Sebevražda sama o sobě není trestná, ale účast na ní už ano. Jde o vědomé a záměrné ukončení svého vlastního života. Aby byl někdo za tento čin trestně odpovědný podle § 144 odst. 1 trestního zákoníkuZákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.¹⁾, musí se aktivně zapojit, pouhá přítomnost u nešťastné náhody nestačí.JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné. 8. vydání. Praha: Leges, 2022, s. 563.²⁾

V minulosti byla sebevražda v českých zemích považována za trestný čin. Trest se týkal pouze osob, kteří chtěli sebevraždu spáchat. To znamenalo například, že dotyčný nemohl být pohřben na posvěceném místě. K prvnímu kroku ke zrušení trestnosti došlo v roce 1803, kdy byla sebevražda přeřazena mezi přestupky. Vzhledem k tomu, že dokonaná sebevražda nemohla být potrestána vězením a ani jinými fyzickými tresty, tak u neúspěšných pokusů se přistupovalo k napomenutí ze strany státu. Pokud však existovalo podezření, že osoba trpěla duševní nemocí, mohl být dotyčný člověk umístěn do léčebného zařízení nebo pod jinou formu dohledu. K úplnému odstranění sebevraždy z trestního práva došlo až v roce 1850, čímž se definitivně přestala považovat za protiprávní jednání. Tento vývoj odrážel postupnou změnu vnímání sebevraždy. Začalo se na ní nahlížet jako na zdravotní a sociální problém toho daného jedince než jako na zločin.TIBITANZLOVÁ, Alena. ŠIPULA, Robert. Vybrané aspekty trestného činu účasti na sebevraždě. Bulletin advokacie. 2023, 7-8, s. 17. Citováno dne 26.3.2025. Dostupné online na: https://app.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=nrptembsgnpweyk7g44f6427ge3q&groupIndex=0&rowIndex=0.³⁾

Tento trestný čin je zařazen ve zvláštní části zákona č. 40/2009 Sb. Je zakotven v hlavě první, která se týká trestných činů proti životu a zdraví. Uvedený delikt je zařazen v části týkající se trestných činů proti životu. Účast na sebevraždě je obsažena v §144 TZ, skládá se z jedné základní skutkové podstaty a dvou kvalifikovaných skutkových podstat.Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.⁴⁾

Objektem tohoto trestného činu je lidský život. Zvláštní ochranu mají osoby, které jsou zranitelnější v důsledku svého zdravotního stavu.ŠÁMAL, Pavel. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1946-1952 (§ 144 TZ).⁵⁾

Objektivní stránkou se rozumí jednání pachatele, které spočívá v „pohnutí k sebevraždě“Tamtéž.⁶⁾ a „pomoci k sebevraždě“Tamtéž.⁷⁾. Zmíněný trestný čin nelze spáchat ve formě účastenství, i kdyby okolnosti mohly nasvědčovat tomu, že by se mohlo jednat o návod nebo pomoc. Důvodem je fakt, že sebevražda nebo samotný pokus o sebevraždu není trestným činem. A proto jakákoli účast nebo pomoc na sebevraždě je kvalifikována jako samostatný trestný čin podle § 144 TZ.ŠÁMAL. Trestní zákoník…, s. 1946-1952.⁸⁾

