Pojem a účel trestu

Trestem se rozumí zákonem stanovený právní následek za určité protiprávní jednání. Trest, jinými slovy právní následek činu, na kterém lpí vina, spočívá v újmě.

Pojem „účel trestu“ není definován v zákoně č. 49/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), na rozdíl od pojmu trestného činu. V trestním zákoníku nalézáme toliko výčet jednotlivých druhů trestů, které je možné za trestný čin uložit. Nejedná se přitom o neobvyklou praxi, neboť pojem trestu bývá v moderních trestních zákonících definován spíše zřídka.SOLNAŘ, Vladimír. Systém českého trestního práva. Část III. Tresty a ochranná opatření.  1. vydání. Praha: Novatrix, 2009, s. 12.¹⁾

Účelem trestu je ochrana společnosti před pachateli trestných činů – zde se jedná o vrcholný a nejdůležitější cíl trestu. Spočívá především v ochraně oprávněných práv a svobod jednotlivců. Trest by neměl být použit k řešení jiných společenských problémů. Jedná se o základní úkol trestu a spočívá zejména v zabránění v páchání další trestné činnosti pachatelem, jeho vedení k řádnému životu, a to i ve výchovném působení na ostatní členy společnosti.

Pro dosažení účelu trestu je nezbytné, aby byl uložen adekvátní – přiměřený trest, který odpovídá zákonné právní úpravě, konkrétnímu činu, poměrům pachatele i dalším stanoveným okolnostem.JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné, s. 451.²⁾

Obecné zásady pro ukládání trestů

Při ukládání druhu a výměru trestu je soud vázán obecně zásadami pro ukládání trestněprávních sankcí a jednak dalšími zásadami, které se vztahují přímo k ukládání trestů v konkrétním případě.JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné, s. 451.³⁾

Pro to, aby byl dosažen účel trestu je nezbytné, aby byl uložen adekvátní trest, který odpovídá právní úpravě, konkrétnímu činu, poměrům pachatele i dalším okolnostem. Individuální trest je pak v každém jednotlivém případě uložen ve výroku o trestu odsuzujícího rozsudku nebo trestního příkazu, který je v podobě uložení konkrétního druhu trestu v absolutně určené výměře.

Obecné zásady jsou v trestním zákoníku upraveny v § 39 – „Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy; dále přihlédne k chování pachatele po činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu; přihlédne též k jeho postoji k trestnému činu v trestním řízení, zda sjednal dohodu o vině a trestu, prohlásil svou vinu nebo označil rozhodné skutečnosti za nesporné, a pokud byl označen jako spolupracující obviněný, též k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Přihlédne také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele.“ Aktuální znění: zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.“⁴⁾

Při ukládání trestu je soud vázán obecnými zásadami pro ukládání trestněprávních sankcí, těmi mohou být:

• zásada subsidiarity trestní represe,
• zásada zákonnosti,
• zásada přiměřenosti,
• zásada individualizace trestu,
• zásada humanity sankcí,
• zásada neslučitelnosti určitých druhů sankcí u téhož pachatele

Zásada subsidiarity trestní represe – tato zásada vyjadřuje skutečnost, že by trestní právo mělo být pouze nástrojem ultima ratio = použití trestního práva je možné pouze tam, kde jiné prostředky ochrany práv fyzických či právnických osob selhaly, případně se ukázaly jako nedostatečné nebo nevhodné. Je nutné dodat, že zásada subsidiarity trestní represe se vztahuje i na ukládání trestních sankcí, nejen výlučně na trestní odpovědnost

Zásadou zákonnosti se rozumí, že zákonodárce vymezuje zákonem, jaký druh trestu lze uložit a rámcově určuje výměru trestu.

1. Alternativní určení trestu – vychází se z toho, že univerzálním druhem trestu je sice trest odnětí svobody, v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe je však stále více posilována možnost ukládat i jiné druhy trestu – tzv. tresty alternativní – a to i jako tresty samostatnéJELÍNEK, Jiří a kol.  Trestní právo hmotné, s. 453.⁵⁾.
2. V § 53 trestního zákoníku je však také uvedeno, které tresty vedle sebe nelze uložit – např. peněžitý trest vedle trestu propadnutí majetku, domácí vězení vedle odnětí svobody atd.), jedná se o zákonný zákaz kumulace určitých druhů trestů
3. Rámcové určení výměry trestu – zde se jedná o trestní sazbu, která je vymezena dolní a horní hranicí. Takto určená typová závažnost má vliv i např. na diferenciaci trestných činů, ty se poté rozdělují na přečiny, zločiny a zvlášť závažné zločiny

