Gaius popsal podstatu vis maior (casus fortuitus) jako „neobyčejnou moc, které lidská slabost nedokáže vzdorovat.“D 44, 7, 1, 4; VRANOVÁ, Š. Přechod rizika u kupní smlouvy v právu římském a moderním. Olomouc: Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2015, s. 9 .¹⁾ Římané na ni tedy nahlíželi jako na moc či sílu mimo jejich chápání a ovlivnitelnost. Vzhledem k absenci jasnější definice právo pracuje s výčtem jednotlivých případů, které jsou obsaženy ve fragmentech.SOMMER, O. Učebnice soukromého práva římského. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011. s. 41.²⁾ Jedním z nich je: D 13, 6, 18:

„GAIUS libro nono ad edictum provinciale

 In rebus commodatis talis diligentia praestanda est, qualem quisque diligentissimus pater familias suis rebus adhibet, ita ut tantum eos casus non praestet, quibus resisti non possit, veluti mortes servorum quae sine dolo et culpa eius accidunt, latronum hostiumve incursus, piratarum insidias, naufragium, incendium, fugas servorum qui custodiri non solent. Quod autem de latronibus et piratis et naufraugio diximus, ita scilicet accipiemus, si in hoc commodata sit alicui res, ut eam rem peregre secum ferat: alioquin si cui ideo argentum commodaverim, quod is amicos ad cenam invitaturum se diceret, et id peregre secum portaverit, sine ulla dubitatione etiam piratarum et latronum et naufragii casum praestare debet., …“GAIUS v 9. knize k provinčnímu ediktu – U vypůjčených věcí se odpovídá za takovou pečlivost, jakou na své věci vynakládá ten nejpečlivější otec rodiny tak, aby neodpovídal pouze v těch případech, kterým nemohl zabránit, jako je například smrt otroků, která nastala bez ohledu na jeho úmysl a nedbalost, vpád lupičů nebo nepřátel, nástrahy pirátů, ztroskotání lodě, požár, nebo útěk otroků, kteří nejsou obvykle hlídáni. Avšak to, co jsme řekli o lupičích, pirátech a ztroskotání lodě, to připustíme pouze tehdy, jestliže byla věc vypůjčena s tím, že bude vzata s sebou na cesty. Jinak to je, když někomu vypůjčíme stříbrné nádobí, neboť tvrdí, že chce na večeři pozvat přátele, a vezme ho s sebou na cesty; v takovém případě nepochybně odpovídá také za případ s piráty, lupiči i ztroskotáním.³⁾Citováno dle: BLAHO, P., VAŇKOVÁ J. Corpus Iuris Civilis Digesta, Tomus I. Bratislava: Eurokodex 2008, s. 259-260. Překlad dle: SKŘEJPEK, M., ŽYTEK, J. Digesta, neboli, Pandekty: vybrané části. Svazek I, Kniha I-XV. Praha: Karolinum. 2015. [online].⁴⁾

Jak můžeme vidět, vis maior poskytuje důvod k vyvinění se z povinnosti nahradit škodu na věci či dostát smluvené obligaci. Vyšší moc může být rozdělena do kategorií podle jejího bezprostředního původce, a to na přírodní jevy, právní akty (např. prohlášení za res extra commercium) a jednání třetích osob, které není možné ovlivnit. Za takto vzniklou škodu tedy dlužník neodpovídá, pokud dobrovolně nepřevzal odpovědnost, nebo se nejedná o obligaci s generickým plněním. Platí totiž zásada „princip genus numquam perit (genus perire non censetur) – druh nikdy nezaniká“.SKŘEJPEK, M. Římské soukromé právo. Systém a instituce. Plzeň: Aleš Čeněk, 2011. s. 143.⁵⁾ Pokud tedy plnění spočívá ve vyplacení peněž, zlata, či jiné druhově vymezené věci, není běžně možné se z něj vyšší mocí osvobodit. V některých případech může ovšem výjimečně dojít ke snížení vyplácené částky. Příkladem může být snížení pachtovného, pokud vis maior způsobí takovou neúrodu, kterou nevyrovná ani výtěžek dalších let. Nejčastěji se ve fragmentech setkáme s případy řešící commodatum, vyskytuje se ovšem i v ostatních typech kontraktů, ať reálných či konsenzuálních.VLČEK, K. Vliv římského práva na současný občanský zákoník – Přechod rizik ve smluvním právu. Bulletin-advokacie.cz. 18.01.2013. [online]. [cit. 14.02.2024]. http://www.bulletin-advokacie.cz/vliv-rimskeho-prava-na-soucasny-obcansky-zakonik-prechod-rizik-ve-smluvnim-pravu#ftn14.⁶⁾ Výjimku ze zásady „genus numquam perit“ tvoří fenus nauticum, kde existovala povinnost splacení pouze po vykonání úspěšné plavby, což znamená, že vyšší moc mohla způsobit zánik generického plnění této obligace. KINCL, J., URFUS., V., SKŘEJPEK, M. Římské právo. Praha: C.H. Beck, 1995, s. 246.⁷⁾

