladu s dohodnutými podmínkami.
Cestujícímu náleží i práva z opožděné přepravy, kdy je zásadní rozdíl v právech, které má vůči dopravci při pravidelné a nepravidelné přepravě.WENZLOVÁ, Michaela. In PETROV a kol. Občanský zákoník. § 2553 ObčZ.7)
Dostane-li se dopravce u pravidelné přepravy do prodlení s plněním své povinnosti přepravit cestujícího do místa určení v dohodnutý čas, má cestující práva která stanoví přepravní řády. PŘVOD v § 42 odst. 4 vylučuje právo cestujícího na náhradu škody.
Přeprava věci podle českého občanského zákoníku je specifickým typem smluvního vztahu, který se řídí ustanoveními týkajícími se přepravní smlouvy.
Přepravní smlouva je závazkovým právním vztahem, ve kterém se dopravce zavazuje přepravit věc z jednoho místa na jiné a odesílatel se zavazuje zaplatit za tuto přepravu odměnu dle § 2555 odst. 1. ObčZ. Je-li předmětem smlouvy povinnost zasílatele vlastním jménem na účet příkazce obstarat přepravu věci třetí osobou, jde o smlouvu zasílatelskou dle § 2471 an. ObčZ.WENZLOVÁ, Michaela. In PETROV a kol. Občanský zákoník. § 2554 ObčZ. 8)
V ObčZ se klade důraz na dvě základní povinnosti:
Přepravní smlouva vzniká přijetím nabídky, kterou dopravce učiní odesílateli. Nabídka může být učiněna písemně, ústně nebo konkludentně, tj. mlčky, např. když odesílatel předá věc k přepravě a dopravce ji přijme, „je však povahy věci vhodným přidržet se formy písemné. Přepravní smlouva o přepravě zásilky je pak uzavřena přijetím zásilky dopravcem k přepravě a vydáním přepravního dokladu o přijetí zásilky k přepravě“.Doležal Marek a kol. Občanský zákoník Občanský zákoník – svazek XII. (§ 2550)9) Smlouva musí obsahovat minimálně určení přepravované věci, cílové místo a výši přepravného (nebo alespoň způsob jeho určení).Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 23 Cdo. 10)
Dopravce má povinnost přepravit věc řádně a včas s odbornou péčí na sjednané místo určení. Je povinen učinit všechna opatření, která jsou nutná k bezpečné přepravě věci. Pokud dojde k poškození nebo ztrátě přepravované věci, odpovídá dopravce za škodu, pokud neprokáže, že škoda byla způsobena okolnostmi, které nemohl odvrátit ani při vynaložení veškerého možného úsilí.WENZLOVÁ, Michaela. In PETROV a kol. Občanský zákoník. § 2558 ObčZ.11)
Odesílatel má povinnost zaplatit dopravci přepravné ve výši, která byla sjednána ve smlouvě, nebo ve výši, která odpovídá obvyklé ceně za daný druh přepravy, s přihlédnutím k obsahu závazku.WENZLOVÁ, Michaela. In PETROV a kol. Občanský zákoník. § 2555 ObčZ.12) Odesílatel je také povinen předat dopravci věc k přepravě ve stavu, který umožňuje její bezpečnou přepravu. Pokud věc vyžaduje zvláštní zacházení (např. kvůli své povaze, hmotnosti nebo velikosti), je odesílatel povinen na to dopravce upozornit a rovněž mu předat zvláštní listiny, které jsou nezbytné k přepravě zásilky.
Přepravní smlouva zaniká splněním, tj. doručením přepravované věci na sjednané místo a předáním příjemci. ObčZ rovněž předpokládá možnost ukončení smlouvy dohodou stran nebo odstoupením od smlouvy v případě, že jedna ze stran podstatným způsobem poruší své povinnosti.
