Test racionality (též označován jako test rozumnosti) představuje specifický metodologický nástroj, který se používá při přezkumu ústavnosti zákonných omezení práv uvedených v čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobodÚstavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod.¹⁾. Na rozdíl od testu proporcionality, tedy nejběžnějšího metodologického modelu sloužícího k řešení kolize dvou protichůdných základních práv, jde o mírnější formu soudního přezkumu, která reflektuje odlišnou povahu hospodářských, sociálních a kulturních práv (dále jen „sociální práva“). Test racionality se svou intenzitou blíží testu vyloučení extrémní disproporcionality,WINTR, J. Principy českého ústavního práva. 6 vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2023. 137 s.²⁾ jenž Ústavní soud aplikuje v oblasti daní a poplatků (čl. 11 odst. 5 Listiny).HUSSEINI, F. BARTOŇ, M. KOKEŠ, M., KOPA, M. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021. 1276 s. ³⁾

Struktura testu racionality

Současná podoba testu racionality má čtyři kroky, formulované především v nálezu Pl. ÚS 1/08Nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 1/08.⁴⁾, přičemž jednotlivé kroky spočívají ve:

1. Vymezení smyslu a podstaty sociálního práva
2. Zhodnocení, zda se zákon nedotýká esenciálního obsahu sociálního práva (samotné existence práva či jeho skutečné realizace)
3. Posouzení, zda zákonná úprava sleduje legitimní cíl
4. Zvážení, zda zákonný prostředek použitý k dosažení kýženého cíle je rozumný

Za podstatu a smysl (jádro) sociálního práva se zpravidla považuje zajištění jistého minimálního hmotného standardu, který je dostačující k vedení důstojného života. Sociální práva je v tomto kontextu nutno chápat jako rozvinutí hodnoty lidské důstojnosti, což má pak interpretační význam pro stanovení minimálního standardu.WAGNEROVÁ, E., ŠIMÍČEK, V., LANGÁŠEK, T., POSPÍŠIL, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. 2., doplněné a aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2023. 953 s.⁵⁾ Jádrem daného práva tudíž není povinnost státu poskytnout jednotlivci sociální plnění v nejvyšší možné míře, kterou ekonomická situace dovoluje. Plnění, která jdou nad rámec tohoto minimálního standardu, jsou s ohledem na čl. 41 odst. 1 Listiny zcela v diskreci zákonodárné moci.KOSAŘ, D. a kol. Ústavní právo. Casebook. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014. 378 s. ⁶⁾

Druhý krok testu racionality představuje pomyslnou „křižovatku“, která určuje intenzitu následného přezkumu. Pokud zákonná úprava zasahuje do samotné existence či minimální realizace práva, musí být aplikován přísný test proporcionality; v opačném případě postačí mírný test racionality. A zatímco zákonná úprava v režimu testu racionality zpravidla obstojí, přísnější podmínky ústavní konformity testu proporcionality často vedou k tomu, že napadená úprava před Ústavním soudem neobstojí.WINTR, J. Principy českého ústavního práva. 6 vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2023. 182 s.⁷⁾

Dále test racionality zkoumá, zda zákonná úprava sleduje legitimní cíl, tedy zda se nejedná o svévolný snížení standardu základního práva. Daný krok představuje obdobu ke kritériu vhodnosti u přísnějšího testu proporcionality.

Poslední krok, tedy zvážení rozumnosti použitého prostředku, představuje mírnější paralelu ke kritériu potřebnosti u testu proporcionality, jelikož pro posouzení ústavní konformity je stěžejní pouze, že je daný prostředek racionální, byť nutně není nejlepší, nejvhodnější, nejúčinnější či nejmoudřejší.

Specifičnost sociálních práv

Specifičnost sociálních práv byla dříve podporována argumenty, jež poukazovaly zejména na jejich nákladnost a nutnost pozitivních závazků ze strany státu. Tyto argumenty však postupně ztratily relevanci, jelikož pozitivní závazky dopadají i na řadu jiných základních práv a nákladnost není vlastní pouze právům sociálním (např. právo na spravedlivý proces je finančně výrazně náročné).

Hlavní důvod odlišení postavení sociálních práv proto spočívá zejména v argumentu dělby moci.HUSSEINI, F. BARTOŇ, M. KOKEŠ, M., KOPA, M. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021. 1271 s.⁸⁾ U sociálních práv výrazněji vystupuje do popření jejich politický charakter, neboť jejich realizace závisí na konkrétních socioekonomických podmínkách státu.WINTR, J., ANTOŠ, M. (eds.): Sociální práva. Praha: Leges, 2011, 51 s. ⁹⁾ Sociální práva tudíž představují předmět politické soutěže a soudy nedisponují stejnou legitimitou jako demokraticky volené orgány k rozhodování o socioekonomických prioritách. Přísné stanovení požadavků na realizaci sociálních práv ze strany Ústavního soudu by mohlo významně zasahovat do politické soutěže a celkově tedy do principu dělby moci.HUSSEINI, F. BARTOŇ, M. KOKEŠ, M., KOPA, M. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021. 1271 s.¹⁰⁾ Ústavní soud k tomu v nálezu Pl. ÚS 54/10 uvedl, že sociální práva jsou „legitimním předmětem politického zápolení (… primárně v rukou zákonodárce) a pouze sekundárně a v omezené míře lze ústavní garance sociálních práv považovat za otázku judiciální.“Nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 54/10, bod 45.¹¹⁾

