Osnova
Reklama
Trestné činy proti rodině a dětem jsou obsaženy ve čtvrté hlavě zvláštní části zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „TZ“).
Ochrana rodiny a dětí je zaručena řadou mezinárodních závazných dokumentů, dokládajících jejich význam a nutnost její ochrany. Její ochrana je zaručena rovněž ústavněprávními předpisy, a to v článku 32 Listiny základních práv a svobod.Listina základních práv a svobod vyhlášená usnesením Předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku České republiky.1)Tímto článkem je chráněno jak rodičovství a rodina, tak práva dětí.
Rodina je tradičním základním prvkem lidské společnosti, který zajišťuje její kontinuitu a budoucí perspektivu a z tohoto důvodu jsou trestné činy proti rodině a dětem zařazeny podle významu těchto chráněných zájmů do hlavy IV. zvláštní části trestního zákoníku, hned za trestněprávní ochranu lidského života, zdraví, tělesné integrity, osobních svobod, nedotknutelnosti a důstojnosti.JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 8. vydání. Praha: Leges, 2022, s. 625.2)
Dítětem se podle ustanovení § 126 TZ rozumí osoba mladší osmnácti let, pokud trestní zákoník nestanoví jinak. Odlišně vymezuje pojem „dítě“ zákon o soudnictví ve věcech mládeže, který v rámci pojmu „mládež“ rozeznává děti mladší patnácti let a mladistvé jako osoby ve věku od patnácti do osmnácti let.ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 8. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 635.3)
Pachatelem trestných činů podle § 200 až § 204 může být kdokoliv. Pachatelem trestných činů podle § 195 až § 198 a § 201 odst. 1 písm. d) může být jen ten, kdo má zvláštní povinnost podle rodinného práva (například povinnost výchovy dítěte na základě rodičovské odpovědnosti, výživy dítěte atd. – speciální subjekt).
Objektem této skupiny trestných činů je zájem společnosti na uplatnění institutu monogamie (§ 194 TZ) a dále zájem na řádné výchově, výživě, tělesném a duševním vývoji dítěte.JELÍNEK a kol. Trestní právo hmotné, s. 626.4)
Z hlediska subjektivní stránky převažují v hlavě IV trestné činy s úmyslným zaviněním. Zavinění z nedbalosti postačí u trestných činů zanedbání povinné výživy podle § 196 odst.1 TZ a ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1, 2 TZ („byť i z nedbalosti“).ŠÁMAL a kol. Trestní právo hmotné, s. 635.5)
Mezi trestné činy proti rodině a dětem řadíme trestné činy dvojího manželství (§ 194 TZ), opuštění dítěte nebo svěřené osoby (§ 195 TZ), zanedbání povinné výživy (§ 196 TZ), týrání svěřené osoby (§ 198 TZ), týrání osoby bydlící ve společném obydlí (§ 199 TZ), únos dítěte a osoby stižené duševní poruchou (§ 200 TZ), ohrožování výchovy dítěte (§ 201 TZ), svádění k pohlavnímu styku (§ 202 TZ) a podání alkoholu dítěti (§ 204 TZ).
Objektem tohoto trestného činu je institut monogamie, což je trvalý svazek muže a ženy, vzniklý způsobem stanoveným občanským zákoníkem. Trestněprávní ochrana je poskytována výhradně manželství, nikoli registrovanému partnerství či jinému obdobnému svazku a příbuzenství.
Objektivní stránka záleží v uzavření tzv. bigamického manželství, tj. manželství mezi osobami, z nichž alespoň jedna již v manželství je. Předpokladem je tedy trvání manželství jiného. Vznik a zánik manželství je třeba posuzovat podle práva rodinného.ŠÁMAL a kol. Trestní právo hmotné, s. 636.6)
Trestný čin dvojího manželství má dvě podoby. Spočívá jednak v uzavření manželství osobou, která již je v manželském svazku s někým jiným (§ 194 odst. 1), a jednak v jednání, kterým pachatel vstoupí do manželství s osobou, která již dříve uzavřela manželství s někým jiným, přičemž toto předchozí manželství stále trvá (§ 194 odst. 2).ŠČERBOVÁ, Veronika. In ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. Praha: C.H. Beck, 2020, (§ 194).7)
Trestný čin je dokonán uzavřením manželství. Nejde o trestný čin trvající. Pachatelem je i ten, kdo sám není v manželství a úmyslně uzavře manželství s osobou, která je v jiném manželství.
Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl. Úmysl musí zahrnovat i okolnost, že prvé manželství trvá.ŠÁMAL a kol. Trestní právo hmotné, s. 636.8)
Je možný jednočinný souběh trestného činu dvojího manželství podle § 194 a trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348, trestného činu podplácení podle § 332JELÍNEK a kol. Trestní právo hmotné, s. 628.9) nebo s trestným činem poškození cizích práv podle § 181 [ve vztahu k pozdějšímu (resp. novému) manželu].ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 194.10)
Objektem trestného činu je zájem na ochraně dítěte a osoby, o kterou má pachatel povinnost pečovat a která si není schopna sama opatřit pomoc, před ohrožením jejich zdraví a života. Předmětem útoku tohoto trestného činu je dítě nebo svěřená osoba, tj. osoba dospělá, která však není v důsledku stáří, nemoci, těžké invalidity nebo opožděného vývoje schopna se o sebe postarat a v dané situaci si sama pomoci.JELÍNEK a kol. Trestní právo hmotné, s. 628.11) Pachatel takovou osobu opustí a vystaví ji tím nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví, např. zanechá dítě v kočárku na osamělém místě, opustí těžce invalidní osobu na nebezpečném místě v horách.ŠÁMAL a kol. Trestní právo hmotné, s. 637.12) Jedná se o stav nebezpečí, při kterém je záchrana dítěte nebo jiné svěřené osoby vystavena pouze na náhodě. Přitom předpokládané nebezpečí musí dítěti nebo svěřené osobě skutečně hrozit již za stavu, v jakém byly opuštěny, nikoli až přistoupením dalších okolností. Za trestný čin opuštění dítěte nebo svěřené osoby podle § 195 naopak není možné považovat například zanechání dítěte v mateřské školce v opatrování pracovníků školy, ani umístění dítěte do babyboxu či ponechání několik hodin bez dozoru v dětském koutku; v těchto případech totiž není dítě vystaveno nebezpečí újmy na zdraví či na životě.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 195.13)
Pachatelem může být jen ten, kdo má povinnost o dítě nebo jinou osobu pečovat. Pachatelem může být pouze fyzická osoba – srov. § 7 zákona č. 418/2011 Sb., zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „TOPO“).ŠÁMAL a kol. Trestní právo hmotné, s. 637.14) Takovou osobou mohou být: rodiče, osvojitelé, poručník dítěte ustanovený soudním rozhodnutím, osoba, které bylo dítě soudním rozhodnutím svěřeno do výchovy, pracovník ústavu, ve kterém se vykonává ústavní výchova, nebo pracovník zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, pracovník ústavu, ve kterém se vykonává ústavní výchova, pěstoun dítěte, osoba, která převzala péči o dítě na základě dohody uzavřené s tím, komu jinak náleží povinnost o dítě pečovat nebo osoba, která bez předchozí úmluvy fakticky převzala péči o dítě a takovou péči po určitou dobu vykonává.JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 9. vydání. Praha: Leges, 2022, s. 307.15)
Z hlediska subjektivní stránky jde o trestný čin úmyslný, přičemž úmysl pachatele se musí vztahovat jak k tomu, že dochází k opuštění dítěte či svěřené osoby, tak i k tomu, že v důsledku toho bude toto dítě či svěřená osoba vystavena nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví.
Opuštění dítěte nebo svěřené osoby je ohrožovací trestný čin, takže k jeho dokonání se nevyžaduje, aby následek v podobě smrti či ublížení na zdraví skutečně nastal; stačí vznik reálného nebezpečí takového následku.
V úvahu připadá jednočinný souběh trestného činu opuštění dítěte nebo svěřené osoby s trestným činem ohrožování výchovy dítěte podle § 201.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 195.16)
Objektem trestného činu zanedbání povinné výživy je právo na výživu, které vyplývá ze soukromoprávních předpisů – zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 195.17) Občanský zákoník uvádí několik druhů vyživovacích vztahů: vzájemná vyživovací povinnost mezi manžely (§ 697) a rozvedenými manžely (§ 760), vzájemná vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi (§ 915), vyživovací povinnost mezi dalšími předky a potomky (§ 910), výživné a zajištění úhrady některých nákladů neprovdané matce, resp. těhotné ženě (§ 920), právo na výživné z pozůstalosti, resp. právo na zaopatření (§ 1665 an.). Dále občanský zákoník stanoví, že výživné je nepromlčitelné (§ 613), nepřevoditelné a nelze se ho vzdát.JELÍNEK a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou, s. 309.18) Obsahem vyživovací povinnosti je nejen vlastní výživa, ale i ošacení, bydlení, příprava k budoucímu povolání aj., což je možno označit jako zaopatření.