Vymezit pojem ústavní zvyklosti lze více způsoby, jelikož na ně můžeme nahlížet z politického či právního hlediska. Je důležité uvést, že ústavní zvyklosti představují společně s ústavními obyčeji a ustálenou ústavní praxí nepsané ústavní právo a slouží k vyplňování mezer v ústavních textech.Antoš, M., Horák, F. Nepsaná pravidla v ústavním systému: Ústavní obyčej, ustálená ústavní praxe a ústavní zvyklost. Právník. 2024. roč. 163, č. 2, s. 121, 124. Dostupné online z: https://www.ilaw.cas.cz/upload/web/files/pravnik/issues/2024/2/2_Antos-Horak_120-136_2_2024.pdf¹⁾

O nejednoznačnosti a kontroverzích spojených s tímto pojmem svědčí i výroky vrcholných ústavních činitelů. Zatímco v roce 2013 bývalý prezident Miloš Zeman uvedl, že: „pojem ústavní zvyklosti je naprosto idiotský“,Brunclík, M., Hájek, L., Kubát. M. Idiotské, nebo potřebné? Ústavní zvyklosti v české politice [online]. Kontexty. [cit. 16. 4. 2026]. https://casopiskontexty.cz/idiotske-nebo-potrebne/²⁾ ve ten stejný rok pronesl bývalý předseda Ústavního soudu ČR Pavel Rychetský, že “ústavní zvyklosti jsou jako manželka inspektora Columba, stále je hledáme.“Rovenský, J. Rychetský: Ústavní zvyklosti jsou jako Columbova manželka[online]. Novinky.cz. [cit. 16. 4. 2026]. https://www.novinky.cz/clanek/domaci-rychetsky-ustavni-zvyklosti-jsou-jako-columbova-manzelka-200293³⁾

Jednu z definic nabízí např. Brunclík, Hájek a Kubát: „Ústavní zvyklost je zpravidla nepsané pravidlo. Má ustálenou podobu a vychází z právní praxe. Ústavní zvyklost doplňuje ústavu, je zavazující pro ústavní aktéry, nicméně není vynutitelná právními prostředky. Její normativní síla spočívá v jejím významu pro žádoucí fungování ústavně-politického systému. Porušení ústavní zvyklosti proto vede k veřejné kritice či jiné politické sankci.“Brunclík, M., Hájek, L., Kubát. M. Nepsané hranice moci. Ústavní zvyklosti v české politice. Brno: Books&Pipes, 2023, s. 30.⁴⁾

Znaky

Aby se jednalo o ústavní zvyklost, a nejen o pouhou politickou praxi, musí být, jak naznačuje i judikatura Ústavního soudu,Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 14/01.⁵⁾ splněna obvykle dvě kritéria, objektivní a subjektivní prvek.

Objektivním prvkem je tzv. usus longaevus, tedy dlouhodobost. Toto kritérium vyžaduje, aby daný postup vykazoval rysy dlouhodobosti, opakovanosti, nepřetržitosti a jednotnosti. Aby se jednalo o ústavní zvyklost, musí být toto pravidlo dodržováno dlouhodobě a opakovaně v obdobných situacích.

Druhým kritériem a tedy subjektivním prvkem je opinio iuris, tedy přesvědčení o právní závaznosti. Zde jde o subjektivní přesvědčení ústavních aktérů o právní závaznosti daného pravidla. Aktéři nevnímají své jednání jako volbu, ale jako plnění povinnosti vyplývající z ústavního systému, aby tento ústavní systém mohl spolehlivě fungovat.Antoš, M., Horák, F. Nepsaná pravidla v ústavním systému: Ústavní obyčej, ustálená ústavní praxe a ústavní zvyklost. Právník. 2024. roč. 163, č. 2, s. 124. Dostupné online z: https://www.ilaw.cas.cz/upload/web/files/pravnik/issues/2024/2/2_Antos-Horak_120-136_2_2024.pdf⁶⁾

Z pojmu ústavní zvyklost vyplývá, že se jedná o pravidla regulující vztahy mezi ústavními aktéry. Na zvyklost lze nahlížet skrze tři vzájemně propojené prvky (navazující i na výše vymezené prvky plynoucí z judikatury). První z nich je behaviorální prvek, který řeší otázku, zda existuje dostatek precedentů, příkladů, kde se ústavní aktér chová určitým způsobem. Druhým z prvků je postojový prvek, ten se zabývá uznáním, tedy tím zda dostatek ústavních aktérů akceptuje, že by se jiný ústavní aktér měl chovat daným způsobem. Třetím a neméně důležitým je legitimizační prvek. Ten si klade otázku, zda existuje rozumný ústavní důvod pro dané pravidlo a zda je toto pravidlo dostatečně opodstatněné.Kosař D., Vyhnánek L. Prezentace Prameny ústavního práva v ČR a jeho základní principy, Ústavní právo I, jaro 2025 (26. 2. 2025), slide 30.⁷⁾

