Diskriminace obecně

Na začátek je nutné definovat, co je to diskriminace. Diskriminace je neospravedlnitelné rozdílné zacházení s osobami nacházejícími se ve srovnatelné situaci.Šabatová, A. a kol. Diskriminace. Sborník stanovisek veřejného ochránce práv. 1. vyd. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2019, s. 11.¹⁾ Pokud hovoříme o diskriminaci, musí jít o rozlišování zejména negativní. Ne každé rozlišování je totiž diskriminací. Zákaz diskriminace je zakotven v několika pramenech práva, jako je Listina základních práv a svobod, konkrétně v čl. 1, který zaručuje svobodu a rovnost v důstojnosti a v právech a dále v čl. 3 odst. 1, který garantuje rovnost v právech bez ohledu na pohlaví, rasu, barvu pleti, víru a mnoho dalších znaků. Dalším klíčovým zdrojem je Evropská úmluva o lidských právech, konkrétně její čl. 14 a Protokol č. 12.

V souvislosti s čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny je potřeba odlišit akcesorickou a neakcesorickou rovnost. Neakcesorická rovnost (čl. 1) je samostatné základní právo na rovné zacházení, kterého se lze u soudu domáhat přímo, aniž by muselo dojít k porušení jakéhokoliv jiného práva. Akcesorická rovnost (čl. 3 odst. 1) je právo na rovnost, které je vázané na jiné základní právo a lze se jej dovolávat pouze tehdy, pokud zároveň dochází k zásahu do jiného chráněného práva.Nález Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 16/24, bod 71.²⁾

Na tyto ústavní základy navazuje zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), který dělí diskriminaci na přímou a nepřímou.

Přímá diskriminace nastává tehdy, je-li s určitou osobou nebo skupinou osob zacházeno ve srovnatelné situaci méně výhodným způsobem než s jinými subjekty, a to na základě právně neospravedlnitelných důvodů, jako je např. rasa, pohlaví, víra, národnost. Děje se tak svévolně, bez rozumného zdůvodnění.Kosař, D. a kol. Ústavní právo. Casebook. Praha:Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 405.³⁾

Nepřímá diskriminace je situace, kdy zdánlivě neutrální ustanovení, kritérium nebo praxe dopadá na určitou skupinu osob (vymezenou např. rasou, pohlavím či vírou) mnohem tíživěji než na ostatní.  I přesto, že se pravidlo uplatňuje na všechny stejně, v reálném výsledku způsobuje disproporční znevýhodnění, které nelze ospravedlnit legitimním cílem ani přiměřeností použitých prostředků.Kosař, D. a kol. Ústavní právo. Casebook. Praha:Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 405-406.⁴⁾

Test diskriminace

Test diskriminace je nástroj, který používají soudy k ověření, zda v konkrétní situaci došlo k porušení principu rovného zacházení, či nikoli. Podle Ústavního soudu České republiky se tento test skládá ze čtyř kroků a otázek, které je v rámci přezkumu nutné zodpovědět:

1. Jde o srovnatelné jednotlivce nebo skupiny?
2. Je s nimi nakládáno odlišně na základě některého ze zakázaných důvodů?
3. Je odlišné zacházení stěžovateli k tíži?
4. Je toto odlišné zacházení ospravedlnitelné?

1. 1. Sleduje opatření legitimní cíl?
   2. Je přiměřené ve vztahu k cíli?Nález Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 16/24, bod 73.⁵⁾

Z uvedeného vyplývá, že aby šlo o diskriminaci, musí se situace týkat stejných či podobných osob. V prvním kroku se určuje srovnatelnost, což znamená, že mezi subjekty spatřujeme ve vztahu k předmětu jejich srovnání (relátoru) více shod než neshod. Soud zkoumá, zda se stěžovatel nachází v objektivně srovnatelné situaci jako osoba, se kterou je zacházeno příznivěji.