ŠÁMAL a kol. Trestní právo hmotné, s. 638.19) Vyživovací povinnosti rodičů vůči dítěti nekončí automaticky dosažením 18. roku věku, ale trvá do té doby, pokud dítě není schopno se samo živit. Tedy věk ani dosažení např. určitého stupně vzdělání není určujícím kritériem, ale právě ona schopnost se sám živit, která se posuzuje vždy individuálně s ohledem na konkrétní okolnosti.JELÍNEK a kol. Trestní právo hmotné, s. 630.20)
Trestní zákoník však v § 196 neposkytuje ochranu nárokům, které mají svůj základ např. ve smlouvě (např. smlouvě o důchodu), v zákonné úpravě týkající se náhrady škody apod.JELÍNEK a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou, s. 309.21)
Pachatelem trestného činu zanedbání povinné výživy v obou variantách (odstavec 1 i odstavec 2) může být pouze fyzická osoba, která má povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 196.22)
Povinnost vyživovat jiného vyplývá přímo ze zákona, není proto nutné speciální rozhodnutí soudu o této povinnosti ani stanovení přesné výše výživného. Otázku, jak vysoké výživné měl a mohl obviněný v době činu platit, jakož i otázka, zda vůbec měl povinnost výživné platit, řeší soud jako předběžnou otázku (§ 9 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., zákon o trestním řízení soudním [dále jen „TŘ“]). Není vyloučeno, že výše výživného určená v trestním řízení se bude lišit od výše stanovené občanskoprávním rozsudkem. Soud v trestním řízení je však vázán občanskoprávním rozhodnutím, jímž bylo například určeno, že obviněný je otcem dítěte (jde o otázku osobního stavu – srov. (§ 9 odst. 2 TŘ). Stejně tak musí trestní soud nezávisle na občanskoprávním rozhodnutím řešit otázku, zda vyživovací povinnost nezanikla v důsledku toho, že oprávněná osoba je schopna se sama živit.JELÍNEK a kol. Trestní právo hmotné, s. 629.23)
Předmětem útoku je osoba, vůči níž má pachatel zákonnou vyživovací povinnost. Touto osobou je v převážné většině případů nezletilé dítě, ale mohou to být i další osoby, jimž ze zákona výživné přísluší.
Objektivní stránka zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 spočívá v tom, že osoba se zákonnou povinností vyživovat nebo zaopatřovat tuto svou povinnost po dobu delší než čtyři měsíce neplní. Druhá základní skutková podstata (§ 196 odst. 2) pak spočívá v tom, že pachatel se po dobu delší než čtyři měsíce své vyživovací povinnosti úmyslně vyhýbá, tj. usiluje o to, aby se této povinnosti zbavil, respektive aby zmařil či alespoň oddálil možnost vymáhání nároku.
Nesplnění vyživovací povinnosti musí trvat dobu delší než čtyři měsíce, což zákon stanoví výslovně. Trestný čin zanedbání povinné výživy je dokonán v okamžiku, kdy doba, po kterou nebylo výživné plněno, přesáhne čtyři měsíce, dokončen je však až buď posledním dnem toho měsíce, za který se má výživné zaplatit, nebo zahájením trestního stíhání. Jedná se o pokračující trestný čin s prvky trestného činu hromadného, není proto rozhodné, jestli vyživovací povinnost nebyla plněna soustavně po dobu delší než čtyři měsíce (myšleno po sobě jdoucích), či jestli této doby bylo dosaženo v rámci delšího časového úseku (například v průběhu celého roku). ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 196.24)
V případě, že pachatel má vyživovací povinnost vůči více dětem, které pocházejí od různých matek, anebo jsou vychovávány v různém prostředí (u různých osob, v různých ústavech), je třeba neplnění vyživovací povinnosti u každého dítěte posuzovat jako samostatný trestný čin.
Místem spáchání trestného činu podle § 196 je jednak místo, kde se fakticky zdržuje pachatel trestného činu a dále místo, kde se zdržuje oprávněná osoba.
Subjektivní stránka § 196 odst. 1 má podobu úmyslu i nedbalosti, v ustanovení § 196 odst. 2 je již nutný úmysl.JELÍNEK a kol. Trestní právo hmotné, s. 630.25)
Neplnění vyživovací povinnosti má vůči úmyslnému vyhýbání se vyživovací povinnosti podpůrný charakter, proto jednočinný souběh trestných činů podle § 196 odst. 1 a § 196 odst. 2 nepřichází v úvahu.
