Osnova
Reklama
Rozšířená osnova
Trestní odpovědnost se v oblasti životního prostředí začala tvořit na českém území od počátku devadesátých let 20.století, což byla doba, kdy samotné právo životního prostředí bylo poměrně novou oblastí. Jednou z hlavních příčin, proč se v posledních třech desetiletích dostává v oblasti ochrany životního prostředí do popředí trestní právo, je neustálý nárůst a zejména závažnost protiprávních činů spáchaných proti jednotlivým složkám životního prostředí a organismům, včetně jejich dopadů na lidské zdraví a život, které nemohou být sankcionovány na úrovni správního práva vzhledem ke stupni škodlivosti.JELÍNEK, Jiří a kolektiv. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 8.vydání. Praha: Leges, 2022, s. 804.1) Příčinou byl mimo jiné i vývoj moderní techniky, který nabídl pachatelům více možností k intenzivnějším zásahu do životního prostředí.
Trestní zákon z roku 1961 neobsahoval oblast, která by se zabývala životním prostředí. Jednotlivá ustanovení, která měla hodnoty podobné v této problematice, byly vztaženy do ustanoveních o ochraně zdraví, majetku, aj.
Teprve další vývoj přinesl do trestního zákona nové samostatné skutkové podstaty trestných činů týkající se ochrany životního prostředí. Tuto změnu přinesl zákon č.159/1989, který byl následně novelizován a ze skutkové podstaty “ohrožení životního prostředí” vznikl nový název – “ohrožení a poškození životního prostředí”.
V roce 2009 nový trestní zákoník zavedl samostatnou hlavu (VIII.) ve zvláštní části, která se právě již specializuje na trestné činy proti životnímu prostředí.
Trestní zákoník (zákon č.40/2009) chrání zájmy, které jsou zmíněny na ústavní úrovni. Ústava zde hovoří takto v článku 7: “Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.”Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava.2)Ústava zde ukládá státu pozitivní závazek, jehož podstatou je chránit životní prostředí. Ve úzké spojitosti s tímto článkem je i článek 35 Listiny základních práv a svobod, který zní: (1) Každý má právo na příznivé životní prostředí. (2) Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. (3) Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů.3) Zejména těmito články jsou chráněny zájmy jak přírody jako takové, tak také i společnosti, pro kterou je zdravé životní prostředí nezbytností, jelikož tyto hodnoty mají zajistit život určité kvality – a to nejen pro lidské jedince. Nutno však dodat, že čl.35 chrání životní prostředí nepřímo, skrze negativní vlivy na člověka.BARTOŇ, Michal a kolektiv. Základní práva. Praha: Leges, 2016, s. 507.4)Nositelem práva na příznivé životní prostředí je totiž jen člověk.
Co je vůbec míněno tímto pojmem, který zde byl již několikrát zmiňován, je vysvětleno v zákonu o životním prostředí (17/1992 Sb.), který tento institut definuje takto: Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.Zákon č.17/1992 Sb., o životním prostředí. 5)
Dalšími podústavními prameny jsou například – zákon o ochraně ovzduší (č.201/2012 Sb., vodní zákon (č.254/2001 Sb,), zákon o ochraně přírody či krajiny (č.114/1992), atd.
Trestné činy proti životnímu prostředí (dále jen “TČ proti živ.p.”)jsou upraveny v hlavě VIII. Zvláštní části zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku – konkrétně v § 293-308.
U většiny takovýchto trestných činů jde zpravidla o tzv. blanketní skutkové podstaty. Znamená to, že se často opírají o jiné právní předpisy (resp.na ně přímo odkazují) týkající se ochrany životního prostředí, živočichů, apod.
V rámci objektivní stránky trestného činu u některých TČ proti živ.p. bude stačit už “pouhé” ohrožení zájmu, který je právem chráněn. Bližší informace z tohoto hlediska budou rozebrány u konkrétních TČ proti živ.p.
Pachatelem může být v podstatě kdokoliv. Nejen fyzická, ale i právnická osoba, která není nepříliš zřídkým jevem v těchto případech. V určitých případech se může jednat i o speciální subjekt – tedy o takový subjekt, který má určitou povinnost jednat či nejednat vzhledem k jeho postavení (např. § 303).
