Svoboda slova je jednou ze svobod zajišťovaných Listinou základních práv a svobod – konkrétně čl. 17 odst. 2 a zajišťuje možnost jedince se svobodně vyjadřovat. Historicky je spojována s obranou jednotlivců proti neoprávněným zásahům státu a možností podílet se na veřejné debatě. Pod tuto svobodu je zahrnuta i svobodu slova na internetu, a tak tedy i na sociálních sítích jako jsou: Facebook, Instagram, X, Youtube... Stejně jako každá jiná zajištěná svoboda má i tato své hranice a při jejich porušení se může stát až trestným činem. Trestnými mohou být například i nenávistné výroky – v internetovém prostředí je jich ale tolik, že je téměř nemožné všechny trestat. Navíc nám internet společně se sociálními sítěmi nabízí jistou míru anonymity, identitu autora takového výroku může být dle názoru státního zastupitelství až nemožné odhalit.ŽABKA, Jan. Svoboda slova na internetu [online]. e-bezpeci.cz [cit. 1. července 2025]. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/rozhovory-interview-medialni-ohlasy/119-svoboda-slova-na-internetu-vital-3-2019/file¹⁾

Právní rámec svobody slova na sociálních sítích

Česká republika garantuje ochranu svobody slova nejen ve zmiňovaném čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ale i skrze čl. 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zde je tato svoboda přisuzována každému – stejně jako odpovědnost s tím spojená. Další mezinárodní ochranou je potom Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR) přijatý OSN, svoboda slova je zaručena čl. 19.

Ochrana svobody slova ale není absolutní. Možnost omezení je blíže stanovená čl. 17 odst. 4 Listiny. Na základě toho je tedy možné svobodu slova omezit zákonem, a to jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.  Podobné podmínky pro omezení stanoví i Evropská úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod v čl. 10 odst. 2. Kromě již zmiňovaného zahrnuje ale i jinak formulované důvody omezení, jako např.: předcházení nepokojům a zločinnosti, či zachování autority a nestrannosti soudní moci.TYMOFEYEVA, Alla. Svoboda projevu právnických osob na internetu z pohledu Evropského soudu pro lidská práva [online]. pravniprostor.cz [cit. 3. července 2025]. Dostupné z: https://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/svoboda-projevu-pravnickych-osob-na-internetu-z-pohledu-evropskeho-soudu-pro-lidska-prava²⁾

Sociální sítě jsou mnohdy provozovány soukromými subjekty, které si v tom prostředí dokonce nastavují vlastní pravidla – tzv. komunitní standardy, známé také jako uživatelské podmínky.DRACHOVSKÝ, Ondřej. ZVOLSKÝ, Ladislav. Smluvní podmínky sociálních sítí: Jaká má Facebook, Instagram a spol. práva k Vašemu obsahu? [online]. pravniprostor.cz [cit. 1. července 2025]. Dostupné z: https://pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/smluvni-podminky-socialnich-siti-jaka-ma-facebook-instagram-spol-prava-k-vasemu-obsahu?strana_do=12³⁾

Konflikty základních práv na sociálních sítích

Jak je již výše zmiňováno, svoboda slova na internetu není absolutní – často je omezována limity jiných práv. Příkladem potencionálně konflikt zakládajícími činy může být sdílení dezinformací, nenávistných projevů (tzv. hate speech)What is hate speech and why is it a problem? [online]. coe.int [cit. 1. července 2025]. Dostupné z: https://www.coe.int/en/web/combating-hate-speech/what-is-hate-speech-and-why-is-it-a-problem-⁴⁾ a případné vyzívání k násilí. Konflikt tak může vzniknout mezi svobodou slova a případnou ochranou lidské důstojnosti, právy menšin nebo dokonce právem na pravdivé informace.

Kolizi práv v prostředí sociálních sítí nelze řešit absolutním a jednoznačným upřednostněním jednoho z nich. Zásahy do svobody projevu je třeba posuzovat především dle pravidel proporcionality – tak jak jsou nastavená judikaturou Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.

