Skutková podstata trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou je privilegovaná. V privilegované skutkové podstatě hraje významnou roli zdravotní stav matky. Tato prognóza matky se objeví při porodu nebo bezprostředně po něm. Porod tedy může způsobit určité rozrušení, které se odráží na psychickém stavu matky.JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. 8. vydání. Praha 2: Leges, s.r.o., 2022, s. 559-560.¹⁾

Rozrušení způsobené porodem je zvláštní stav matky, kdy je kvůli porodu psychicky oslabená a obtížněji ovládá své chování. Tento stav souvisí přímo s porodem a netrvá dlouho. Obvykle trvá v řádu pár hodin, ve výjimečných případech trvá několik dnů. Konec tohoto stavu je u každé ženy jiný.ŠÁMAL, Pavel. In ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1909-1914 (§ 142 TZ).²⁾ Jde tedy o speciální skutkovou podstatu vůči zvlášť závažnému zločinu zabití.JELÍNEK. Trestní právo hmotné…, s. 559.³⁾

Objektem tohoto trestného činu je život člověka, blíže řečeno se jedná o život novorozeného dítěte. Dítě je z právního hlediska považováno za novorozence od začátku porodu.Tamtéž, s. 560.⁴⁾ Ovšem o novorozené dítě se jedná i tehdy, když není odděleno od těla matky, tedy neopustí úplně její tělo.ŠÁMAL. Trestní zákoník, s. 1909-1914 (§ 142 TZ).⁵⁾ Do té doby se považuje pouze za lidský plod.JELÍNEK. Trestní právo hmotné, s. 560.⁶⁾

V diskusích o ochraně života se často objevují dva hlavní pohledy. Mezi první z nich řadíme takzvaný „pro-life“ přístup, který vychází z přirozenoprávní koncepce lidských práv a považuje za počátek lidského života okamžik početí. Tedy dobu, ve které vzniká geneticky jedinečný organismus. Na tomto základě se vymezuje plná právní ochrana plodu, přičemž tato úprava porod chápe pouze jako určitou fázi vývoje, nikoli jako počátek existence života. Tento přístup odmítá interrupce z ekonomických a sociálních důvodů a zastává názor, že stát by měl těhotným ženám pomáhat jinými způsoby. Ovšem připouští i jisté výjimky, které se týkají situací, kdy je matka v ohrožení života a primárně je upřednostněn její život. Postoj k potratům, kvůli vrozeným vadám plodu není jednotný. Příkladem může být situace, ve které polský Ústavní soud tyto důvody zrušil jako protiústavní a omezil interrupce pouze na případy ohrožení zdraví matky nebo těhotenství, které vzniklo trestným činem.ODEHNALOVÁ, Jana. Je (trestně)právní ochrana nascitura dostatečná? Trestněprávní revue. 2021, 2. ročník, s. 77. Citováno dne 27.3.2025. Dostupné online na: https://app.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=nrptembsgfpxi4s7gjpxgxzxg4&groupIndex=9&rowIndex=0&refSource=search-facets.⁷⁾

Druhý přístup se nazývá „pro-choice“. Jde o přístup, který obhajuje právo ženy rozhodnout se pro interrupci. Podle něj plod nezískává plné právo na život od okamžiku početí, ale až narozením, případně se jeho ochrana stupňuje v průběhu těhotenství. Především tím, jak se plod vyvíjí. Mezi jejich další argumenty patří, že těhotenství představuje významnou fyzickou a psychickou zátěž pro ženu, na jejímž základě by měla mít možnost rozhodnout se, jestli chce dítě donosit nebo ne. Stát v tomto případě nemá právo ji k tomu nutit. Tento přístup nezapomíná zdůraznit negativní důsledky případného zákazu interrupcí. Už v historii bylo prokázáno, že i při takovém zákazu potraty zcela nezmizely, ale staly se naopak nelegální činností, která se prováděla. Tato nezákonná činnost vedla k ohrožování života a zdraví žen.ODEHNALOVÁ. Je (trestně)právní ochrana nascitura dostatečná…, s. 77.⁸⁾