Výjimku z obecného pojetí odpovědnosti za vyšší moc tvoří zásada „Perfecta emptione periculum ad emptorem respiciet. – Perfekcí trhové smlouvy se rozumí zpravidla její uzavření“, zkracovaná do podoby periculum est emptoris. Jedná se tedy o přechod nebezpečí nahodilé zkázy z prodávajícího na kupce i bez faktického předání věci. Kupci tedy vzniká povinnost zaplatit i cenu trhovou ve všech případech, kdy není smlouva uzavřena se suspenzivní podmínkou.SOMMER, O. Učebnice soukromého práva římského. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011. s. 64-65.⁸⁾ Tato zásada vyplývá z fragmentu D 18, 6, 8:

„Necessario sciendum est, quando perfecta sit emptio: tunc enim sciemus, cuius periculum sit:nam perfecta emptione periculum ad emptorem respiciet. Et si id quod venierit appareat quidquale quantum sit, sit et pretium, et pure venit, perfecta est emptio: quod si sub condicione resvenierit, si quidem defecerit condicio, nulla est emptio, sicuti nec stipulatio: quod si exstiterit,proculus et octavenus emptoris esse periculum aiunt: idem pomponius libro nono probat.quod si pendente condicione emptor vel venditor decesserit, constat, si exstiterit condicio,heredes quoque obligatos esse quasi iam contracta emptione in praeteritum. Quod si pendente condicione res tradita sit, emptor non poterit eam usucapere pro emptore. Et quod pretiisolutum est repetetur et fructus medii temporis venditoris sunt ( sicuti stipulationes et legatacondicionalia peremuntur), si pendente condicione res exstincta fuerit: sane si exstet res, licetdeterior effecta, potest dici esse damnum emptoris.“Je nezbytně třeba vědět, kdy je smlouva perfektní. Neboť tehdy víme, která strana nese nebezpečí [nahodilé zkázy]: neboť okamžikem perfekce smlouvy přechází nebezpečí na kupce. A jestliže i v případě toho, co je prodáváno, je zřejmé mezi stranami, co a kolik má být prodáno, a je dohodnuta i cena, a ke smlouvě není připojena odkládací podmínka, je smlouva perfektní. Neboť jestliže by byla ke smlouvě připojena podmínka, jestliže podmínka odpadne, koupě je neplatná, stejně jako je (v takovém případě) neplatná stipulace. Ale jestliže se podmínka splní, Proculus a Octavenus říkají, že nebezpečí náleží kupci. Také Pomponius v deváté knize má za to, že jestliže v době, kdy není jasné, že podmínka bude splněna, zemře kupec nebo prodávající, tvrdí Pomponius, že pokud se později podmínka splní, budou z kupní smlouvy zavázáni dědicové, jako by byla již uzavřena v minulosti. A věru také, jestliže v době, kdy není jasné, že podmínka bude splněna, dojde k předání věci, nebude moci kupec tuto věc pro sebe získat vydržením. A jestliže byla i zaplacena cena, tato cena bude navrácena kupci a plody, které v tom čase věc vydala, jestliže věc zanikla dříve, než se splnila podmínka, se navracejí kupci: je zřejmé, že pokud bude existovat věc, třebaže v horším stavu, je možno říci, že tato škoda náleží kupci.⁹⁾VRANOVÁ, Š. Přechod rizika u kupní smlouvy v právu římském a moderním. Olomouc: Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2015, s. 23.¹⁰⁾

