Osnova
Reklama
Rozšířená osnova
Základní východisko úpravy veřejných seznamů se nachází v občanském zákoníku, konkrétněji v § 980 - § 986 OZ. Ovšem ani zde nenajdeme legální definici toho, co vlastně veřejný seznam je. Odpověď na tuto otázku nám poskytne teprve důvodová zpráva k OZ, kde se píše: „Veřejný seznam je souhrnné označení veřejných evidencí věcí."Důvodová zpráva k § 980 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.1) V tomto případě značí adjektivum „veřejný“ veřejnou přístupnost informací v něm obsažených, tj. možnost nahlížení bez překonávání formálních překážek.
Z uvedeného vyplývá, že veřejným seznamem je registr zřízený za účelem evidence objektů (věcí) a práv k nim, zejména tedy věcných práv. Pokud chceme určit, zda v daném případě jde o veřejný seznam, je třeba nejdříve zjistit, jestli jde o seznam a následovně, zda jde o seznam veřejný. Existuje zásadně dvojí pojetí veřejného seznamu. Buď formální pojetí, podle kterého je zapotřebí, aby existovalo výslovné označení veřejného seznamu, jakožto takového seznamu přímo v právním předpisu (např. katastr nemovitostí, popř. námořní rejstřík, viz. dále). Samotné formální pojetí však není dostačující a jakožto druhé možné pojetí se užívá pojetí materiální. Materiální pojetí vychází z myšlenky, že určitý seznam musí splňovat alespoň určité minimální atributy veřejného seznamu. Těmito atributy jsou jednak formální a materiální publicita. Těmito principy se budeme zabývat později.
Pro stanovení toho, co je veřejným seznamem, je také důležité určit rozdíl mezi veřejným seznamem a veřejným rejstříkem. Legální definici veřejného rejstříku, stejně jakožto definici veřejného seznamu, nenajdeme. Důvodová zpráva k občanskému zákoníku za veřejný rejstřík prohlašuje veřejnou evidenci osob.Důvodová zpráva k § 980 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.2) Za veřejný rejstřík bychom tedy mohli označit veřejný registr zřízený za účelem evidence subjektů a některých údajů o nich. V právním řádu však panuje mnohdy nejednotná terminologie, kdy za rejstříky jsou označeny i seznamy. Zmínit lze např. rejstřík zástav, či rejstřík ochranných známek.
Základní a nejobecnější úprava veřejných seznamů, jakožto východisko úpravy veřejných seznamů je obsažena v § 980 - § 986 OZ. Úprava je velmi obecná, jelikož se předpokládá, že jiné právní předpisy, zejména veřejnoprávní povahy, tuto úpravu zúží, rozšíří, popř. i zcela vyloučí.TÉGL, Petr. Některé aspekty úpravy veřejných seznamů. Právní prostor, publikováno dne 26. 8. 2014, citováno dne 27. 2. 2021. Dostupné online na: https://www.pravniprostor.cz/clanky/rekodifikace/nektere-aspekty-upravy-verejnych-seznamu3) Dále se v občanském zákoníku vztahují k úpravě veřejných seznamů, konkrétněji ke katastru nemovitostí § 3064 a § 3065 v rámci přechodných ustanovení. V OZ pak lze nalézt i další příklady (§ 1102, § 1105 aj.), avšak základní úpravu veřejných seznamů v OZ jsme již zmínili. Z oblasti veřejného práva, tudíž předpisů, které základní úpravu omezují, rozšiřují či vylučují lze zmínit například katastr nemovitostí, námořní rejstřík aj. Příklady budou zmíněny ještě dále.