Pohnutí k sebevraždě nastává tehdy, když pachatel svým jednáním u jiné osoby vyvolá rozhodnutí ukončit svůj vlastní život. Může k tomu dojít různými způsoby, například radou, přemlouváním, prosbami, ale také hrozbami, týráním nebo jiným škodlivým chováním. Klíčové je, že pachatel si je vědom svého jednání, kterým může oběť skutečně dovést k sebevraždě. Přesto v něm nadále pokračuje. Mezi další situace, které se považují za pohnutí řadíme ty, ve kterých oběť už dříve uvažovala o sebevraždě, ale určité jednání pachatele ji přimělo k definitivnímu rozhodnutí. Dalo by se říct, že ji to v tom utvrdilo. Pokud je na oběť vyvíjen extrémně silný fyzický nebo psychický tlak, který ji zbaví možnosti se jakkoli svobodně rozhodovat, může být takové jednání kvalifikováno jako vražda podle § 140 TZ. To se týká i situací, kdy pachatel svou oběť natolik ovládne nebo zmanipuluje, že její smrt již nelze považovat za dobrovolný akt.TIBITANZLOVÁ, Alena. ŠIPULA, Robert. Vybrané aspekty trestného činu účasti na sebevraždě. Bulletin advokacie. 2023, 7-8, s. 17. Citováno dne 27.3.2025. Dostupné online na: https://app.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=nrptembsgnpweyk7g44f6427ge3q&groupIndex=0&rowIndex=0.⁹⁾

Pomoc při sebevraždě znamená jakoukoli formu podpory, umožnění nebo usnadnění tohoto činu jinému člověku. V tomto smyslu vymezujeme pomoc fyzickou a pomoc psychickou. Fyzickou pomocí se rozumí zajištění důležitých nástrojů, poskytnutí zbraní, léků, jedu, odstranění bariér, hlídání při činu, dopravení na místo činu. Jde tedy o jakoukoli materiální pomoc. Nejde však o pomoc, pokud pachatel sám jed přímo podá nebo aplikuje do těla oběti. V takovém případě by se jednalo o trestný čin vraždy či zabití podle § 140 TZ nebo § 141 TZ.Tamtéž.¹⁰⁾ Psychická pomoc zahrnuje podpoření oběti v jejím rozhodnutí ukončit svůj život. Může zahrnovat i ujištění, že o její pozůstalé bude postaráno. Dále to může být rada, jak sebevraždu spáchat nebo posílení sebevědomí oběti. Tato pomoc je zaměřena na mentální stránku dotčeného.Tamtéž.¹¹⁾

Pokusem o sebevraždu se rozumí nejen situace, kdy osoba zahájí jednání směřující k ukončení svého vlastního života, ale i případy, kdy její čin není objektivně způsobilý způsobit smrt. Příkladem může být požití jen malého množství jedovaté látky nebo léků, které by mohly k fatálním následkům vést jen při větším počtu. Klíčové však je, že takové jednání musí být vedeno vážně od začátku a s úmyslem ukončit svůj život. Naopak, pokud jde pouze o demonstrativní čin s cílem upoutat pozornost okolí, nelze jej považovat za skutečný pokus o sebevraždu. Pokud se pachatel snaží někoho přesvědčit k sebevraždě, avšak dotyčná osoba se nakonec pro tento čin nerozhodne nebo si svůj původní záměr rozmyslí, jedná se o pokus trestného činu podle § 21 odst. 1 a §144 odst. 1 TZ.ŠÁMAL. Trestní zákoník…, s. 1946-1952.¹²⁾

Na základě judikatury nešlo o pokus v případě, kdy oběť trestného činu podle §144 TZ chtěla spáchat sebevraždu a chtěla při tom pomoct. Tato osoba trpěla duševní poruchou, konkrétně se jednalo o úzkostnou poruchu a poruchu osobnosti. S tímto se obrátila na svého partnera a požádala ho, jestli by jí obstaral léky. Partner s tím souhlasil a slíbil, že jí léky zajistí. Získané léky se osoba rozhodla smíchat ve vodě a následně vypít. Jednalo se o padesát tablet. Tyto tablety vypila za přítomnosti svého partnera. Po chvíli se jí udělalo nevolno a přítel zavolal záchrannou službu. Nakonec bylo prokázáno, že množství léků, které konkrétní osoba požila nebylo životu nebezpečných. I přes to, byl pachatel odpovědný za trestný čin účasti na sebevraždě podle § 144 TZ. Partner poškozené se snažil o to, aby byl čin překvalifikován, jako pokus. Soud, ale rozhodl, že o pokus v tomto případě nejde, byť zde byly použity nezpůsobilé prostředky. Úmysl pachatele zde byl od počátku zřejmý. Celou dobou znal záměr manželky, nijak se tomu nesnažil zabránit, a ještě jí k tomu pomáhal právě tím, že jí sehnal prostředky ke spáchání sebevraždy.Usnesení ze dne 10.7.2014, sp. zn. 11 Tdo 1305/2013-32.¹³⁾