Evropský soud pro lidská práva bere při zásahu do svobody projevu na internetu v potaz specifika internetového prostředí, která velmi ovlivňují poměřování a přináší do něj nové aspekty – například anonymitu, dosah sdělení anebo i rychlost šíření.KORPISAARI, Päivi. From Delfi to Sanchez – when can an online communication platform be responsible for third-party comments? An analysis of the practice of the ECtHR and some reflections on the Digital Services Act [online]. tandfonline.com [cit. 3. července 2025]. Dostupné z: https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/17577632.2022.2148335?utm_source=chatgpt.com - abstract⁵⁾

V prostředí sociálních sítí navíc dochází i k tzv. deplatformování nebo i cancel culture. První z pojmů znamená odebrání přístupu k účtu a druhý společenský tlak na umlčení určitého názoru, případně autora tohoto názoru. V obou situacích to ale je možné pouze v mezích dané platformy pomocí jejích komunitních standardů.Cancel Culture (Is Cancel Culture Good for Society?) [online]. britannica.com [cit. 2. července 2025]. Dostupné z: https://www.britannica.com/procon/cancel-culture-debate⁶⁾

Odpovědnost za obsah

Otázka odpovědnosti za šířený obsah v online prostředí je oproti tradičním médiím o dost komplikovanější. Za závadný či škodlivý obsah šířený na internetu může být odpovědný větší počet osob – odpovědnost se liší dle toho, kdo obsah vytvořil, kdo ho publikoval, kdo umožnil jeho šíření (případně daný obsah nesmazal) a především jaký právní režim se na něj vztahuje.

Uživatelé sociálních sítí samozřejmě nesou přímou odpovědnost za vlastní projevy – stejně jako v prostředí mimo sociální sítě. Provozovatelé platforem sociálních sítí (např.: Meta – Instagram, Facebook) nesou odpovědnost dle různých právních předpisů – mohou jimi být například Nařízení EU o digitálních službách (2022/2065, DSA), nebo i dle zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. DSA pro tyto provozovatele (tzv. velké platformy, VLOPs) zavádí přísný důraz na aktivní moderaci. V rámci toho musí tyto platformy zavést transparentní pravidla moderace, mechanismy pro hlášení nezákonného obsahu a mimo to i posuzovat případná rizika.

ESLP se v rámci sporu Delfi AS v. Estonsko, rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 16. června 2015, stížnost č. 64569/09 zabýval otázkou odpovědnosti online portálu za nenávistné komentáře uživatelů. Soud vytvořil čtyřstupňový test, dle kterého je možné posoudit odpovědnost provozovatele platformy za uživatelský obsah. Tento test se skládá z posouzení kontextu komentářů, možnosti preventivního zásahu (otázka moderace), opatření přijatá pro zveřejnění (otázka smazání obsahu) a následky plynoucí pro autora obsahu a platformu skrze kterou byl obsah publikován.

Významný je i rozsudek Sanchez v. Francie, rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 15. května 2023, stížnost 45581/15. Zde se soud zabýval posouzením odpovědnosti veřejně činné osoby (konkrétně poslance) za nenávistné komentáře, které byly zveřejněny pod jeho příspěvkem. ESLP dospěl k závěru, že i pouhá pasivita vůči komentářům může být za určitých okolností (veřejný vliv, míra kontroly nad účtem a komentáři) důvodem k zásahu.

Stát by měl v demokratickém státě dohlížet na tyto platformy. Vytváří zákonný rámec pro odpovědnost, zajišťuje ochranu práv a pomocí soudů rozhoduje o případné kolizi práv/svobod či porušení jím nastavených pravidel.

V současné době ale v prostředí sociálních sítí stále existují nejasnosti a tenké hranice mezi dodržováním stanovených pravidel a jejich porušením. Právní úprava svobody projevu na sociálních sítích se doposud neustále vyvíjí, snaží se balancovat zachování demokratického diskurzu a zároveň i chránit před zneužíváním této svobody.