Druhý krok se zaměřuje na odlišnost zacházení na základě zakázaných důvodů, tzv. diskriminačních důvodů. Komentář ke čl. 3 Listiny základních práv a svobod k výčtu důvodů uvádí následující: „Článek 3 odst. 1 Listiny uvádí demonstrativní výčet diskriminačních důvodů. Tento výčet není uzavřený. Poslední ve výčtu je obrat „jiného postavení“, který ústavně autorizuje soudcovské dotváření dalších diskriminačních důvodů. Podobně demonstrativní výčet obsahuje také čl. 14 Úmluvy či čl. 21 odst. 1 Listiny EU.“ WAGNEROVÁ, E., ŠIMÍČEK, V., LANGÁŠEK, T., POSPÍŠIL, I. a kol. Listina základních práv a svobod: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-3-29]. ASPI_ID KO2_1993CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.⁶⁾

Třetím krokem je, že odlišné zacházení musí jít stěžovateli k tíži a představovat pro něj znevýhodnění. Újma může mít podobu uložení povinnosti, kterou ostatní nemají, nebo odepření výhody, kterou ostatní čerpají. Pokud tento znak není splněn, o diskriminaci se nejedná.

Závěrečný čtvrtý krok řeší ospravedlnitelnost a zkoumá, zda má nerovné zacházení rozumný důvod. Orgán veřejné moci musí prokázat, že opatření sleduje legitimní cíl (ústavně akceptovatelný zájem) a že možné ospravedlnění odlišného zacházení je přiměřené. Přiměřenost vyžaduje, aby zvolené prostředky byly minimalistické a při tom ještě stále účinné pro dosažení stanoveného cíle.

Intenzita tohoto přezkumu se liší. U citlivých důvodů snižujících lidskou důstojnost (rasa, pohlaví, postižení, sexuální orientace) je test velmi přísný a soud pokračuje testem proporcionality. Naopak u situací týkajících se daní, majetku, tedy důvodů nesnižujících lidskou důstojnost, postačí mírnější test racionality. WAGNEROVÁ, E., ŠIMÍČEK, V., LANGÁŠEK, T., POSPÍŠIL, I. a kol. Listina základních práv a svobod: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-3-29]. ASPI_ID KO2_1993CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.⁷⁾

Použití testu diskriminace v praxi

Ústavní soud využívá test diskriminace jako nástroj k ochraně ústavně zaručeného principu rovnosti. Jako příklad lze uvést nález sp. zn. Pl. ÚS 16/24, kde se Ústavní soud zabýval platovou diskriminací začínajících soudkyň na mateřské a rodičovské dovolené.

Ústavní soud v tomto případě posuzoval, zda je v souladu s ústavním pořádkem pravidlo, které podmiňovalo postup soudců do vyššího platového stupně tříletým „skutečným“ výkonem funkce. Do této doby se totiž nezapočítávala mateřská ani rodičovská dovolená. Ústavní soud aplikoval čtyřkrokový test diskriminace a dospěl k závěru, že napadené ustanovení nepřípustně znevýhodňuje především soudkyně-matky. Tímto úprava zakládá diskriminaci na základě pohlaví a rodičovství, což je tzv. „podezřelý důvod“, a soud proto přistoupil k testu proporcionality. Nález Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 16/24, bod 83-84.⁸⁾

Ten se skládá ze tří kroků: vhodnosti, nezbytnosti a přiměřenosti (v užším smyslu). Právní úprava neobstála v kroku nezbytnosti, jelikož zákonodárce nevybral opatření, které by bylo nejšetrnější k základním právům dotčených osob. Zároveň legitimní cíl (postup do vyššího platového stupně vázaný na délku faktického výkonu soudce) byl sledován selektivně a tím vznikaly nedůvodné rozdíly i navzájem mezi soudkyněmi.Nález Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 16/24, bod 98.⁹⁾

Ústavní soud proto napadené ustanovení zrušil pro rozpor se zákazem diskriminace obsaženým v čl. 3 odst. 1 Listiny. V důsledku tohoto rozhodnutí se mateřská a rodičovská dovolená započítává do doby tří let soudcovské praxe, která je nezbytná pro postup z druhého platového stupně do třetího.Nález Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 16/24, bod 109.¹⁰⁾

Test diskriminace představuje klíčový nástroj soudů pro posuzování, zda bylo porušeno právo na rovné zacházení. Pomáhá tak chránit základní práva a svobody jednotlivců před svévolnými, negativními a neospravedlnitelnými zásahy. V demokratickém právním státě je jeho význam zásadní, jelikož zajišťuje spravedlnost, rovnost a důvěru v právní řád.