Pojetí této zásady se odlišuje v závislosti na čase, neboť klasické právo ztotožňovalo nahodilou zkázu právě s vyšší mocí, zatímco právo justiniánské ji rozšiřuje na nezaviněné poškození a krádež, za které odpovídá místo prodávajícího kupující, čímž zanikla zákonná povinnost prodávajícího ručit za škodu až do výše custodie.SOMMER, O. Učebnice soukromého práva římského. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011. s. 65.¹¹⁾ Tato zásada v byla v již modifikované úpravě zaznamenána ve fragmentu I 3, 23, 3:

„Cum autem emptio et venditio contracta sit (quod effici diximus, simulatque de pretio convenerit, cum sine skriptura res agitur), periculum rei venditae statim ad emptorem pertinet, tametsi adhuc ea res emptori tradita non sit. Itaque si homo mortuus sit vel aliqua parte corporis laesus fuerit, aut aedes totae aut aliqua ex parte incendio consumptae fuerint, aut fundus vi fluminis totus vel aliqua ex parte ablatus sit, sive etiam inundatione aquae aut arboribus turbine deiectis longe minor aut deterior esse coeperit: emptoris damnum est, cui necesse est, licet rem non fuerit nactus, pretium solvere.Quidquid enim sine dolo et culpa venditoris accidit, in eo venditor securus est. Sed et si post emptionem fundo aliquid per alluvionem accessit, ad emptoris commodum pertinet: nam et commodum eius esse debet, cuius periculum est“Když je smlouva o koupi a prodeji uzavřena (stane se to tak, jak jsme již řekli, když se sjednotíme na kupní ceně a není třeba uzavřít právní jednání písemně), pak okamžitě přechází nebezpečí prodané věci na kupce, a to i tehdy, když věc není kupci odevzdána. Když přitom otrok zemře, nebo je zraněn na některé části těla, dům je zcela anebo zčásti zničen požárem, nebo byl pozemek silným proudem řeky zcela nebo zčásti odplaven, nebo je značně zmenšen anebo se zhorší záplavami anebo vichřicí tím, že jsou vytrženy stromy i s kořeny, je to ke škodě kupci, který musí zaplatit kupní cenu, i když věc nenabyl. Prodavatel je totiž bezpečný před všemi nároky, které vznikly bez jeho úmyslu nebo nedbalosti. Pokud ovšem po uzavření smlouvy o koupi a prodeji něco přiroste k pozemku naplavením, připadne to kupci; ten, kdo snáší nebezpečí, musí mít totiž také prospěch.¹²⁾VRANOVÁ, Š. Přechod rizika u kupní smlouvy v právu římském a moderním. Olomouc: Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2015, s. 26-27.¹³⁾

Ani to ovšem stranám nebránilo v odlišné úpravě ve smlouvě samotné.VRANOVÁ, Š. Přechod rizika u kupní smlouvy v právu římském a moderním. Olomouc: Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2015, s. 26-27.¹⁴⁾

Problematika vyšší moci římského práva nabízí řešení nejen otázek minulosti, ale také téměř všech civilistických otázek současnosti. Po prostudování občanského zákoníku z roku 2012Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v aktuálním znění.¹⁵⁾ dojdeme nepochybně k závěru, že vyšší moc je jedna z oblastí, kde došlo téměř k návratu do římské tradice. Jedná se tedy o nesporný důkaz uplatnitelnosti tohoto prastarého právního systému. VLČEK, K. Vliv římského práva na současný občanský zákoník – Přechod rizik ve smluvním právu. Bulletin-advokacie.cz. 18.01.2013. [online]. [cit. 14.02.2024]. http://www.bulletin-advokacie.cz/vliv-rimskeho-prava-na-soucasny-obcansky-zakonik-prechod-rizik-ve-smluvnim-pravu#ftn14.¹⁶⁾