V neposlední řadě může dopravce prodat zásilku na účet odesilatele při bezprostřední hrozbě, a to za následujících podmínek:
O bezprostřední hrozbu podstatné škody na zásilce půjde, bude-li zřejmé či jisté, že vznik této škody v blízké budoucnosti nastane. Bezprostřední hrozbu vzniku podstatné škody bude nutné posuzovat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti přepravy, a to zejména předmět zásilky a důvody hrozící škody.WENZLOVÁ, Michaela. In PETROV a kol. Občanský zákoník. § 2570 ObčZ.13) Podstatnou škodou je škoda takového rozsahu, že v jejím důsledku zásilka bude zničena zcela nebo poškozena z převážné části. Dopravce není povinen vyžádat pokyny oprávněné osoby k prodeji zásilky v případě, že doba mezi učiněním žádosti a jejím dojitím do dispozice oprávněné osoby a následným udělením pokynů je natolik dlouhá, že by během ní vznikla škoda na zásilce.
Dopravce odpovídá za škodu na přepravované věci od okamžiku jejího převzetí až do doby jejího předání příjemci. Odpovědnost dopravce je objektivní. Právní úprava povinnosti dopravce k náhradě škody na zásilce je ve vztahu k obecné odpovědnosti za škodu speciální.Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 32 Odo.14)
Tato odpovědnost se vztahuje na veškeré ztráty nebo poškození, které vzniknou během přepravy. Odpovědnost dopravce je však omezena na škody, které byly způsobeny jeho zaviněním nebo zaviněním jeho zaměstnanců nebo subdodavatelů.
Obecně je „Odpovědnost dopravce za škodu na zásilce je objektivní, a tedy dopravce není povinen k náhradě škody na zásilce pouze v případě, že existuje důvod, pro který se své povinnosti k náhradě škody zprostí. Důkazní břemeno ohledně liberačního důvodu má dopravce“.WENZLOVÁ, Michaela. In PETROV a kol. Občanský zákoník. § 2566 ObčZ.15)
Dopravce se může zprostit odpovědnosti v případě prokázaní, že není povinen k náhradě škody na zásilce, protože při přepravě zásilky postupoval s odbornou péčí, a ani při jejím vynaložení nemohl škodě zabránit. Dopravce tak není povinen k náhradě škody „při zásahu vyšší moci nebo při způsobení škodní události třetí osobou, které dopravce nemohl předejít či zabránit“.Tamtéž, § 2566 ObčZ.16)
Přepravce je povinen oznámit odesílateli škodu bez zbytečného odkladu poté, co ji zjistí, jinak hrozí, že bude muset zaplatiti škodu tím způsobenou odesílateli nebo příjemci dle § 2568 odst. 2 ObčZ.
ObčZ. rovněž řeší problematiku přepravy nebezpečných věcí a stanovuje zvláštní povinnosti pro odesílatele a dopravce při přepravě věcí, které by mohly představovat riziko pro zdraví, majetek nebo životní prostředí. Přepravce odpovídá za škodu vzniklou kvůli vadnému obalu zásilky, pokud na tuto vadu při přejímce neupozornil. Má povinnost zkontrolovat stav zásilky a upozornit odesílatele na zjevné vady obalu, jinak nese odpovědnost za škodu, která by při řádném zabalení nevznikla.
