Osnova
Reklama
Vydědění je jeden ze způsobů vyloučení z dědického práva. Podle zákonné dikce má zůstavitel má možnost vyřadit nepominutelného dědice z jeho práva na povinný díl a to buď zcela (povinný díl je vyloučen) nebo pouze z části (omezení povinného dílu). Institut je upraven v § 1646-1649 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „OZ“). Akt vydědění předpokládá aktivní jednání zůstavitele (kromě tzv. vydědění mlčky a po právu, viz níže), který musí svou vůli projevit stejným způsobem, jakým se pořizuje závěť, tedy písemnou formou (o takové listině poté hovoříme jako o prohlášení o vydědění).SVOBODA, Jiří. KLIČKA, Ondřej. Dědické právo v praxi. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 12-14.1) Platně vydědit lze pouze na základě zákonných důvodů, které jsou taxativně vymezeny v § 1646 odst. 1 OZ.
Prohlášení o vydědění může být sepsáno ve formě soukromé či veřejné listiny, včetně písemné formy s úlevami za podmínek pro pořízení privilegované závěti. Dále může být prohlášení o vydědění učiněno v samostatné listině, či jako součást pořízení pro případ smrti. Svoboda a Klička se domnívají, že pokud bude zůstavitel omezen ve svéprávnosti, lze analogicky přes ustanovení § 1528 odst. 1 OZ dovodit nutnost pořídit listinu ve formě veřejné listiny.SVOBODA, Jiří. KLIČKA, Ondřej. Dědické právo v praxi. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 15-16.2)
Prohlášení o vydědění může sepsat pouze zůstavitel a vyděděným může být pouze zůstavitelův nepominutelný dědic, kterým je ve smyslu § 1643 OZ dítě zůstavitele eventuelně jeho potomci. Pokud vyděděný potomek přežije zůstavitele, tak nedědí ani jeho potomci, jestliže zůstavitel neprojeví jinou vůli. Opačná situace nastane v případě, kdy se vyděděný potomek smrti zůstavitele nedožije. V tomto případě potomci vyděděného automaticky dědí, pokud zůstavitel některého z nich samostatně nevyloučí z jejich dědického práva.ŠEŠINA, Martin. MUZIKÁŘ, Ladislav. DOBIÁŠ, Petr. Dědické právo: kompletní pohled na dědění z hlediska hmotněprávního, procesního a mezinárodního : praktická příručka. 2. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2022, s. 294.3) Je možné také platně vydědit nezletilého nepominutelného dědice, ovšem je nutné posuzovat zda je vůbec možné, s ohledem na jeho rozumové a volní vlastnosti, požadovat chování vylučující vydědění.Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.11.1998, sp. zn. 18 Co 310/98.4) Jedná se o zcela osobní právo zůstavitele, z čehož plyne, že jej nemůže vykonat spolu s jinou osobou či jej třetí osobě svěřit (stejně jako u závěti).SVOBODA. KLIČKA. Dědické právo v praxi…, s. 15-16.5)
V současné právní úpravě je vyjádřena zásada exheredationes non sunt adiuvandae (tj. vydědění se nemá podporovat) a proto je vyloučen extenzivní výklad taxativních důvodů pro vydědění včetně použití analogie.Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, s. 407. Dostupné online na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf.6) Nově právní úprava nevyžaduje po zůstaviteli uvést konkrétní důvody, pro které nepominutelného dědice z jeho práva na povinný díl vyloučil či omezil, jako tomu bylo v dřívější právní úpravě. Pokud však zůstavitel důvod neuvede, zůstává nepominutelnému dědici jeho právo na povinný díl zachováno, dokud se nepovede prokázat opak, jak je uvedeno v § 1648 OZ.SVOBODA. KLIČKA. Dědické právo v praxi…, s. 16-17.7) Ovšem skutečnost, že zůstavitel konkrétní důvod uvedl, nevylučuje prokázání jiného zákonného důvodu vydědění.Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2019, sp. zn. 24 Cdo 1777/2019-II.8) Naplnění důvodů vydědění se v nové právní úpravě posuzuje ke dni úmrtí zůstavitele, oproti předchozí právní úpravě, kde se prokazovaly k datu pořízení prohlášení o vydědění.Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.1.2022, sp. zn. 24 Cdo 549/2020.9) Níže si podrobněji rozebereme jednotlivé zákonné důvody a další specifické formy vydědění