V mnoha případech mohou nastat situace, kdy se určitá osoba rozhodne ukončit svůj život, kvůli svému zdravotnímu stavu, ať už psychického nebo fyzického. Může tu tedy vyvstat otázka eutanázie. Aktivní eutanázií se rozumí úmyslné ukončení života z toho důvodu, že člověk trpí bolestmi nebo nevyléčitelnou nemocí. Osoba, která se podílí na eutanázii, tak může učinit třeba ze soucitu vůči trpící osobě, nikoli s úmyslem někoho záměrně připravit o život. Příkladem může být vpíchnutí smrtící injekce. České právo eutanázii výslovně neupravuje. Pokud by byla provedena, mohla by být považována za vraždu podle trestního zákoníku. Dosud neexistuje zvláštní právní úprava, která by umožňovala mírnější trest za usmrcení „ze soucitu“. V některých případech soud může trest snížit nebo od něj upustit, pokud dojde k závěru, že čin nebyl či jen v malé míře společenský nebezpečný. Někteří odborníci zvažují, jestli by eutanázie mohla být posuzována jako jednání v krajní nouzi, pokud by pomáhala zmírnit nesnesitelné utrpení, které nelze jinak ovlivnit. K tomu by, ale bylo nutné prokázat, že smrt je menší zlo než pokračující bolestivé umírání, což je právně velmi problematické.DRBOHLAVOVÁ, Ilona. Eutanázie z pohledu českého práva. Trestněprávní revue. 2003, č. 4, s. 110. Citováno dne: 27. 3. 2025. Dostupné online na: https://app.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=nrptembqgnpxi4s7grpxgxzrgeya&groupIndex=13&rowIndex=0&refSource=search-facets.¹⁴⁾

Pasivní eutanázie spočívá v nepokračování nebo neprovedení léčby, která by mohla prodloužit život pacienta. Trestní právo připouští nejen aktivní jednání, ale i záměrné opomenutí může být považováno za trestný čin, což znamená, že vědomé ukončení péče s cílem urychlit smrt pacienta může být posuzováno jako vražda. Podle českých zákonů má pacient právo odmítnout léčbu, tohle vychází i z ústavního práva na soukromí. Lékař musí takové rozhodnutí respektovat. Pokud nejde o situaci, kdy pacient není schopen svůj postoj sdělit a zároveň by neodkladný zákrok mohl zachránit jeho život. Komplikace nastávají, pokud pacient nemůže svůj názor vyjádřit. V takovém případě lékaři hrozí právní důsledky, pokud by nezasáhl.DRBOHLAVOVÁ. Eutanázie z pohledu českého práva…, s. 110.¹⁵⁾

Zdravotní péče se obvykle poskytuje jen se souhlasem pacienta, přičemž výjimky jsou možné jen ve speciálních případech. Platnost souhlasu závisí na tom, zda je dán dobrovolně a po dostatečném poučení pacienta. Aby byl souhlas skutečně dobrovolný a svobodný, musí jej pacient udělit bez nátlaku lékaře i okolí. Informovaný souhlas znamená, že pacient byl předem srozumitelně poučen o svém zdravotním stavu, plánované léčbě, jejich rizicích a možných alternativách. Poučení zpravidla poskytuje lékař, ale může to být i jiný zdravotník. Dřívější zákony umožňovaly provést lékařský zákrok i v situacích, kdy se dalo předpokládat, že by pacient souhlasil. Dnes je tento předpoklad možný jen ve výjimečných situacích, čímž se zpřísnila ochrana práv pacientů. Souhlas nemusí být dán vždy v písemné formě, ale jen za situace, kdy to zákon nevyžaduje. Pokud ale poskytovatel zdravotní péče nedodrží povinnost pacienta správně jej informovat, souhlas nemusí být platný. Pacient může dát souhlas jen k výkonu, který je potřebný k jeho zdravotnímu stavu. Lékaři nemohou provádět zákroky, které by pacientovi ublížily nebo mu pomohly ukončit život.GREPL, Jan. Ukončování léčby pacienta. Právní rozhledy. 2020, č. 20, s. 698. Citováno dne 28.3.2025. Dostupné online na: https://app.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=nrptembsgbpxa4s7giyf6427gy4tq&groupIndex=8&rowIndex=0&refSource=search-facets.¹⁶⁾