Při vzniku škody na zásilce má přepravce informační povinnost vůči odesílateli a dle ObčZ musí přepravce bez zbytečného odkladu informovat odesílatele o vzniklé škodě, jejím rozsahu a okolnostech, za kterých k ní došlo.WENZLOVÁ, Michaela. In PETROV a kol. Občanský zákoník. § 2568 ObčZ.17) Právo na náhradu škody vzniklé na zásilce se podle občanského zákoníku promlčuje ve lhůtě do šesti měsícu. Tato promlčecí lhůta začíná běžet ode dne, kdy bylo zboží doručeno příjemci, nebo mělo být doručeno. Pokud odesílatel nebo příjemce ve stanovené lhůtě neuplatní nárok na náhradu škody, právo se promlčí a nelze jej úspěšně vymáhat.WENZLOVÁ, Michaela. In PETROV a kol. Občanský zákoník. § 2569 ObčZ.18)
Náložný list, známý také pod anglickým označením „Bill of Lading“ (B/L), je právní dokument používaný v přepravě. Náložný list je cenný papír, se kterým je spojeno právo požadovat na dopravci vydání zásilky.WENZLOVÁ, Michaela. In PETROV a kol. Občanský zákoník. § 2572 ObčZ.19) Navíc je „s náložným listem je spojeno právo disponovat se zásilkou po dobu její přepravy. Po vydání náložného listu nelze právo na vydání zásilky bez náložného listu uplatnit ani převést“.Tamtéž, § 2572 ObčZ.20)
Důkaz o uzavření přepravní smlouvy: Náložný list potvrzuje, že byla uzavřena smlouva mezi dopravcem a odesílatelem, podle které se dopravce zavazuje přepravit určité zboží z místa odeslání na místo určení. Tento dokument tedy formálně dokládá existenci přepravního vztahu mezi stranami.
Potvrzení o převzetí zboží: Náložný list potvrzuje, že dopravce převzal zboží k přepravě ve stavu, který je v něm popsán. Dopravce tak přebírá odpovědnost za přepravu zboží a je povinen zajistit jeho doručení v souladu s podmínkami uvedenými v náložným listu.
Cenný papír: Náložný list je také cenným papírem, který ztělesňuje vlastnické právo k přepravovanému zboží. Tento dokument může být převoditelný, což znamená, že držitel náložného listu může zboží prodat, aniž by fyzicky manipuloval se samotným zbožím. V praxi to znamená, že vlastnictví zboží může být převedeno na jinou osobu pouhým předáním náložného listu.
Na jméno: Obsahuje-li náložný list jméno oprávněné osoby, aniž by bylo uvedeno, že je vystavený na její řad, jde o náložný list na jméno. Tedy je vystaven na konkrétní osobu, která jediná má právo zásilku převzít.
Na řad: Obsahuje-li náložný list jméno osoby s uvedením, že je vydaný na její řad, jde o náložný list na řad. "Na řad" znamená, že držitel náložného listu může svá práva převést na jiného tím, že na zadní stranu dokumentu (rub) napíše jméno nového majitele (tzv. indosatář) a připojí svůj podpis. Tento postup umožňuje snadnou a rychlou změnu vlastníka nebo oprávněné osoby bez nutnosti vystavovat nový náložný list.
Na doručitele: Neobsahuje-li náložný list jméno oprávněné osoby, jde o náložný list na doručitele. U náložného listu na doručitele má právo na převzetí zboží má osoba, která list fyzicky předloží.
Náložný list je cenný papír, se kterým je spojeno právo požadovat na dopravci vydání zásilky v souladu s obsahem náložného listu, „od toho je však třeba odlišit „nákladní list“, který zná Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě ( dále jen „CMR“) – zde jde o doklad provázející zásilku, který je dokladem o uzavření přepravní smlouvy.“MAREK, Karel. Smlouva zasílatelská, smlouva o přepravě věci, smlouva o provozu dopravního prostředku. Bulletin advokacie, publikováno dne 23.10.2014, citováno dne 29.8.2024. Dostupné online na: http://www.bulletin-advokacie.cz/smlouva-zasilatelska-smlouva-o-preprave-veci-smlouva-o-provozu-dopravniho-prostredku?browser=mobi.21) Nákladní list je základním dokumentem v mezinárodní silniční přepravě, který slouží jako potvrzení o uzavření přepravní smlouvy mezi odesílatelem a dopravcem, stejně jako důkaz o převzetí zboží k přepravě. Nákladní listy mohou být stejně jako listy náložný vydávány na jméno, na řad nebo na doručitele, což poskytuje flexibilitu v jejich použití a přenositelnosti práv na zboží.LOJDA, Jiří. Nákladní list a elektronický nákladní list podle Úmluvy CMR. Obchodněprávní revue, 2013, roč. 5, s. 157-159.22)
Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) byla přijata v roce 1956 s cílem sjednotit právní rámec pro mezinárodní silniční přepravu zboží mezi smluvními státy. Úmluva CMR se stala klíčovým dokumentem pro regulaci přepravních vztahů, jelikož stanovuje práva a povinnosti stran přepravní smlouvy (odesílatele, dopravce a příjemce) a zajišťuje jejich právní jistotu při přepravě zboží přes hranice. Tato úmluva se aplikuje na každou smlouvu o přepravě zboží po silnici za úplatu, pokud místo převzetí zboží a předpokládané místo dodání se nacházejí ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem CMR.
