Systematický výklad je jednou z metod interpretace práva. Obecně platí, že při interpretaci jakéhokoliv textu, nejen toho normativního, je nutné přihlížet ke kontextu, do něhož je interpretovaná část textu zasazena.Wintr, J. Metody a zásady právní interpretace. Praha: Auditorium, 2019, s. 73.¹⁾ Pokud bychom tento kontext nereflektovali a dotčenou část textu interpretovali zcela izolovaně a nezávisle na jejím okolí, zpravidla by takový postup vedl k nepřesným, ba až chybným interpretačním závěrům. Systematický výklad tak vychází z předpokladu, že při výkladu normativního textu (ustanovení) je nutné zohlednit jeho normativní okolí, systematické zařazení v rámci právního řádu, v jeho dílčích součástech a v rámci celého systému práva. Takovýto postup tak umožňuje interpretovi zjistit potřebný systémový kontext vykládaného ustanovení.

Základním východiskem systematické metody interpretace je povaha práva jako strukturovaného, bezrozporného a hierarchicky uspořádaného systému tvořeného jednotlivými prvky a vazbami mezi nimi.Srov. např. Melzer, F. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 172, kde autor rozlišuje formálně systematický výklad a výklad podle nadřazeného práva. Zpravidla však bývají zásady výkladu podle nadřazeného práva řazeny pod výklad systematický, tohoto přístupu se držím i v tomto článku.²⁾ To se projevuje v existenci některých zásad systematického výkladu, které při interpretaci zohledňujeme. V případě všech následujících zásad hovoříme o tzv. derogaci mlčky, kdy dochází k derogaci právní normy nikoliv na základě derogační právní normy, nýbrž na základě kolizních principů systému práva (lze je však chápat také jako principy interpretační). Tyto principy pak zajišťují především onu bezrozpornost právního řádu.

Základní zásady systematického výkladu

Zásada lex superior derogat legi inferiori znamená, že právní norma vyšší právní síly ruší právní normu nižší právní síly. Tato zásada vyplývá z hierarchického uspořádání právního řádu a projevuje se například ve výkladu ústavněkonformním.V případě, že interpret dojde při interpretaci normativního textu k několika různým výkladovým výsledkům, je třeba upřednostnit ten, který je v souladu s ústavním pořádkem. Z toho také vyplývá, že lze-li interpretovat zákon v souladu s tímto pořádkem, neměl by být v rámci přezkumu ústavnosti z materiálního hlediska považován za neplatný.Melzer, F. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 173.³⁾ V podobném duchu je potřeba interpretovat podzákonné předpisy v souladu s předpisy zákonnými.

Podle zásady lex posterior derogat legi priori pozdější právní norma ruší dřívější právní normu. Je výrazem pohyblivé a měnící se povahy norem právního řádu. Právo by mělo co nejefektivněji reagovat na společenské změny a potřeby společnosti. Pokud by měla být každá právní norma derogována zákonodárcem výslovně, byl by takový postup velmi neefektivní, technicky zdlouhavý a mohl by vést k aplikačním nejednoznačnostem. Princip tedy přispívá k právní jistotě.

Zásada lex specialis derogat legi generali stanovuje, že zvláštní právní norma ruší právní normu obecnou. Toto pravidlo platí zpravidla tehdy, dojde-li ke kolizi právní normy obecné a právní normy zvláštní v rámci určitého právního odvětví. Pak má ve vztazích regulovaných tímto odvětvím přednost právní norma speciální, to však nevylučuje, aby se právní norma obecná použila v jiném právním odvětví nedotčeném touto speciální úpravou.Škop, M., Smejkalová, T., Štěpáníková, Š. Teorie práva – průvodce studiem [online]. Právnická fakulta MU. 2021. [cit. 5.12. 2024] https://is.muni.cz/do/law/stud/el/teorie_prava/index.html⁴⁾

Systematika právních předpisů

Kromě výše zmíněných obecných principů, které se ze své povahy dotýkají systematizace celého právního řádu, zohledňujeme při systematické interpretaci rovněž některé poznatky vyplývající ze systematiky zákonodárství a příslušných právních předpisů.

Při tvorbě a systematizaci jednotlivých právních předpisů jsou využívány tzv. legislativně-technické celky. Mezi ně řadíme části, hlavy, díly, oddíly, a v případě obzvlášť rozsáhlých zákonů pododdíly, ty se následně člení na paragrafy, odstavce, pododstavce a body.Legislativní pravidla vlády [online]. vlada.gov.cz. [cit. 5.12. 2024]. https://vlada.gov.cz/assets/ppov/lrv/Legislativni-pravidla_1-2-2023.pdf⁵⁾ Platí, že pokud je určité ustanovení zahrnuto v příslušné části (dílu, oddílu či jiného celku), lze předpokládat, že se takovéto ustanovení vztahuje pouze na materii upravenou právě v této části, a nikoliv na části jiné (ledaže by se jednalo o obecnou část či ustanovení přechodná).Melzer. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace, s. 133.⁶⁾

Legislativně-technické celky jsou významné také pro pochopení již zmiňovaného kontextu. Kupříkladu název (resp. označení či nadpis) určitého oddílu nám může posloužit jako interpretační vodítko normativního textu. Nutno však dodat, že názory na tuto problematiku se rozcházejí. Někteří autoři, stejně jako Ústavní soud, považují tyto tzv. rubriky za pouhou legislativní pomůcku, dle jiných mohou být při interpretaci práva rubriky užitečné či až normativní.Tamtéž, s. 136.⁷⁾ U poznámek pod čarou, které odkazují na jiný právní předpis či ustanovení, je situace o něco jasnější. Obecně panuje shoda na tom, že takovéto poznámky nejenže nemají normativní obsah, ale zároveň nemají vliv ani na význam interpretovaného ustanovení.Tamtéž, s. 138.⁸⁾