Trestný čin účasti na sebevraždě vyžaduje naplnění subjektivní stránky, tedy úmyslné jednání pachatele. Nestačí, že byl pouze přítomen u události, při které si jiný vzal život. Musí jej k sebevraždě vědomě navést nebo mu k ní cíleně pomoct. Pokud pachatel například oběť týrá nebo jí vyhrožuje, ale jeho cílem není ji přimět k sebevraždě, nejedná se o tento trestný čin. Stejně tak není trestné, pokud někdo nevědomky usnadní sebevraždu, například tím, že oběti poskytne léky či zbraň, aniž by věděl, k čemu budou použity.ŠÁMAL. Trestní zákoník…, s. 1946-1952.¹⁷⁾

Trestného činu účasti na sebevraždě se může dopustit jakákoli fyzická osoba, protože tento trestný čin je určen pro jednotlivce. Právnické osoby nemohou tento trestný čin spáchat, jelikož podle § 144 TZ je jejich účast na takovém činu vyloučena. Tento princip je uveden i v § 7 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, který vymezuje, jaké trestné činy může právnická osoba spáchat.ŠÁMAL. Trestní zákoník…, s. 1946-1952.¹⁸⁾

Pokud se dva lidé dohodnou, že společně ukončí svůj život tak, že jeden usmrtí druhého, právo na tuto situaci nahlíží tak, že to hodnotí jako vraždu podle § 140 odst. 1 TZ, nikoli jako účast na sebevraždě podle § 144 TZ. To znamená, že i když oběť se svou smrtí souhlasila, tento souhlas nemění skutečnost, že pachatel záměrně způsobil smrt jiné osoby. Nicméně soud může při rozhodování o trestu zohlednit zvláštní okolnosti případu, zejména to, že oběť souhlasila a že šlo o vzájemnou dohodu.Tamtéž.¹⁹⁾ Tyto skutečnosti mohou snížit hodnocení závažnosti činu a v určitých případech vést i ke snížení trestu pod zákonnou hranici podle § 58 odst. 1 TZ.Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. ²⁰⁾

Příkladem může být událost z judikatury, kdy byl obžalovaný uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy, tím že poškozené přerušil tepnu a zasadil ji bodnou ránu do hrudníku. Následně mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání 13 let. Obžalovaný se odvolal. Odvolací soud v tomto případě zrušil původní rozsudek, kvůli nedostatečnému odůvodnění a neúplným skutkovým zjištěním. Bylo totiž zjištěno, že poškozená s tímto činem souhlasila. Následně městský soud v Praze opět uznal obžalovaného vinným z vraždy. V rozsudku stálo, že obžalovaný nejprve společně s poškozenou plánoval sebevraždu píchnutím inzulinu a pořezáním zápěstí, avšak ji v ranních hodinách smrtelně bodnul do hrudníku. Sám si poté způsobil zranění, které nebylo smrtelné. Obžalovaný se opět odvolal, přičemž argumentoval tím, že zde byla nižší míra zavinění a také, že to bylo vzájemné rozhodnutí spáchat sebevraždu. Byť zde byl souhlas poškozené s jejím usmrcením, tak její svolení neospravedlňuje jednání obžalovaného, protože ochrana lidského života je zásadní a takové činy jsou i nadále trestné. V tomto případě je opravdu nutné zvážit okolnosti případu, motiv pachatele, vztah mezi obžalovaným a poškozenou a také způsob, jakým byl čin proveden. Obžalovanému bylo nakonec potvrzeno spáchání trestného činu vraždy, trest byl snížen na šest let odnětí svobody. Soud přihlédl k tomu, že obviněný nejevil známky toho, že by se pokusil v budoucnu jakkoli opakovat trestnou činnost. Trest měl mít pro obžalovaného především výchovnou funkci. Rozsudek ze dne 21.3. 1996, sp. zn. 8 To 25/96, [R6/1998 tr.].²¹⁾

Okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby jsou zakotveny ve druhém a třetím odstavci § 144 TZ. Druhý odstavec se týká spácháním činu na dítěti. Dítětem se podle zákona rozumí osoba mladší osmnácti let, přičemž tento status končí den před dosažením plnoletosti. Děti potřebují vyšší míru právní ochrany, protože jejich schopnost racionálně vyhodnotit své jednání a jeho následky je omezená. Kvůli nedostatečné vyspělosti mohou být snadněji ovlivnitelné jinými lidmi. Pro trestní odpovědnost pachatele postačí i nevědomá nedbalost, tedy situace, kdy si neuvědomuje možné následky svého jednání, ale měl by a mohl by je předvídat. Další skupino osob, kterým je ochrana poskytována je spáchání tohoto trestného činu na těhotné ženě. Těhotnou ženou je podle zákona osoba ženského pohlaví od momentu uhnízdění oplodněného vajíčka v děloze až do zahájení porodu. Těhotenství výrazně ovlivňuje psychický stav ženy, a proto právní úprava zajišťuje zvýšenou ochranu nejen jí, ale i vyvíjejícímu se plodu. I zde postačuje nevědomá nedbalost.ŠÁMAL. Trestní zákoník…, s. 1946-1952.²²⁾

Odstavec třetí řeší otázku spáchání takového činu na dítěti mladším patnácti let. Pro uplatnění trestní odpovědnosti v tomto případě postačí i nevědomá nedbalost. Další skupinou osob jsou osoby trpící určitou duševní poruchou. Duševní porucha zahrnuje nejen psychická onemocnění, ale také závažné poruchy vědomí, intelektuální postižení, výrazné poruchy osobnosti či jiné vážné onemocnění. Mohou sem spadat i odchylky, které ovlivňují schopnost jedince činit rozhodnutí, například ve vztahu k sebevražednému jednání. Aby byla dotčená osoba chráněna legislativou, musí trpět duševní poruchou v okamžiku, kdy na ni pachatel působí nebo jí napomáhá ke spáchání sebevraždy. Lidé s takovým postižením mají často sníženou schopnost kontrolovat své chování a plně si uvědomovat jeho důsledky, což je činí zranitelnějšími vůči manipulaci a vnějším tlakům. Právní předpisy jim proto poskytují zvýšenou ochranu. Z hlediska trestní odpovědnosti i v tomto případě postačuje nevědomá nedbalost.Tamtéž.²³⁾

Souběh s jinými trestnými činy není v tomto případě zcela vyloučen. Mezi trestné činy u nichž je možný souběh řadíme trestný čin účasti na sebevraždě podle § 144 TZ, který může být spáchán v jednočinném souběhu s trestným činem týrání svěřené osoby podle § 198 TZ nebo týráním osoby žijícím ve společném obydlí podle § 199 TZ, pokud nenastane takzvaná faktická konzumpceŠÁMAL. Trestní zákoník…, s. 1946-1952.²⁴⁾, která „nastává tehdy, když jeden trestný čin je prostředkem relativně malého významu ve srovnání se základním trestným činem nebo vedlejším, málo významným produktem základního trestného činu vylučuje jednočinný souběh trestných činů.“ŠÁMAL, Pavel. In HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009.²⁵⁾

Příprava tohoto trestného činu není postihována, protože ji zákon u tohoto činu nestanovil, byť jde o zvlášť závažný zločin.Tamtéž.²⁶⁾