Možný je jednočinný souběh trestných činů zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 či 2 s trestnými činy týrání svěřené osoby podle § 198 a ohrožování výchovy dítěte podle § 201.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 196.26)
V souvislosti se sankcionováním trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 196 může soud pachateli tohoto trestného činu v rámci přiměřených omezení a přiměřených povinností podle § 48 odst. 4 uložit také přiměřené omezení, aby se zdržel řízení motorových vozidel. Toto zvláštní přiměřené omezení lze chápat jako výjimku z pravidla, že přiměřená omezení a povinnosti nesmí svým obsahem nahrazovat některý z druhů trestů, neboť toto omezení svým obsahem odpovídá trestu zákazu činnosti.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 196a.27) Zákonodárce vychází z názoru, že zákaz určité činnosti, v tomto případě zákaz řízení motorových vozidel neplatičům alimentační povinnosti, přispěje ke zvýšení platební kázně neplatičů výživného.JELÍNEK a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou, s. 312.28)
Zvláštní ustanovení o účinné lítosti představuje jeden z důvodů zániku trestnosti pachatele trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 196. Okolnosti, se kterými je podle § 197 spojována beztrestnost, nastávají až po spáchání trestného činu. To znamená, že o tom, zda trestnost činu zanedbání povinné výživy zanikla pro účinnou lítost, lze uvažovat teprve tehdy, když je náležitě zjištěno, že pachatel se trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 196 skutečně dopustil.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 197.29)
Trestnost zanedbání povinné výživy (§ 196) zaniká, jestliže:
Obě podmínky musí být splněny společně.
Skutečnost, že trestný čin měl trvale nepříznivých následků, znamená, že se jedná o takové následky, které už není možné napravit nebo odstranit dodatečným splněním vyživovací povinnosti, například následky na fyzickém nebo psychickém zdraví oprávněné osoby, znemožnění přípravy na povolání nebo zaměstnání apod.
Ustanovení o účinné lítosti u zanedbání povinné výživy je možné použít pouze ve prospěch pachatele, nepoužije se ve prospěch návodce nebo pomocníka.JELÍNEK a kol. Trestní právo hmotné, s. 633.30)
Pojem dodatečného splnění vyživovací povinnosti podle § 197 je třeba vykládat tak, že o účinnou lítost půjde nejen tehdy, když pachatel sám dlužné výživné uhradí, ale i tehdy, když jiným způsobem zařídí, aby za něho dlužné výživné uhradila jiná osoba.
Dodatečným splněním vyživovací povinnosti je třeba rozumět vyrovnání částky, kterou obžalovaný mohl zaplatit podle svých výdělkových možností, i když snad byl v řízení občanskoprávním uznán povinným platit částky vyšší, jeho skutečným výdělkovým možnostem a schopnostem v době trestného činu neodpovídajícím.
Zvláštní ustanovení o účinné lítosti lze použít i tehdy, došlo-li ke splnění vyživovací povinnosti až po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu I. stupně, který byl zrušen odvolacím soudem, ale dříve, než soud I. stupně počne vyhlašovat nový rozsudek.JELÍNEK a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou, s. 312.31)
Objektem trestného činu týrání svěřené osoby je zájem společnosti na ochraně osob, které jsou vzhledem ke svému věku nebo z jiného důvodu v péči nebo výchově jiných.
Předmětem útoku je tu každá osoba, která je z jakéhokoli důvodu v péči nebo výchově pachatele (například z důvodu vysokého věku, pro nemoc, tělesnou vadu, duševní poruchu apod.).
Objektivní stránka trestného činu spočívá v tom, že pachatel týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově.JELÍNEK a kol. Trestní právo hmotné, s. 634.32)
Týrání je zlé nakládání s osobou vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří. K tomu je třeba uvést, že trvalost pachatelova jednání je nutno posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání. Nevyžaduje se, aby šlo o jednání soustavné. Nevyžaduje se ani, aby u svěřené osoby vznikly následky na zdraví, neboť týrání nemusí mít povahu výhradně fyzického násilí. Z hlediska naplnění zákonných znaků přečinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 se vyžaduje, aby mezi pachatelem a týranou osobou byl vztah péče nebo výchovy. Vztah péče může vzniknout i jen fakticky, na konkludentním základě. Jeho nutnou charakteristikou je vedle stavu aktuální odkázanosti poškozeného na pachatele také jeho určitá stabilita, ale nevyžaduje se, aby týraná osoba byla výhradně v péči pachatele.JELÍNEK a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou, s. 314.33)
Pachatelem trestného činu týrání svěřené osoby může být fyzická i právnická osoba (srov. § 7 TOPO), musí se však vždy jednat o osobu, která vykonává ve vztahu k týrané svěřené osobě péči nebo výchovu.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 198.34) Není rozhodné, na jakém základě – zda je jím zákonná úprava, soudní rozhodnutí, nebo smlouva – se péče nebo výchova poskytuje. Pachatelem tohoto trestného činu tedy mohou být rodiče, resp. jeden z nich, druh matky nezletilých dětí, který není jejich otcem, ale žije s nimi ve společné domácnosti, ale i učitelé, vychovatelé, sportovní trenéři ošetřovatelky, přátelé a známí rodičů týrané osoby i jiné osoby, jejichž právní vztah k týranému je zcela nahodilý, avšak alespoň krátkodobě o něj pečují.
Z hlediska subjektivní stránky se jedná o úmyslný trestný čin.