Listina základních práv a svobod v čl. 6 uvádí, že „lidský život je hoden ochrany již před narozením.“Usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky.⁹⁾ Soukromoprávní postavení nascitura je založeno na právní fikci, že je považováno za dítě již narozené, pokud se narodí živé a může tedy nabývat práv v jeho zájmu. Pokud se ale živé nenarodí, resp. se narození nedožije, tak se na něj hledí, jako by právně neexistovalo.ODEHNALOVÁ. Je (trestně)právní ochrana nascitura dostatečná…, s. 77.¹⁰⁾

Je také nezbytné si uvědomit, že porod má tři fáze. Tyto fáze jsou nazývané, jako porodní doby. Mezi první příznaky porodu řadíme nástup stahů děložních svalů, které jsou pravidelné. V situaci, kdy projde celý plod z dělohy do porodních cest, nastává druhá doba porodní. V okamžik narození dítěte porod stále pokračuje. Při třetí době porodní neboli při pokračujícím porodu je důležité, aby byla porozena placenta. Tato situace nastává do zhruba půl hodiny od porodu. Tímto je porod ukončen.VALIŠOVÁ, Vladana. K trestnému činu vraždy novorozeného dítěte matkou. Bulletin advokacie. 2000, 4. ročník, s. 66. Citováno dne 27.3.2025. Dostupné online na: https://app.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=nrptembqgbpweyk7grpxgxzwgy&groupIndex=0&rowIndex=0&refSource=search-facets.¹¹⁾

Předmětem tohoto trestného činu může být pouze živé novorozené dítě, které se narodí matce, která je pachatelkou tohoto činu. Živým dítětem se rozumí především situace, ve které je dítě schopno vést život mimo dělohu, alespoň po nějaký čas. V situaci, že by tomu tak nebylo, by se jednalo o přerušení těhotenství.ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1909-1914 (§ 142 TZ).¹²⁾

Objektivní stránka se vztahuje na případy, kdy matka při porodu nebo bezprostředně po porodu dítě usmrtí. Jednání může spočívat v konání i v opomenutí.JELÍNEK. Trestní právo hmotné…, s. 560.¹³⁾ Smrt je lékařsky definována jako nevratná smrt mozku, také označovaná jako cerebrální smrt, kdy už není možné obnovit životní funkce.ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1909-1914 (§ 142 TZ).¹⁴⁾

Označením „při porodu“ se rozumí okamžik, ve kterém začíná porod. Tedy situace, kdy dítě začíná opouštět tělo matky, například když se objeví hlava nebo jiná část tělíčka. V případě císařského řezu se porodem rozumí zahájení chirurgického zákroku. Z hlediska trestního práva je za ukončení porodu považován okamžik, kdy dojde k vyloučení placenty.Tamtéž.¹⁵⁾

Termín bezprostředně po porodu, nelze chápat, jako pevně stanovený časový úsek. Délka tohoto stavu se může lišit v závislosti na okolnostech a konkrétní situaci. Rozrušení způsobené porodem obvykle netrvá dlouho, protože většina rodiček se rychle uklidní a po porodu jsou natolik unavené a vyčerpané, že usnou. Spánek má za následek zklidnění nervového systému a určitou regeneraci těla, a tedy i stavu po porodu. Tento spánek v mnoha případech může signalizovat konec rozrušení. Je proto nezbytné u každého případu posoudit, jak dlouho takový stav trvá a na základě intenzity a délky, ve které rozrušení proběhlo určit časový úsek. I přesto je klíčové vzít v úvahu míru rozrušení a posuzovat každou situaci individuálně. Závěry musí být řádně odůvodněny znalcem.MITLÖHNER, Miroslav. Čas jako významná právní skutečnost. Bulletin advokacie. 2000, 1. ročník, s. 44. Citováno dne 28.3.2025. Dostupné online na: https://app.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=nrptembqgbpweyk7gfpxgxzugq&groupIndex=2&rowIndex=0&refSource=search-facets.¹⁶⁾

