Reklama
Rozšířená osnova
Zákon č. 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky právně zakotvoval ochranu nově nastoleného režimu po únorovém převratu 1948. Byl masově zneužíván k potlačení odpůrců komunistického totalitního režimu v Československu. Na jeho základě bylo souzeno téměř dvacet sedm tisíc osob a bylo vyneseno 249 rozsudků smrti.Lojek, A. Zákon na ochranu lidově demokratické republiky (č. 231/1948 Sb.). In: Schelle, K., Tauchen, J. (eds.). Encyklopedie českých právních dějin, XXI. Svazek Volby – Zákon o. Plzeň: Aleš Čeněk, 2020, s. 468.1) Účinný byl od 24. října 1948 do 1. srpna 1950, kdy byl zrušen trestním zákonem č. 86/1950 Sb.
Již počátkem vlády komunistů v roce 1948 se ukázalo, že dosavadní právní úprava neodpovídá požadavkům a potřebám totalitního státu. Režimu se nedařilo trestat odpůrce proti novému zřízení tak jednoduše a odsuzovat je k mnohaletým odnětím svobody či trestům smrti, jak by si přál. Politicky motivované činy soudy dosud posuzovali podle zákona č. 50/1923 Sb. na ochranu republiky, který byl přijat po atentátu na prvorepublikového ministra financí Aloise Rašína.Pernes, J., Pospíšil, J., Lukáš, A. Alexej Čepička – Šedá eminence rudého režimu. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2008, s. 152.2)
Tyto „nedostatky“ se projevily v případě XI. všesokolského sletu v Praze, který byl využit k projevům nesouhlasu s novou politikou státu, případně také v souvislosti s pohřbem E. Beneše, v procesu Obuch, Ursíny a spol.Mikušovič, D. Prvý politický proces stihli komunisti už dva mesiace po prevrate. Demokrata Ursínyho tak možno zachránili pred ešte vyšším trestom [online]. denikn.sk. 23. 4. 2023 [cit. 19. 5. 2025] https://dennikn.sk/3345712/prvy-politicky-proces-stihli-komunisti-uz-dva-mesiace-po-prevrate-demokrata-ursinyho-tak-mozno-zachranili-pred-este-vyssim-trestom/. 3) či v procesech s šiřiteli protikomunistických letáků.Pernes, J., Pospíšil, J., Lukáš, A. Alexej Čepička – Šedá eminence rudého režimu. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2008, s. 153.4)
Přípravou nového zákona, který by umožnil trestat odpůrce režimu, bylo pověřeno ministerstvo spravedlnosti v čele s ministrem Alexejem Čepičkou. Hotový návrh zákona byl Čepičkou předložen Národnímu shromáždění 6. října 1948 a téhož dne i jednomyslně schválen. Vyhlášen byl 16. října a účinnosti nabyl 24. října 1948.Pernes, J., Pospíšil, J., Lukáš, A. Alexej Čepička – Šedá eminence rudého režimu. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2008, s. 154 - 155.5)
Zákon se skládal ze 72 paragrafů rozdělených do pěti hlav. Trestné činy byly rozděleny do čtyř skupin, kterým odpovídaly hlavy 1 až 4. Hlava pátá obsahovala závěrečná a přechodná ustanovení. Zákon č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky. 6)
Hlava první obsahovala v paragrafech 1 až 4 trestné činy proti státu. V této části byl chráněn základ existence státu vyplývající z Ústavy 9. května, to znamená samostatnost, ústavní jednotnost, lidově demokratické zřízení, společenská a hospodářská soustava a ústavní orgány.Vieska, J. Zákon na ochranu lidově demokratické republiky – komentované vydání s projevem ministra JUDr A. Čepičky v Národním shromáždění. Praha: Naše vojsko, 1949, s. 21.7) Jednalo se o trestné činy velezrady (§ 1), sdružování proti státu (§ 2), pobuřování proti republice (§ 3) a hanobení republiky (§4).
Velezrada představovala jeden z nejtěžších zločinů. Takového jednání se měl dopustit ten, kdo se pokusil zničit, rozvrátit výše zmíněné chráněné zájmy a znemožnit ústavní činnost státu. Ustanovení bylo často nezákonně zneužíváno např. i k trestání osob, které se z důvodu nesouhlasu s režimem pokusily o emigraci.Lojek, A. Zákon na ochranu lidově demokratické republiky (č. 231/1948 Sb.). In: Schelle, K., Tauchen, J. (eds.). Encyklopedie českých právních dějin, XXI. Svazek Volby – Zákon o. Plzeň: Aleš Čeněk, 2020, s. 465.8) Za velezradu hrozil trest těžkého žaláře od 10 do 25 let, doživotí a případně podle odst. 3 za určitých okolností i trest smrti.