Ve vztahu k trestnému činu týrání osoby žijící ve společném obydlí § 199 TZ jde o speciální trestný čin.JELÍNEK a kol. Trestní právo hmotné, s. 635.35)
Jednočinný souběh trestného činu týrání svěřené osoby je možný například s trestným činem vraždy podle § 140 TZ, těžkého ublížení na zdraví podle § 145 TZ, účasti na sebevraždě podle § 144 TZ, zanedbání povinné výživy podle § 196 TZ atd.
Vyloučen je jednočinný souběh trestného činu týrání svěřené osoby s trestnými činy těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 TZ a týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 TZ, neboť týrání svěřené osoby podle § 198 TZ je k tomuto trestnému činu ve vztahu speciality.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 199.36)
Objektem trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí je zájem společnosti na ochraně osob, které žijí s pachatelem ve společném obydlí. Pachatelé, kteří týrají jiné osoby, tak činí vůči osobám blízkým a dalším osobám žijícím s nimi ve společném obydlí, v důsledku čehož je u nich dána specifická forma vzájemné závislosti. Tato závislost vyplývá ze skutečnosti, že tyto osoby obývají společné obydlí, a proto jsou mezi nimi vytvořeny zvláštní vztahy a zpravidla též mají ztíženou možnost toto společné obydlí opustit.
Zkratkovitě a nepřesně se označuje jako skutková podstata postihující tzv. domácí násilí.JELÍNEK a kol. Trestní právo hmotné, s. 635.37)
Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel týrá osobu, která s ním žije ve společném obydlí, ať už se jedná o osobu jemu blízkou, nebo jinou osobu, která společně s ním příslušné obydlí obývá.
Pro naplnění znaků skutkové podstaty není zapotřebí, aby k násilnostem či jiným formám týrání docházelo výhradně ve společném obydlí pachatele a poškozeného, rozhodující je, zda spolu fakticky společné obydlí obývají, nikoli to, kde se pachatel týrání dopouští.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 199.38)
Pojem společné obydlí navazuje na pojem obydlí, který je vymezen v § 133 TZ jako dům, byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející. Toto vymezení pokrývá tedy mimo obytných domů a bytů i obytné chaty, hotelové domy, ubytovny, vysokoškolské koleje apod., tedy veškeré prostory sloužící k bydlení lidí. Tento pojem neklade důraz na vedení společné domácnosti, ale jen na faktický stav společného bydlení.
Pod pojmem týrání osob uvedených v § 199 odst. 1 TZ je třeba rozumět takové jednání pachatele, které se vyznačuje zlým nakládáním buď s osobou blízkou nebo i s jinou osobou, s níž pachatel žije ve společném bytě či domě, a současně se vyznačuje i určitou mírou trvalosti a dosahuje takové intenzity, aby bylo způsobilé vyvolat stav, který pociťuje postižená osoba jako těžké příkoří, resp. psychické nebo fyzické útrapy.JELÍNEK a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou, s. 316.39)
Z hlediska subjektivní stránky se jedná o trestný čin úmyslný, pachatel musí být tedy minimálně srozuměn s tím, že svým týráním způsobuje spolužijící osobě těžké příkoří, ať už fyzického, či psychického rázu.
Pachatelem trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí může být výlučně fyzická osoba, která s poškozenou osobou žije ve společném obydlí. U tohoto trestného činu je vyloučena trestní odpovědnost právnických osob (srov. § 7 TOPO).
Trestný čin týrání svěřené osoby žijící ve společném obydlí je trvající delikt.
Jednočinný souběh trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí je možný například s trestným činem vraždy podle § 140 TZ, těžkého ublížení na zdraví podle § 145 TZ, účasti na sebevraždě podle § 144 TZ, obchodování s lidmi podle § 168, zbavení osobní svobody podle § 170 TZ atd.
Vyloučen je jednočinný souběh trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí s trestnými činy těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 TZ a týrání svěřené osoby podle § 198 TZ, neboť ten je speciální k trestnému činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 TZ.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 199.40)
Objektem trestného činu únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou je nerušený výkon péče, jež oprávněnému přísluší vůči dítěti nebo osobě stižené duševní poruchou.
Předmětem útoku jsou tedy děti nebo osoby stižené duševní poruchou.JELÍNEK a kol. Trestní právo hmotné, s. 637.41)
Duševní poruchou se dle ustanovení § 123 TZ rozumí mimo duševní poruchy vyplývající z duševní nemoci i hluboká porucha vědomí, mentální retardace, těžká asociální porucha osobnosti nebo jiná těžká duševní nebo sexuální odchylka.
Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel odejme dítě nebo osobu trpící duševní poruchou z opatrování toho, kdo má o takovou osobu zákonem nebo úředním rozhodnutím danou povinnost o ni pečovat.