Příkladem může být judikatura Nejvyššího soudu, konkrétně v případu, ve kterém rozhodoval soud ve věci týkající se jednání matky bezprostředně po porodu. Šlo o případ, kdy matka měla nevolnosti a následkem toho porodila do záchodové mísy dítě. Problém nastal v situaci, kdy rodička nechala dítě po porodu ponořené hlavičkou v záchodové míse, přičemž novorozeně mělo hlavu ponořenou pod vodou. V takovém stavu pachatelka dítě nechala minimálně patnáct minut. Následkem toho došlo k asfyxii, rozumí se tím „přerušení dodávky kyslíku do organismu s následným vzestupem kysličníku uhličitého a rozvoji metabolické acidózy, která způsobila metabolický rozvrat, poškození centrální nervové soustavy a vznik syndromu multiorgánového selhání.“ Matka byla uznána vinnou za zvlášť závažný zločin vraždy, podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. c TZUsnesení ze dne 15. 8. 2024, sp. zn. 11 Tdo 589/2024.¹⁷⁾. Protože dle důkazů, jako byly znalecké posudky a výpovědi svědků, bylo potvrzeno, že obviněná nebyla ve stavu, který by jí znemožňoval poskytnout novorozenci důležitou pomoc. Bylo také poznamenáno, že pro aplikaci mírnějšího ustanovení vraždě novorozeného dítěte matkou podle § 142 TZ by muselo být prokázáno rozrušení způsobené porodem, které v tomto případě nenastalo. Obviněná věděla, že je těhotná, ale popírala to. Od počátku měla možnost podstoupit interrupci v době, kdy se o těhotenství dozvěděla a bylo ještě možné těhotenství ovlivnit. Také nerodila poprvé a měla zkušenosti s příznaky porodu. Přesto dítě nechala v záchodové míse bez jakékoli péče, což vedlo k jeho utonutí. Celé této tragédii obviněná mohla zabránit vyjmutím dítěte z toalety a zavoláním lékařské pomoci. Soudy proto správně kvalifikovaly čin, jako vraždu podle § 140 odst. 1 TZ, nikoli jako privilegovanou skutkovou podstatu podle § 142 TZ.Usnesení ze dne 15. 8. 2024, sp. zn. 11 Tdo 589/2024.¹⁸⁾

Subjektem, resp. pachatelem tohoto trestného činu může být pouze matka novorozeného dítěte. Jde o konkrétní subjekt. Právnická osoba v tomto případě pachatelem být nemůže. Pokud matku někdo navede nebo ji při činu pomáhá, tak se dopouští návodu nebo pomoci k trestnému činu vraždy dle § 140 TZ, protože tento čin může spáchat jen matka sama, jedná se o takzvaný vlastnoruční trestný čin.ŠÁMAL. Trestní zákoník, s. 1909-1914 (§ 142 TZ).¹⁹⁾