Subjektivní stránka je povětšinou individuální. Dá se ale říci, že zpravidla se vyžaduje úmyslné zavinění. Byť například trestné činy podle § 295 či § 307 lze spáchat i z nedbalosti. O tom víc níže. U jiných trestných činů zákon vyžaduje, aby došlo minimálně o hrubou nedbalost (aby daný čin mohl spadat pod skutkovou podstatu určitého trestního činu).
§ 293 a § 294 v sobě zahrnují základní, obecné skutkové podstaty trestných činů proti životnímu prostředí. Mají tedy (ve vztahu k následujícím §§) obecný charakter. To znamená, že ostatní trestné činy jsou k těmto trestným činům zpravidla v poměru subsidiarity anebo speciality a jednočinný souběh uvedených trestných činů s trestnými činy poškození a ohrožení životního prostředí je vyloučen.JELÍNEK, Jiří a kolektiv. Trestní právo hmotné..., s. 810.6)
Jedná se o tzv. blanketní skutkové podstaty, které odkazují na jiné právní předpisy zabývající se obdobnou problematikou.
Objektem trestných činů v § 293 a § 294 je zájem společnosti na ochraně životního prostředí a jeho jednotlivých složek, včetně organismů a ekosystémů.Tamtéž.7)
Záleží v tom, že pachatel v rozporu s jiným právním předpisem:
Úmyslně (§ 293) nebo z hrubé nedbalosti (§ 294) poškodí nebo ohrozí půdu, vodu, ovzduší nebo jinou složku životního prostředí, a to (alternativě)
* dle § 296 (1) se větším územím podle § 293 a § 294 chápe území o rozloze nejméně 3 hektary a v případě povrchových vod ve vodních útvarech, s výjimkou vodních toků, nejméně jeden hektar vodní plochy a u vodního toku nejméně dva kilometry jeho délky; jednotlivá zasažená území a délky vodního toku se sčítají.
Pachatelem může být fyzická i právnická osoba.
K naplnění subjektivní stránky je nutné úmyslné jednání.
Zde je rozhodovacím kritériem hrubá nedbalost.
Zákon č.330/2011 Sb. zavedl jako objekt tohoto trestného činu zájem společnosti na zvláštní ochraně vodního zdroje. Jedná se totiž o jednu ze základních složek životního prostředí – vody.
Jedná se o privilegovanou skutkovou podstatu ve vztahu k § 293 a § 294.JELÍNEK, Jiří. a kolektiv. Trestní právo hmotné..., s. 814.9)
Musí zde dojít k jednání pachatele, který “způsobí poškození vodního zdroje, u něhož je stanoveno ochranné pásmo, tak, že tím zanikne nebo je značně oslaben důvod pro zvláštní ochranu vodního zdroje."Zákon č.40/2009 Sb., trestní zákoník.10)
Předmětem je zde vodní zdroj. Vodním zdrojem jsou povrchové nebo podzemní vody, které jsou využívány nebo které mohou být využívány pro uspokojení potřeb člověka, zejména pro pitné účely.Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). 11)
Subjektem může zde být fyzická a také i právnická osoba.
K naplnění subjektivní stránky je nutné buď úmyslné zavinění či zavinění z hrubé nedbalosti.
Objektem trestného činu § 295 trestního zákona je zájem na ochraně lesa jako jedné ze složek životního prostředí před specifickou činností prováděnou v rozporu s platnou právní úpravou (zejména těžbou).JELÍNEK, Jiří a kolektiv. Trestní právo hmotné..., s. 816.12)
Rozdělíme-li § 295 po jednotlivých způsobech, kterými lze naplnit objektivní stránku trestného činu dle § 295, vzniknou nám tři možnosti. Jedná se o následující situace, kdy pachatel buď:
Poškozením lesa ale může být i protiprávní jednání uvedené v §301 trestního zákoníku. Je to z toho důvodu, že podle zákona č.114/1992 Sb., je les významným krajinným prvkem.
*dle § 296 (odst 2.) se celkovou větší plochou lesa (podle § 295) rozumí plocha větší než jeden a půl hektaru a celkovou značnou plochou lesa se rozumí plocha větší než tři hektary.
Pachatelem zde může být jak fyzická, tak také právnická osoba (tu lze odvodit z § 7 ze zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim)
K naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu bude stačit i nedbalost.
Chráněnou hodnotou (objektem) trestného činu dle § 297 je:
Aby byla naplněna objektivní stránka tohoto trestného činu, musí subjekt (v rozporu s mezinárodní smlouvou) vypustit nebo, ač je k tomu povinen, nezabránit vypuštění ropné, jedovaté kapalné nebo jiné obdobné znečišťující látky z lodi nebo jiného námořního plavidla.