Odnětím se rozumí takový zásah, který znemožňuje výkon péče (uložené zákonem nebo úředním rozhodnutím), a to alespoň dočasně. Může spočívat v odvedení, odnesení, odvozu chráněné osoby či v jejím zadržení. K trestnosti se nevyžaduje záměr pachatele odejmout chráněnou osobu z péče oprávněné osoby trvale. V případě odnětí po velmi krátkou dobu je však třeba pozorně posoudit společenskou škodlivost takovéhoto činu s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe vyplývající z § 12 odst. 2.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 200.42)
Únosem je i násilné nebo lstivé odnětí dítěte jedním z rodičů rodiči druhému, jemuž bylo dítě svěřeno soudem do péče, anebo odnětí z nařízené ústavní výchovy. O únos však nejde, jestliže rodič dítě nevrátí po dovolené návštěvě nebo nevydá po tom, kdy bylo soudem rozhodnuto o jiném umístění dítěte anebo ukrývá dítě, jež uprchlo z ústavu.ŠÁMAL a kol. Trestní právo hmotné, s. 646.43)
Souhlas či nesouhlas chráněné osoby je pro posouzení trestnosti činu irelevantní. Pokud však s odnětím dítěte nebo osoby stižené duševní poruchou z péče osoby oprávněné o ni pečovat souhlasí tato oprávněná osoba, o únos ve smyslu § 200 se jednat nebude.
Pachatelem trestného činu únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou může být fyzická i právnická osoba (srov. § 7 TOPO).
Není vyloučen jednočinný souběh trestného činu únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou s trestnými činy obchodování s lidmi podle § 168, zbavení osobní svobody podle § 170, omezování osobní svobody podle § 171, zavlečení podle § 172, vydírání podle § 175, znásilnění podle § 185, pohlavního zneužití podle § 187 či sexuálního nátlak podle § 186 a kuplířství podle § 189.
Je vyloučen jednočinný souběh trestného činu únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou s trestným činem braní rukojmí podle § 174, který je ve vztahu speciality vůči trestnému činu podle § 200. Vyloučen je dále jednočinný souběh trestného činu únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou podle § 200 odst. 2 písm. b) s trestným činem ohrožení výchovy dítěte podle § 201.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 200.44)
Objektem trestného činu ohrožování výchovy dítěte je zájem na řádném tělesném, rozumovém, mravním a citovém vývoji dětí a jejich výchově.
Předmětem útoku může být jedině dítě, tedy ve smyslu § 126 osoba mladší 18 let, a to bez ohledu na eventuální nabytí zletilosti přiznáním svéprávnosti či uzavřením manželství, ovšem s výjimkou jednání uvedeného v § 201 odst. 1 písm. d), kde může být předmětem útoku osoba mladší 18 let, pouze pokud nenabyla plné svéprávnosti již dříve.
Trestný čin ohrožování výchovy dítěte je možné spáchat jak konáním (svádění dítěte k nemravnému životu, například cíleným vedením k provozování prostituce), tak i opomenutím (neposílání dítěte do školy).
Trestný čin ohrožování výchovy dítěte obsahuje dvě základní skutkové podstaty.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 201.45)
Objektivní stránka základní skutkové podstaty uvedené v § 201 odst. 1 zahrnuje čtyři základní formy jednání pachatele:
Ve všech popsaných případech uvedených shora je třeba, aby toto jednání mělo za následek, že ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte, nemusí tedy dojít k poruše.
Znak ohrožení rozumového, citového a mravního vývoje bude naplněn, jestliže si osoba, která je předmětem útoku, v důsledku jednání pachatele osvojuje škodlivé návyky, povahové rysy nebo sklony a zájmy zpravidla vedoucí k morálnímu úpadku, který ovšem nemusí v konkrétním případě nastat. Bude tomu zejména v případech, kdy v důsledku působení pachatele vzniklo reálné nebezpečí, že dítě propadne alkoholismu nebo drogové závislosti, bude se živit prostitucí, bude opakovaně páchat úmyslné trestné činy.JELÍNEK a kol. Trestní právo hmotné, s. 639.46)
Za zahálčivý život je možné považovat takový styl života, který není naplněn legální pracovní aktivitou, ale projevuje se například v záškoláctví, potulce, provozování prostituce, žebrotě, vyhýbání se pracovním povinnostem, případně obstaráváním si finančních prostředků potřebných k žití různou formou trestné činnosti.
Za nemravný život se považuje život, který je veden v rozporu se základními morálními pravidly, mimo rámec slušnosti, spořádaného života, řádných rodinných a sexuálních vztahů, například různé druhy prostituce, alkoholismus, narkomanství, gamblerství, vedení dítěte k předčasnému pohlavnímu životu apod.