Jak již bylo zmíněno, OZ užívá obecné koncepce, jiné právní předpisy pak stanoví (jako lex specialis) bližší detaily či podrobnosti. Někdy stanoví i zcela jiná řešení než OZ. Jako příklad lze zmínit způsob zápisu údajů do katastru nemovitostí. Dle § 980 - § 986 OZ se do veřejného seznamu provádí zápisy, ale katastr nemovitostí jako lex specialis stanoví: „Zápisy týkající se práv se do katastru provádějí vkladem, záznamem nebo poznámkou“.§ 6 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon.4)
Historicky se používá pojem knihovní právo, popř. právo veřejných knih. Knihovní právo bylo vykládáno v rámci výuky a interpretace občanského práva, která se tradičně zabývala problematikou vedení veřejných knih, zejména knih pozemkových.SPÁČIL, Jiří a kol. Věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 239.5) V minulosti existující pozemkové knihy, železniční knihy aj., dnes nahradil např. katastr nemovitostí. Předchůdcem katastru nemovitostí i jiných veřejných seznamů byly zemské desky vedené soudy, které mají svůj původ ve starém českém právu, odkud se tento institut dále rozšiřoval postupně do celé Evropy.SPÁČIL, Jiří a kol. Věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 239.6) Pravděpodobně vznikly již v dobách raného středověku, ale přesněji zjistit dobu jejich vzniku již není možné. Užívalo se jich převážně k evidenci průběhu soudních sporných řízení, pouze někdy do nich byly zapisovány převody určitého majetku, ovšem tato situace nebyla příliš častá. Změna přišla až v průběhu 17. století, kdy se právě z nich vyvinuly již zmíněné pozemkové knihy.SPÁČIL, Jiří a kol. Věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 239.7) V období let 1918-1951 byly pozemkové knihy, tehdy vedené okresními soudy, upraveny obecným knihovním zákonem (zák. č. 95/1871 ř. z.).
V období po komunistickém převratu však došlo k úplné restrukturalizaci a následně i destrukci právního řádu jako takového. Po právnické dvouletce došlo přijetím nového občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. k opuštění intabulačního principu, na základě čehož ztratil zápis do pozemkových knih svůj konstitutivní význam (práva vznikala a zanikala již mimoknihovně, zápis byl pouze deklaratorní). Jednotná evidence půdy z roku 1956 pak zavedla princip, že rozhodujícím kritériem evidence nejsou vlastnické hranice, ale hranice faktického užívání pozemků. Již tedy nebylo možné např. poznat jednoho vlastníka pole od druhého a všechny byly dohromady označeny jako orná půda. Po přijetí OZ roku 1964 (zákon č. 40/1964 Sb.) společně s přijetím zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí byla sice vedena evidence pozemků, ale nesloužila soukromoprávním účelům. V § 1 tohoto zákona se říká: „Potřeby národního hospodářství vyžadují, aby byly evidovány údaje o nemovitostech nutné pro plánování a řízení hospodářství, zejména zemědělské výroby, pro ochranu socialistického společenského vlastnictví a osobního vlastnictví občanů, pro řádnou správu národního majetku a pro ochranu zemědělského půdního fondu a lesního fondu. Tyto potřeby národního hospodářství zajišťuje evidence nemovitostí."§ 1 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí.8)
Z tohoto je zřejmé, že účelem evidence již nejsou objekty a práva k nim, ovšem pouze již výše vypsané údaje.
Od 1.1. 1993 platily již nové předpisy upravující evidence nemovitostí a právních vztahů k nim, můžeme např. zmínit zákon č. 265/1992 Sb. Od 1. 1. 2014 pak již platí nová právní úprava v souvislosti s přijetím OZ.