Zásada zákonnosti je v trestním zákoníku upravena v § 37 odst. 1 – „Trestní sankce lze ukládat jen na základě zákona.“ Aktuální znění: zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.⁶⁾

Zásada přiměřenosti – v širším smyslu můžeme zásadu přiměřenosti vnímat jako proporcionalitu mezi obecnými zájmy společnosti a základními právy a svobodami jednotlivce. Zásada přiměřenosti má rovněž význam pro spravedlnost trestu. Zákaz nepřiměřených a krutých sankcí je třeba vnímat extenzivně v tom smyslu, že i tresty, byť samy o sobě nejsou nepřiměřené či kruté, nesmí být ukládány nebo vykonávány způsobem, který je nepřiměřenými či krutými učiní.VANDUCHOVÁ, Marie. § 37 (Obecné ustanovení pro ukládání trestních sankcí). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 496.⁷⁾ Ústavní soud se k tomuto vyjadřuje v tom smyslu, že „samotný výkon byť dlouhodobého trestu odnětí svobody, pokud probíhá v prostředí respektujícím lidskou důstojnost, však sám o sobě není zacházením krutým či nelidským, jestliže není provázen dalšími závažnými (objektivními) nedostatky ve způsobu výkonu takového trestu, jak je v civilizovaném světě standardizován, či závažnými zdravotními a psychickými problémy na straně vězně“.Nález Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2007, sp. zn. I. ÚS 601/04.⁸⁾

Zásada individualizace je jednou z nejdůležitějších zásad. Projevuje se v tom, že soud při rozhodování o konkrétním druhu a výměře trestu v mezích takto zákonem stanovených mantinelů postupuje při svém uvážení vždy ad hoc a musí přihlédnout okolnostem každého případu.JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné, s. 454-455.⁹⁾

Zásada individualizace trestu je upravena v § 39 trestního zákoníku.

Zásada humanity trestních sankcí - zakazuje uložení kruté a nepřiměřené sankce ve vztahu ke konkrétnímu pachateli. Je zde uložen i požadavek, aby tam, kde postačí k dosažení společensky prospěšného účelu sankce méně intenzivní, nebyla ukládána sankce intenzivnější, která nepostihuje vždy jen pachatele trestného činu, ale i jiné osoby. Tato zásada platí nejen pro tresty, ale i pro ochranná opatření. Zásada humanity trestních sankcí, která bývá často spojována a uváděna se zákazem mučení, je také výslovně zakotvena v čl. 7 odst. 2 Listiny, který nám říká: „Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.“ Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod.¹⁰⁾

Uvedená zásada konkretizuje obecnou zásadu humanismu v jejím užším pojetí, tedy humanismus zaměřený na pachatele trestného činu, a sice z pohledu druhu trestu, jejich ukládání a výkonu.KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 54.¹¹⁾

Zásada humanity trestních sankcí je výslovně vyjádřena v § 37 odst. 2 trestního zákoníkAktuální znění: zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.¹²⁾, podle kterého nelze uložit kruté a nepřiměřené trestní sankce a výkonem trestních sankcí nesmí být ponížena lidská důstojnost.  

Ukládání trestů při mnohosti trestných činů

Pojmy, které jsou důležité pro ukládání trestů při mnohosti trestných činů, jsou souběh trestných činů a recidiva, dále dílčí útok pokračujícího trestného činu.

Pokud se jedná o ukládání trestu v případě recidivy, je trest ukládán vícero na sobě zásadně nezávislými odsouzeními.JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné, s. 461.¹³⁾ Trestní zákoník výslovně takové postupné ukládání trestů neomezuje, ale ukládá soudu, aby při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédl též k výměře a druhu trestů, které byly pachateli uloženy za jinou trestnou činnost a dosud nebyly vykonány, tak, aby vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu a osobě pachatele nebyl uložen takový trest, který by spolu s dosud nevykonanými tresty vedl k nepřiměřenému postihu pachatele (§ 39 odst. 4)JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné, s. 461.¹⁴⁾ Velké množství takto uložených trestů pak může být fakultativním důvodem pro zastavení trestního stíhání pro neúčelnost – toto stíhání ale připadá v úvahu i u vícečinného souběhu, není omezeno na recidivu.

Recidivou se obecně rozumí přitěžující okolnost podle § 42 písm. q),Aktuální znění: zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.¹⁵⁾ soud k ní ale nemusí, za stanovených podmínek, přihlédnout vždy.