V případech, kdy existují pochybnosti o mateřství, je třeba zmínit řízení o určení nebo popření mateřství, které probíhá podle vyšetřovací zásady. Znamená to, že soud je odpovědný za objasnění skutkového stavu a nelze zde uplatnit klasická důkazní břemena jako ve sporných řízeních. Právní mateřství je v českém právním řádu založeno na faktu porodu. Matkou dítěte je tedy žena, která ho porodila, bez ohledu na genetický původ dítěte či její vůli být matkou. Oproti řízení o určení otcovství je dokazování mateřství náročnější, protože testy DNA, které se běžně používají k určení otcovství, zde nemusí být spolehlivým důkazem. Dříve bylo mateřství považováno za samozřejmé, protože biologická matka byla automaticky i matkou ve které probíhá těhotenství. S rozvojem reprodukční medicíny, ale může dojít k situacím, ve kterých žena porodí dítě, které není biologicky její. Příkladem může být asistovaná reprodukce nebo náhradní mateřství. Z těchto důvodů je v některých případech nutné mateřství prokazovat jinými způsoby. Tento proces má dvě úrovně. Primárně je důležité prokázat, že konkrétní žena byla těhotná a porodila dítě v odpovídajícím časovém období. Za druhé je nutné prokázat, že těhotenství probíhalo právě v jejím těle. K tomu můžou sloužit lékařské zprávy, svědecké výpovědi nebo jiné důkazní prostředky, které pomohou určit skutečnou matku dítěte.ŠIMKOVÁ, Halina. ŠÍNOVÁ, Renáta. Zjištění rozhodných skutečností v řízeních o určení a popření mateřství. Právní rozhledy. 2019, 21. ročník, s. 741. Citováno dne 28.3.2025. Dostupné online na: https://app.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=nrptembrhfpxa4s7giyv6427g42dc&groupIndex=5&rowIndex=0&refSource=search-facets.²⁰⁾

Prokazování genetického mateřství se provádí porovnáváním mezi DNA dítěte a potenciální matkou, přičemž pro co nejpřesnější výsledky je ideální testovat i otce. Pokud jsou všechny vzorky kvalitní, výsledek je obvykle jednoznačný. Problémy s kvalitou vzorků mohou nastat při testování biologického materiálu zemřelé osoby, například při exhumaci. Mohou nastat i situace, kdy například jednovaječná dvojčata mají shodné DNA, což znemožňuje určit, která žena je biologickou matkou. Dalším problémem může být situace, kdy žena může mít dvě různé genetické linie v různých částech těla, což může ovlivnit výsledky testu. V takových případech je možné použít pokročilejší metody, jako je „analýza mitochodndriální DNA“, která se zaměřuje na jinou část genetického materiálu. Alternativní testování je možné i bez přímého vzorku matky, pokud jsou dostupné vzorky jejích blízkých příbuzných, například její matky nebo sestry.ŠIMKOVÁ. ŠÍNOVÁ. Zjištění rozhodných skutečností…, s. 741.²¹⁾

Těhotenství a porod lze prokázat především lékařskými vyšetřeními, zdravotnickou dokumentací a svědeckými výpověďmi osob, které byly se ženou v kontaktu v daném období. Krátce po porodu bývají patrné jasné fyzické známky, jako je zavinování dělohy, odcházející očistky nebo přítomnost těhotenského hormonu v krvi, což umožňuje poměrně spolehlivé určení nedávného porodu. S postupem času však tyto přímé důkazy mizí a tělo ženy se vrací do normálního stavu. Tedy do stavu, v jakém byla žena před tím, než otěhotněla. V takovém případě lze těhotenství doložit pouze nepřímými důkazy. Rozumí se jimi například změna děložního čípku nebo jizvami po chirurgických zákrocích souvisejících s porodem, jako je císařský řez.Tamtéž.²²⁾

Prokázat tedy, že žena dítě skutečně nosila a porodila, není snadné. Nejlepší důkaz poskytuje genetická analýza placenty, protože obsahuje buňky matky i dítěte. Tento důkaz, ale lze získat jen krátce po porodu, než je placenta zlikvidována. Další možností je zkoumání buněk dítěte, které mohou v těle matky zůstat i po těhotenství. Tato metoda je zatím stále ve výzkumu a není jisté, jestli bude spolehlivě použitelná. Tamtéž.²³⁾

Subjektivní stránka se vztahuje na záměr pachatele, jde tedy o úmyslný trestný čin, kdy musí matka alespoň tušit, že její jednání povede ke smrti dítěte, například tím, že mu neposkytne potřebnou péči, které novorozeně obvykle vyžaduje.ŠÁMAL. Trestní zákoník, s. 1909-1914 (§ 142 TZ).²⁴⁾

Úmyslné usmrcení novorozeného dítěte je trestáno mírněji, pokud k tomu dojde během porodu nebo krátce po něm. A to kvůli psychickému rozrušení matky. Obě podmínky musí být splněny současně.Tamtéž.²⁵⁾