Tento důvod předpokládá naplnění tří předpokladů, kterými jsou, že se zůstavitel ocitl v nouzi, potřebuje objektivně pomoc a zůstavitelův potomek měl objektivně možnost se o zůstavitelově situaci dozvědět. Zůstavitel se může ocitnout v nouzi například z důvodů zdravotních potíží, finančních problému či vlivem kritických životních situací (např. úmrtí osoby blízké). Objektivní potřeba pomoci nastává v případě, kdy si zůstavitel není schopen sám obstarat své životní potřeby (kterými jsou např. hygiena, nákupy či pravidelné dojíždění za lékařem) bez pomoci další osoby. Poslední podmínkou je objektivní možnost zůstavitelova potomka potřebnou pomoc poskytnout či zajistit. Situace, kdy potomek bydlí a pracuje několik tisíc kilometrů od místa pobytu zůstavitele, se tak musí posuzovat individuálně a soud poté musí zkoumat, zdali bylo možné takovou péči vyžadovat, či jestli ji nemohl potomek zajistit jiným způsobem. Další situací může být potomek, který je sám těžce nemocný, a nebylo by proto spravedlivé po něm náležitou péči vyžadovat.SVOBODA. KLIČKA. Dědické právo v praxi…, s. 19-20.10) Pokud zůstavitel nabízenou pomoc, jenž je způsobilá mu v konkrétní situaci pomoci, odmítne, nezakládá to důvod pro vydědění.KITTEL, David. In PETROV, Jan. VÝTISK, Michal. BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, (§ 1646 OZ).11)
Tento důvod je vždy nutné posuzovat individuálně případ od případu. Nezájem se musí zůstavitele osobně citově dotýkat a nesmí mu být lhostejný.KITTEL, David. In PETROV, Jan. VÝTISK, Michal. BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, (§ 1646 OZ).12) Pokud zůstavitel podstatně přispěl svým chováním k nezájmu ze strany nepominutelného dědice, nelze mu tuto skutečnost přičítat k tíži.Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.10.2014, sp. zn. 21 Cdo 2088/2013.13) Samotné neprojevování zájmu bude spočívat především v pasivitě na straně potomka, ovšem může mít i podobu aktivního jednání, které neodpovídá řádnému chování potomka k předkoviRozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2007, sp. zn. 21 Cdo 688/2006.14) (konkrétně například podáním návrhu na omezení svéprávnosti nikoliv v úmyslu hájit zůstavitelovi zájmyRozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.9.2009, sp. zn. 21 Cdo 1912/2008.15)).
Zákonodárce se v tomto případě rozhodl jít cestou poněkud neobvyklou a oproti sousedním právním řádům tento důvod vztáhnout na poměrně širokou oblast, bezvýznamnou pro rodinné vazby, což by mohlo zůstavitele svádět k jeho zneužívání.Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, s. 407-408. Dostupné online na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf.16) Pro naplnění tohoto důvodu je potřeba, aby byl nepominutelný dědic odsouzen pro trestný čin, který byl spáchán za okolností svědčící o zvrhlé povaze jeho pachatele. Nově již není potřeba, aby byl nepominutelný dědic odsouzen za trestný čin úmyslné povahy a není nutné, aby byl odsouzen k trestu odnětí svobody. Jako důkazní prostředek bude v tomto případě vždy pravomocný odsuzující rozsudek. O tom, že nebyl spáchán trestný čin, nelze usuzovat pouze podle výpisu z Rejstříku trestů, který vede Ministerstvo spravedlnosti, vzhledem k možnému zahlazení odsouzení podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále pouze jako „TZ“).KITTEL, David. In PETROV. VÝTISK. BERAN a kol. Občanský zákoník…, (§ 1646 OZ).17) Opačný názor má však Svoboda, který dovozuje, že pokud bylo odsouzení pravomocně zahlazeno, tak podle zákonné dikce nelze na potomka hledět jako na odsouzeného, a tedy nemůže být naplněn důvod pro vydědění.SVOBODA, Jiří. Úvahy nad interpretací důvodu vydědění potomka pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze. Ad Notam. 