Při trestání souběhu se uplatňují tři specifické zásady.

• Zásada kumulační (sčítací), podle níž dojde k rozhodnutí o druhu a výměře trestu jednotlivě za každý z trestných činů a jejich konkrétní výměry se pak sečtou.
• Zásada absorpční znamená, že je uložen nejpřísnější trest z možných, který pohlcuje tresty mírnější, které by jinak připadaly v úvahu, pokud by byly trestné činy posuzovány jednotlivě.JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné, s. 462.¹⁶⁾
• Zásada asperační (zaostřovací), podle níž se nejpřísnější trest ve smyslu zásady absorpční stanoveným způsobem ještě zpřísní oproti situaci, kdy by šlo o trest ukládaný pouze za takový nejpřísnější trestný čin nespáchaný v souběhu s trestným činem jiným.JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné, s. 462.¹⁷⁾

Pokud existuje pravomocné odsouzení za část pokračujícího trestného činu, bude nově rozhodnuto o vině celým pokračujícím trestným činem a ukládán trest společný (§ 45 trestního zákoníku), jehož obligatorní součástí je zrušení výroku o vině pokračujícím trestným činem i navazujícího výroku o trestu z dřívějšího pravomocného odsuzujícího rozsudku.JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné, s. 466.¹⁸⁾

Ukládání trestu při jednočinném souběhu nestejnorodém

Tento trest je důsledkem toho, když pachatel jedním skutkem spáchá alespoň dva trestné činy. O tomto druhu souběhu je pak rozhodováno ve společném řízení, a to podle § 20 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") a za tento druh souběhu je vždy ukládán úhrnný trest podle § 43 odst. 1 trestního zákoníku. O všech sbíhajících se trestných činech je rozhodováno jediným pravomocným výrokem o vině a trestu, protože o jednom skutku nemůže být rozhodnuto dvěma rozsudky v souladu se zásadou ne bis in idem vyjádřenými také v § 11 odst. 1 písm. j) trestního řádu.

Ukládání trestů při vícečinných soubězích

O vícečinný souběh se jedná v momentě, kdy pachatel nejméně dvěma skutky spáchá dva a více trestných činů, a to stejné (= souběh vícečinný stejnorodý), nebo různé skutkové podstaty (vícečinný souběh nestejnorodý).

Pokud jde o sbíhající se trestné činy, je rozhodováno ve společném řízení, a pachateli bude uložen trest úhrnný.

Byl-li však pachatel již pravomocně odsouzen za trestný čin sbíhající se s trestnými činy, o nichž je později rozhodováno v samostatném řízení, bude pachateli uložen trest souhrnný podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku.Aktuální znění: zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.¹⁹⁾

Zvláštní okolnosti důležité při ukládání trestů

Při ukládání trestů v trestním právu se jedná se o komplexní proces, který zahrnuje nejen stanovení viny obžalovaného, ale také rozhodování o vhodné sankci. Tento proces je ovlivněn řadou faktorů, které mohou vést k různým zvláštním okolnostem právě při rozhodování o trestu.

Polehčující (§ 41 trestního zákoníku) a přitěžující (§ 42 trestního zákoníku) okolnosti – při ukládání trestu soudy často zohledňují polehčující a přitěžující okolnosti, které mohou ovlivnit konečnou výši trestu.

• Polehčující okolnosti mohou zahrnovat např.:
  • Lítost nad činem – projev skutečné lítosti a případná snaha o nápravu – tyto činy mohou vést k mírnějšímu trestu.
  • Přiznání viny – obžalovaný, který se přizná k trestnému činu, může očekávat mírnější trest než ten, který svoji vinu popírá.
  • Zdravotní stav obžalovaného – důvodem pro uložení mírnějšího trestu mohou být závažné zdravotní důvody – nebo může být uložen alternativní trest, jako je domácí vězení.
  • Spolupráce s úřady – pomoc při vyšetřování, která vede k odhalení dalších pachatelů nebo trestných činů, může být významným polehčujícím faktorem.
• Naopak přitěžující okolnosti mohou trest zvýšit. Mezi přitěžující okolnosti patří např.
  • Recidiva – opakované páchání trestné činnosti je často považováno za přitěžující okolnost.
  • Spáchání činu organizovanou skupinou – trestné činy spáchané v rámci organizované skupiny mohou vést k přísnějšímu trestu.
  • Závažnost trestného činu – brutalita činu, počet obětí nebo způsobení vážných následků proti oběti může vést k přísnějšímu trestu.
  • Zneužití důvěry – pokud obžalovaný zneužil svou pozici důvěry (např. učitel, lékař), může to být považováno za přitěžující okolnost.