Úmluva CMR nejenže harmonizuje právní normy mezi státy, ale také specifikuje povinné náležitosti přepravní dokumentace, zejména nákladního listu, který je hlavním dokumentem dokazujícím uzavření přepravní smlouvy a převzetí zboží k přepravě.
Podle Úmluvy CMR nákladní list plní především důkazní funkci – slouží jako doklad o uzavření a obsahu přepravní smlouvy a o převzetí zboží dopravcem. Důležité je, že platnost přepravní smlouvy není podmíněna vyhotovením nákladního listu, což znamená, že přepravní smlouva může být platná i bez jeho existence. To poskytuje určitou míru flexibility, ale zároveň může absence nákladního listu komplikovat vymáhání práv a povinností, například práva dispozičního odesilatele.
Úmluva CMR specifikuje, že nákladní list by měl být vyhotoven ve třech originálech, z nichž jedno zůstává dopravci, druhé doprovází zboží a třetí je předáno odesílateli. Nákladní list může být vyplněn v jakémkoli jazyce, přičemž jeho obsah musí odpovídat požadavkům čl. 6 Úmluvy CMR, který vyjmenovává nutné údaje, jako jsou jméno a adresa odesílatele a dopravce, popis přepravovaného zboží, a další podrobnosti potřebné pro správné provedení přepravy.
Technologický pokrok v oblasti digitálních komunikací vedl k přijetí Dodatkového protokolu k Úmluvě CMR, který umožňuje používání elektronických nákladních listů. Tento protokol vstoupil v platnost pro Českou republiku 13. července 2011. Zavedení elektronického nákladního listu (dále jen „e-NL“) představuje významný krok k modernizaci mezinárodní silniční přepravy, neboť elektronická forma nákladního listu umožňuje rychlejší a efektivnější zpracování dat a zlepšuje přístupnost k informacím pro všechny zúčastněné strany.
Elektronický nákladní list má stejnou právní sílu a důkazní hodnotu jako tradiční papírový nákladní list, pokud splňuje všechny požadavky stanovené dodatkový protokol k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě týkající se elektronického nákladního listu (dále jen „protokolem 2008“). Tento protokol 2008 stanovuje, že e-NL musí obsahovat všechny náležitosti, které jsou vyžadovány pro papírový nákladní list podle Úmluvy CMR, a navíc musí zajistit integritu a důvěryhodnost dat od okamžiku jeho vytvoření až po konečnou verzi. Elektronický podpis je nezbytný pro ověření e-NL a zajištění jeho autenticity.