Odlišné postavení sociálních práv reflektoval i ústavodárce. V čl. 41 odst. 1 Listiny stanovil, že sociálních práv „je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí“,Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod.¹²⁾ což zákonodárné moci svěřuje širokou diskreci při jejich konkretizaci.  Uvážení zákonodárce o podobě zákonné úpravy sociálních práv nicméně není neomezené, jelikož čl. 4 odst. 4 Listiny ukládá požadavek šetření podstaty a smyslu základních práv. Ústavní garance sociálních práv v Listině tudíž znamená, jak uvedl Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 2/08, že „při zákonné úpravě musí být zachován jistý minimální standard těchto sociálních práv.“Nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 2/08, bod 56.¹³⁾

Odlišování sociálních práv a jejich rozdílná intenzita kontrolních mechanismů oproti ostatním základním právům se projevuje rovněž v mezinárodním kontextu. Mezinárodní lidskoprávní dokumenty buď sociální práva vůbec neobsahují, nebo obsahují závazky nevymahatelného charakteru.HUSSEINI, F. BARTOŇ, M. KOKEŠ, M., KOPA, M. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021. 1273 s. ¹⁴⁾

I přesto, že obecně převažuje deferenční přístup k soudnímu přezkumu sociálních práv, je potřeba zohlednit specifické socioekonomické poměry České republiky, která dlouhodobě poskytuje sociálním právům vysoký standard ochrany. Tento nadstandard, doložený mimo jiné statistikami OECDOECD. Poverty rate [online]. oecd.org. [cit. 3. 12. 2025].https://www.oecd.org/en/data/indicators/poverty-rate.html ¹⁵⁾, přispívá k formování legitimních očekávání jednotlivců ohledně míry ochrany sociálních práv, jejichž historické kořeny lze spatřovat v rozsáhlém systému sociálního zabezpečení z doby komunistického režimu.HUSSEINI, F. BARTOŇ, M. KOKEŠ, M., KOPA, M. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021. 1274 s. ¹⁶⁾

Judikatorní vývoj testu racionality

Ústavní soud původně aplikoval test proporcionality v jednotné intenzitě. Postupně však – s ohledem na specifičnost sociálních práv – začal ve své judikatuře vymezovat mírnější způsob přezkumu ústavnosti. V nálezu Pl. ÚS 61/04 se Ústavní soud poprvé odklonil od aplikace přísného testu proporcionality a definoval základy testu racionality.KOSAŘ, D. a kol. Ústavní právo. Casebook. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014. 375 s. ¹⁷⁾„Testem ústavnosti v tomto smyslu projde taková zákonná úprava, u níž lze zjistit sledování nějakého legitimního cíle a která tak činí způsobem, jejž si lze představit jako rozumný prostředek k jeho dosažení, byť nutně nemusí jít o prostředek nejlepší, nejvhodnější, nejúčinnější či nejmoudřejší.“Nález Ústavního soudu ze dne 5. 10. 2006, sp. zn. Pl. ÚS ÚS 61/04, bod 41.¹⁸⁾

Definitivní konstituci testu racionality přinesl nálezu Pl. ÚS 1/08, v němž se Ústavní soud inspiroval americkým „rational basis testem“HUSSEINI, F. BARTOŇ, M. KOKEŠ, M., KOPA, M. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021. 1273 s.¹⁹⁾ a poprvé formuloval čtyři základní kroky testu rozumnosti. Zároveň zde výslovně stanovil, že zasahuje-li zákonná úprava do esenciálního obsahu sociálního práva, je třeba aplikovat test proporcionality, avšak v ostatních případech postačí pouze mírný test racionality.Nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 1/08.²⁰⁾

„Učebnicovou“ aplikaci testu racionality pak představuje nález Pl. ÚS 54/10. V tomto rozhodnutí soud navázal na Pl. ÚS 1/08, strukturovaně provedl všechny čtyři kroky testu a potvrdil, že test racionality je standardní metodologií přezkumu u práv dle čl. 41 odst. 1 Listiny.Nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 54/10.²¹⁾ Tento nález v judikatuře stabilizoval nejen samotný test racionality, ale také jeho funkci jako nástroje soudní zdrženlivosti v sociálně-politických otázkách.