Alternativní tresty a jejich podmínky

Za alternativní tresty jsou považovány všechny tresty nespojené s nepodmíněným odnětím svobody. Alternativou se rozumí možnost zvolit si mezi dvěma či více možnostmi řešení. Při ukládání trestů to znamená, že soud má možnost při ukládání trestu uložit odsouzenému trest odnětí svobody, anebo trest, který bude vykonaný na svobodě.JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné, s. 411.²⁰⁾

Alternativními tresty jsou:

1. Domácí vězení – jedná se o trest, při kterém je odsouzený povinen setrvávat v určeném místě, obvykle však ve svém domově, po stanovenou dobu. Uložení tohoto trestu je podmíněno písemným souhlasem pachatele – tedy odsouzeného, že se bude ve svém obydlí zdržovat a kontrole poskytne maximální součinnost.
2. Podmíněné odsouzení – podmíněné odsouzení je považování za samostatný trest, který lze do určité doby proměnit v jinou trestní sankci, která se realizuje, pokud nejsou splněny podmínky, za nichž se podmíněné odsouzení uložilo. Podstata tohoto trestu spočívá v tom, že soud vynese odsuzující rozsudek, ve kterém uloží trest odnětí svobody, ale jeho výkon odloží pod podmínkou, že se odsouzený bude během zkušební doby řádně chovat a vyhoví stanoveným podmínkám.JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné, s. 423.²¹⁾
3. Trest obecně prospěšných prací – v podstatě se trestem obecně prospěšných prací míní jistý druh legální nucené práce. Rozpětí možných uložených hodin prospěšných prací je v rozmezí od 50 do 300 hodin.
4. Propadnutí majetku a propadnutí věci – tento trest může být uložen spolu s dalším trestem – nejčastěji pak u závažných trestných činů spolu s nepodmínečným trestem odnětí svobody. Tento trest je upraven v § 70 trestního zákoníku.
5. Peněžitý trest – tento trest je upraven v § 67 trestního zákoníku. Trestní zákoník upravuje výměru v § 68 – „Peněžitý trest se ukládá v denních sazbách a činí nejméně 20 a nejvíce 730 celých denních sazeb.“
6. Zákaz činnosti – pokud se pachatel dopustí trestné činnosti v souvislosti s nějakou činností, může mu být vydán zákaz provádění činnosti na dobu od jednoho roku až po dobu deseti let. Tento trest je upraven v § 73 trestního zákoníku. Může se jednat o zákaz zaměstnání, povolání, jakékoliv funkce nebo činnosti, kterou upravuje zvláštní předpis na základě povolení – tím může být například řidičské oprávnění a s tím související zákaz řízení.
7. Zákaz držení a chovu zvířat – tento trest náleží mezi ty tresty, jejichž smyslem je přímo zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti, které se dopouštěl v souvislosti s držením a chovem zvířat. Jeho účelem je znemožnit pachateli vykonávat činnost, která by mohla vytvořit podmínky pro páchání určité trestné činnosti. Tento trest dočasně vyřazuje pachatele z možnosti držet a chovat zvířata a spočívá v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje držení, chov a péče o zvířata - §74a odst. 1.JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné, s. 445.²²⁾
8. Zákaz pobytu – tento trest může být přidružen k dalšímu trestu. V praxi tento trest znamená, že pokud má odsouzený zákaz vstupu do např. města Brna, nesmí se tam bez zvláštního přechodného povolení po dobu trvání trestu ani objevit. Tento trest je upraven v § 75 trestního zákoníku. Soud může uložit trest zákazu pobytu na jeden rok až deset let za úmyslný trestný čin.
9. Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce – tento trest je upraven v § 76 trestního zákoníku: „Trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce spočívá v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje účast na stanovených sportovních, kulturních a jiných společenských akcích.“
10. Ztráta čestných titulů nebo vyznamenání - tento trest spočívá v tom, že soud pachateli, odsouzenému, odebere vyznamenání, čestná uznání a jiné čestné tituly udělené podle vnitrostátních právních předpisů. Tento trest je upraven v § 78 trestního zákoníku.
11. Ztráta vojenské hodnoty – tento trest je upraven v § 79 trestního zákoníku.
12. Vyhoštění – tento trest může být uložen samostatně, ale i vedle jiného trestu, pokud to vyžaduje bezpečnost lidí, majetku nebo jiný obecný zájem. Trest je upraven v § 80 trestního zákoníku.