Sdružování proti státu se dopustil ten, kdo se spolčil za účelem podvrátit tzn. zpochybnit nebo oslabit chráněné zájmy jako v případě velezrady. Účelem tohoto ustanovení bylo zabránit vzniku nebo podpoře různých odbojových organizací a podobných spolků.Lojek, A. Zákon na ochranu lidově demokratické republiky (č. 231/1948 Sb.). In: Schelle, K., Tauchen, J. (eds.). Encyklopedie českých právních dějin, XXI. Svazek Volby – Zákon o. Plzeň: Aleš Čeněk, 2020, s. 466.9) Jako trest bylo ukládáno odnětí svobody ve výši tří měsíců až tří let, v případě branné pohotovosti jeden až pět let.
Pobuřováním podle § 3 se rozuměl veřejný projev proti chráněným zájmům směřující k tomu, aby vyvolal ve veřejnosti vůči těmto částem právního řádu nepřátelskou náladu.Vieska, J. Zákon na ochranu lidově demokratické republiky – komentované vydání s projevem ministra JUDr A. Čepičky v Národním shromáždění. Praha: Naše vojsko, 1949, s. 29.10) Tomu, kdo se takového přečinu dopustil hrozilo vězení v délce až 3 roky. Stejně byl potrestán i ten, kdo napomáhal šíření tohoto projevu úmyslně nebo svou hrubou nedbalostí.
Hanobení republiky byl dle § 4 projev, který směřoval ke znevažování republiky nebo jejích symbolů, aniž by cílil k vyvolání pobouření. Trestáno bylo mimo veřejné hanobení i to projevené soukromě. Za takovýto veřejný projev mohlo být uloženo vězení od tří měsíců do dvou let, v případě soukromého projevu pak šest až osm měsíců odnětí svobody.Zákon č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky.11)
Hlava druhá zákona na ochranu lidově demokratické republiky obsahovala ustanovení zaměřená na ochranu vnější bezpečnosti státu, zejména jeho obranyschopnosti a vojenské síly. Postihovala činy, které vnější obranu narušovaly, ohrožovaly nebo jí jinak škodily, případně takové jednání podporovaly.Vieska, J. Zákon na ochranu lidově demokratické republiky – komentované vydání s projevem ministra JUDr A. Čepičky v Národním shromáždění. Praha: Naše vojsko, 1949, s. 31 – 32.12)
Paragrafy 5 a 6 byly zaměřeny proti špionáži – jak proti Československu, tak i proti státům, s nimiž mělo Československo uzavřeno spojenecké smlouvy, tedy proti SSSR, Polsku, Rumunsku, Bulharsku a Jugoslávii.Vieska, J. Zákon na ochranu lidově demokratické republiky – komentované vydání s projevem ministra JUDr A. Čepičky v Národním shromáždění. Praha: Naše vojsko, 1949, s. 35.13) Za vyzvědačství mohl být uložen trest těžkého žaláře v délce od deseti do pětadvaceti let, trest odnětí svobody na doživotí, a v případech uvedených v § 5 odst. 2 i trest smrti.
V další skupině byly obsaženy skutkové podstaty trestných činů, které špionáž usnadňovaly. Jednalo se o nedbalé uchovávání státního tajemství (§ 7) trestané odnětím svobody od tří měsíců do tří let, ohrožení obrany republiky (§ 8), jehož by se dopustil ten, kdo by vyzradil nebo měl úmysl vyzradit státní tajemství nepovolané osobě. Za tento přečin hrozilo uvěznění v rozmezí od jednoho roku do pěti let, v případě přítomnosti přitěžují okolnosti až na deset let. Nakonec byly dle § 9 postihovány nedovolené dispozice (tj. obkresy, uveřejnění apod.) s plány nebo nákresy obranné infrastruktury a podle § 12 zveřejňování informací o kritické infrastruktuře a informací spojených s obranou státu, nešlo-li takovou činnost podřadit pod jiný trestný čin.Vieska, J. Zákon na ochranu lidově demokratické republiky – komentované vydání s projevem ministra JUDr A. Čepičky v Národním shromáždění. Praha: Naše vojsko, 1949, s. 37.14)
Trestné bylo dále válečné škůdnictví podle § 10 vymezené jako vědomé působení škody obraně nebo vojenským podnikům či úmyslné opatření prospěchu nepříteli. Za tuto činnost mohl soud uložit odnětí svobody na deset až pětadvacet let nebo na doživotí. V závažných případech bylo možné uložit i trest smrti.