S účinností od 1. ledna 2019 bylo v České republice zavedeno nové ustanovení § 9a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále jen „ZSD“), podle kterého se nyní Úmluva CMR vztahuje i na vnitrostátní silniční přepravu, protože před touto změnou se úmluva uplatňovala pouze na mezinárodní přepravu. SÝKORÁVÁ, Dagmar. Jak nová legislativa v silniční dopravě ovlivní pojištění pro rok 2019?. Epravo, 2019, roč. 1, s. 177. 23)
Důvodá zpráva říká „Jedná se o podrobnější úpravu přepravy věcí, se kterou počítá občanský zákoník v § 2578, která ovšem v nákladní silniční dopravě (na rozdíl od silniční osobní dopravy) doposud neexistuje.“ a dále z ní vyplývá, že ustanovení § 9a ZSD rozšiřuje působnost pravidel z Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě i na vnitrostátní dopravu.Důvodová zpráva k zákonu č. 304/2017 Sb. Bod č. 15.24)
Tato nová úprava oproti předchozímu právnímu režimu dle občanského zákoníku přináší omezení v oblasti odpovědnosti dopravce a mění podmínky týkající se reklamačních lhůt i promlčecí doby.SÝKORÁVÁ, Dagmar. Jak nová legislativa..., s. 177.25)
Provoz dopravního prostředku v České republice je právně upraven v ObčZ, a to konkrétně v ustanoveních § 2582 až § 2585 ObčZ. Tento právní rámec definuje podmínky a náležitosti smlouvy o provozu dopravního prostředku, která se v praxi často označuje jako charter.WENZLOVÁ, Michaela. In PETROV a kol. Občanský zákoník. § 2582 ObčZ.26) Tento typ smlouvy je typický pro oblast dopravy a logistiky, kdy jeden subjekt (provozce) poskytuje svůj dopravní prostředek jinému subjektu (objednateli) za účelem přepravy nákladu, a to dle § 2582 ObčZ.
Smlouva o provozu dopravního prostředku vytváří specifické závazky pro obě smluvní strany. Na straně provozce vzniká povinnost uskutečnit alespoň jednu cestu, kterou určí objednatel, nebo ve sjednané době vykonat více cest za účelem přepravy nákladu dle § 2582 ObčZ. Tato smlouva se odlišuje od smlouvy o přepravě věci tím, že důraz je kladen především na samotné poskytnutí služby provozu dopravního prostředku, nikoliv na přepravovanou věc. Jinými slovy, klíčovým prvkem smlouvy o provozu dopravního prostředku je využití dopravního prostředku k vykonání stanovených cest.
Objednatel má v rámci této smlouvy povinnost zaplatit provozci za provedení těchto cest. Výše úplaty, stejně jako způsob její úhrady, by měla být uvedena ve smlouvě. Pokud však smlouva neobsahuje konkrétní ustanovení o výši odměny a její splatnosti dle § 2585. Provozce má pak nárok na obvyklou odměnu, která je splatná po vykonání určené cesty nebo po uplynutí sjednané doby.WENZLOVÁ, Michaela. In PETROV a kol. Občanský zákoník. § 2585 ObčZ.27)
Podle obsahu lze smlouvy o provozu dopravního prostředku rozdělit na dva základní typy:
Smlouva o provozu dopravního prostředku může být uzavřena pouze za účelem přepravy nákladu. Tato smlouva není určena pro přepravu osob, což je klíčová odlišnost od jiných typů přepravních smluv. Účel přepravy musí být vždy jednoznačně stanoven, aby nedošlo k právním nejasnostem či sporům mezi smluvními stranami.
Podle Občz může být smlouva o provozu dopravního prostředku uzavřena ústně, což je výjimka oproti některým jiným typům smluv, které vyžadují písemnou formu. Přesto se v praxi doporučuje uzavírat takové smlouvy písemně, aby byly jasně stanoveny všechny podmínky a závazky obou stran. Ve smlouvě by měly být jasně definovány následující aspekty:
Kromě Občz je provoz dopravního prostředku v České republice regulován i dalšími právními předpisy, které se vztahují k různým druhům dopravy.
Těmi například jsou:
Tyto zákony obsahují specifické předpisy a regulace pro jednotlivé druhy dopravy a mohou stanovit další požadavky či omezení, která musí provozce i objednatel respektovat při uzavírání a plnění smlouvy o provozu dopravního prostředku.
Ustanovení § 2582 až § 2585 ObčZ týkající se provozu dopravního prostředku jsou dispozitivní charakteru. To znamená, že smluvní strany mají určitou volnost při sjednávání konkrétních podmínek smlouvy a mohou se odchýlit od zákonných ustanovení, pokud to povaha právního vztahu a zákon dovoluje.
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