2022, č. 2, s. 8. Citováno dne 13.4.2024. Dostupné online na: https://www.nkcr.cz/data/news/ad-notam/PDF/AD_NOTAM_2_2022_web.pdf.18) Problémy však může vyvolávat výklad pojmu „okolnosti svědčící o zvrhlé povaze“, který je nutné posuzovat jak z hlediska obecné morálky, tak z hlediska vazby k zůstaviteli a jeho rodině. Pro jeho posouzení tak bude pravděpodobně klíčový i samotný spáchaný trestný čin.SVOBODA, Jiří. Úvahy nad interpretací důvodu vydědění potomka pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze. Ad Notam. 2022, č. 2, s. 8-9. Citováno dne 13.4.2024. Dostupné online na: https://www.nkcr.cz/data/news/ad-notam/PDF/AD_NOTAM_2_2022_web.pdf.19) Svoboda a Klička se domnívají, že těmito okolnostmi by mohly být zejména přitěžující okolnosti uvedené v § 42 TZ (např. trestný čin spáchaný ze ziskuchtivosti, surovým nebo trýznivým způsobem, či využívaje něčí nouze).SVOBODA. KLIČKA. Dědické právo v praxi…, s. 21-26.20)
Pro vydědění nepominutelného dědice podle tohoto důvodu je třeba, aby takový dědic vedl nezřízený život a aby se tak dělo trvale. Nejvyšší soud vymezil pojem nezřízený život jako „chování, které evidentně vybočuje z rámce obecné představy o chování v souladu s dobrými mravy“.Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.11.2011, sp. zn. 21 Cdo 190/2010.21) Dobré mravy pak dále definoval jako „ souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních“.Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.7.2003, sp. zn. 21 Cdo 664/2003.22) Půjde tak typicky o situace závislosti na alkoholu, omamných látkách či hazardních hrách, zanedbávání povinné výživy nebo soustavné vyhýbání se práci. Trvalost v sobě obsahuje dvě složky a to kontinuálnost a dlouhodobost, kdy zpravidla není možné očekávat návrat k běžnému způsobu života.SVOBODA. KLIČKA. Dědické právo v praxi…, s. 26.23)
Na první pohled by se mohlo zdát, že tento důvod nemá takové využití, jelikož nezpůsobilý dědic je vyloučen z dědického práva i bez vydědění. Zůstavitele však může motivovat k vydědění podle tohoto důvodu spousta praktických důvodů. Prvním z nich může být posílení důkazní pozice ostatních dědiců a odstranění pochybností ohledně prominutí jednání vedoucího k dědické nezpůsobilosti podle § 1481 OZ. Dalším důvodem může být jistá odlišnost institutů dědické nezpůsobilosti a vydědění podle tohoto důvodu, spočívající v jiných důsledcích pro nepominutelného dědice. Jestliže je totiž potomek „pouze“ dědicky nezpůsobilý, jeho potomci dále dědí, jestliže zůstavitele přežije, což je opačný závěr v případě vydědění, kde platí obecné pravidlo, že pokud vyděděný přežije zůstavitele, nedědí ani jeho potomci. Zůstavitel tedy může pomocí vydědění ovlivnit, jestli potomci vyděděného budou, nebo nebudou dědit namísto něj. Další výhodou může být možnost zůstavitele takto nepominutelnému dědici zanechat méně, než je jeho povinný díl. V situaci, kdy by byl potomek dědicky nezpůsobilý, mu zůstavitel nemůže zanechat ani věc zanedbatelné hodnoty. Pokud tedy zůstavitel potomka vydědí ohledně části jeho povinného dílu a zároveň mu promine jednání zakládající dědickou nezpůsobilost, pak budou účinky vydědění zachovány, i přes vyloučení dědické nezpůsobilosti a bude mít právo na povinný díl v omezené výši.BEDNÁŘ, Václav. Vydědění pro dědickou nezpůsobilost. Bulletin advokacie, 2020, č. 11, s. 41-43.24) Naproti tomu Horák