V první možnosti (kdy jde o vypouštění) může být pachatelem kdokoliv (jakákoliv fyzická i právnická osoba). Kdežto v té druhé alternativě už musí splnit tu podmínku jen specifická osoba (která byla povinna zabránit dané činnost).
Zde stačí k naplnění nedbalostní zavinění.
Podle zákona č. 541/2020 Sb. o odpadech (v § 4 odst.1) se odpadem rozumí každá movitá věc, které se osoba zbavuje, má úmysl nebo povinnost se jí zbavit.
Objektem je zde:
Tento trestný čin se skládá ze dvou samostatných základních skutkových podstat.
V odstavci 1 § 298 najdeme objektivní stránku první základní skutkové podstaty, kde je psáno, že subjekt trestného činu k naplnění objektivní stránky trestného činu musí porušit jiný právní předpis upravující nakládání s odpady tím, že přepraví odpad přes hranice státu bez oznámení nebo souhlasu příslušného orgánu veřejné moci, anebo v takovém oznámení nebo žádosti o souhlas nebo v připojených podkladech musí uvést nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí.
V odstavci 2 § 298 je zmíněna druhá základní skutková podstata a to v té formě, že pachatel v rozporu s jiným právním předpisem ukládá odpady nebo je odkládá, přepravuje nebo jinak s nimi nakládá, a tím způsobí poškození nebo ohrožení životního prostředí, k jehož odstranění je třeba vynaložit náklady ve značném rozsahu.
Pachatelem zde může být fyzická osoba (i jako člen organizované skupiny – výjimkou je zde policista, který plní úkol jako agenta) a také i právnická osoba.
U obou základních skutkových podstat bude k naplnění subjektivní stránky stačit zavinění z nedbalosti.
Tento trestný čin byl zaveden novelou trestního zákoníku zákonem č.330/2011 Sb. na základě požadavku směrnice 2008/99/ES.
Zde objektivní stránka spočívá v takovém jednání pachatele, který “v rozporu s jiným právním předpisem* vyrobí, doveze, vyveze, uvede na trh látku poškozující ozonovou vrstvu nebo s ní jinak nakládá”.
*jiný právní předpis – nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 517/2014 a 1005/2009 a zákon č.(73/2012)Sb. o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu a o fluorovaných skleníkových plynech. JELÍNEK, Jiří. a kolektiv. Trestní právo hmotné..., s. 820.14)
Pachatelem může být fyzická i právnická osoba.
U tohoto trestného činu je vyžadován úmysl.
Objektem trestných činů dle § 299 a § 300 je zájem na ochraně biologické rozmanitosti živočišných a rostlinných druhů.JELÍNEK, Jiří. a kolektiv. Trestní právo hmotné...s. 821.15)
V případě první základní skutkové podstaty (§ 299 odst.1) objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel v rozporu s jiným právním předpisem usmrtí, zničí, poškodí, odejme z přírody, zpracovává, doveze, vyveze, proveze, přechovává, nabízí, zprostředkuje, sobě nebo jinému opatří jedince zvláště chráněného druhu živočicha nebo rostliny nebo exemplář chráněného druhu a spáchá takový čin na více než dvaceti pěti kusech živočichů, rostlin nebo exemplářů.
U druhé základní skutkové podstaty (§ 299 odst.2) objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel v rozporu s jiným právním předpisem usmrtí, zničí, poškodí, odejme z přírody, zpracovává, doveze, vyveze, proveze, přechovává, nabízí, zprostředkuje, sobě nebo jinému opatří jedince silně nebo kriticky ohroženého druhu živočicha nebo rostliny nebo exemplář druhu přímo ohroženého vyhubením nebo vyhynutím.
Objektivní stránku určuje § 300 takto: “Kdo z hrubé nedbalosti poruší jiný právní předpis tím, že usmrtí, zničí, poškodí, odejme z přírody, zpracovává, opakovaně doveze, vyveze nebo proveze, přechovává, nabízí, zprostředkuje nebo sobě nebo jinému opatří jedince zvláště chráněného druhu živočicha nebo rostliny nebo exemplář chráněného druhu ve větším rozsahu než dvaceti pěti kusů nebo jedince kriticky ohroženého druhu živočicha nebo rostliny nebo exemplář druhu přímo ohroženého vyhubením nebo vyhynutím.”