V § 11 a 13 jsou vymezeny přečiny vojenského charakteru. Vojenské zrady se dopustil československý občan, který za branné pohotovosti státu nebo v době ozbrojeného napadení státu sloužil v nepřátelském vojsku. Zrada mohla být potrestána stejně jako jiné velmi závažné trestné činy v tomto zákoně odnětím svobody od deseti do pětadvaceti let, případně doživotím či trestem smrti. Trestného činu účast na vojenském zločinu (§ 13) by se dopustil civilista, který by spáchal některý ze zločinů či přečinů uvedených ve vojenském trestním zákoně.Vieska, J. Zákon na ochranu lidově demokratické republiky – komentované vydání s projevem ministra JUDr A. Čepičky v Národním shromáždění. Praha: Naše vojsko, 1949, s. 42.15)
Třetí a nejrozsáhlejší hlava se zabývala ochranou vnitřní bezpečnosti. Chránila ústavní činitele, veřejné sbory a funkcionáře, lidově demokratické zakotvení státu, vnitřní bezpečnost v užším smyslu a plnění plánů hospodářské výstavby.Vieska, J. Zákon na ochranu lidově demokratické republiky – komentované vydání s projevem ministra JUDr A. Čepičky v Národním shromáždění. Praha: Naše vojsko, 1949, s. 43.16)
Mimo trestných činů spočívajících v útoku na život (§ 14) nebo zdraví (§ 15) ústavních činitelů a veřejných funkcionářů, spolčení k takovému útoku (§ 17), vzbouření (§ 20) nebo hanobení ústavních činitelů (§ 23, 24), které byly v zásadě upraveny již v zákoně na ochranu republiky z roku 1923, přibyly i zcela nové trestné činy. Nově byla postihována podpora a propagace fašismu (§ 25), zneužití úřadu duchovního (§ 28), sabotáž (§ 36) nebo ohrožení jednotného hospodářského plánu (§ 38).Kuklík, J., a kolektiv. Vývoj československého práva 1945 – 1989. Praha: Linde, 2009, s.148.17)
Trestné bylo i nedovolené ozbrojování (§ 29), šíření poplašné zprávy (§ 32), či podněcování k trestnému činu nebo jeho schvalování (§ 34).
Tato hlava, která obsahovala pět skutkových podstat trestných činů, postihovala útoky na zájmy republiky páchané v cizině (§ 39 až 41), hanobení spojenců (§ 42) a podněcování k útočné válce (§ 43).
Mezi zmíněné útoky na zájmy republiky patřil podle § 40 i nově koncipovaný trestný čin neoprávněného opuštění území republiky a neuposlechnutí výzvy k návratu. To umožňovalo trestat vzrůstající emigraci obyvatel. Stíhán tak mohl být každý pokus o ilegální přechod hranic.Kuklík, J., a kolektiv. Vývoj československého práva 1945 – 1989. Praha: Linde, 2009, s.148.18) V takovém případě mohl být udělen trest odnětí svobody od jednoho roku do pěti let.
Obsahem této poslední části zákona byla ustanovení upravující a doplňující zákonné skutkové podstaty uvedené v předchozích hlavách. V § 44 bylo upraveno stíháni cizinců a v § 66 stíhání vojenských osob. Zákon v § 45 umožňoval liberaci pachatele v případě vybraných trestných činů, tím že projevil účinnou lítost.
V § 46 až 59 se nacházela ustanovení o vedlejších trestech, které mohly být uloženy vedle trestu hlavního. Jednalo se např. o konfiskaci jmění podle § 48, ztrátu čestných občanských práv dle § 52 nebo ztrátu státního občanství podle § 53.
Spolu se zákonem č. 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky byl přijat i zákon č. 232/1948 Sb. o státním soudu.
Státní soud byl podle § 17 tohoto zákona příslušný k rozhodování o zločinech spadajících pod zákon na ochranu lidově demokratické republiky, za které hrozilo odnětí svobody nad deset let. Soud mohl rozhodovat i o jiných trestných činech, navrhl-li to státní prokurátor.Zákon č. 232/1948 Sb. o státním soudu.19)
Soud byl složen z prezidenta, který stál v čele, viceprezidentů, profesionálních soudců a soudců z lidu. Rozhodoval v pětičlenných senátech složených ze tří profesionálních soudců, z nichž jeden vykonával funkci předsedy senátu, a dvou soudců z lidu.Kuklík, J., a kolektiv. Vývoj československého práva 1945 – 1989. Praha: Linde, 2009, s.152.20)
Veřejnou žalobu zastupovala státní prokuratura v čele se státním prokurátorem odpovědným přímo ministru spravedlnosti.Kuklík, J., a kolektiv. Vývoj československého práva 1945 – 1989. Praha: Linde, 2009, s.152.21)
O opravných prostředcích rozhodoval dle § 36 Nejvyšší soud.
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