zastává názor, že pokud byl čin zakládající dědickou nezpůsobilost zůstavitelem prominut a zůstavitel prohlášení o vydědění nezruší, tak by se mělo vykládat jako negativní závěť, a nepominutelný dědic by měl mít právo na povinný díl. Výslovným prominutím sice nebude naplněn důvod vydědění podle § 1646 odst. 2 OZ, avšak pokud zůstavitel konkrétní důvod neuvede, může mu být i přesto prokázán jiný důvod zakládající platné vydědění.HORÁK, Ondřej. Ke vztahu prominutí činu zakládajícího dědickou nezpůsobilost a vydědění pro dědickou nezpůsobilost. Ad Notam, 2022, č. 2, s. 16.25)
Tento důvod podle § 1647 OZ umožňuje vydědit nepominutelného dědice, který je zadlužen, nebo si počíná marnotratně, s tím, že je tu důvodná obava, že se povinný díl nezanechá pro jeho potomky. Hlavním smyslem je ochrana rodiny vyděděného v ekonomické sféře, tedy aby byl všechen majetek, který by vyděděný potencionálně dědictvím nabyl, ochráněn před nepříznivými důsledky jednání vyděděného a ochrana hodnot, které zůstavitel po celý život shromažďoval. Nevyžaduje se předluženost či úpadek nepominutelného dědice, postačí zadluženost, pokud to v zůstaviteli vyvolává důvodnou obavu, že se povinný díl nezachová pro děti vyděděného. Marnotratnost potomka je stav, kdy tento dědic žije způsobem, který neodpovídá jeho finančním možnostem (tj. bezhlavě utrácí za zbytečné věci, pořizuje si luxusní zboží), a který je neúměrně nákladný pro život jeho samého i jeho rodiny. Tento zvláštní důvod se svými specifiky odlišuje od předchozích důvodů vydědění hned v několika znacích. Zůstavitel může nepominutelného dědice vydědit podle tohoto důvodu pouze za současného zůstavení jeho povinného dílu dětem vyděděného (eventuelně dětem dětí, pokud nejsou), v podobě dědického podílu či odkazu. Testovací svoboda zůstavitele je tak omezena, jelikož nemůže tento povinný díl zůstavit nikomu jinému. Zásadním znakem je také nemožnost vydědění podle tohoto důvodu, pokud takový nepominutelný dědic nemá žádné potomky.SVOBODA. KLIČKA. Dědické právo v praxi…, s. 28-29.26) Dle Horáka existují tři případy, kdy by i přes naplnění znaků tohoto důvodu k vydědění dojít nemělo. Pokud dluhy dědice jsou způsobeny jednáním či opomenutím zůstavitele, nepominutelný dědic značnou měrou přispěl k udržení či zvětšení zůstavitelova majetku a pokud zůstavitel či nepominutelný dědic vyvolal ve věřitelích dojem, že bude dědit, tak by měl převážit zájem věřitelů na uspokojení jejich pohledávek nad zájmem ochrany vůle zůstavitele (s tím, že by se mělo jednat o výjimečné případy).HORÁK, Ondřej. Nad rozhodnutím o nedovolání se neplatnosti závěti. Ad Notam. 2019, č. 4, s. 14-15. Citováno dne 13.4.2024. Dostupné online na: www.nkcr.cz/data/news/ad-notam/PDF/AD_NOTAM_4_2019_web.pdf.27)
Jestliže zůstavitel v závěti nepominutelného dědice opomene záměrně, tj. nikoliv omylem (zůstavitel o potomku neví), a zároveň se takový dědic dopustil jednání, které by naplnilo některý z důvodů vydědění, nastanou účinky vydědění. Naplnění zákonného důvodu vydědění se následně prokazuje v řízení o pozůstalosti (eventuelně ve sporném řízení podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jako „ZŘS“). Na rozdíl od ostatních způsobů vydědění není potřeba, aby zůstavitel svou vůli vydědit aktivně projevil.SVOBODA. KLIČKA. Dědické právo v praxi…, s. 29-30.28)