V základních skutkových podstatách může být pachatele fyzická i právnická osoba.
Trestné činy spadající pod § 299 vyžadují subjektivní stránku ve formě úmyslu, kdežto trestné činy spadající pod § 300 vyžadují hrubou nedbalost. Trestnost činu podle těchto §§ zaniká účinnou lítostí, která je upravena v § 33 trestního zákoníku.
Chrání se zde zájem společnosti na speciální zvýšené ochraně vybraných části přírody a krajiny z hlediska ochrany biologické rozmanitosti.
K naplnění objektivní stránky bude nutné takové jednání pachatele, kterým poruší jiný právní předpis tím, že poškodí nebo zničí památný strom, významný krajinný prvek, jeskyni, zvláště chráněné území, evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast tak, že tím zanikne nebo je značně oslaben důvod pro ochranu takové části přírody.
Zde je třeba zmínit, že oním “jiným právním předpisem” je myšlen zákon č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
Pachatelem může zde být fyzická i právnická osoba.
K naplnění subjektivní stránky tohoto činu je nutný úmysl nebo i hrubá nedbalost.
Zde se chrání zájem na ochraně zvířat, kteří jsou vnímání jako živí tvorové schopnými pociťovat utrpení a bolest. Chrání se před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich bezdůvodným usmrcením.
Touto problematikou se zabývá též zákon České národní rady č.246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, který v § 1 (1) říká:
Účelem zákona je chránit zvířata, jež jsou živými tvory schopnými pociťovat bolest a utrpení, před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením bez důvodu, pokud byly způsobeny, byť i z nedbalosti, člověkem.Zákon č. 246/1992 Sb.,na ochranu zvířat proti týrání.16)
Ve výše zmíněném odstavci je i popsán předmět tohoto trestného činu, kterým je zvíře.
Od roku 2020 záleží objektivní stránka na tom, jakým způsobem pachatel zachází se zvířetem – zda surovým či trýznivým způsobem.
Jednání spočívá v samotném týrání zvířete. Přesnější vymezení a podrobnější rozbor tohoto pojmu najdeme v § 4 zákona ČNR č.246/1992 Sb.
Původní základní skutková podstata § 302 (odst.1) se přesouvá do skutkových podstat kvalifikovaných, kdy týrání zvířete na místě veřejnosti přístupném je postihováno v rámci odstavce 2 a týrání zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem je nově v odstavci 3.JELÍNEK, Jiří a kolektiv. Trestní právo hmotné..., s. 821.17)
Zvláště surovým nebo trýznivým způsobem týraní se rozumí situaci, kdy je zvíře vystaveno mimořádným fyzickým útrapám a bolesti (překračují běžné útrapy).
Aby bylo týrání spácháno veřejně, musí se konat před nejméně třemi osobami současně přítomnými.
Místem veřejnosti přístupné je míněno každé místo, kde má přístup širší okruh osob individuálně neurčených a kde se také více osob zpravidla zdržují.
Pachatelem zde může být jak fyzická, tak také i právnická osoba.
K naplnění této stránky zákon vyžaduje úmysl.
Přísnější trest bude uložen tomu, kdo: (odst.2)
Ještě přísnější trest může být uložen tomu, kdo: (odst.3)
Objektivní stránka spočívá ve dvou jednáních:
Pachatelem zde může být jak fyzická, tak také i právnická osoba.
Zákon vyžaduje jako subjektivní stránku tohoto činu zavinění ve formě úmyslu.
Chráněn je zde zájem na ochraně zdraví a života zvířat. Zde je však rozdíl oproti §§ 299 a § 300 trestního zákona, že jsou zde zvířata myšlena jako jednotlivci a není to míněno druhově. Dále je objektem i zájem na zajištění odpovídající péče o daná zvířata.
Objektivní stránka bude naplněna, pokud subjekt zanedbá potřebnou péči o zvíře, které vlastní nebo o něž je povinen se z jiného důvodu starat, a způsobí mu tím trvalé následky na zdraví nebo smrt.
Pachatelem zde může být pouze vlastník zvířete (Pokud půjde o větší počet zvířat, kterým obdobným způsobem ublíží, bude trest vyšší) nebo nositel povinnosti se o takové zvíře starat (jde tedy o specifický objekt). Příkladem takové osoby může být například pracovník zoologické zahrady, apod. V obou případech se ale může jednat o fyzickou nebo právnickou osobu.