Pachatelem jednání trestných podle § 201 odst. 1 může být v prvých třech případech kdokoli, ve čtvrtém případě pouze ten, kdo má zvláštní povinnost o dítě pečovat.ŠÁMAL a kol. Trestní právo hmotné, s. 648.47)
Objektivní stránka druhé základní skutkové podstaty uvedená v § 201 odst. 2 je vůči skutkové podstatě § 201 odst. 1 subsidiární a spočívá v tom, že pachatel umožní dítěti hru na výherním hracím přístroji, který je vybaven technickým zařízením, jež ovlivňuje výsledek hry a jež poskytuje možnost peněžité výhry.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 201.48) Není však rozhodné, zda dítě na hracím přístroji skutečně nějakou peněžitou výhru vyhrálo. Na druhé straně ovšem citované ustanovení nedopadá na případy, kdy pachatel umožní hru na hracích přístrojích, které poskytují možnost nepeněžité, tj. věcné výhry. Znaky tohoto trestného činu budou naplněny už při jednorázovém umožnění hry na výherním hracím automatu, samozřejmě bude vždy posuzována závažnost takového jednání v konkrétním případě, a to i v kontextu zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 TZ.JELÍNEK a kol. Trestní právo hmotné, s. 641.49)
Pachatelem jednání uvedeného v § 201 odst. 2 může být kterákoli osoba.ŠÁMAL a kol. Trestní právo hmotné, s. 648.50)
Zavinění má formu úmyslu nebo i nedbalosti.
Ustanovení § 201 odst. 2 je v poměru subsidiarity k ustanovení § 201 odst. 1, tudíž je jednočinný souběh vyloučen.JELÍNEK a kol. Trestní právo hmotné, s. 641.51)
Možnosti jednočinného souběhu: je možný jednočinný souběh trestného činu ohrožování výchovy dítěte například s trestným činem:
Vyloučení jednočinného souběhu:
Objekt trestného činu svádění k pohlavnímu styku je shodný jako u trestného činu ohrožování výchovy dítěte, tj. zájem na řádném tělesném, rozumovém, mravním a citovém vývoji dětí.
Předmětem jsou děti, a to bez ohledu na případné nabytí svéprávnosti před dovršením 18. roku věku.JELÍNEK a kol. Trestní právo hmotné, s. 642.53)
Objektivní stránka první základní skutkové podstaty (odstavec 1) spočívá v tom, že pachatel nabídne, slíbí nebo poskytne dítěti nebo jiné osobě úplatu, výhodu nebo prospěch, a to za pohlavní styk s dítětem, pohlavní sebeukájení dítěte, jeho obnažování nebo jiné srovnatelné chování za účelem vlastního pohlavního uspokojení.
Druhá základní skutková podstata (odstavec 2) dopadá na případy, kdy pachatel úplatný pohlavní styk s dítětem (či účast na obdobném sexuálně laděném jednání dítěte) reálně vykoná, aniž by však zároveň byl tím, kdo dítěti (či jiné osobě) za pohlavní styk, sebeukájení, obnažování či podobné jednání slíbil, nabídl či poskytl jakoukoliv úplatu, výhodu nebo prospěch.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 202.54)
Pohlavní styk je širší pojem než soulož, zahrnuje i všechny další formy ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby stejného nebo opačného pohlaví. Není tedy nutný přímý styk pohlavních orgánů.ŠÁMAL a kol. Trestní právo hmotné, s. 649.55)
Pohlavním sebeukájením je dotýkání se vlastního těla za účelem pohlavního uspokojení, nejčastěji masturbace, může jít ale i o dotyky a stimulaci jiných sexuálně významných částí těla, například prsa, hýždě, anální otvor apod., a to i případně pomocí různých erotických či masážních pomůcek.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 202.56)
Obnažováním se rozumí eroticky laděné odkrývání určitých partií těla za účelem sexuálního vzrušení, resp. pohlavního sebeuspokojení pachatele – striptýz.JELÍNEK a kol. Trestní právo hmotné, s. 642.57)
Za jiné srovnatelné chování za účelem pohlavního uspokojení může být považováno například provádění sexuálně laděných pohybů (například napodobování kopulačních pohybů nebo erotický tanec), mluvené či hlasové projevy směřující ke vzbuzení či gradaci sexuálního vzrušení apod.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 202.58)
Nabídnutí úplaty nebo jiné výhody či prospěchu (výhodou či prospěchem mohou být např. nabídka ubytování, stravování, obrany, zvýhodnění při zaměstnání apod.) je jednání, kterým pachatel projevuje ochotu úplatu, prospěch nebo výhodu poskytnout, pokud bude dosaženo jeho požadavku. Může jít o výslovný či konkludentní návrh.JELÍNEK a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou, s. 320.59)
K dokonání činu není podmínkou, aby osoba mladší osmnácti let úplatu, výhodu nebo prospěch přijala anebo aby k požadovanému jednání dítěte skutečně došlo.
