Rozšířená osnova

Subjekty práva jsou osoby, které se dělí na osoby fyzické (přirozené) a osoby právnické (umělé); mezi právnické osoby řadíme také veřejnoprávní korporace, které jsou tvořeny k naplňování veřejných zájmů. Jsou jimi zejména stát a samosprávné korporace.GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 5 vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 108. ISBN 978-80-7380-233-2.¹⁾

Subjekty právních vztahů:

• Fyzické osoby
• Právnické osoby
• Stát
• Územní samosprávné celky

Právní subjektivita

Právní subjektivitou rozumíme způsobilost mít práva a povinnosti a skutečnost, že se stáváme účastníkem právních vztahů. Každý člověk jí získává narozením (popř. nasciturus = ještě nenarozené dítě) a pozbývá smrtí. Můžeme svým jednáním zakládat, měnit, rušit právní vztahy. Plné způsobilosti však nabudeme až dovršením 18 let.

Fyzické osoby

Fyzickou osobou, tedy osobou, která má způsobilost k právům a povinnostem, je člověk. Způsobilost k právům a povinnostem má každý člověk od narození do smrti. Občanské právo přiznává právní subjektivitu i ještě nenarozenému plodu v těle matky, za podmínky, že se narodí živé (tzv. nasciturus). Fyzická osoba má způsobilost k právním úkonům, bere na sebe práva a povinnosti vlastním jednáním a právními úkony. Této způsobilosti nabývá fyzická osoba postupně s tím, jak rozumově a volně vyspívá. Dle českého práva fyzická osoba nabývá plné zletilosti dosažením 18 let, je ovšem možné, aby jí nabyla i osoba mladší, nejdřív však ve věku 16 let (přiznáním zletilosti nebo uzavřením manželství). Způsobilost k právním úkonům může být omezena pro duševní poruchu, která není jen přechodná. Člověk, který je omezen na svéprávnosti, může konat pouze některé právní úkony a je mu přidělen opatrovník. Omezení svéprávnosti je ovšem až poslední a nejvíce radikální možnost, jak člověka ochránit před jeho vlastním jednání. Existují i další a mnohem méně radikální cesty, kupříkladu zastoupení členem domácnosti, nápomoc při rozhodování či předběžné prohlášení.

Právnické osoby

"Právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná."§ 20 OZ 89/2012 Sb.²⁾

Vystupují v právních vztazích pod vlastním jménem a s vlastní odpovědností a mají právní subjektivitu, tzn., že mohou mít práva a povinnosti (zejména vlastnit majetek). Na rozdíl od fyzické osoby nemá právnická osoba svéprávnost, protože právnická osoba nemá rozumovou a volní schopnost. Za právnickou osobu jednají právní orgány. Právnické osoby dělíme do dvou kategorií. Na právnické osoby soukromoprávní a veřejnoprávní povahy.

Soukromoprávní

Soukromoprávní právnické osoby dělíme na:

• společenství osob – korporace, korporativní osoby
• společenství statků (majetku) – fundace, fondové osoby
• osobní a majetková složka – ústavy za účelem užitečné činnosti

Korporace

Právnické osoby s osobním substrátem, sdružení osob fyzických (obchodní společnosti, družstva, politické strany…)

Korporaci najdeme v soukromém právu v podobě spolků (občanské právo) a obchodních korporací (obchodní právo).

Nadace a fondy

Právnické osoby s hmotným substrátem, vydělenému a účelově vázanému majetku je poskytnuta právní subjektivita. Slouží pro dosahování obecně prospěšných cílů.

Veřejnoprávní

Nejdůležitější veřejnoprávní korporací je stát, dále kraje a obce, vysoké školy a státní fondy. Jsou to korporace, které vyvíjejí svou působnost v oblasti veřejného práva.

Zdroje:

GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 6. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 36-38. ISBN 978-80-7380-454-1.
BOGUSZAK, Jiří, Jiří ČAPEK a Aleš GERLOCH. Teorie práva. 1. Praha 3: ASPI Publishing, 2003. ISBN 80-86395-74-X.