Vedení veřejných seznamů je založeno na následujících principech:
Jak již bylo výše zmíněno, princip formální a materiální publicity lze považovat za jakési pomyslné jádro veřejného seznamu. Princip formální publicity tedy stojí na myšlence, že kniha je každému „otevřená“. Každý má právo do veřejného seznamu nahlížet bez překonávání formálních překážek.SPÁČIL, Jiří a kol. Věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 241.9) Taktéž je možno si z něho pořizovat pro svou potřebu opisy, výpisy nebo náčrty a získávat z něj údaje do sbírky listin. Formální publicita veřejných seznamů je praktickým předpokladem publicity materiální.VRZALOVÁ, Lenka. In SPÁČIL, Jiří a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 9.10) Bez možnosti zjistit skutečný stav věci by byl neuskutečnitelný princip materiální publicity, že informace zapsané ve veřejném seznamu mají být pro všechny závazné. Z možnosti nahlížet do veřejného seznamu, ve spojení s požadavkem na jednání s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 OZ) plyne logický závěr, že nikoho neomlouvá neznalost údaje zapsaného ve veřejném seznamu.§ 980 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.11) Jakožto překonání formální překážky však není možno považovat, že výstupy z veřejného seznamu a ve stanovených formách jsou již zpoplatněny.TÉGL, Petr. Některé aspekty úpravy veřejných seznamů. Právní prostor, publikováno dne 26. 8. 2014, citováno dne 27. 2. 2021.12)
Úprava tohoto principu je obecně upravena v § 984 OZ. Účelem tohoto principu je ochrana dobré víry v pravdivost a úplnost zápisu v knize, tzv. ochranný účel knihy. Dle § 984: „Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.“
Jednoznačně tedy vyplývá, že znění OZ preferuje formální pravdu před pravdou materiální. Údaje uvedené ve veřejném seznamu mají přednost před skutečným právním stavem. V případě, že dojde k rozporu mezi skutečným a zapsaným stavem, může se osoba, jejíž právo je dotčeno domáhat odstranění nesouladu (viz poznámka rozepře a poznámka spornosti).§ 985-986 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.13)
Princip se uplatňuje pouze u smluvních dispozic. Jeho uplatnění je v rámci nabývání věcných práv k nemovitostem. Není ovšem zakotven v katastrálním zákoně, ale vyplývá z příslušných ustanovení občanského zákoníku. SPÁČIL, Jiří a kol. Věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 247.14) Věcná práva podle tohoto principu vznikají, mění se a zanikají zásadně zápisem do knihy, resp. výmazem z knihy. Zápis zde má konstitutivní, právotvorné účinky. V jiných případech, než u smluv má zápis pouze deklaratorní účinky. Věcná práva pak zásadně vznikají na základě mimoknihovních skutečností, např. vyvlastnění, vydržení aj.
Veřejný seznam slouží k evidenci objektů a práv k nim a ke zprostředkování (poskytnutí) informací o evidovaných skutečnostech. Evidenční funkce je v blízké souvislosti s již výše zmíněným principem formální publicity.
Zápisem do veřejného seznamu práva vznikají, výmazem pak naopak zanikají. Zde se uplatňuje již zmíněný intabulační princip, který je doplněn o princip extabulační. Prostřednictvím intabulačního principu práva vznikají a extabulačním principem naopak zanikají (zápis a výmaz práva).
Veřejné seznamy zajišťují bezpečnost a jistotu právního styku při nakládání s evidovanými objekty (prostřednictvím veřejné víry). Umožňují zjistit, kdo je v daném případě např. vlastníkem té které věci. Ochranná funkce úzce souvisí s principem materiální publicity (dobré víry), podle kterého má stav zapsaný ve veřejném seznamu přednost před stavem skutečným.
Katastrální zákon v § 1 uvádí: „Katastr nemovitostí (dále jen „katastr“) je veřejný seznam, který obsahuje soubor údajů o nemovitých věcech (dále jen „nemovitost“) vymezených tímto zákonem zahrnující jejich soupis, popis, jejich geometrické a polohové určení a zápis práv k těmto nemovitostem."§ 1 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon.15)
Z výše zmíněného lze konstatovat, že se jedná o veřejný seznam jak z formálního pojetí, tedy v samotném právním předpise je jakožto veřejný seznam výslovně označen a zároveň splňuje minimální atributy veřejného seznamu, tj. materiální a formální publicita.
„Námořní rejstřík je veřejný seznam, do kterého se zapisují údaje o námořních plavidlech, jejich vlastnících a jejich provozovatelích."§ 7 zákona č. 61/2000 Sb., námořní rejstřík.16) Ani u námořního rejstříku nejsou přílišné pochybnosti o jeho povaze, jakožto veřejného seznamu.
U tohoto rejstříku je jeho povaha již sporná. V komentáři C. H. Beck je za veřejný seznam označenSPÁČIL. Občanský zákoník III, s. 10.17), avšak rozdílně např. doc. Tégl.TÉGL, Petr. Některé aspekty úpravy veřejných seznamů. Právní prostor, publikováno dne 26. 8. 2014, citováno dne 27. 2. 2021.18)
Pochybnosti naopak nepanují v případě následujících příkladů. Veřejné seznamy tedy nejsou:
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