Právní závaznost

Otázku závaznosti ústavních zvyklostí lze zkoumat z různých úhlů. V českém soudním prostředí se k otázce závaznosti vyjádřil Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 33/97, v němž potvrdil, že pramenem ústavního práva jsou i v systému psaného práva základní právní principy a zvyklosti.Nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97, bod IV/c.⁸⁾ Významný posun v chápání jejich role přinesl především nález Pl. ÚS 14/01, kde jsou ústavní zvyklosti chápány jako klíčové interpretační vodítko pro výklad psané Ústavy.Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 14/01.⁹⁾

Jiný pohled na právní závaznost nabízí Marek Antoš a Filip Horák, kteří upozorňují, že ústavní zvyklosti se pohybují na hraně mezi právní a politickou rovinou a jejich právní síla je ve skutečnosti malá až žádná. Podle nich ústavní zvyklosti neslouží k interpretaci či dotváření ústavněprávních norem, ale spíše k předcházení konfliktů mezi ústavními aktéry. Autoři je popisují jako „mazání, pomocí kterého bráníme tomu, aby se soukolí ústavního systému zadrhávalo.“Antoš, M., Horák, F. Nepsaná pravidla v ústavním systému: Ústavní obyčej, ustálená ústavní praxe a ústavní zvyklost. Právník. 2024. roč. 163, č. 2, s. 132. Dostupné online z: https://www.ilaw.cas.cz/upload/web/files/pravnik/issues/2024/2/2_Antos-Horak_120-136_2_2024.pdf¹⁰⁾ I přesto, že porušení ústavních zvyklostí nevyvolává právní sankci, ale jen následky politického charakteru či nesouhlas veřejnosti, může být jejich faktické působení v ústavním systému o to efektivnější.Antoš, M., Horák, F. Nepsaná pravidla v ústavním systému: Ústavní obyčej, ustálená ústavní praxe a ústavní zvyklost. Právník. 2024. roč. 163, č. 2, s. 132. Dostupné online z: https://www.ilaw.cas.cz/upload/web/files/pravnik/issues/2024/2/2_Antos-Horak_120-136_2_2024.pdf¹¹⁾

Ústavní zvyklosti v judikatuře: nález Pl. ÚS 14/01

Klíčovým nálezem, který se zabývá normativní závazností ústavních zvyklostí, je případ sporu o kontrasignaci rozhodnutí prezidenta republiky o jmenování guvernéra a viceguvernéra České národní banky. Většina pléna v něm dospěla k závěru o existenci ústavních zvyklostí contra constitutionem, které jsou schopny modifikovat význam Ústavy.Kosař, D. a kol. Ústavní právo. Casebook. Praha:Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 111.¹²⁾

V nálezu Pl. ÚS 14/01 se řešila otázka, zda rozhodnutí prezidenta o jmenování guvernéra a viceguvernéra ČNB vyžaduje ke své platnosti kontrasignaci předsedy vlády. Zatímco vláda argumentovala, že toto jmenování patří do kontrasignované pravomoci prezidenta, prezident dovozoval, že jmenování funkcionářů ČNB spadá do jeho výlučné pravomoci a není k němu potřeba spolupodpis předsedy vlády.Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 14/01.¹³⁾

Ústavní soud potvrdil, že prezident v tomto případě rozhoduje samostatně bez nutnosti kontrasignace. Rozhodujícím faktorem pro výsledek sporu byla osmiletá praxe trvající od vzniku České republiky v roce 1993, během které byli funkcionáři banky jmenováni bez kontrasignace a bez odporu ostatních ústavních orgánů. Ústavní soud označil tuto praxi přímo za „postupně se vyvinuvší ústavní zvyklost.“Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 14/01, bod II. 3.¹⁴⁾

Z tohoto nálezu tedy vyplývá, že ústavní zvyklosti jsou nezbytným nástrojem k výkladu ústavních norem a přispívají k předvídatelnému fungování demokratického právního státu i v situacích, které psaný text ústavy výslovně neupravuje.