Zde je vyžadováno zavinění ve formě hrubé nedbalosti.
Do objektu trestného činu pytláctví spadá zájem na ochraně přírody, práva myslivosti, rybářského práva a majetku – vlastnictví k uloveným rybám a zvěři.
Takové jednání, kdy subjekt neoprávněně loví zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné nebo ukryje, na sebe nebo jiného převede nebo přechovává neoprávněně ulovenou zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné.
Tato skutková podstata obsahuje dvě možné skupiny forem jednání, které jsou nutné (alespoň jedna z nich), aby byla naplněná objektivní stránka.
Ad 1.: Neoprávněně loví zvěř nebo loví ryby ten, kdo k tomu není oprávněn a ani nemá k takové činnosti zvláštní povolení, a nebo i ten, kdo povolení má, ale jedná nad jeho rámec.JELÍNEK, Jiří a kolektiv. Trestní právo hmotné..., s. 830.18)
*Hodnotou nikoliv nepatrnou se rozumí částka nejméně 10 000 Kč (§138 odst. 1 a odst.2)
Ad 2.: Přechováváním se vnímá jakýkoliv způsob držení ulovené zvěře nebo ryb. Pachatel je má ve své moci.
V základní skutkové podstatě může být pachatelem fyzická osoba. Ve kvalifikovaných skutkových podstatách je pachatel již nějaký specifický objekt). V obou případech ale může být pachatelem fyzická či právnická osoba.
K naplnění subjektivní stránky je nutný úmysl.
Hodnoty, které jsou zde chráněny jsou následující:
Obsahem tohoto trestného činu jsou dvě základní samostatné skutkové podstaty. Odlišují se předměty, se kterými se nakládá, a způsobem jednání pachatele.
Odstavec 1 §305 říká, že trestného činu se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak opatří nebo přechovává látku s thyreostatickými, gestagenními, androgenními, estrogenními nebo jinými hormonálními účinky, beta-agonisty nebo jinou látku určenou ke stimulaci užitkovosti hospodářských zvířat nebo přípravek obsahující takovou látku.
Druhý odstavec hovoří o tom, že trestného činu se dopustí ten, kdo v rozporu s jiným právním předpisem používá léčiva za účelem zvýšení užitkovosti hospodářských zvířat nebo je za tím účelem vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak opatří nebo přechovává.
Pachatelem v základní skutkové podstatě může být jakýkoliv (právnická/fyzická) osoba.
V tomto případě je vyžadován úmysl.
Objekty u trestných činů v § 306 a § 307 jsou společné. Jde o zájem na ochraně života a zdraví lidí před rizikem hrozícím z šíření nakažlivých nemocí u zvířat v zájmových chovech, hospodářských zvířat nebo volně žijících zvířat, resp. nakažlivých nemocí a škůdců užitkových rostlin.JELÍNEK, Jiří a kolektiv. Trestní právo hmotné..., s. 833.19)
Čin bude trestný dle § 306, jestliže subjekt způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci zvířat v zájmových chovech, hospodářských zvířat nebo volně žijících zvířat. Přísnější pak bude trest dopadat na ty pachatele, kteří způsobí rozšíření takové nemoci.
K naplnění objektivní stránky v případě § 307 je nutné, aby subjekt způsobil nebo zvýšil nebezpečí zavlečení (= vyvolání nebezpečí vzniku hromadné infekce či masivního napadení škůdcem na místě, kde se dosud nevyskytoval) nebo rozšíření (= vznik nakažlivé nemoci/škůdce tam, kde se nemoc či škůdce vyskytoval, ale ne v měřítku epidemie) nakažlivé nemoci nebo škůdce užitkových rostlin.
Pachatelem těchto trestných činů může být fyzická a právnická osoba.
K naplnění subjektivní stránce jsou možné obě formy zavinění, jelikož oba trestné činy lze spáchat “byť i z nedbalosti”.
Jedná se o zmocňovací ustanovení, které stanoví vládě, aby ve svém nařízením stanovila, jaké nemoci zvířat a rostlin se považují (ve smyslu § 306 a § 307) za nakažlivé a kteří škůdci jsou myšleni (též dle § 307). Takovým to nařízením je nařízení vlády č.453/2009 Sb, kde se Příloha č.2 věnuje zvířatům a Příloha č.3, který se zabývá nemocemi a škůdci užitkových rostlin.
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