Tento institut slouží zůstaviteli k vyloučení z dědického práva všech dědiců ze zákona, krom svých potomků. Zůstavitel musí svou vůli projevit náležitým způsobem (jakým se pořizuje závěť), kde prohlásí o některém ze zákonných dědiců (vyjma nepominutelných), že pozůstalost nenabude. Mezi náležitosti negativní závěti se neřadí uvedení důvodu, pro který si zůstavitel nepřeje, aby jistá osoba nedědila, který se poté v řízení o pozůstalosti ani nedokazuje.SVOBODA. KLIČKA. Dědické právo v praxi…, s. 30-31.29) Nastává ovšem otázka, zdali se uplatní princip reprezentace (ve třetí a šesté dědické třídě) v případě, že zůstavitel pozitivně nevymezí okruh dědiců. Talanda dovozuje, že pokud zůstavitel svou vůli ohledně potomků vyloučeného dědice neprojeví dostatečně, mělo by se postupovat podle obecného pravidla u institutu vydědění (§ 1646 odst. 3 OZ), a reprezentace nenastane.TALANDA, Adam. Problematika reprezentace v dědickém právu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 106-108.30)
Jak bylo řečeno výše, vyděděním zůstavitel zcela vyloučí nebo omezí nepominutelného dědice v jeho právu na povinný díl. Ohledně účinků existuje hned několik závěrů. Pokud je vydědění učiněno na základě zákonných důvodů, tak je potomek vyloučen nejenom z práva na povinný díl, ale také z dědění podle zákonné dědické posloupnosti. Existují však názory, že pokud zůstavitel pořídí pouze prohlášení o vydědění a má dojít k dědění na základě zákonné posloupnosti, pak má nepominutelný dědic stále právo na zákonný díl podle první dědické třídy. Tyto názory Bednář odmítá, a poukazuje na to, že současný institut vydědění je třeba vykládat jako vyloučení dědice jeho dědického práva včetně omezení/odnětí práva na povinný díl. Tyto účinky ovšem může mít pouze platné prohlášení o vydědění.BEDNÁŘ, Václav. Několik poznámek k vydědění. Bulletin advokacie, 2018, č. 10, s. 25.31) Pokud zůstavitel nepominutelného dědice vydědí na základě nikoliv zákonných důvodů, bude se tak jednat podle obsahu o negativní závěť, a potomek bude tedy vyloučen z dědění podle zákonné dědické posloupnosti.KITTEL, David. In PETROV. VÝTISK. BERAN a kol. Občanský zákoník…, (§ 1646 OZ).32)
Jestliže prohlášení o vydědění nesplní zákonné náležitosti právního jednání (neplatnost či dokonce zdánlivost), nebo pokud se v řízení o pozůstalosti či následném sporném řízení před soudem neprokáže tvrzený důvod vydědění, nebude vydědění tzv. po právu.SVOBODA. KLIČKA. Dědické právo v praxi…, s. 18-19.33) Pokud není následně nepominutelný dědic uspokojen v rozsahu svého práva na povinný díl, má možnost domáhat se žalobou vůči osobám povinným (tj. dědici a odkazovníci) na vyplacení jeho povinného dílu v penězích podle § 1653 OZ.KITTEL, David. In PETROV. VÝTISK. BERAN a kol. Občanský zákoník…, (§ 1646 OZ).34) Zásadní otázkou pro řízení o pozůstalosti bylo, do jaké míry je vyděděný nepominutelný dědic účastníkem řízení. Nejvyšší soud vyslovil ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 24 Cdo 2236/2020 názor, že pokud nepominutelný dědic nezpochybňuje platnost prohlášení o vydědění, ale pouze zpochybňuje naplnění důvodů pro vydědění, tak není dědicem, a tím pádem ani účastníkem řízení podle § 113 ZŘS. Taková osoba má poté možnost se ve sporném soudnictví domáhat určení nenaplnění důvodů pro vydědění, a nezatěžovat tímto řízení o pozůstalosti, které má charakter nesporný.Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.1.2021, sp. zn. 24 Cdo 2236/2020.35) S tímto závěrem se shodují i Talanda a Plašil, kteří uvádějí, že smyslem obrany nepominutelného dědice nemá být možnost řízení o pozůstalosti neúměrně protahovat a činit tak ostatním účastníkům nepříjemnosti. Ochranu spornému právu ohledně povinného dílu má poskytovat sporné soudnictví.TALANDA, Adam. PLAŠIL, Filip. Postavení vyděděného nepominutelného dědice v aktuální rozhodovací praxi soudů. Ad Notam. 2021, č. 2, s. 3-6. Citováno dne 13.4.2024. Dostupné online na: www.nkcr.cz/data/news/ad-notam/PDF/AD_NOTAM_2_2021_web.pdf.36)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