Posouzení, jestli obviněná jednala v rozrušení způsobeném porodem, vyžaduje posudek odborníka. Jím se v tomto smyslu rozumí především posudek porodníka. Ten bude zkoumat nejen objektivní faktory, jako jsou komplikace při porodu, ale i subjektivní faktory, jako je únava, bolest nebo nezvyklá poloha dítěte. Tento stav se považuje za výjimečný a hodnotí se podle toho, jak obvykle reaguje průměrná rodička. Aby bylo možné říct, že šlo o rozrušení, musí být tento stav silnější, než jak tomu bývá zpravidla. Také je důležité tento stav odlišit od obecných pravidel, které se týkají nepříčetnosti. V této situace není podstatné, jestli obviněná věděla, že je její čin protiprávní, nebo jestli ho mohla, jakkoliv ovládnout. Ne ve všech případech, ve kterých matka zabila své novorozené dítě, musela být nutně ve stavu rozrušení. Proto je velice nezbytné takový stav prokázat. V úvahu je taky potřeba vzít psychický stav matky a její chování již před samotným porodem. V tomto ohledu můžeme zmínit její chování po dobu jejího těhotenství. Samotný fakt, že matka není připravena na porod a následnou péči o dítě, tak ještě neznamená, že by se na její činy nemohlo vztahovat ustanovení podle § 142 TZ. I když matka měla v úmyslu dítě zabít, pokud tak učiní v rozrušení po porodu, může být čin stále posuzován, jako vražda novorozeného dítěte. Při samotném posouzení případu, musí vzít soudy v úvahy všechny důkazy a okolnosti, které případu nasvědčovaly.CIPRÝN, Štěpán. Vražda novorozeného dítěte matkou. Právní prostor, publikováno dne 24. 11. 2019, citováno dne 28. 3. 2025. Dostupné online na: https://www.pravniprostor.cz/clanky/trestni-pravo/vrazda-novorozeneho-ditete-matkou.²⁶⁾

Jednočinný souběh trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 142 TZ s trestným činem vraždy podle § 140 TZ není možný, protože vražda novorozeného dítěte matkou je ve vztahu speciality k trestnému činu vraždy. Privilegovaná skutková podstata má přednost a není možné ji kombinovat s běžnou vraždou podle § 140 TZ. Totéž platí i pro souběh vraždy novorozeného dítěte matkou a trestného činu zabití podle § 141 TZ, protože tento trestný čin má speciální právní úpravu, která vylučuje souběh s trestným činem zabití.ŠÁMAL. Trestní zákoník, s. 1909-1914 (§ 142 TZ).²⁷⁾

Dále je vyloučen i souběh vraždy novorozeného dítěte matkou s ublížením na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a TZ, protože u tohoto trestné činu jde o odlišné skutkové podstaty, které nemohou být splněny v jednom případě zároveň. Stejně tak je vyloučen souběh s trestným činem opuštění dítěte podle § 195 TZ, protože pokud pachatel ví, že jeho jednání, tedy opuštění dítěte, může vést k jeho smrti nebo těžkému zranění, naplňuje tím znaky trestného činu vraždy podle § 140 nebo § 142 TZ.Tamtéž.²⁸⁾

Pokud jde o trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 150 TZ, souběh s vraždou novorozeného dítěte matkou není možný, protože ustanovení § 150 TZ je vždy použitelné pouze v případě, že jiný trestný čin je subsidiární.Tamtéž.²⁹⁾

Nakonec je také důležité zdůraznit, že příprava k trestnému činu vraždy novorozeného dítěte matkou není trestná, protože tento čin není považován za zvlášť závažný zločin a příprava k němu tedy není trestně stíhána.Tamtéž.³⁰⁾

Za tento trestný čin hrozí matce, respektive pachatelce trest odnětí svobody na tři léta až osm let.Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.³¹⁾