Pokud by nabídka (dohoda, slib, přemlouvání apod.) směřovala k provozování prostituce, půjde o trestný čin kuplířství podle § 189 TZ, nikoliv o trestný čin svádění k pohlavnímu styku.JELÍNEK a kol. Trestní právo hmotné, s. 642. 60)
Pachatelem trestného činu svádění k pohlavnímu styku může být jakákoli fyzická či právnická osoba (srov. § 7 TOPO). Pachatelem tohoto trestného činu může být i mladistvý, přestože objektem tohoto trestného činu je ochrana dětí (tedy i mladistvých), neboť svým jednáním může ohrozit mravní vývoj jiných dětí, takový mladistvý pachatel se nemůže dovolávat beztrestnosti na základě § 203.
Z hlediska subjektivní stránky se pro naplnění skutkové podstaty uvedeného trestného činu vyžaduje úmyslné zavinění. Pachatel tedy musí být minimálně srozuměn mimo jiné s tím, že jeho jednání směřuje vůči dítěti, tj. osobě mladší osmnácti let. Jestliže pachatel neví o tom, že úplatu za pohlavní styk či jinou sexuální aktivitu nabízí, slibuje či poskytuje dítěti (odstavec 1), nemůže být trestně odpovědný. Jestliže by se pachatel naopak domníval, že osoba, vůči níž uvedené jednání směřuje, je mladší než osmnáct let, avšak ve skutečnosti by tato osoba již osmnáctý rok věku dovršila, jednalo by se o tzv. pozitivní omyl skutkový a čin takového pachatele by musel být posouzen jako pokus trestného činu svádění k pohlavnímu styku.
Možný je jednočinný souběh trestného činu svádění k pohlavnímu styku s trestným činem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 či s trestným činem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 202.61)
Beztrestnost dítěte se podle § 203 vztahuje na situace, kdy dítě žádá nebo přijme za pohlavní styk s ním, své pohlavní sebeukájení, obnažování nebo jiné srovnatelné chování úplatu nebo jinou výhodu či prospěch.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 203.62)
Ustanovení vyjadřuje obecnou zásadu, že nemůže být trestný ten, k jehož ochraně je příslušné ustanovení určeno.JELÍNEK a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou, s. 321.63)
Kriminalizace podávání alkoholu dítěti vychází z předpokladu, že děti vzhledem ke svému věku nejsou schopny adekvátně zhodnotit případný dopad užití alkoholu na jejich zdraví, vývoj a budoucí život obecně. Z tohoto důvodu je třeba je proti škodlivým účinkům alkoholu chránit, a to případně i proti jejich vůli.
Objektem trestného činu podání alkoholu dítěti je zájem na ochraně zdravého tělesného a duševního zdraví dětí před nepříznivými vlivy alkoholu coby návykové látky.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 204.64) Předmětem útoku jsou jen děti, a to bez ohledu na své eventuální nabytí svéprávnosti před dovršením 18. roku věku. Stačí, jde-li o jedinou takovou osobu.JELÍNEK a kol. Trestní právo hmotné, s. 643.65) Trestně odpovědný je, kdo ve větší míře nebo opakovaně prodá, podá nebo poskytne dítěti alkohol. Nezáleží na tom, zda za úhradu nebo bezplatně.ŠÁMAL a kol. Trestní právo hmotné, s. 650.66)
Alkohol (nebo také alkoholický nápoj) je tekutina, která obsahuje alkohol (ethanol) a je určena k pití. Jedná se o návykovou látku ve smyslu § 130 TZ.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 204.67) Alkoholickým nápojem se rozumí nápoj obsahující více než 0,5 % objemových ethanolu.Zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek.68)
Podání, respektive poskytnutí, alkoholu dítěti zakládá trestní odpovědnost výhradně v případě, kdy se tak stane buď ve větší míře, anebo opakovaně.
Z hlediska subjektivní stránky je ke spáchání trestného činu podání alkoholu dítěti vyžadován úmysl. Pachatel tedy musí být minimálně srozuměn, že dítěti podává alkohol, jakož i s faktem, že takto jedná vůči osobě mladší osmnácti let.
Pachatelem trestného činu podání alkoholu dítěti může být fyzická osoba i právnická osoba (srov. § 7 TOPO). Pachatelem nemůže být, a to ani podle ustanovení o návodci nebo pomocníkovi, samo dítě, které si alkohol vyžádá či konzumuje, a to podle pravidla, že nemůže být trestným ten, k jehož ochraně je příslušné ustanovení určeno.ŠČERBOVÁ. In ŠČERBA a kol. Trestní zákoník. Komentář, § 204.69)
Ustanovení § 204 TZ je k trestnému činu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 TZ v poměru subsidiarity, takže jednočinný souběh těchto trestných činů je vyloučen.JELÍNEK a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou, s. 321.70)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
