• Radbruch – veškeré právo je řešením konfliktů;
• Jhering – cílem práva je pokoj, kterého lze dosáhnout bojem, pojem práva – právní zajištění užitku, práva jsou právně chráněnými zájmy, dílo Účel v právu – stvořitelem celého práva je účel -> neexistuje právní věta, která za svůj původ nevděčí určitému účelu, praktickému motivu;
• nejobecnější rovina účelu práva = zajištění životních podmínek společnosti;
• účel jsou určeny historicky měnícími se požadavky na štěstí, měnícími se morálními normami (jejich účelem je trvání a úspěch společnosti);
• žádná objektivní hierarchie společenských účelů – relativizace měřítek práva;
• konec dominance analytické jurisprudence v Evropě;
• analytičnost vědy – orientace na zkoumání vnitřních vztahů určitých jazykových soustav, omezení předmětu na vnitřní strukturu poznávaného segmentu a pořádací principy (úplnost, nerozpornost, vnitřní konzistentnost, formální a obsahová dedukce);
• účelem práva je zajistit vnitřní mír v určitém lidském společenství a umožnit tak jeho zachování -> promítá se do základní struktury účelů v právu:

1. obecné blaho,
2. spravedlnost a
3. právní jistota (Radbruch).

G. Radbruch, K.Larenz

• Rozlišení pojmů účel práva a účely v právu:
• účel práva spočívá v zajištění vnitřního míru (fungování) v určitém lidském společenství;
• základní myšlenka – struktura práva je tvořena více účely – principy:

1. obecné blaho,
2. spravedlnost,
3. právní jistota.

• Účely práva spočívají v ochraně hodnot.
• Tyto účely spolu nejsou v souladu – proporční vyvažování – jinak nesprávné/ nenáležité právo.
• Konflikt účelů způsobuje vnitřní napětí a dynamiku systému práva.

Obecné blaho je relativní pojem: Holländer, P. Filosofie práva. Aleš Čeněk: Dobrá voda. 2. Vydání. 2012.¹⁾

1. Můžeme ho chápat SOCIÁLNĚ jako blaho všech nebo co největšího počtu, blaho většiny;
2. nebo ORGANICKY – blaho státního nebo národního celku (více než suma jednotlivců);
3. INSTITUCIONÁLNĚ – uskutečňování věcných hodnot vycházeje z jejich vlastní povahy (ne zájem celku ani jednotlivce).